Ztráta iluzí a Wagnerova přidaná hodnota

Čtrnácté kolo Bundesligy zažilo nečekané bodové ztráty týmů z horní části tabulky. Za výsledky i osobitým stylem útočníka Sandra Wagnera se ohlíží komentátor české verze Eurosportu Michal Šíma.

Každá série jednou končí, všechno je jednou poprvé a fotbal nemá logiku. Není snad fotbalového fanouška, který by alespoň jedno ze známých rčení neviděl na vlastní oči. Ve 14. kole Bundesligy můžeme všechna tři najednou vztáhnout na Rudé býky z Lipska. Dosud neporažený nováček soutěže poprvé prohrál, a to na hřišti posledního Ingolstadtu.

Větší šok už zbytek podzimu těžko mohl nabídnout. Lipsko přitom pokračovalo v tempu nasazeném od začátku sezóny. Rychlý fotbal se spoustou centrů, střel i vyhraných osobních soubojů. Štěstí se ale k východoněmeckému mančaftu tentokrát úplně obrátilo zády. Statistiky zápasu neříkají nic o tom, že by došlo k podcenění soupeře. Nic takového:



Jen samotný Naby Keita, hrající na podzim ve skvělé formě, připravil svým spoluhráčům čtyři šance. Škoda. Nejen kvůli napínavosti souboje o čelo, neboť i přes bodovou vyrovnanost byl zajímavější ten lehký tříbodový handicap, jenž by museli Bavoři zdolávat. Škoda hlavně z toho důvodu, že si hráči Lipska v daném zápase prohrát nezasloužili. Rogerův gól ze 12. minuty však poslal do čela německé ligy znovu Bayern.

Výsledek kontrastuje např. se ztrátou berlínské Herthy. Třetí tým tabulky totiž v prvním poločase, a vlastně v celém zápase, proti Brémám zklamal. Netradičně pomalý a profesorský výkon mohl nezávislého diváka nepříjemně překvapit a následný výsledek 0:1 tak mohou fandové klubu z hlavního města snáz vstřebat. Nebo je to naopak? Fanda BSC může být naštvanější právě proto, že Ibiševič a spol. nic moc nepředvedli, zatímco příznivci Lipska mohou tentokrát mluvit o smůle. Těžko říct, co je blíže pravdě. Faktem zůstává, že byť Hertha zůstává třetí, promarnila dobrou šanci na prodloužení domácí 100% série. Před zápasem byla jediným profi týmem v Německu, který doma neztratil ani bod. To již neplatí a podílel se na tom dobrým výkonem i český brankář Brém Jaroslav Drobný. Brémy mimochodem poprvé v sezóně uhájily čisté konto. Čekal by to někdo zrovna na olympijském stadiónu?

Zajímavá byla ale i třetí ztráta 14. kola. A ta byla navíc oboustranná. Souboj pátého Eintrachtu se čtvrtým Hoffenheimem navnadil už jen rozestavením. Jak Kovač, tak Nagelsmann zvolili hru na tři obránce, doplněné na krajích o beky/křídla. Taktika se oběma trenérům vyplatila proti Bayernu, Frankfurt doma uhrál výsledek 2:2 a Hoffenheim hrál s Bayernem 1:1 dokonce v Mnichově. Jak vypadal zápas na hřišti? Jako šachy. Frankfurt i Hoffenheim praktikovaly aktivní obranu s napadáním, hrálo se takřka bez šancí, jediné kloudné příležitosti měl Alexander Meier. Přestože Frankfurt vyhrál na střely 15:3, neměl jsem pocit, že by byl herně lepší. Zápas nenabídl extra podívanou a prim tak hrál výkon rozhodčího Christiana Dingerta. Hodně se faulovalo, ale první žlutou kartu vytáhl sudí až v 52. minutě. Jako by tušil, že čím později začne karty rozdávat, tím víc hráčů zápas dohraje.

Karet bylo nakonec k vidění osm, z toho i jedna červená pro Chandlera. Karta, kterou mu svým výkonem během celého zápasu "přisoudil" Sandro Wagner. V letošním kalendářním roce nejgólovější německý útočník je známý svou provokativní hrou a nebál bych se tvrdit, že jde o nejméně oblíbeného hráče z pohledu fanoušků soupeře. Nervy Timothyho Chandlera vybrnkal lépe než Joe Bonamassa některou ze svých kytar. Po celý zápas ho pošťuchoval, přikládal pod kotel a ten v 82. minutě červeně bouchl. Ale šlo spíše o kuriozitu, neboť výsledek vyloučení neovlivnilo.

Možná se ukázalo, že pokud nejsou poháry a přední příčky tabulky předsezónním cílem, mohou mít hráči problémy podobné zápasy zvládnout. Přístupu asi nelze moc vytknout, ale chyběla jiskra a sebevědomí. Jako by se najednou oba týmy přenesly do minulé sezóny, kde měl v záchranářských pracích každý bod cenu zlata. Tady bod ale (zatím) nepomohl ničemu, pokud odhlédneme od faktu, že případná porážka mohla znamenat pokles sebevědomí. Viděl bych to ale tak, že vítězství mohlo riziko porážky svým významem daleko překonat.

Z celého zápasu tak asi nejvíc utkví v paměti právě výkon Sandra Wagnera. Nebyl zlý, naopak. Spolu s Lukasem Ruppem patřil k nejaktivnějším hráčům a znovu prokázal, že nejen góly jsou jeho zbraní. Nakonec 28 gólů v Bundeslize není až tak závratné číslo, byť jich letos bylo už skvělých sedm. Za zmínku ale stojí jeho statistika faulů. Před rozebíraným zápasem vyprodukoval již 36 nedovolených zákroků, což je nejvíc v Bundeslize. A to je útočník! Zároveň je však pátým nejfaulovanějším hráčem soutěže. O jeho stylu to říká mnohé. Bijec a provokatér. On byl jedním z hlavních důvodů loňské záchrany Darmstadtu. A nejsem na pochybách, že podobně z toho nyní těží Hoffenheim. Nepopulární, ale nesmírně účinná přidaná hodnota jménem Sandro Wagner.

Osobně nemám tyhle typy hráčů moc rád, ale chovám k nim svým způsobem respekt. Na takovou hru musí mít člověk kuráž a jestli mi paradoxně bylo po remízovém zápase někoho líto, tak to byli Chandler s Wagnerem. Jednoho jsem litoval za to, že tu Wagnerovu leckdy hodně neférovou hru odnesl vyloučením. A druhého proto, že na hřišti zase nechal kousek sebe sama, nechal si nadávat, pískat na sebe, faulovat, ale z výhry se radovat nemohl.