Portugalské okénko (15.) - souhrn

Góly: 11. Leandro Salino

Braga zvládla těžké utkání na půdě Olhanense a zdá se, že se jí po nedávném výpadku navrací forma - nejprve pohárový postup do finále přes Benfiku, teď výhra 1:0 a posun o jediný bod za strategické třetí místo..

Arsenalistas díky Salinově brance vyvinuli tlak na průběžně třetí Pacos Ferreira, zatímco pronásledovatelé v čele s Rio Ave už vypadají odstaveni ze hry. Olhanense je na tom o dost hůře - i přes dobrý výkon, za nějž by si zasloužili nějaké body, zůstávají nadále viset nad sestupovou propastí, a od předposledního Moreirense je dělí pouhý bod.

Hosté, kteří nastoupili bez vážně zraněného útočníka Édera (domácím chybělo hráčů hned osm), zaznamenali jedinou branku zápasu už po 11 minutách hry. Hélder Barbosa předvedl dobrou práci s míčem na levé straně a vyslal přízemní centr do vápna, kde byl v ideální pozici Éderův náhradník Zé Luís; ten se sice ukopl a míč netrefil, ale naštěstí pro favorita číhal na zadní tyči Salino, který už nezaváhal - 0:1.

Olhanense, které do zápasu vstupovalo se sedmizápasovou šňůrou bez výhry v zádech, se však nevzdalo a soupeře překvapivě přitlačilo; Quim, který se stal největším hrdinou zápasu, si zachytal dvakrát už v první půli. Nejprve na něm ve 29. minutě pohořel Djaniny, který neproměnil centr Ruie Duarteho, a o pět minut později se podobná situace opakovala.

První půli kromě branky nejvíce ovlivnilo hrozivé zranění domácího Maurícia, který špatně došlápl, byl nucen střídat a převezen přímo do nemocnice. I na druhé straně se střídalo už před poločasovou pauzou; zranil se totiž i Vincent Sasso.

Druhou půli měli pod palcem domácí, zatímco Braga hrozila z brejků - do šancí se tak dostal jak na jedné straně André Micael, tak na druhé Djaniny. Největší gólovku Arsenalistas měl na kopačkách Zé Luís, kterému v 66. minutě zbývalo propálit samotného Bracaliho, ale přehnal to s razancí a střílel nad.

V úplném závěru zápasu už domácí tlak trochu polevil, ale přesto se ještě jednou předvedl Quim - sedm minut před finálním hvizdem se ve skvělé šanci ocitl Djaniny, ale strážce hostující klece byl opět bezchybný.

Góly: 16. Óscar Cardozo (pen.)

Asi jen sotva mohou v Lisabonu po včerejšku zkonstatovat, že právě takhle si to na půdě papírově nejslabšího týmu tabulky představovali, nicméně úkol je splněn - a to je hlavní. Nikoho teď nemusí zajímat, že tradičně ofenzivní sestava s jediným držákem Matićem zaznamenala proti slabému soupeři jediný gól, a to navíc z pokutového kopu...

Nikdo by se každopádně nemohl divit, kdyby Orli nakonec triumfovali větším rozdílem; však Beiru-Mar tlačili od samého počátku. Zejména Melgarejo se po levé straně proháněl, jako by se nechumelilo, a byl to také jeho centr, co stálo na počátku jediné gólové situace. Po 15 minutách totiž stoper Hugo při vědomí, že by Lima zřejmě skóroval, raději zahrál rukou a nechal Cardoza přidat další ligový gól z penalty. Rui Rêgo si vybral nesprávnou stranu.

Jestliže první úder vtěsnaný do úvodní čtvrthodiny věštil potenciální debakl, nakonec jsme se k němu ani nepřiblížili - a to i díky značné houževnatosti Beiry-Mar. Nový kouč Costinha má evidentně na outsidera solidní vliv a především Rúben se mu včera rád předváděl. Centroval, střílel a jen maximální soustředěnost Artura (mimo jiné i při hrozivé hrubce Luisãa) držela lisabonské ve vedení...

...což překvapivě platilo i notnou část druhého poločasu, kdy se Benfica jen velmi složitě vypořádávala s dynamickým triem Rúben-Yazaldo-Nildo. Sama si navíc situaci ještě víc zkomplikovala neproměněnou tutovkou ze 69. minuty, kdy Gaitán na zadní tyči vyzval nehlídaného Cardoza a ten jeho pobídkou šokujícím způsobem pohrdl.

Právě paraguayský střelec byl pak po chvíli stažen v rámci defenzivního střídání - což u Jorgeho Jesuse vskutku nejsme zvyklí vídat. A Orli také nereagovali úplně dobře, neboť Artur musel ještě pěkně zasahovat například proti Burovi.

Góly: -

Třicetibodová propast mezi oběma aktéry "o clássika" se po včerejšku neteční ani nenafukuje, a to je neklamné znamení toho, že jsou zklamány obě strany. Porto hodilo rukavici Benfice, která se zápasem na půdě Beiry-Mar může odpoutat na čele tabulky; Sporting prováhal další příležitost k posunu blíže pohárovým příčkám. A že dalších možností už moc nebude, ročník se pomalu nachyluje...

Lvi přitom dnes nebyli nějaké senzaci v podobě jakéhokoliv vítězství dvakrát blízko. Například celých úvodních 35 minut museli strávit v ostražitém bloku, neboť Porto zkrátka a dobře dominovalo. Fernando se svou klasickou grácií uplatňoval svůj monopol na střed pole, Jackson Martínez vypadal nebezpečně, kdykoliv přebral balon, a solidní aktivitou hýřil také donedávna zaměstnanec Sportingu Marat Izmajlov. Proto také Rui Patrício do přestávky zasahoval hned několikrát, nejvíce se musel snažit proti Martínezovi a Defourovi.

Největší šance úvodní části nicméně spadla do klína Leões, když Dier výjimečně rozevřel obranu favorita parádní kolmicí, Van Wolfswinkel za sebou nemilosrdně nechal Otamendiho a pak trestuhodně udělal hrdinu z Héltona. Fanouškům Porta se tehdy musely před očima v mžiku promítnout všechny ty nezdary na stánku Josého Alvaladeho, které se nepřetržitě táhnou až do roku 2008 (tehdy naposledy zde Dragões vyhráli, což platí i nadále tím pádem).

A tenhle nepříjemný pocit po obrátce přetrvával, tentokrát docela dobře permanentně, neboť Sporting si po onom přičichnutí začal více věřit a obrázek hry takřka dokonale vyrovnal. Porto sice nadále častěji přebíralo iniciativu, Lvi ovšem za přispění po delší době výtečného Rinauda perfektně kontrovali hbitými protiútoky (zvláště po představení žolíků Carrilla a Brumy).

Samo Porto si pak jen těžko tvořilo šance - Rui Patrício musel být ve střehu akorát proti Alexi Sandrovi a Atsuovi - a na tom se nic moc nezměnilo ani po dalším Rojově vyloučení zhruba čtvrthodinu před koncem (leč druhá žlutá karta byla přinejmenším diskutabilní). Naopak si ještě Van Wolfswinkel zopakoval situaci 1 na 1 s Héltonem a do zajímavé pozice se jindy dostával rovněž Carrillo.