Únor v Ligue 1: Uhýbání titulu a pokračování caenské jízdy

Ve Francii se vše schyluje k velkému jarnímu finále. Většina zraků je upřena na klopýtavý souboj o mistrovský titul, v němž všechny tři zainteresované týmy střídají skvělé výkony se zbytečnými ztrátami; na druhé straně tabulky naopak začíná být situace o dost jasnější. Co přinesly únorové bitvy v nejzajímavější lize Evropy?

Po delší době se do světel reflektorů dostala největší hvězda soutěže, pařížský talisman Zlatan Ibrahimovic - a jeho rozhodnutí svléknout si po vstřeleném gólu dres a hrdě ukázat nové tetování se neobešlo bez kontroverze (což nepřekvapilo asi vůbec nikoho). Populární "Ibra" se tímto aktem sice symbolicky zapojil do boje proti hladovění, kouč Laurent Blanc ale nadšením zrovna nehýřil; jednak proto, že jeho PSG v onom zápase pouze doma remizovalo s Caen (2:2), jednak kvůli žluté kartě, která logicky následovala.

Podívejme se na tabulku - do níž už je započítán předehrávaný zápas prvního březnového kola, v němž Marseille rozstřílelo Toulouse na jeho hřišti 6:1. O trápení Toulouse se v textu zmiňujeme samostatně; tato pasáž byla napsána už před včerejším výbuchem, nicméně na jejím vyznění se tím nemění zhola nic. Připomeňme ještě, že zápas Monaka s Montpellierem byl odložen kvůli přívalovým dešťům a na jeho dohrání se dosud čeká, zatímco jiný odkládaný duel - Évian versus Lorient - skončil ve středu 4. března domácí výhrou 1:0.




V dalším díle našeho tradičního souhrnu opět vypíchneme deset poznatků, které dění v uplynulých týdnech nějakým způsobem vystihují. Na konci samozřejmě nechybí jak ideální sestava měsíce včetně náhradníků, tak anketa o nejhezčí gól měsíce. Tu tvoří vždy 5 tref, hlasovat pro tu nejlepší můžete v boxíku na pravé straně. Na konci sezony si to výsledných 10 finalistů "rozdá" o francouzský gól roku.


#1 Džentlmenský "boj" o první místo

Od začátku roku 2015 si to o vedoucí příčku rozdávají tři týmy - obhájce titulu z PSG, nevyzpytatelné Marseille a na odchovance sázející Lyon. V únoru jsme však byli svědky poměrně bizarní situace: prakticky každý týden mohla mít soutěž nového lídra, jenže všechny zúčastněné kluby jako by ctily jakýsi nepsaný džentlmenský pakt pojednávající o tom, že když ztratí jeden, ostatní ho v tom nenechají. Lyon, který ve čtyřech zápasech získal pouze pět bodů, se tak udržel na čele, spíše než vlastní formě za to však vděčí zaváháním soupeřů - PSG vydolovalo bodů šest, Marseille dokonce pouze tři. Zdaleka nejčastějším výsledkem byla ve všech případech remíza.

Kdo má tedy největší šanci uspět? Ačkoliv tabulka zůstává extrémně vyrovnaná, situace je ve skutečnosti o dost jednodušší, než by se na první pohled zdálo: prakticky všechny důležité ukazatele favorizují tu "nejnudnější" možnost, tedy dokonání zlatého pařížského hattricku. Jistě, PSG letos klopýtá mnohem častěji, než jsme byli zvyklí, pořád má ale na své straně několik nezanedbatelných výhod.

Blancovi svěřenci zůstávají dosud jediným týmem v soutěži, který doma ještě neprohrál. Park princů sice v tuto chvíli není místem, kam by si soupeři pravidelně jezdili pro debakly - onen důležitý psychologický prvek, kdy PSG takříkajíc "vede 1:0" už ve chvíli, kdy oba týmy nastupují na hřiště, letos nefunguje - nicméně není pravděpodobné, že by pařížskou domácí neporazitelnost někdo v lize ještě prolomil. Většinu bodů ztrácejí Ibra a spol. proti vrcholně motivovaným soupeřům, pro něž je remíza de facto výhrou, zatímco skutečně velké zápasy zvládají s grácií. Viz čtvrtfinálové klání Coupe de France proti Monaku, které skončilo pařížským triumfem 2:0 - dát současnému Monaku dva góly je přímo heroickým výkonem (i když Leonardo Jardim v tomto zápase postavil notně obměněnou sestavu).


#2 Návrat krále?

Pak tu máme postavu samotného Ibrahimovice. Letošní sezona je nejspíš jeho labutí písní; švédský kanonýr nemládne, zranění se kupí a nyní je už takřka jisté, že po dvou letech přijde o korunu krále ligových střelců, stále ale platí, že ve Francii není lepšího hráče. Ibrovy záblesky geniality jsou zbraní, kterou Lyon ani Marseille zkrátka nedisponují. Stačí se podívat na způsob, jakým vysoký forvard připravil ve 26. kole proti Toulouse gól pro Adriena Rabiota.

V neprospěch PSG pak mluví nabitý kalendář - Blanc má k dispozici jeden z nejužších kádrů v lize, trápí jej četné zdravotní problémy, a to ještě na milionářský tým čekají finální boje v obou domácích pohárech a odveta osmifinále Ligy mistrů. Lyon s Marseille se oproti tomu mohou soustředit už pouze na ligu. Les Gones mají nejlepší výchozí pozici, nejspíš však doplatí na nezkušenost; bylo to ostatně vidět už v únoru, kdy se jim nepodařilo využít opakovanou příležitost jít na čele tabulky do trháku. Na druhou stranu je fakt, že právě Lyon disponuje z celé elitní trojice nejpevnější obranou (PSG inkasovalo už 23 branek, stejně jako ze celý minulý ročník, a Marcelo Bielsa se soustředí spíše na útok - jeho Marseille mělo v únoru skóre 7:8, což znamená druhý nejvyšší počet vstřelených i obdržených gólů).

Pokud se Ibra vybičuje k velkolepému závěru sezony, Paříž titul obhájí. Pro legendárního forvarda je to do velké míry i osobní výzva - jak Alexandre Lacazette, tak André-Pierre Gignac jej letos výrazně zastiňují, a on sám rozhodně nepatří mezi fotbalisty, kteří by byli zvyklí hrát druhé housle.



Zdroj: www.webgirondins.com


#3 Raketový nástup zimních posil a stále impozantní Caen

Přesuňme se ale nyní k týmům, kterým se v únoru dařilo nejlépe; v první řadě je to Caen. O jeho vzestupu jsme psali už v lednovém souhrnu, takže pouze připomeňme, že současná forma normandského klubu je obrovskou satisfakcí pro trenéra Patrice Garandeho, který se odmítal vzdát svého trademarkového pojetí hyper-ofenzivního fotbalu i ve chvíli, kdy jeho tým vytíral tabulkové dno. Caen v únoru získalo 10 bodů z možných 12, ztratilo pouze remízou v Paříži, a vstřelilo přitom 11 branek - nejvíce v celé soutěži.

V roce 2015 tak zůstávají Garandeho svěřenci nejlepším týmem ligy, což je mimořádný výkon vzhledem k tomu, s jakými soupeři se museli v minulých týdnech popasovat - vedle plichty 2:2 v Parku princů dokázali vyhrát na Vélodrome (3:2), čímž přerušili dlouhou marseilleskou sérii domácí neporazitelnosti. Celkem už na cestách vstřelili 23 gólů, více než kdokoliv jiný. A to mají, prosím pěkně, podle serveru transfermarkt.com nejméně hodnotný tým v Ligue 1.

Kromě stálice Juliena Féreta, o němž už byla řeč posledně, patřil uplynulý měsíc zejména dvěma novým hrdinům - robustní střední záložník N'Golo Kanté konečně zklidnil svoji horkou hlavu, zaznamenal dvě asistence a momentálně kolem něj krouží Marseille, skutečnou hvězdou byl ale Emiliano Sala, mladý útočník hostující z Bordeaux (a jedna z posil, které jsme v lednu doporučovali ke sledování).

Sala se v únoru se čtyřmi brankami stal nejproduktivnějším střelcem ligy, prosadil se jak v Parku princů, tak na Vélodrome, a jeho gólová exploze jen potvrzuje, že francouzským týmům se na zimním přestupovém trhu dařilo velice dobře. Bastia trefila jackpot angažováním Giovanniho Sia (dva góly) a Gaëla Danice (dvě asistence), v Évianu se prosazuje Mathieu Duhamel (dva góly), bordeauxský Isaac Thelin zase vystřelil svému týmu remízu 1:1 s Remeší. Nový métský playmaker Ferjani Sassi pak odehrál skvělý zápas proti Évianu a asistencí přispěl na jedinou branku svého týmu; ten nicméně nakonec prohrál 1:2 po vítězné trefě další čerstvé posily Les Roses, Gillese Sunua.


#4 Nečekané vítězství Leonarda Jardima

Mluvili jsme o boji o čelo tabulky, zbývá ale zmínit ještě "čtvrtého vzadu” - Monaco ztrácelo po 27 kolech na třetí Marseille pouze šest bodů, a to jej stále čeká dohrávka s Montpellierem. Vzhledem k současnému rozložení formy je zapojení knížecího klubu do bitvy o Ligu mistrů naprosto reálnou možností.

Kouč Leonardo Jardim letos prožívá dokonale ironickou sezonu. Když v létě přebíral tým z rukou úspěšného Claudia Ranieriho, byl v nezáviděníhodné pozici - Monaco, které ještě minulou sezonu aktivně bojovalo o titul, najednou přišlo o velkou část finančních zdrojů, prodalo největší hvězdy a za nový cíl vyhlásilo dlouhodobou stabilizaci klubu a důraz na výchovu a adaptaci talentované mládeže. To je ostatně důvod, proč si za nového kouče vybralo právě Jardima. Portugalský stratég tak od začátku svého angažmá mluvil primárně o dvou věcech - že chce spoléhat na dravé mládí, a že plánuje vštípit týmu ofenzivní, nátlakový fotbal založený na kreativitě, technice a vysokém držení míče. Výsledky byly dočasně odsunuty na druhou kolej.

Nyní, na začátku března, je situace přesně opačná: Monaco staví na filozofii "reaktivního” fotbalu, kdy nechává soupeře hrát, spoléhá na pružný a dynamický obranný blok, a hrozí zejména ze smrtících brejků. Ze tří únorových zápasů má skóre 1:1, a ona jediná inkasovaná branka (při prohře 0:1 v Guingampu) celý den okupovala přední stránky francouzských sportovních deníků - do té doby už všichni prakticky zapomněli, že Danijel Subašić není neprůstřelným superhrdinou a že je fyzicky možné mu vstřelit gól. Co se výsledků týče, stačí připomenout zasloužené vítězství 3:1 v Lize mistrů na Arsenalu; nikde jinde nebyla změna v Jardimově herním pojetí vidět tak výrazně. Proces transformace byl dovršen.

Alespoň ona vzpomínaná sázka na mládí však trenérovi vychází. Podívejte se třeba na Wallaceho, teprve dvacetiletého obránce hostujícího z Benfiky: jeho únorové výkony jako by byly vystřiženy z učebnice pro aspirující elitní stopery.


#5 V sestupové tajence schází (nejspíš) už jen jeden dílek

V tuto chvíli málokdo pochybuje o tom, že Méty a Lens poputují po roční anabázi v nejvyšší soutěži zase zpět do Ligue 2. Jejich ztráta je zkrátka už příliš velká, a ačkoliv příklady Caen či Évianu ukazují, že uniknout nebezpečí je možné i za relativně krátký čas, ani jeden z týmů dělících se o poslední místo nepůsobí dojmem, že by se mohl v dohledné době takto výrazně zvednout.

Zatímco totiž Évian těží ze zkušeností nasbíraných v minulých sezonách a Caen celý rok hraje atraktivní fotbal s potenciálem vyhrávat zápasy, Méty a Lens jsou v současném stavu ztělesněním bezradnosti. To platí zejména pro první jmenovaný tým, vítěze loňského ročníku Ligue 2, který nevyhrál už patnáctkrát v řadě; mezi jedenáct porážek se přitom vklínily pouze čtyři bezbrankové remízy, naposledy v Remeši. Lens sice čeká na tříbodový úspěch "pouze" osm kol, poslední tři zápasy ale prohrálo, a ačkoliv jsou Les Sang et Or ohromně bojovným týmem a mohou se spoléhat na vynikající fanouškovskou podporu, bohužel jim chybí potřebná kvalita. Finálním hřebíčkem do rakve by mohla být domácí prohra s Rennes, které předtím 10 zápasů nepoznalo radost z vítězství.

Příčiny kolapsu jsou vlastně v obou případech docela jednoduché - Métám nefunguje útok (mají nejméně vstřelených branek v celé soutěži), Lens zase obrana (10 inkasovaných gólů jenom v únoru). Métský systém založený na posílání nekonečného množství centrů do vápna je zoufale čitelný; žádný jiný tým v lize nehraje primárně ve vzduchu. Záložník Guirane N'Daw například v únoru "oslavil" stovku vyhraných hlaviček. Těch mají mimochodem Cartierovi svěřenci nejvíc v lize, ale otázkou je, k čemu je jim to vlastně dobré.

To Lens na hřišti umí zaujmout - viz heroická remíza 3:3 na půdě Saint-Étienne - jenže nakonec je dost dobře možné, že poputuje zpět o patro níže bez ohledu na konečné umístění. 29. ledna bylo na soudním jednání v Besanconu rozhodnuto, že samotný postup slavného klubu byl nelegitimní (Lens má velké finanční problémy, díky nimž nemohlo v létě nakupovat hráče), a že jako důsledek bude následovat automatický pád. Klub se samozřejmě ihned odvolal, nicméně samotný fakt, že se takové problémy vůbec musí řešit, na náladě v kabině příliš nepřidává. Proč se snažit o nemožné, bude-li to v důsledku stejně k ničemu?

Fanoušci si o celé situaci myslí své - organizace Lensois 12, největší oficiální skupina příznivců v severní Francii, například prostřednictvím svého předsedy Didiera Decoupignyho vyzvala hlavního akcionáře Hafize Mammadova k odstoupení. Na oficiální stránce Lensois se dokonce objevil shrnující článek, který vše popisuje slovy, jež zde překládat nemusíme: 'C'est le bordel.'

Zbývá tedy jedno sestupové místo, o které v tuto chvíli nejvýrazněji bojují Évian a Toulouse. Ti už si ale zaslouží samostatné zmínky..



Zdroj: www.canal-supporters.com


#6 Évian se konečně naučil vyhrávat důležité zápasy

Savojský tým zakončil únorový program třemi výhrami v řadě; to by ještě nebylo nic překvapivého, je veřejně známo, že Évian rád střídá úspěšné série s dlouhými obdobími "temna". Vůbec poprvé od postupu do nejvyšší soutěže však letos platí, že se jeho výsledky dají určitým způsobem předvídat.

V uplynulých sezonách byl Évian nevyzpytatelným týmem - pravidelně se stávalo, že obral o body vysokého favorita, aby následně vyhořel v přímém souboji s kvalitativně srovnatelným soupeřem. Aktuální sezona je v tomto směru úplně jiná. Svěřenci Pascala Dupraze dosud neporazili žádný tým z vrchní poloviny tabulky, zato ale bez problémů zvládají duely s přímou konkurencí; zmiňovanou úspěšnou šňůru tvoří výhry nad Lens, Métami a Lorientem, což jsou tři ze čtyř týmů, kterým v současnosti patří nižší tabulková pozice.

Duprazovi je tak nutno přičíst k dobru, že konečně naučil své Les Roses vyhrávat v důležitých zápasech. Po dlouhé době jim také funguje obrana, o což se v únoru staral zejména vynikající kamerunský stoper Dany Nounkeu, jištěný ze zálohy jedním z letošních velkých objevů, kostarickým reprezentantem Yeltsinem Tejedou.

Co se ofenzivní fáze týče, došlo pod Alpami k nečekanému vývoji - Daniel Wass, jednoznačně největší hvězda ÉTG, jejíž vliv na výsledky týmu nemá v Ligue 1 konkurenci, totiž v zápase v Lens dostal červenou kartu a následující duely s Métami a Lorientem tak musel vynechat. Šanci zazářit proto dostal jeho krajan Adrian Thomasson, a chopil se jí s nečekaným gustem. Thomasson je primárně středním záložníkem, stará se ale zejména o ofenzivu a dokáže nastoupit i na levém křídle; évianský útočný trojzubec tak byl v únoru hodně pohyblivý. Vedle Duhamela na hrotu se střídali Gilles Sunu (schopný hrát zprava i zleva), veterán Cédric Barbosa, mladík Clarck N'Sikulu a právě Thomasson, autor asistencí na vítězné góly v Lens a Métách.


#7 Alainu Casanovovi se situace vymkla z rukou

(Tento text byl napsán ještě před březnovým zápasem Toulouse s Marseille, který domácí prohráli 1:6.. což víceméně potvrzuje nastíněnou pointu.)

Na konci února došlo v Okcitánii k nečekanému vývoji situace - prezident Toulouse Olivier Sadran začal koketovat s odvoláním trenéra Alaina Casanovy. Jeden z nejtrpělivějších šéfů ve francouzském fotbale sice následně veškeré spekulace dementoval, přesto se však zdá být nanejvýš pravděpodobné, že Casanovovy dny v klubu jsou sečteny. Les Violets se totiž poprvé od hrůzovlády Élieho Baupa dostali do bezprostředního nebezpečí sestupu, a jejich kouč působí naprosto bezradným dojmem.

Ještě pár měsíců zpátky jsme v tomto souhrnu psali, že Casanova může být relativně v klidu - jeho kádr měl být zkrátka příliš kvalitní na to, aby nedokázal uhrát záchranu. Prostovlasý stratég tak dostal prakticky volnou ruku k experimentování a hledání nové dlouhodobé koncepce.. a teď už můžeme bezpečně prohlásit, že v tomto úkolu selhal.

Sestup Toulouse je stále nepravděpodobný, Casanova si ale musí urychleně uvědomit, že situace je vážná, a podniknout adekvátní kroky. Sám sice nemá žádné problémy otevřeně kritizovat výkony týmu, na hřišti se ale nemění prakticky nic - Les Violets jsou stále závislí na kolísavé formě Wissama Ben Yeddera (k němuž se v únoru přidal navrátilec z Poháru národů, pravý bek Jean-Daniel Akpa-Akpro). Trenér sice stihl během čtyř únorových zápasů vyzkoušet systémy 3-5-2, 4-4-2 i 4-3-3, nicméně ukazuje se, že problémy Toulouse neleží v nefunkční strategii, nýbrž v nedostatečné motivaci a celkově frustrované atmosféře. Jako by se hráči smířili s tím, že ať už udělají cokoliv, výsledky to nepřináší.

Ve zbytku sezony tak na hrdý klub čeká nelehký úkol - pečlivě budovaná identita týmu, který se snaží v první řadě hrát fotbal a který sám sebe vnímá jako spícího aspiranta na poháry, není v tuhém boji o záchranu k ničemu. Je zapotřebí začít bojovat, uvědomit si, že místo Saint-Étienne a Rennes jsou současnými soupeři Évian a Bastia. Tyto dva týmy jsou ve své zarputilosti ukázkami toho, jak se hraje o holý život: v únoru získaly oba po devíti bodech, zatímco Toulouse vydolovalo čtyři. Kvalita hraje jasně v Casanovův prospěch, jenže v těchto patrech tabulky rozhoduje spíše bojovná mentalita, kterou Les Violets jednoduše nedisponují.


#8 Bude na poháry stačit páté místo? Pokud ano, vsaďte na Bordeaux

Z Ligue 1 postupuje do Evropské ligy pouze čtvrtý tým - zbylé dvě místa obsazují vítězové obou domácích pohárů, staršího a prestižnějšího Coupe de France a Coupe de la Ligue, kde soutěží pouze 42 profesionálních týmů. V Coupe de France přechází právo postupu do Evropy i na poraženého finalistu, v Coupe de la Ligue nikoliv. Nyní je situace následující:

CdL zná oba finalisty, jsou jimi Bastia a PSG. Pařížané stále zůstávají i ve hře o CdF (a tedy domácí treble); v semifinále je doplňují Saint-Étienne, Guingamp a Auxerre. Může se tedy stát, že čtvrtý tým z ligy doprovodí do EL Bastia a například Auxerre, stejně tak je ale možné, že pohárové trofeje ukořistí PSG a Saint-Étienne a v lize bude stačit i šesté místo. Předpokládejme nicméně následující scénář: vedoucí ligová čtveřice zůstane beze změny, PSG zvítězí v Coupe de la Ligue, a klíčové tak bude páté ligové místo. O to momentálně bojují tři týmy.

O Saint-Étienne se v tuto chvíli rozepisovat nebudeme; Les Verts prožili slabý únor, získali pouze 3 body za stejný počet remíz a vše nasvědčuje tomu, že jsou frustrovaní dlouhodobým vývojem situace. Loňské čtvrté místo je nyní jejich reálným maximem, na Ligu mistrů nemají v současné konkurenci nárok, a najít novou motivaci se tak ukazuje jako nadlidský úkol. Uvidíme, co předvedou v březnu; pokud budou jejich mátožné výkony pokračovat, dostanou v dalším souhrnu více prostoru. (Teď pouze můžeme zmínit nečekaně propustnou obranu, která s náhradníkem Paulem Bayssem na stoperu dostala za uplynulý měsíc sedm gólů - třetí nejvyšší počet v celé soutěži.)

Hodně pozornosti přitahuje rozjetý Montpellier, mnohem větší šanci zaútočit na poháry však má Bordeaux. Les Pailladins jsou totiž typickým příkladem týmu, který těží z momentální formy. Teoreticky jsou svěřenci Rollanda Courbise mnohem čitelnější - o výsledky se jim stará převážně kreativní ofenzivní duo Morgan Sanson, Anthony Mounier, které si v tuto chvíli umí poradit prakticky s jakýmkoliv soupeřem, jenže "tato chvíle" může také co nevidět skončit. S přesunutím Kévina Bérigauda na křídlo (či za útočníka) pak zůstává v kádru už jen jeden kvalitní zakončovatel, náladový Lucas Barrios.

Bordeaux sice působí na první pohled poněkud fádním dojmem, nedokáže na hřišti dominovat tak výrazně jako Montpellier, jenže to s sebou v důsledku přináší vítanou nepředvídatelnost. Willy Sagnol tak vlastně navazuje na první úspěšné sezony svého předchůdce Francise Gillota: jeho tým spoléhá na kolektivní pojetí, vyváženost defenzivní a ofenzivní fáze, a také bojovného ducha, který Montpellieru občas chybí (jakmile Les Pailladins inkasují první branku, je většinou po zápase). Pokud se Saint-Étienne do konce sezony nezmátoří, je stabilizované, kompaktní a tvrdě pracující Bordeaux skrytým favoritem na zisk pátého místa. V únoru koneckonců získalo osm bodů, aniž by si toho většina lidí všimla.



Zdroj: sport24.lefigaro.fr


#9 Nezáviděníhodný boj Divocka Origiho

Hrát v tuto chvíli hrotového útočníka v Lille musí být neuvěřitelně frustrující - Dogy mají druhý nejhorší útok v lize (po Métách), svádět tyto tristní statistiky pouze na Divocka Origiho by však nebylo fér. Belgický reprezentant to má ohromně těžké: jde o jeho první sezonu v základu, všichni od něj po vydařeném mistrovství světa a přestupu do Liverpoolu očekávali, že tým potáhne, a kouč René Girard praktikuje styl, který mu zrovna dvakrát nevyhovuje. Lille hraje pomalý, trpělivý fotbal založený na držení míče, příliš nevyužívá křídelní prostory, a Origi se tak často ocitá v obležení přesily soupeřových obránců, bez možnosti využít svoji rychlost a herní inteligenci.

A pak je tu samozřejmě ten nejklasičtější problém, který dříve či později postihne úplně každého hráče - ztráta formy. Frustrovanému Belgičanovi se jednoduše nedaří, což je v jeho věku pochopitelné; koneckonců takový zápřah jako letos zažívá v kariéře poprvé. O výsledky se tak musí starat jeho útočný partner Nolan Roux, zatímco tým drží nad vodou solidně fungující defenziva - teprve ve 26. kole inkasoval gólman Vincent Enyeama první letošní branku zpoza vápna. Postaral se o to Floyd Ayité z Bastie, čímž už se dostáváme k poslednímu bodu..


#10 Ghislain Printant a návrat bastijské hrdosti

Jedna unikátní statistika - za celých 7 měsíců od začátku sezony zůstává Bastia zatím jediným týmem, který v Ligue 1 vyměnil trenéra. Claude Makélélé uvolnil místo Ghislainu Printantovi, a jeho výsledky ukazují, jak je korsické prostředí specifické; Makélélé je bezesporu talentovaným taktikem, jehož mimořádná inteligence jej předurčuje ke slibné kariéře, jenže na Stade Armand Césari se zkrátka vyznávají jiné hodnoty.

Printant se sice narodil v Montpellieru, během čtyřleté práce v mládežnickém systému Bastie však tamní atmosféru "nasál" dokonale. V současnosti už je korsickým patriotem, stejně jako Frédéric Antonetti nebo Frédéric Hantz. Obrat ve výsledcích klubu nemá nic moc společného s nějakou zásadní změnou herní filozofie; v podstatě jediný rozdíl mezi podzimními a jarními zápasy je v tom, že nyní působí borci v modrých dresech mnohem odhodlanějším, živějším a bojovnějším dojmem. Přesně tyto hodnoty Bastii zdobí dlouhodobě - korsický klub nikdy nespoléhal na krásný fotbal, jeho síla leží v tom, že reprezentuje celý hrdý ostrov (fanoušci na Armand Césari také patří k nejhlasitějším ve Francii). Printant to chápe, Makélélému toto propojení s vnitřní identitou klubu chybělo.

Výsledky pak už přijdou tak nějak samy. Když Bastia prohrála ve 27. kole na půdě Lorientu, šlo o první porážku po devíti zápasech - předchozí tři únorové duely shodně skončily výhrami, přičemž ta nejimpozantnější se zrodila na půdě Nantes (2:0). Podobnou sérii zažili Korsičané naposledy na přelomu let 2002 a 2003. Printantova práce je pro klub tak důležitá, že mu nedělá problémy zaplatit pokutu 10 tisíc eur za každý zápas - současný kouč totiž nevlastní platnou licenci.


Ideální sestava měsíce února:



Trenér: Patrice Garande (Caen).

Náhradníci: Anthony Lopes (Lyon) - Raphaël Guerreiro (Lorient) - N'Golo Kanté (Caen) - Zlatan Ibrahimovic (PSG). Trenér: Ghislain Printant (Bastia).



Anketa o gól měsíce února:

Jednotlivé nadpisy jsou zároveň odkazy na youtube - oficiální kanál Ligue 1 bohužel neumožňuje pouštět videa z jiných stránek.

Lamine Gassama (24. kolo, Remeš - Lorient 1:3)



Wahbi Khazri (24. kolo, Évian - Bordeaux 0:1)



Landry N'Guémo (24. kolo, ASSE - Lens 3:3)



Óscar Trejo (25. kolo, Toulouse - Rennes 2:1)



Emiliano Sala (26. kolo, Caen - Lens 4:1)