Portugalské okénko (12.) - souhrn

Góly: 55. Jackson Martínez - 7. Tiago Targino

Fotbalisté, trenéři a příznivci podceňovaného Olhanense se k březnu 2010 a remíze 2:2 na Dragãu neobraceli nadarmo - dneska si podobně senzační úspěch s chutí zopakovali. Stateční hoši z Algarve šli v Portu dokonce do vedení, které anuloval spolehlivý Jackson Martinez; další odpověď už nečekaně slabý favorit po reprezentační pauze zformulovat nedokázal...

Svěřenci Vítora Pereiry šli do utkání, dá se říct, v plné sestavě (když si odmyslíme předem známé absentéry Defoura a Jamese), navíc s vědomím ztráty lisabonského konkurenta - a přesto do zápasu vstoupili všelijak, jen ne zodpovědně. Porto sice duel načalo několika po sobě jdoucími rohy, avšak zároveň stačil jediný brejk a Dragão oněmělo. Talentovaný, leč nekonzistentní křídelník Tiago Targino už v sedmé minutě pláchl Sandrovi, aby v koncovce prokázal výjimečný klid i cit - 0:1.

Jak už to v případě Porta letos bývá, favorit i přes rozpačitý začátek neztratil hlavu a nadále vyznával trpělivý, až profesorský přístup ke hře. Lucho, Izmajlov i Moutinho neustále kombinovali s velkým přehledem, aby se procento držení míče na straně domácích šplhalo k neuvěřitelné číslovce 75. A Dragões zároveň nebyli úplně bez šancí; železně však naráželi na svého kmenového zaměstnance, hostujícího brankáře Bracalliho. Ten jednak parádně kontroloval svou šestnáctku, jednak se po 40 minutách vytasil se skvostným jednoručním zákrokem proti Martinezovi.

To byla jediná velká dračí příležitost, která se vtěsnala do prostoru před obrátkou. Po ní se jich už narodilo větší množství - a hlavně se Portu relativně brzy povedlo srovnat. Leč šťastnou cestou. Moutinhův roh se odrazil od Varely do tyče a přímo pod kopačky Martineze, jenž nemohl zaváhat - v 55. minutě se tedy začínalo odznova.

A Porto hned záhy dostalo jedinečnou možnost k dokonání obratu. Jander podle rozhodčího rukou úmyslně zastavil Danilův centr, a tak měl obyčejně jistý exekutor Jackson konečně nastolit řád z penaltového puntíku. Jenže tak se nestalo - kolumbijský forvard pro jistotu úplně přestřelil a tím jako by předznamenal pokračující dračí tápání.

Pereirovy ovečky záhy klidně mohly inkasovat při Héltonově lapsu a zároveň samy až do závěrečného hvizdu váhaly v koncovce. Mangala prudce hlavičkoval mimo, dvě solidní šance zahodil Martinez a neujal se ani Danilův ojedinělý pokus...

Góly: 6. Diego Barcelos, 53. Mateus - 16. Mexer (vl.), 37. Urreta

Pořádné drama bylo k vidění v Madeiře - Benfica totiž klopýtla na hřišti Nacionalu, ztratila dva body díky remíze 2:2, a navíc se ještě více vyostřila a prohloubila rivalita mezi oběma celky...

...která pochopitelně není založená na geografii, ale spíše na kontroverzní historii vzájemných setkávání - a dnešní večer této pověsti dostál na sto procent, zejména díky červeným kartám pro hostující Cardoza a Matiće.

Už od počátku to pro favorita na titul vypadalo všelijak, a hosté svého soka brzy vytrestali za líný začátek zápasu. Byl to právě Nacional, kdo se prostřednictvím Diega Barcellose dostal díky nedorozumění Artura s Luisinhem málem dostal ke gólu už po čtyřech minutách.

Orli si však neoddychli nadlouho; vlastně jen necelé dvě minuty. Barcellos se totiž se svojí zahozenou šancí nechtěl smířit a zkušeně proměnil střílený pas nikým nehlídaného Claudemira. To byla facka, kterou favorit potřeboval - najednou začali červení hrát lépe, a ještě do půle se jim podařilo skóre dokonce otočit.

Po čtvrt hodině se k míči dostal aktivní Luisinho a vyslal do vápra břitký centr; ten byl sice původně mířen na Limu, ale nakonec si jej do vlastní sítě srazil bránící nešťastník Mexer - vyrovnáno. Právě Lima představoval velkou hrozbu i nadále a dokonce brzy trefil tyč; tentokrát se Mexer s odraženým míčem popasoval již mnohem lépe.

Co domácím chybělo v obraně, vynahrazovali si v útoku - a to zejména prostřednictvím brejků. Do vedení však šli hosté, a mohl za to magický přímý kop Jona Urretaviscayi (neznáte-li ho, netrapte se - šlo o jeho první start od ledna 2010); dělovka z pětadvaceti metrů zanechala brankáře pouze v tichém údivu.

Do druhé půle tak vše hrálo do karet Benfice, ale pak se projevila její stará bolest, totiž tendence k výpadkům pozornosti v obraně - a Nacional toho využil už osm minut po restartu. Candeias sice Claudemirův centr ještě totálně minul, ale na zadní tyči stojící Mateus už plně zužitkoval fakt, že na něj Orli prostě zapomněli.

Nacional tak s jednoduchou a efektivní taktikou nakonec slavil úspěch - stačilo už jen přežít postupně po sobě jdoucí šance Luisaa, Cardoza a Salvia.. a poděkovat brankáři Gottardimu.

Góly: 18. Hyun-jun Suk

Neuvěřitelné - sotva se zdálo, že se Sporting (konečně!) zvedá ze dna, je zase vše při starém. Domácí prohru 0:1 s přímým konkurentem z Marítima zkrátka neospravedlní ani fakt, že lisabonský klub měl více ze hry..

Jediná branka zápasu padla už v první půli a jejím autorem byl Hyun-Jun Suk, korejský forvard, který tak zaznamenal první úspěch v novém působišti. Marítimo tak odskočilo Sportingu právě na ony vybojované tři body a momentálně jsou to právě oni, kdo má větší šanci proniknout na kýžené "evropské" místo.

Jesualdo Ferreira pojal utkání jako zkoušku pro své mladíky; od první minuty vyběhl na hřiště nadějný křídelník Bruma (a nutno dodat, že si vedl velmi dobře), kterého na lavičce doplňovalo hned pět spoluhráčů z béčka. Marítimo se dostalo do tempa rychleji a už po 10 minutách se poprvé připomenul Suk, když prověřil brankáře Ruie Patrícia.

Sporting mohl působit jakkoliv, ale jedno je nutné uznat - jakmile se zelenobílí dostali dopředu, vypadalo to nebezpečně. Zejména Bruma s Joaozinhem měli pár dobrých momentů, ze kterých měl těžit kanonýr Ricky van Wolfswinkel - jenže ten si dnes zapomněl střelecké kopačky doma. První šanci, kterou mu zmíněné duo vytvořilo, mu z brány vykopl brankář Romain Salin.

Krátce poté se však už měnilo skóre; živě hrající Suk se prosadil hlavičkou zblízka. Máslo na hlavě má především bránící Miguel Lopes, který měl jednoznačně zajistit, že se centr ke korejskému útočníkovi ani nedostane..

Tváří v tvář nepřiznívému skóre se Sporting hodně zlepšil a odrazilo se to zejména v držení míče; aktivitu pak zajišťoval třeba už zmíněný Bruma, který vyslal do šance van Wolfswinkela (a ve skórování mu podruhé zamezil tentokrát vyběhnuvší Salin). Marítimo však, až na podobné drobné lapsy, bránilo dobře.

Do druhé půle poslal Jesualdo překvapivě Andrého Carrilla; to by samo o sobě nebylo až tak podivné, kdyby vystřídaným nebyl právě Bruma. I bez svého nejlepšího hráče první půle však lisabonští i nadále jasně dominovali, avšak když došlo na lámání chleba v závěrečné třetině, Marítimo zůstávalo neoblomné.

Hosté tak měli ideální možnost vyrážet do brejků, což málem přineslo úspěch po hodině hry, kdy Patrício musel zasahovat proti Davidu Simaovi. Sporting se s krátícím se časem rozhodl více a více riskovat; příchod Diega Rubia znamenal změnu na 4-4-2, což hru ještě více otevřelo, a oba celky si tak připsaly ještě jednu velkou šanci.

Za domácí pokračoval v paličské olympiádě van Wolfswinkel (kterého tentokrát vyzval Joaozinho); brankáře Salina se sice překonat podařilo, ale zaskakujícího obránce Márcia Rosária už ne. Právě Rosário se navíc mohl prosadit i na druhé straně, když jeho hlavičku musel likvidovat Patrício.