Portugalské okénko (5.) - souhrn

Góly: -

Takzvané Invicta Derby se vrací na scénu se skóre 0:0; a to veskrze stejným způsobem, jakým ji opouštělo. Také v posledním vzájemném měření sil obou rivalů před násilným sestupem Boavisty se totiž narodila bezbranková remíza, a rovněž tehdy domácí celek dohrával v oslabení...

V zásadě jediný, ale taky velmi podstatný rozdíl spočíval v tom, že zatímco Boavista roku 2008 strávila v deseti pouhou závěrečnou čtvrthodinku, Porto roku 2014 přišlo o jednoho vojáka v poli již po 25 minutách.

Na dramaticky promočeném trávníku, kvůli němuž se utkání o celý jeden poločas odkládalo, to přitom pro draky měla být složitá záležitost tak jako tak. Podobné podmínky obvykle spíše svědčí defenzivně orientovanému celku, což se zde také potvrdilo.

Napoprvé si možná Yacine Brahimi ze složitého terénu ještě nic nedělal a na rohu vápna Boavisty předvedl znamenitou otočku a o něco méně vydařenou střelu levačkou; v 17. minutě už ale stejného borce zmáčený pažit dost jistě okradl o gól. Tellova příhra v přečíslení 2 na 1 se totiž zadrhla v té největší kaluži; jinak by na alžírského šikulu zívala zcela odkrytá svatyně.

Sotva si tedy Porto potykalo s první výraznou překážkou, došla na řadu překážka druhá, neméně významná. Hovořím již samozřejmě o brzké červené kartě pro Maicona, který velmi nešetrným skluzem kolíky napřed zranil záhy staženého soupeře a zcela po právu předčasně dohrál.

Lopetegui následně sice poslal okamžitě rozcvičovat Martinse Indiho s Casemirem, pak však se střídáním otálel s tím, že se zřejmě bude rozhodovat dle vývoje. A ten byl relativně podobný tomu, který vyloučení předcházel: hosté si možná dovolili víc, jinak ale otěže zápasu dál třímali modrobílí, za něž také mohl po rohu hlavou promluvit Martínez. Gólu nedal průchod akorát perfektní reflexní zákrok brankáře Miky a následná dorážka už směřovala mimo.

Domácí brankář Andrés Fernández se poprvé a vlastně naposledy zapotil až na samém sklonku úvodní části, když sám špatně odhadl centrovaný balon a nechal protivníka zacílit do boční sítě. O přestávce se pak Lopetegui přeci jen odhodlal k první změně, když na úkor Evandra vysvlékl defenzivního záložníka Casemira; a mohlo se pokračovat v úporném dobývání kostkované tvrze.

FC Porto nakonec duel skončilo s 82 % držením míče, v konečném zúčtování mu to však doopravdy nebylo k ničemu. Přitom ani s postupujícím časem na oslabených dracích únava znát nebyla: v 56. minutě se například do obří šance vehnal Tello, jenž ale nádhernou "ulici" od Herrery poněkud znehodnotil zbabraným zakončením vysoko nad bránu. Mimo Tella obránce Boavisty zlobil hlavně Brahimi, jehož další výlet zhruba po hodině hry utínal protivník až těsně před vápnem. Sám alžírský reprezentant pak nicméně z přímého kopu přestřelil.

Poslední větší příležitost Dragões měl až v 81. minutě jinak nepříliš hrozící Jackson Martínez, když se před ním rozprostřela zcela unikátní příležitost hlavičkovat bez cizího dozoru prakticky přesně uprostřed protivníkovy šestnáctky - také sám kolumbijský střelec nicméně mířil pouze doprostřed, kde samozřejmě operoval připravený Mika.

Boavista tak podruhé za sebou boduje; a opět tak činí s čistým štítem.

Góly: 9. Adrien Silva, 11. Nani, 69. Islam Slimani, 83. André Carrillo

Pokud šlo mladému trenérovi Sportingu Marco Silvovi v Barcelos o holý krk, zachránil si ho opravdu s přehledem. Lvi proti Gil Vicente rozhodli ještě v první půli a pak už víceméně jenom dohrávali na půl plynu. Svou první ligovou branku si po svém návratu do rodné krajiny připsal křídelník Nani...

Gil Vicente na tom bylo před výkopem velmi špatně, když si hýčkalo ubohý jeden bod, a podle toho také do tohoto klání vstoupilo. Již v desáté minutě dostal těsně za velkým vápnem moře prostoru Adrien Silva a jeho pumelice následně nemohla mít gólovější parametry - 1:0.

Vzápětí neuběhly ani dvě minuty a brankář celku z Barcelos musel lovit míč ze sítě podruhé, tentokrát za to mohla Adrienova elegantní patička a Naniho neméně pohotová přízemní rána ze střední vzdálenosti.

V tu chvíli už se vesměs mohlo řešit pouze "kolik", nikoliv "zdali" - a Sporting rozhodně jen tak končit nehodlal. Ihned v 25. minutě stoprocentně měl skórovat Slimani po výtečném pasu novice v základní sestavě, Joãa Mária. Právě náhradník za Andrého Martinse ve středu pole po většinu času takříkajíc tahal za nitky a jen vinou horší mušky některých jedinců (jako Jonathana Silvy) to o přestávce nebylo více než 2:0.

Ve druhé půli tempo poněkud povadlo, neboť si Sporting svým vítězstvím prakticky mohl být jistý, nicméně příchod Oriola Rosella na úkor Williama lecčemu pomohlo - a Lvi opět začali pálit ostrými. Nejprve v 69. minutě si Slimani exkluzivně vyměnil míč s Joãem Máriem a tváří v tvář Adrianovi bez problémů zvýšil na 3:0; no a dílo v 83. minutě dokonal střídající André Carrillo, jemuž do skluzu před prázdnou klec nenahrával nikdo jiný než João Mário.

O takovém (plnohodnotném) debutu za áčko Sportingu - ověnčeným hned třemi gólovými nahrávkami - se odchovanci lisabonského celku snad ani nesnilo.

Góly: 69. Eliseu, 77. Maximiliano Pereira, 83. Lima (pen.) - 16. João Pedro

Lisabonská Benfica si doma proti Moreirense nakonec splnila povinnost, své fanoušky však poměrně dlouho napínala a k velkému comebacku se odhodlala teprve po vyloučení soupeřova obránce Oliveiry. O góly se podělili Eliseu, Maxi Pereira a Lima...

Orlům se na vlastní půdě povedlo něco, co si domácí příznivci možná ani neuměli představit - inkasovat již v 16. minutě. Tehdy Arsénio zleva pravačkou nádherně odcentroval na Joãa Pedra a Benfica byla v pěkné kaši. Outsider to pak totiž přirozeně zatáhl, a aby toho nebylo málo, jal se okamžitě zdržovat.

Jorge Jesus se proto již ve 33. minutě odhodlal k poněkud neortodoxnímu tahu, když středopolaře Samarise vystřídal klasickým hroťákem Derleyem a vsadil vše na vyloženě útočnou kartu. Ta se mu však ještě v úvodní části vyplatit nestačila; a také po změně stran to ještě nějakou dobu trvalo.

Zlomovým momentem se ukázala být 57. minuta a druhá žlutá karta pro Marcela Oliveiru za faul na Taliscu, po němž teprve začali pálit ostrými také domácí. Jakkoliv tedy Jardel s Luisãem ještě krátce nato neuspěli, trápení konečně protrhl v 69. minutě velmi netradiční střelec, levý obránce Eliseu. Ten ze 30 metrů neohroženě napřáhl a překrásnou křižnou ranou vymetl vzdálenější (a taky pořádně vzdálenou) šibenici.

Pak už to přeci jen šlo. V 77. minutě se mohl radovat také druhý krajní bek Maxi Pereira, ke kterému přes několik těl propadl centr z levé strany, on si ho zpracoval a s velkým, zdánlivě přehnaným klidem poslal favorita do vedení. To se vzápětí povedlo definitivně stvrdit Limovi z penalty, kterou si sám vybojoval. Pro obyčejně gólového Brazilce šlo přitom o premiérovou branku v tomto ročníku.