Portugalské okénko (21.) - souhrn

Góly: 41. Igor - 5. Lima (pen.), 72. Igor (vl.)

Je v Portugalsku rozhodnuto? Dost možná - Benfica totiž po lisabonském derby zvládla i druhou zatěžkávací zkoušku, když vyválčila tři body v Madeiře, a momentálně to nevypadá, že by ji Porto na prvním místě mohlo ještě dostihnout.

Žádná exhibice se sice nekonala, ale jedna penalta a jeden vlastní gól stačily k výhře 2:1. Marítimo hrálo dobře a za stavu 0:1 dokázalo ze hry vyrovnat, jenže po pauze zapnuli Orli vyšší výkonnostní stupeň a nakonec dotáhli zápas do úspěšného konce (a důležitost tohoto vítězství potvrzuje i fakt, že ostrované předtím doma nepadli více než půl roku). Pokud Benfica vyhraje dva ze tří zbývajících zápasů, může slavit titul.

Jestliže si však domácí dělali nějaké naděje na brzké zaskočení favorita, rozplynuly se už po pěti minutách - Márcio Rosário totiž ve vápně nešikovně fauloval Limu, a rozhodčí neměl jinou možnost než odpískat penaltu, k níž se postavil sám postižený a zkušeně poslal gólmana na druhou stranu.

Ukázalo se však, že brzký gól Benficu spíše uspal, a na hřišti začalo pomalu dominovat Marítimo; celý zbytek první půle se tak odehrával podle domácích not. Už v 8. minutě mohl Rosário napravit svoji chybu, když dokázal z přímého kopu obstřelit zeď, ale napálil pouze tyč; Artur Moraes se za míčem jen ohlížel.

Efektivnější se ukázaly být hrozby Igora Rossiho - brazilský záložník sice nejprve hlavičkoval pouze do Artura, ale napodruhé už v pádu hlavou trefil přesně do rohu hostující brány. Mezi obě situace se ještě vklínila nebezpečná střela Samiho, která byla lisabonskou obranou odvrácena těsně mimo tři tyče.

Ve druhé půli však jako by si favorit uvědomil, že stav 1:1 mu vlastně nestačí, a začal tlačit; Rodrigo pálil mimo, a Lima nešťastně trefil dvakrát za sebou pouze tyč. Útočné snahy hostů následně podpořil ještě Cardozo, který se připojil k oběma stávajícím útočníkům, a obrana Marítima měla plné ruce práce; pouze obětavé blokování střel zabraňovalo nově vzniklému ofenzivnímu trojzubci dosáhnout svého cíle.

Až když už se na lavičku hostí začala vkrádat povážlivá nervozita, přišlo finální rozuzlení - po 72 minutách hry nasprintoval po křídle Salvio a poslal střílený centr do vápna, jemuž se do cesty nešťastně připletl Rossi a srazil jej za záda vlastního gólmana. Domácí lodivod Pedro Martins ještě v samém závěru třikrát vystřídal za ofenzivní hráče, ale jeho svěřenci už sebevědomě dohrávající Benfiku ohrozit nedokázali.

Góly: 5. Diego Capel, 85. Marcos Rojo - 74. Daniel Candeias

Velmi zábavnou podívanou nabídli divákům na stánku Joseho Alvaladeho celky Sportingu a Nacionalu. Domácí jízda za poháry nakonec zdárně pokračuje, ačkoliv utkání divže nedospělo k remíze 1:1. Tu odmítla Rojova hlavička pět minut před vypršením normální hrací doby.

Sporting se musel obejít bez zraněného Erica Diera, jehož místo ve středu zálohy zaujal Adrien Silva. Tahle skutečnost nicméně Lvy nikterak nerozhodila - místo toho domácí odstartovali vlastně nejlépe, jak mohli. Už po pěti minutách si na své levé straně našel Bruma dostatek prostoru k tomu, aby v druhé vlně vyzval ke skórování Capela. Ten posléze málem zvýšil, když nastřelil tyčku Gottardiho klece.

Nebyl to však jen Capel, kdo se z kádru Sportingu mohl v úvodní části radovat z gólu - takový osamocený Rojo jednou klidně mohl hlavičkovat do sítě. Jakmile ale došlo na restart, začali hru ovládat čím dál drzejší hosté. Po hodině hry Rondón skoro vyrovnal, když jej pěkným centrem vyzval Candeias, a v 74. minutě to prasklo. Roztěkaný Bruma nezvládl jednoduše odkopnout nikým nechtěný balon a toho neváhal využít Angolan Mateus - právě po jeho centru Candeias nekompromisně zametl míč do sítě.

To už bylo na Ferreirovy ovečky příliš, a tak se znovu začalo makat. Probudil se Van Wolfswinkel, který si konečně vypracoval první šanci zápasu, a další střelecké pokusy registrovali ještě Bruma s Capelem.

Největší drama si ovšem aktéři tohoto duelu schovali až na závěrečnou pětiminutovku. Nejprve stánek Joseho Alvaladeho propukl v nespoutaný jásot po hlavičce Roja, posléze si zabučel na vyloučeného Bruna Moreiru.

Góly: 64. Lucho González, 87. Steven Defour

Ještě půlhodinu před koncem to ještě s Portem vypadalo bledě nedobře. Nad Setúbalem sice pochopitelně Draci dominovali, dříve už ale zahodili další pokutový kop a stále se jim tak nedařilo promítnout svou převahu na ukazatel skóre. Teprve v 67. minutě zlomil trápení Lucho a podceňovaného, leč houževnatého soka záhy úplně ke konci dorazil střídající Defour...

Měl to být snadný zápas pro favorita; a úvodní minutky příliš neodporovaly. Pár rutinních zákroků zpočátku Kieszeka zřejmě uspokojivě nerozchytalo, a tak v 17. minutě mohl Setúbal hrozivě pykat za Polákovu hrubku při vyběhnutí na samou hranici vápna a upuštění lehkého balonu před Atsuovy kopačky. Ghanský křídelník nicméně z nepříliš výhodného postavení zčásti odkrytou klec netrefil. Podruhé už každopádně raději namísto Kieszeka šanci Jamese hasil hráč v poli, konkrétně Ney - polský brankář se ostatně vrhal na opačnou stranu a zaboha by tedy nezasáhl, kdyby to bylo potřeba.

Vitória se pochopitelně drtivou většinu zápasu soustředila hlavně na defenzívu, šance Pedra Santose z 24. minuty ovšem za zmínku nepochybně stojí. Útočník Setúbalu si perfektně zpracoval dlouhý nákop, trochu zamotal hlavu Otamendimu a pak jen těsně minul pravou tyč Héltonovy klece. Domácím fanouškům tehdy možná zatrnulo, naopak jejich protějšci se vzápětí delší dobu příliš netřásli. Kieszek si na konto připsal pár snazších zákroků a do druhé půle šel tedy s čistým štítem, ačkoliv Porto v úvodním dějství mělo míč na kopačkách neuvěřitelných 80 % času!

A také v následující části byl Kieszek dlouho za hrdinu. S dobrým zákrokem se vytasil proti hlavičce Otamendiho a přesně po hodině hry si po ruce Jorgeho Luize počíhal také na Jamesův pokutový kop. Hned vzápětí si ovšem Dragões spravili chuť - geniální šajtle z dílny revanšujícího se Jamese Rodrigueze dala vzniknout jubilejnímu 50. gólu Lucha v dresu Porta.

To už Porto vlastně mohlo být v klidu, vždyť letos doma vedení ještě nikdy neprohospodařilo. A tohle pravidlo se potvrdilo také včera. Hélton se musel obávat už akorát jednoho zapeklitého rohu, jinak pouze oslavil Defourovu banální trefu po brilantním pasu Mangaly pouhých sedm minut od Belgičanova příchodu na hřiště; a bylo to. Teď je na řadě opět Benfica...

Góly: 53. Douglăo (vl.), 67. Steven Vitória - 17. Márcio Mossoró

Braga vkládá Paçosu do rukávu pořádné eso. Na těžkém výjezdu do Estorilu totiž nezvládla vůbec bodovat, takže se překvapení sezony v neděli může na půdě Guimarãese od čtvrtého místa vzdálit na celých šest bodů - což už by pro tradičního účastníka Ligy mistrů bylo doopravdy kritické.

Celou půlhodinu, ba ještě déle, čekal Vagner v brance Estorilu na nějakou střelu, která by mířila přímo na něj. Teprve pak ho v krátkém sledu prověřili Carlão s Hugem Vianou; přesto to už v té chvíli bylo 0:1 z pohledu domácích. Důvod je prostý - Mossoró se totiž v 17. minutě trefil skrze nepříliš povedený centr, který zapadl přesně do vzdálenější šibenice. Tentýž Brazilec pak obraně Estorilu zavařil ještě jednou, tentokrát ji včetně brankáře ztrapnil parádním slalomem, jeho přihrávka z nulového úhlu na malé vápno však byla rázně utnuta Valeuem.

Praia taky nebyla úplně bez šancí, v šesté minutě se například za obrannou linií Bragy zjevil osamocený Steven Vitoria, v kuriózním výskoku ale hlavičkoval nad břevno. To pravé ořechové si ale obecně Estoril schovával až pro druhý poločas. Nejprve ještě ochotně vypomohl Douglão, když ve skluzu odrazil takříkajíc pod víko Jeffersonův centr a posléze si v 67. minutě spravil chuť Steven Vitoria, jakmile šikovně usměrnil nepovedenou ránu Carlose Eduarda.

Právě Eduardo mohl už dříve dvakrát skórovat, nikdy ale sám neuspěl. To se týče také všech Arsenalistas ve zbytku utkání. Po Vagnerově pádu pod nohy Custódia se tedy sice měla kopat penalta, sudí Bruno Paixão se ale o protesty hostí nezajímal a raději o něco později bez váhání vyloučil Echiéjilého. Na včerejší večer zkrátka fotbalisté Bragy nebudou vzpomínat rádi, to je jasné.