Preview Ligue 1: Zlomová sezona loňských zachránců

Ghislaina Printanta, Dominique Arribagého a Oliviera Guégana spojuje jedna věc: právě tito tři pánové byli jedinými novými trenéry, kteří nastoupili do rozjetého loňského ročníku, a to shodně v kritické pozici. Nakonec všichni tři uspěli, takže se na Bastii, Toulouse a Remeš můžeme těšit i letos. Kdo z nich má největší šanci zvládnout premiérovou kompletní sezonu?

Měřeno počtem zkušeností je to určitě Printant. Jednak strávil u kormidla Bastie nejdelší dobu (dosazen na místo neúspěšného Claude Makélélého byl už v listopadu), jednak - a to především - předtím více než dvě dekády pracoval jako asistent v Montpellieru a později šéf bastijské juniorky. Nevídaný úspěch jeho současného angažmá (klub vytáhl ze dna tabulky až na konečné dvanácté místo a do finále Coupe de la Ligue) jasně potvrzuje, jak je prostředí na Korsice specifické - 'cizinec' Makélélé, jakkoliv inteligentní a takticky zdatný, týmu zkrátka nerozuměl a nefungovalo pod ním vůbec nic. Printant, stejně jako předtím Frédéric Hantz, jsou místními patrioty (současnému lodivodovi stačilo na 'nasátí' lokální atmosféry pět let), a na to se na tomto středomořském ostrově přihlíželo vždy. Nyní už si nikdo ani nevzpomene na rodáka Frédérika Antonettiho, který byl pro klub po Makélélého odchodu první volbou.

Když koncem května během několika dní dostali všichni tři dočasní trenéři plnohodnotné smlouvy, největší překvapení to vyvolalo v Remeši - Guégan sice klub zachránil a úkol tak splnil, stále však nevlastní potřebnou licenci, takže vedení Remois bude platit pokutu 10 tisíc eur za každý zápas. To je nevídané gesto důvěry, zvláště přihlédneme-li k tomu, že Guéganův vliv na tým byl vlastně čistě psychologický; oproti svému předchůdci Jeanu-Lucovi Vannucchimu se projevil jako mnohem schopnější motivátor, po fotbalové stránce se toho ale zase tolik nezměnilo a nebýt fatálního kolapsu Évianu v závěrečných kolech, měla by Remeš určitě větší problémy.

Totéž se dá říci i o Toulouse, které skončilo sedmnácté a nasbíralo ještě o dva body méně než Remeš; na obhajobu Dominique Arribagého však musíme dodat, že nový kouč Les Violets kompletně změnil herní systém, a to v nejkritičtější fázi sezony, kdy se jeho klub topil v sestupových vodách. Odvážný krok nakonec bývalému skvělému obránci vyšel a prezident Olivier Sadran ještě na začátku května ujišťoval fanoušky, že Arribagé se na tuto roli připravoval několik let (vlastně od konce aktivní kariéry) a že zůstává u kormidla i po případném pádu. Když pak šarmantní elegán hrdý klub skutečně zachránil, nebylo o jeho setrvání sebemenších pochyb.

---

Bastia řešila v létě jeden paradoxní problém - i přes konečné umístění v klidném středu tabulky jí totiž hrozil administrativní sestup kvůli finančním nesrovnalostem. DNCG, řídící orgán dohlížející na transakce uvnitř francouzských profesionálních klubů, našel v účtech Korsičanů deficit zhruba jeden milion eur. Vzhledem k tomu, že v té době už vedení oznámilo prodej Ryada Boudebouze do Montpellieru, což k pokrytí dluhu bohatě stačilo, se člověk jen těžko zbavuje dojmu, že se DNCG snaží vystrnadit Bastii za každou cenu; není žádným tajemstvím, že korsický klub leží mnohým v žaludku.

Velkou roli v tom hraje (jemně řečeno) neortodoxní chování tvrdého fanouškovského jádra, které je známé svojí divokostí: hrdí Korsičané navlečení do modrých dresů si na tribunách Stade Armand Césari zápas co zápas dělají ohňostroj, na pevninu vyjíždí ve speciálních trajektech a vyžadují zvýšenou pozornost pořadatelů (sami přitom používají slovo 'invasione'), a při zápasech s rivaly z Azurového pobřeží si domácí služba musí půjčovat plexisklové štíty od policistů, aby ochránila hráče soupeře přímo na hřišti. Po započtení částky (1,7 milionu) z Boudebouzova přestupu DNCG Bastii na prvoligovou mapu promptně vrátilo, takže se i letos můžeme těšit na jednu z nejlepších domácích atmosfér ve Francii. Pokud bude Bastii umožněno hrát na Armand Césari, záchrana by měla být jistotou - opouštět bezpečí pevniny je pro ostatní kluby nesmírně náročné.

To je přesně ten aspekt, který ostrovnímu celku pod Makélélém chyběl: přemýšlivý stratég zkrátka nedokázal své svěřence správně vyhecovat. Printant to umí. Pod jeho vedením se bastijští tvrdohlavě odmítají vzdát a jsou schopní porazit prakticky kohokoliv; loni na ostrovním výjezdě ztratilo body i PSG, které v divoké přestřelce padlo 2:4. Jenže pokud vezmeme v potaz pouze čistě sportovní hledisko, je Bastia před novou sezonou papírově výrazně slabší. Čtyřiapadesátiletý kouč bude mít za úkol úspěšné zvládnutí záchranářských bojů, cokoliv navíc je při pohledu na soupisku nutno považovat za bonus.

Samotná ztráta Boudebouze, jednoznačně nejkreativnějšího muže týmu a klíčové součásti Printantova 4-2-3-1, by znamenala menší pohromu; kabinu však vzhledem k finančním problémům opustila i celá řada dalších důležitých tváří. Bastia je klubem, který snad nikdy v moderní éře neměl dlouhodobou koncepci a rok co rok skládá kádr znovu, z volných hráčů a hostování; toto léto však zůstal poměr příchodů a odchodů nepříjemně nevyvážený. Zpět do svých mateřských klubů se vrátili Alphonse Aréola (PSG), Giovanni Sio (Basilej), Guillaume Gillet (Anderlecht), Gadji Tallo (AS Řím) a Hervin Ongenda (PSG) - jinými slovy obrovská opora mezi tyčemi, nejlepší střední záložník, klíčový útočník a dva talentovaní ofenzivní žolíci. Existuje šance, že Gillet bude na Korsiku zapůjčen ještě za rok, pár dní před startem ligy však zůstává stále doma v Belgii.

Kromě toho vedení ukončilo smlouvy štědře placeným dinosaurům Drissovi Diakitému a Djibrilu Cissému. Ze stabilních opor tak Printantovi zůstalo k dispozici pouze několik veteránů - stopeři Francois Modestó (36 let) a Sébastien Squillaci (34), kapitán Yannick Cahuzac a levý křídelník Gaël Danic - a dva leví beci, Florian Marange a Julian Palmieri (který nejspíš zaujme Gilletovo místo uprostřed zálohy). To nejsou zrovna dvakrát optimistické vyhlídky. Fanouškům nezbývá než doufat, že se chytne některá z letních posil: Boudebouzův náhradník Sadio Diallo (Rennes) a Diakitého nástupce na pravém beku Yassine Jebbour (montpellierská kompenzace za Alžířana) by měli mít místo jisté, útočník Franck Etoundi (Curych) a ofenzivní záložník Seko Fofana (hostování z Manchesteru City) nejspíš začnou na lavičce.

V ofenzivě má Printant k dispozici několik variant. Na devítce nejspíš začne omilostněný veterán Brandao (který loni stál půl roku poté, co v tunelu hlavičkou sestřelil pařížského Thiaga Mottu), jehož z pravého křídla doplní devatenáctiletý talent a trenérův objev Francois Kamano; zahrají si určitě i univerzál Christopher Maboulou (snad jediný hráč, jemuž to pod Makélélém šlo loni výrazně lépe) a zkušený tožský reprezentant Floyd Ayité. Skutečný problém ale vyvstává na druhé straně hřiště - Bastia nikdy nebyla týmem s pevnou obranou, a současný tandem vysloužilých stoperů nepůsobí zrovna nepropustným dojmem. Loni to tolik nevadilo, protože Aréola mezi tyčemi podával fantastické výkony; to on měl nejvíce úspěšných zákroků z celé Ligue 1; letos však mládežnický reprezentant na Armand Césari nebude a Printantovi nezbývá než věřit v Jeana-Louise Léku, devětadvacetiletého odchovance, který nikdy v životě jedničku nedělal.



Nové posily jsou označeny hvězdičkou.


Přípravné zápasy napověděly, že žádných velkých změn se na Korsice nejspíš nedočkáme - Bastia je stále trochu nekoherentní, primárně bojovné mužstvo, které směrem dopředu spoléhá na individuální záblesky a na svoji bránu propouští velké množství střel. Jenže zároveň platí, že porazit jej může být ohromně těžké. V generálce proti Udine se to ukázalo v plné míře. Nahecovaný, animální silou poháněný výběr přestřílel silnějšího soupeře 3:2, a to ještě obě branky inkasoval až těsně před koncem; předtím uhrál remízu s Bari (1:1) a porazil Servette Ženeva (1:0). Patnácté místo je reálným odhadem.

---

Čtyřiačtyřicetiletý Dominique Arribagé je v čele toulouského trenérského týmu teprve od 20. března, za tu dobu už však stačil názorně ukázat, jaká je jeho filozofie - poté, co jeho předchůdce Alain Casanova strávil rok a půl experimentováním se snad všemi možnými herními modely, jasně stanovil výchozí diamantové rozestavení 4-1-2-1-2, obrátil svoji pozornost k vyspravení defenzivy (v době jeho příchodu vůbec nejpropustnější v celé lize), a vepředu ponechal volnou ruku trojici Óscar Trejo, Wissam Ben Yedder, Martin Braithwaite. S tímto systémem se Toulouse loni zachránilo, s tímto systémem bude letos útočit na návrat do klidného středu tabulky.

Ve snaze ponechat novému trenérovi co největší klid na přípravu zaujal prezident Olivier Sadran na přestupovém trhu extrémně pasivní přístup, jehož výsledkem je jediná viditelná změna v sestavě - mladého gólmana Zacharie Bouchera, který odešel dělat jedničku do Auxerre, nahradil sedmadvacetiletý Uruguayec Mauro Goicoechea (Arouca). Ještě předtím se Les Violets snažili získat Alphonse Aréolu, toho ale nakonec PSG pustilo do Villarrealu. Pro vyhaslého zmatkáře Aliho Ahamadu to, soudě podle přípravy, znamená opětovný návrat na lavičku. Jinak se v týmu nezměnilo skoro nic; pouze pravý bek Marcel Tisserand prodloužil své hostování z Monaka a jeho kolega z levé strany Issiaga Sylla byl naopak zapůjčen nováčkovi GFC Ajaccio. Dále Sadran ukončil kontrakty dvěma členům širšího týmu a rumunského stopera Dragose Grigoreho pustil do Al-Sailiye. Toť vše.

Přípravné zápasy tak pro Arribagého neznamenaly sehrávání čerstvých posil, ale pilování na jaře zavedené herní strategie. A dlouhou dobu to šlapalo jako hodinky. Poté, co Toulouse v prvních dvou zápasech (proti Nimes a Ajacciu) neztratilo ani bod a nedostalo ani gól, následovala vydřená remíza 2:2 s Montpellierem. Tehdy se ukázalo, že trenéři se v šatně mohou měnit, jedna jistota v okcitánské metropoli však zůstává - pokud mají Les Violets uspět, musí se dařit Wissamu Ben Yedderovi. Tento mrštný, technicky výborný útočník s nevšedním čichem na góly byl srdcem a duší Toulouse pod Casanovou, a totéž platí i nyní. Trejo, jeho vrchní nahrávač, označil po tomto zápase (kde se Ben Yedder postaral o oba góly) jeho práci s míčem a celkový pohyb na hřišti jako "incroyable". Málokterý tým v Ligue 1 se může pochlubit tak kombinačně zdatným útokem. Mladý Srb Aleksandar Pešić, který se v létě vyčerpal na silně nepovedeném Euru jednadvacítek, má v tuto chvíli do základu pořádně daleko; o pozici prvního náhradníka za Ben Yeddera s Braithwaitem si totiž hlasitě řekl Mihai Roman.

Rumunský univerzál dvěma brankami popravil Alavés v zápase, který úspěšně zakončil krátkou španělskou návštěvu; borci ve fialových dresech pod Pyrenejemi ještě předtím uhráli cennou remízu 1:1 s Realem Sociedad. "Nasbírali jsme několik zajímavých poznatků. Proti Sociedadu jsme určitě mohli vyhrát, nakonec se nám nepodařilo zužitkovat tlak a inkasovali jsme ze standardní situace, stejně jako proti Montpellieru. Na tom ještě musíme zapracovat. Jinak je ale nálada pozitivní, tým se rychle vyvíjí kupředu," pochvaloval si Arribagé po návratu na Stade Municipal.

Jenže potom přišla generálka s Augsburgem, drtivá prohra 0:5, a návrat zpátky na zem: hráči Toulouse jsou ve špatné fyzické kondici, stále mají tendenci dopouštět se hrozivých defenzivních kiksů, a kraje obrany působí vyloženě propustným dojmem. Pavleho Ninkova toto fiasko nejspíš stálo místo v základu na úkor Tisseranda, totéž platí i na levém beku, kde by William Matheus měl uhnout před Francoisem Moubandjém. Další neznámou je klíčová pozice defenzivního záložníka: dvacetiletý Yann Bodiger je Arribagého koněm, na jaře finišoval v základní sestavě a svými výkony dal vzpomenout na mladého Jérémyho Toulalana, v konkurenci zkušeného Étienne Didota je však otázkou, jestli by nebylo lepší posadit jej ze začátku na lavičku. Možnosti v kádru jsou, Arribagé ale musí vybrat ty správné. Zbytek sestavy vypadá v pořádku.





Toulouse má kádr výkonnostně připraven na střed tabulky; případná exploze talentovaného dua Trejo - Ben Yedder by jej sice mohla posunout i výše, loňské fiasko a úzká lavička však drží divoké představy při zemi. Pokud se nestane něco neočekávaného, měli by tito Les Violets působit mnohem sehranějším, sebevědomějším a atraktivnějším dojmem než loni, v křečích posledních měsíců Casanovovy éry. Sestupová bitva se Arribagému takřka určitě vyhne. Větší cíle si letos ani nemá cenu klást, životně důležitá je především stabilizace.

---

Město Remeš hrálo ve francouzské historii nesmírně důležitou úlohu - korunovali se zde králové, tamní katedrála patří k nejvýraznějším sakrálním památkám země, a coby přirozené centrum úrodného kraje Champagne byla první místní osada založena už za dob starého Říma. Také lokální fotbalový klub má slavnou minulost, v 50. letech patřil k evropské špičce a posbíral celkem šest mistrovských titulů. Teď je ale všechno jinak: trofeje zapadaly prachem, fanoušci si na Stade August Delaune hledají cestu jen stěží, a kouč Olivier Guégan nemá na mysli nic jiného než co nejrychlejší záchranu v nejvyšší soutěži.

Jediný trenér Ligue 1, který oficiálně není profesionálním trenérem, byl z pozice asistenta povýšen 7. dubna, krátce po Arribagém - a stejně jako Arribagé nakonec slavil úspěch díky zpevnění defenzivní fáze a implementaci jasně určeného, funkčního systému. Jenže zatímco současný lodivod Toulouse se na nástup do funkce připravoval už dlouho a jeho debut byl jen otázkou času, Guégan snad ani nikdy takové ambice neměl; byl jednoduše ve správný čas na správném místě. Zatím se nezdá, že by oplýval nějakým pronikavým taktickým talentem, spíše zde zafungoval pozitivní efekt změny. Jenže vyválčit záchranu v několika kolech je jedna věc a úspěšně zvládnout celou sezonu druhá.

Remeš zahájila přípravu vskutku stylově - třemi bezbrankovými remízami v řadě. Zkrátka nenápadný klub, který nečeří vody, zůstává v ústraní a nemá zájem o přílišnou pozornost. Stejně působí i sám Guégan, a podobný obrázek se naskytl i na přestupovém trhu. Kromě prodeje Gaëtana Courteta do Auxerre kabinu opustili pouze hráči z hostování (Mavinga a Roberge se vrátili do Rubinu, resp. Sunderlandu, Glombard byl zapůjčen do Paris FC). Nové posily odjeli zástupci klubu shánět do Belgie a vrátili se s univerzálním křídelníkem či ofenzivním záložníkem Frédérikem Bulotem (Lutych, fanouškům Ligue 1 známý z Caen) a pravým bekem Hamari Traorém (Lierse). Na druhé straně obrany bude s Franckem Signorinem bojovat o základ navrátilec Atila Turan (loni hostující v Kasimpase). Jinak zůstává kádr beze změn.

Tedy ne že by o hráče Remois nebyl zájem - kolem pravého beka Aïssy Mandiho kroužila Atalanta, středního záložníka Prince Onianguého si zase vyhlédli v Seville, kde jsou zatím s remešským importem maximálně spokojeni (Grzegorz Krychowiak přišel právě odtud). Jenže nakonec, pár dní před začátkem ligy, má Guégan obě své opory stále k dispozici; a to i přesto, že Mandi po konci loňské sezony sám požádal o přestup. Nový kouč jej místo toho posunul na pozici stopera (na úkor chybujícího veterána Mickaëla Tacalfreda) a navlékl mu na paži kapitánskou pásku.

Po oněch 270 minutách se skóre 0:0 se Remois v závěrečných dvou přátelácích trochu 'rozjeli', Seville podlehli těsně 1:2 a Guingamp v generálce udolali 2:0; celkově tedy mají z pěti přípravných duelů bilanci 1-3-1, 3:2. Dobře si to zapamatujte, protože je klidně možné, že podobným stylem proplují i celou 'ostrou' sezonou. To tam je nezodpovědné útočné hazardování Guéganova předchůdce Jeana-Luca Vannucchiho; současná Remeš vypadá jako defenzivně laděný tým v klasickém rozestavení 4-3-3 s jedním zataženým štítem (nadějný mladík Alexis Peuget či zkušený univerzál Grégory Bourillon) a dvěma ranaři uprostřed zálohy (Onianguého dělovky ze střední vzdálenosti by opět mohly zajistit několik důležitých gólů, o třetí místo v sestavě se poperou silnější Antoine Dévaux a techničtější Mads Albaek).

Vepředu proto bude hodně záležet na tom, co předvede David N'Gog. Tento někdejší liverpoolský talent, kterého v Anglii doteď právem považují za nególové dřevo, se v remešském dresu překvapivě rozehrál a loni byl velice důležitou součástí v konečném tažení za záchranou; letos by měl míst post devítky předplacen, neboť jeho potenciální konkurenty Gaëtana Charbonniera, Benjamina Moukandja a skvělého Nicolase de Prévilleho využívá Guégan spíše na křídlech (či v Charbonnierově případě ve dvoučlenném útoku, pokud by se kouč rozhodl 'přepnout' na 4-4-2). Deset N'Gogových gólů by mělo stačit k záchraně.





Faktorů je samozřejmě více - třeba forma sedmatřicetiletého veterána Kossiho Agassy mezi tyčemi či správné složení krajů obrany a křídel (napravo může nastoupit i Odaïr Fortes, nalevo je další variantou šikovný Brazilec Diego Rigonato) - nicméně pokud solidně vypadající defenzivní hráz opravdu vydrží, bude produktivita rozhodující. Guégan má kromě N'Goga ještě dvě esa v rukávu, talentované mladíky Theosona Siebatcheua a Grejohna Kyeiho, kteří v přípravě zaznamenali dva ze tří remešských gólů (ten poslední si připsal právě N'Gog). Zvolí-li nezkušený kouč příliš defenzivní strategii, je možné, že tvrdě narazí; na druhou stranu je fokus na obranu nutný, loňských 66 inkasovaných gólů (nejhorší bilance v soutěži!) se za žádnou cenu nesmí opakovat. Letošní sezona pro něj bude obrovskou výzvou.

Ve stejné konkurenci jako Remeš, Bastia a možná i Toulouse by se v této sezoně měly pohybovat týmy Lorientu, Caen a Nice. Tyto tři kluby vyznávají ofenzivní strategii a na jejich zápasy je většinou pěkný pohled; loni se jim však často nedařilo spojit atraktivní formu s výsledky, všechny skončily ve druhé polovině tabulky, a Lorient dokonce jen o vlásek unikl sestupu. Jestli můžeme očekávat zlepšení, to se pokusíme rozebrat v nadcházející čtvrté části tohoto seriálu.