Souhrn Premier League 2007/08 (2)

Mistrem Anglie pro rok 2008 se 11. května stal Manchester United. Úspěšně tak obhájil loňský triumf, ale že se na něj tentokráte nadřel. Chelsea naháněla Red Devils až do posledního kola, nakonec však Fergusonově skvadře nestačila. Přehled právě uplynulé sezony u týmů první desítky začínáme u West Hamu, jenž pro letošek "Top Ten" uzavírá...


Střed tabulky obsadil celek West Hamu. Po patnáctém místě z minulého roku může být letošní desáté místo bráno jako úspěch – a mohlo být ještě lépe, nebýt slabší formy v závěru sezony. Zajímavý je fakt, že přes solidní umístění má WHU záporné skóre (42:50). Je zajímavé hádat, jak by vypadala hra Kladivářů, pokud by před sezonou nepustili kanonýra Teveze do Manchesteru United.

Pokud se blíže podíváme na výsledky West Hamu, není problém odhalit, že jeho relativní slabinou je obrana – West Ham inkasoval v pěti zápasech Premier League tři a více gólů. Zajímavá je též "hvězdná série" WHU ze začátku března, kdy Hammers prohráli třikrát za sebou v poměru 0:4.

V pohárech jejich působení lze ohodnotit jako slabý průměr. V League Cupu se kladivářům podařilo postoupit až do čtvrtfinále, kde nestačili na Everton. V FA Cupu ale vypadli hned ve třetím kole po dvojzápase s Manchesterem City. Je otázkou, zda WHU dokáže pokračovat ve vzestupném trendu a příští rok bude hrát ještě výš než letos.


Tak skvěle to začalo a takovou potupou končí pro Citizens ročník 2007/08. Manchester City před sezonou horlivě nakupoval, thajský mecenáš Šinavatra dosadil superstar i na lavičku, když do role hlavního kouče nominoval Svena-Görana Erikssona a tolik posil najednou trochu paradoxně klubu nikterak neuškodilo. Citizens bojovali takřka do poslední chvíle o poháry, po podzimní části sezony měli dokonce na dosah čtvrtý Liverpool, přesto skončili na trpké deváté příčce. Až v prvním utkání po Štědrém dni poprvé tratilo City na vlastní půdě, posila Elano zářila naplno, no zkrátka idylka.

Pak se však něco stalo, i Elano povadl a Manchester se začal propadat tabulkou hloub a hloub. Pranic platné nebylo mocnému Šinavatrovi všelijaké vyhrožovaní výprodejem a tak podobně. Eriksson sice po sezoně s největší pravděpodobností končí, konec svého působení v podobě debaklu 1:8 na hřišti Middlesbrough si rozhodně nepředstavoval. Ač Citizens tedy skončili až na 9. příčce, poháry v příští sezoně je neminou. Ke konci sezony se totiž vyplatila čistá hra Manchesteru po celou sezonu, která skrze cenu Fair Play dává City možnost zahrát si Pohár UEFA.

Někdo by si tedy řekl, že vlastně City nic neztratilo, není tomu však úplně tak. Prémie za deváté a šesté či páté místo totiž dělí nezanedbatelný počet milionů liber, i to by tak mohlo vedení Citizens mrzet. Dokud však bude mít Manchester City pod patronátem Šinavatra, asi zde chudoba nemá šanci.

Co se týče změn, mělo by se toho v létě dít okolo Citizens mnoho a mnoho. Jenže údajný výrok Šinavatry, že je každý z jeho kádru k mání, je prý kachna a rozprodej se konat nebude. A tak zřejmě Richards, Hart ani Johnson, nejžádanější zboží z City, v Manchesteru zůstane. To o kapitána Dunna vede mnoho klubů Premier League tuhý boj, zatímco dovnitř láká Šinavatra hvězdu Zenitu Petrohrad Aršavina.


Portsmouth letos nezklamal, ale ani nenadchnul. Podobně jako minulou sezónu se pohyboval v horních patrech tabulky, v závěru sezony ale přišla krize, která znamenala pád až na konečně osmé místo.

Přesto Pompeys zoufat nemusí. Ligové výkony jim sice Pohár UEFA nezajistily, FA Cup ovšem ano. Ve finále proti Cardiffu City to svěřenci kouče Redknappa zvládli a po gólu Kanua slavili hubené vítězství 1:0.

Za celou sezónu získal Portsmouth celkem 57 bodů, po úvodních šesti zápasech, ve kterých si připsal na konto stejný počet bodů, ale věřil jen málokdo, že by mohl klub z jihu Anglie této mety dosáhnout. Na obranu je však nutno říci, že jeho soupeři nebyli jen průměrné nebo podprůměrné týmy, ba naopak. Své síly poměřil se všemi týmy velké čtyřky, Boltonem a Derby.

Potom však přišla série, za kterou by se nemusel stydět ani mistrovský Manchester United - deset zápasů bez prohry, celkem 23 bodů. Díky této šňůře se Pompeys vrátili zpět do bojů o Pohár UEFA, jenže v zápasech okolo Vánoc přišlo hluché období, které tuto šanci opět vzalo. Během zimního přestupového období klub posílil především útok, a to když přivedl kanonýra Defoea a českého reprezentanta Baroše.

Prvně jmenovaný se v novém působišti ihned chytil a předváděl dobré výkony. V závěru sezóny ale došel také Portsmouthu dech. Z posledních pěti zápasů vytěžil jediný bod a vstřelil pouze jeden gól.


Alespoň z účasti v letním Poháru Intertoto se může těšit po tomto ročníku Blackburn Rovers. Podobně jako Manchesteru City mu tak nějak došel dech, přesto je jedním z největších překvapení sezony.

Příjemným překvapením celé sezony bylo ofenzivní duo z Ewood Parku Bentley – Santa Cruz, když zvláště paraguayský střelec šokoval celou Anglii, neboť nepřicházel jako budoucí tahoun útoku Rovers. To Bentley po příchodu z Arsenalu v Blackburnu jen kvete a touto vydařenou sezonou se, zdá se, dotkl hvězd. Marka Hughese též potěšily letošní výkony levého beka Warnocka, dalšího odloženého hráče velkoklubem (neuchytil se v Liverpoolu), jenž odehrál až na jeden všechny zápasy tohoto ročníku.

Kdo ví, třeba to byly karty, co srazilo Blackburn v této sezoně. Možná měli i Rovers navíc, jenže s šesti červenými kartami a 73 žlutými to zkrátka jde ztuha. Přitom obranná i útočná činnost šla Rovers vcelku vyváženě a solidně. Jen disciplína tak dělá Blackburnu problém, zbytek může pro příště jen zlepšit a to už by se mohl klepat i Liverpool.

Vedení Rovers ovšem v létě čeká těžký úkol, který zní: udržet Santa Cruze a Bentleyho, klíčové postavy mužstva. První jmenovaný sice uvedl, že z Blackburnu neutíká, v případě lukrativní nabídky od velkoklubu však těžko odolá. Křídelník Bentley se zatím nevyjádřil, ale nebezpečně okolo něj slídí především Tottenham. Na druhou stranu Rovers usilují o Zamoru či Sidwella.


Aston Villa se v letošním ročníku projevila schizofrenně – skvěle hrála v Premier League a za své výkony nakonec získala zaslouženou šestou pozici, která jí zajistila účast v Poháru UEFA, v kontrastu k tomu "vynikly" její nijaké výsledky v pohárech. V League Cupu Villa skončila již ve třetím kole, když doma nestačila na slaboučký Leicester City a podlehla mu 0:1, v FA Cupu skončila rovněž ve 3. kole, kdy její vlastně ani nezapočatou pouť soutěží ukončil letošní vítěz Premier League – Manchester United.

Pro letošní Aston Villu byly typické divoké výsledky a velké výkyvy ve formě. Jako příklad skvěle mohou sloužit kola od začátku března do poloviny dubna. Téměř celý březen Villa čekala na výhru a toto čekání korunovala výpraskem 0:4 od Manchesteru United. Do dalších kol ale jakoby nastoupil jiný tým – Villa dokázala ve třech následujících zápasech vyhrát a navíc se skvělým skóre 15:1. Dá se očekávat, že pokud by Aston Villa hrála ve stabilnější formě, mohla dokonce být pátá místo Evertonu. Nejlépe ale Aston Villu prověří příští rok, kdy bude pod tlakem, aby potvrdila své letošní dobré výsledky a zároveň bude válčit v poháru UEFA. Zároveň se ale představenstvu splnil cíl v podobě strmého vzestupu formy, a proto lze očekávat příchod dobrých posil.


V Goodison Parku zavládlo po letošní sezóně menší zklamání. Everton si zahraje Pohár UEFA, většina fanoušků se však shoduje na tom, že jejich klub měl i na Ligu mistrů.

Až do závěrečných kol to s Toffees vypadalo nadějně, jenže vinou několika zbytečných remíz a proher se ztráta na čtvrtý Liverpool stále rozrůstala a po 38. kole se zastavila na čísle jedenáct. Nakonec se hráči i příznivci Evertonu museli bát dokonce o svou pátou příčku. Tu ale uhájili.

David Moyes dokázal z liverpoolského klubu vybudovat skutečně silný tým a rád by to v následujících letech potvrdil postupem do Ligy mistrů. Everton po většinu sezóny využíval častých zaváhání Liverpoolu. Ten ale chytil v jarní části skvělou formu, zatímco jeho úhlavní soupeř stále zbytečně ztrácel. Definitivní zlom nastal v 32. kole, kdy Reds vyhráli liverpoolské derby a svému soku se vzdálili.

Everton před sezónou narozdíl od svých hlavní soupeřů nenakupoval ve velkém a v letošním ročníku sázel především na hráče, kteří už byli v týmu nějaký ten pátek. Největší hrozbou mělo být středopolařské duo Cahill – Arteta. O to větší problém nastal se zraněním australského reprezentanta, o kterého Everton přišel na konci března. Bez něj získal pátý tým letošního ročníku v posledních sedmi zápasech pouhých osm bodů.


Když před sezonou přestupoval do Liverpoolu za více jak miliardu korun Fernando Torres, měl to být právě on, kdo vystřílí nejúspěšnějšímu týmu anglické historie titul. Jenže ani letos se tak nestalo a čekání Reds se prodloužilo o další rok.

Španělský kanonýr sice očekávání splnil, nastřílel 24 branek, ale ani to Liverpoolu nepomohlo. Ztráta na vedoucí tým letos sice nebyla tak vysoká, ale i přesto skončili svěřenci Rafaela Beníteze opět až čtvrtí. Reds sice první zápas prohráli až v 16. kole, ale ani do té doby se nedokázali na první místo dostat. Dopláceli především na svou nemohoucnost dovést zápas do vítězného konce. Hned ve třinácti případech letos brali pouze po bodu, což z nich dělá společně s Blackburnem a Tottenham remízové krále.

Před Vánoci navíc přišel dvojzápas, který hodně z pohledu Liverpoolu změnil. Výjezd do Readingu měl mít vítězný konec, domů se však hráči vraceli s prohrou 1:3. V dalším kole hostili Manchester United a toužili zaváhání z minulého kola napravit. Jenže opět to nedopadlo moc vábně. Carlos Tévez gólem ze 44. minuty rozhodl o třech bodech pro Red Devils.

Liverpoolu se proti zbývajícím členům velké čtyřky letos vůbec nedařilo. Ze šesti zápasů nevyhrál jediný a vstřelil pouhé tři branky. Leden se stal pro hráče z Anfield Road skutečně černým měsícem a také obdobím, kdy přišli o jakékoliv šance na titul. Ze čtyř utkání totiž ani jednou nevyhráli. Nakonec se ale vzchopili a z posledních čtrnácti kol jich vyhráli rovných deset.

Alespoň v Lize mistrů si Liverpool trochu spravil chuť. Ze základní skupiny sice postoupil na poslední chvíli, a to i přesto, že nastříleli celkem osmnáct branek a pouhých pět inkasoval. V osmifinále porazil hned dvakrát milánský Inter, následně vyřadil také londýnský Arsenal, v semifinále už ale narazil. Po prodloužení jej vyřadila Chelsea.


Vzhledem k předsezonním prognózám mají za sebou mladí Kanonýři úspěšnou sezonu, avšak po podzimu se od nich snad čekal i mistrovský titul. Koneckonců není se čemu divit, vždyť prakticky celý podzim Arsenal opanoval a i bez Henryho udivoval diváky klasicky kombinační hrou, tentokráte okořeněnou i o potřebnou dávku gólů. Jak mnoho odborníků očekávalo, jarní část sezony se už Gunners tolik nepovedla a jejich nezkušenost naplno promluvila do výsledků. Arsenalu docházely síly až moc rychle, a tak z toho nakonec je "jen" třetí místo.

I cenný skalp AC Milán v osmifinále Ligy mistrů, smolné vypadnutí ve čtvrtfinále na Liverpoolu a také vcelku úspěšné tažení náhradníků Carling Cupem, to jsou též slušné úspěchy, které stojí za pozornost. Pro Arsena Wengera bude teď bezpochyby, jak již sám několikrát naznačil, prioritou v létě udržet co nejvíce hráčů. Ovšem je tu jedno velké ale. Flamini už pláchnul, Arsenal opouští i zkušený golman Lehmann a situace v Londýně se nepozdává ani Hlebovi. A tak bude muset Wenger přeci jen letos sáhnout hlouběji do kapsy a pokusit se zlákat nějakého ze zkušenějších borců – právě ti zjevně letos Arsenalu chyběli.

Dá se však očekávat, že se mladí Kanonýři budou jen zlepšovat, a pokud je tak Wenger zvládne udržet pohromadě, měl by být Arsenal příští rok ještě silnější. Už letos se zdál být pevnější v obraně oproti minulým rokům, stejně tak jako byli Gunners znatelně efektivnější. Zkrátka pokrok je zcela patrný, průběh další sezony však těžko odhadnutelný.


Co dodat k uplynulé sezoně z pohledu Chelsea? Snad jen: Klobouk dolů, Avrame Grante! Tento rok byl výjimečný i z hlediska trenérství, neboť Grant či Keane, ve fotbalovém světě tak neokoukaní kouči, naplno pronikli do podvědomí fotbalové veřejnosti. Keane zachránil Sunderland, Grant do posledního kola bojoval s Chelsea o titul.

Měl to být propadák a později proklínaná sázka na neznámou tvář, Grant však všechny skeptiky, kteří toto tvrdili, odbyl za vše mluvícími činy. Izraelský "no name" nastoupil ke kormidlu Blues hned těsně před duelem s Manchesterem United, který prohrál. Jakmile se ovšem po chvíli rozkoukal, už to jelo. Chelsea si po celou sezonu udržela brilantní sérii bez porážky na Stamford Bridge, krom toho byla defenziva Blues jako obvykle takřka neprostupná a méně často inkasoval akorát mistr z Manchesteru. I tak je výsledných 26 obdržených branek úctyhodná statistika. Chelsea však ani náhodou letos neplatila za nějaký obranářský spolek, za nějž je leckdy širou veřejností mylně považována. 65 vstřelených gólů, průměr 1,71 branky na zápas a celkem šestý nejlepší útok v lize, no kdo by se za to styděl? Jenže co se Chelsea nepovedlo, je určitě disciplína. Londýňané vůbec nejčastěji (spolu s Fulhamem a Blackburnem) faulovali za červenou kartu a i ve statistice inkasovaných žlutých karet si nevedli "špatně".

Jako tradičně je i po tomto ročníku, leč tak úspěšném, spojována s řadou odchodů a příchodů hvězdných hráčů. Pryč ze Stamford Bridge prý utíká útočné duo Drogba – Ševčenko, v Chelsea se neuchytila ani letní posila z Francie Florent Malouda. Roman Abramovič by naopak rád v Londýně přivítal portugalský talent Miguela Velosa, ale i mnohem slavnější borce, jakými jsou Messi s Henrym. Kdo ví, co všechno se ruskému miliardáři povede a co jsou jen další nekonečné fámy. Jisté je jedno - tým už v příští sezoně nepovede Avram Grant.


Po infarktovém závěru letošního ročníku Premier League nakonec United dokázali obhájit mistrovský titul před druhou Chelsea, která v konečném součtu na mistrovský tým Ďáblů ztratila pouhé dva body. Manchesterští letos zažili skvělou sezónu – kromě prvního místa v Premier League triumfovali i v Lize mistrů. V té letos United předvedli spanilou jízdu – v základní skupině ztratili pouhé dva body za remízu s AS Řím a v dalších fázích soutěže dokázali vyřadit silné týmy Lyonu, AS Řím a Barcelony a ve finále na penalty udolat Chelsea. Jestliže se vůbec dá říct, že v sezoně měl Manchester slabší chvilky, tak si je bezpochyby vybral v anglických pohárech. V League Cupu ostudně vypadl hned ve 3. Kole po prohře s Coventry a v FA Cupu, kde si vedl o mnoho lépe, se probojoval do čtvrtfinále, kde jeho cestu soutěží ukončil tým Portsmouthu.

Letošní výkony Manchesteru dokonale ilustruje skóre, kterého dosáhl v nejvyšší domácí soutěži, a které zní 80:22. Tato čísla jsou pro United velice lichotivá – Manchester nastřílel v Premier League nejvíce gólu a přitom jich nejméně inkasoval. Na gólové produktivitě má lví podíl Cristiano Ronaldo, který se se svými 31 zásahy stal nejlepším střelcem letošního ročníku Premier League. Zároveň byl tento úžasný záložník pro letošní sezónu vyhlášen Hráčskou asociací nejlepším fotbalistou v Anglii. Do pomyslného All Star týmu byli nominováni další dva Rudí ďáblové, a to stoperské duo Ferdinand, Vidič, což je vzhledem k pouhým 22 obdrženým brankám logické. Poněkud překvapivý je fakt, že do ideální jedenáctky nebyl zahrnut Van Der Sar, který sice nebyl bezchybný, ale na výsledcích Ďáblů měl svůj nezanedbatelný podíl. Otázky vyvolává, jak by byl při případné absenci nahrazen Ronaldo, který je momentálně pro hru Manchesteru nepostradatelný.