Preview Ligue 1: Odvážní a odhalení

Jestliže posuzujeme sympatičnost fotbalového klubu podle ofenzivního herního pojetí a důrazu na dravé mládí, neexistuje v Ligue 1 mnoho atraktivnějších týmů než Lorient a Nice. Loni se k nim přidal ještě nováček z Caen, jehož parádní jarní jízda mu nakonec zajistila konečné třinácté místo. Rovněž letos se tyto tři celky budou snažit především udržet nad vodou, fanoušci však po právu očekávají, že se bude také na co koukat..

Pro lorientského kouče Sylvaina Ripolla byla loňská sezona tvrdou zkouškou. Přijít ke kormidlu po uznávané legendě Christianu Gourcuffovi znamenalo nejenom tlak na výsledky, ale také na udržení koncepce - otec dnes už ex-lyonského playmakera totiž v bretaňském městečku zavedl diktát skvělé ofenzivní hry v otevřeném systému 4-4-2, a ačkoliv Ripoll byl coby jeho dlouholetý asistent s touto filozofií obeznámen z první ruky, přechod na lavičku se logicky neobešel bez zaváhání. Nakonec se Les Merlus horkotěžko zachránili, konečné šestnácté místo ale za úspěch považuje málokdo; fanoušci na Stade Moustoir, jediném prvoligovém stánku s umělým trávníkem, si za Gourcuffovy vlády zvykli na jinačí standard.

Celkově se nicméně dá říci, že Ripoll důležité období stabilizace zvládl, byť s obtížemi; jestli lze něco podobného prohlásit i o Nice, zůstává otázkou, neboť zkušený kouč Claude Puel vede v červeno-černé části Azurového pobřeží zdánlivě nikdy nekončící bitvu. Les Aiglons měli už loni nejmladší tým v celé Ligue 1, a letos, po odchodech několika zkušenějších hráčů, bude tento rozdíl ještě markantnější. V Nice mají výtečnou akademii, jenže totální nezkušenost pouhým entuziasmem vyvážit nelze - fanoušci to loni poznali velmi důkladně, během několika katastrofálních 'období sucha', která dokonce vyústila intervencemi na trénincích a vyvinutím velkého tlaku na Puelovu osobu. Konečné jedenácté místo vůbec neprozrazuje, jak divokou sezonu Nice skutečně zažilo.

Klíčovým faktorem při záchraně obou těchto klubů bylo několik nečekaně úspěšných období, což o nováčkovi z Caen platí trojnásob - po katastrofálním podzimu se normandský tým, hnán touhou zbavit se nálepky 'jo-jo klubu' pendlujícího mezi první a druhou ligou, zázračně vzepjal a během prvních dvou jarních měsíců vystřelil do klidného středu tabulky. Definitivní jistotu záchrany si svěřenci Patrice Garandeho sice zajistili až v 37. kole, prakticky od začátku března však bylo jasné, že o patro níže by je mohla poslat jen nepravděpodobná shoda okolností. Otázka zní: mohou příznivci těchto tří týmů vyhlížet novou sezonu s optimismem?

---

Hatem Ben Arfa, někdejší geniální dítě francouzského fotbalu, byl letos na konci ledna na pokraji zhroucení; třicítka skoro na krku a šance na restart kariéry v trapu poté, co UEFA neschválila jeho přesun do Nice. V sezoně už totiž vedle Hullu, kde na hostování začátkem listopadu 2014 odehrál svůj dosud poslední soutěžní duel, nastoupil i za rezervu mateřského Newcastle, a regule jasně říkají, že hráč smí během jednoho ročníku obléct dres pouze dvou klubů. Ben Arfa netušil, že se do této statistiky počítají i rezervní duely; konečné rozhodnutí jej však vrátilo do reality. Místo jarního rozehrávání v dresu Nice byl půl roku bez práce. Tehdy sklesle prohlásil, že by šel hrát klidně i na severní pól, kdyby mu tam dali platnou smlouvu.

Vedení jihofrancouzského klubu však na hráče, v němž se božský talent vždy mísil s 'puberťáckou' povahou a disciplinárními problémy, přesto nezanevřelo; když proto letos v létě zákaz vypršel, stal se právě Ben Arfa jeho nejdůležitější posilou. On sám si atmosféru na Riviéře od prvního dne nemůže vynachválit, pěje ódy na nové spoluhráče i kouče Puela a dává víc než jasně najevo, že neexistuje hráč, který by se na start sezony těšil více. Společně s Valere Germainem, který přichází na hostování z Monaka (a to bez opce, navzdory usilovným snahám prezidenta Nice Jeana-Pierre Rivéreho), a loňskou kometkou Alassane Pléou bude Ben Arfa tvořit nový útočný trojzubec, který má udržet Les Aiglons nad hranou ponoru.

Fanoušci by s takto vyjádřenými ambicemi však nejspíše nesouhlasili. Nice podle jejich názorů není žádnou okrajovou výspou, ale hrdým fotbalovým centrem jižní Francie, městem, které má právo vyzývat na derby zároveň Monaco, Marseille i korsické týmy. Vždyť tamní klub patřil k zakládajícím členům Ligue 1 a je jedním ze čtyř 'přeživších' až do současnosti. Jeho příznivci mají horkou krev a velké oči, takže prostá záchrana je neuspokojí; chtějí výsledky, a pokud ty nepřicházejí, nemají problém se jich aktivně dožadovat. Právě spory s fanouškovským jádrem, spolu s nejasnostmi okolo osudu syna Grégoireho (nakonec ukončil smlouvu na vlastní žádost jen několik dní před startem ligy), málem vyštvaly Puela z klubu; Rivére nakonec musel napnout všechny své síly, aby zkušeného trenéra přesvědčil k setrvání. Lepšího kormidelníka by koneckonců neměl na trhu šanci najít.

Úkol, s nímž se aktuální ligový rekordman v počtu odtrénovaných zápasů potýká, je totiž enormní: snad by se dal přepsat jako "najít cestu do klidného středu tabulky, ideálně alespoň na oko zaútočit na poháry, s vykostěným týmem plným nezkušených odchovanců a bez funkční lavičky náhradníků". Nové posily Germain, žádaný stoper Maxime Le Marchand z Le Havru a mohutný defenzivně laděný středopolař Jean-Michaël Seri z portugalského Pacos Ferreira by jinde byly ve svých čtyři- a pětadvaceti letech považovány za hráče ve fázi vývoje, tady ale patří ke starší gardě. Naopak ostříleným veteránům Didieru Digardovi a Souleymane Diawarovi byly ukončeny smlouvy. Odešel také gabonský reprezentant a důležitý náhradník na kraje obrany Lloyd Palun, křídelníka Érika Bauthéaca ulovilo Lille, a z hostování se domů vrátil loni skvělý playmaker Carlos Eduardo (Porto).

Jelikož je však Puel jedním z nejlepších stratégů Francie, vymyslel v červnu skvělý plán, jímž dal fanouškům vítanou naději - zatímco loňská sezona proběhla ve znamení různých experimentů, jež vyvrcholily rozestavením 4-2-4 bez klasického útočníka, letos budou Les Aiglons nastupovat v pevně sešikovaném, čím dál populárnějším diamantu 4-1-2-1-2. Protřelý kouč se dokonce v zájmu sehranosti uchýlil k nečekanému kroku, když celou přípravu odehrál nejen ve stejném systému, ale i s prakticky totožnou sestavou; odhadovat základní jedenáctku je proto z větší části jednoduchá práce. Nový talisman Ben Arfa si stoupne na Eduardovo místo na podhrotu, falešnou devítku Alassane Pléu doplní v útočné dvojici rtuťovitý Germain, Seri společně s odchovancem Vincentem Koziellem (ročník 1995) obstarají pohyb uprostřed pole a stoperské duo Bodmer - Le Marchand bude z pozice defenzivního štítu jistit mimořádně talentovaný Nampalys Mendy.

Příprava v tomto rozestavení přinesla překvapivě optimistické výsledky - Nice rozstřílelo Lausanne (4:1) i Galatasaray (4:0), s Besiktasem remizovalo 2:2 a v generálce dokonce přetlačilo slovutnou Neapol 3:2. Pléa s Germainem se pod tento výsledek podepsali každý jedním gólem a vysloužili si chválu viditelně potěšeného Puela, jemuž se po hektickém závěru jara trochu ulevilo: jeho nový vynález funguje, a slibuje potenciálně velké věci. Jenže několik problémů přetrvává, a fakt, že současné Nice vypadá jako školní třída učitele Bodmera, je jen prvním z nich.



Nové posily jsou označeny hvězdičkou.


Zbývá totiž obsadit ještě tři posty - v bráně je rozhodování mezi talentovaným mladíkem Mouezem Hassenem (loni střídal skvělé výkony s podprůměrnými) a zkušeným Simonem Pouplinem zcela vyrovnané, tady má ale Puel kvality dostatek. Co ale s pozicemi na krajích obrany? Kdyby v týmu zůstali běhavý Grégoire Puel a objev loňské sezony, na svůj věk neskutečně vyzrálý Jordan Amavi, bylo by vše v pořádku. Jenže Puel, jak víme, kabinu nedávno opustil, Amaviho vykoupila Aston Villa, a proti Neapoli se tak místo beků objevili na hřišti stoper Kévin Gomis (napravo) a střední záložník Niklas Hult (nalevo).

Trenérovým ideálním řešením se zdá být angažmá pravonohého univerzála Paula Baysseho (Saint-Étienne by za jeho služby mohlo požadovat teprve osmnáctiletého odchovance a jeden z největších francouzských talentů současnosti, útočníka Néala Maupaye), tento obchod je však zatím ve fázi spekulací. Nalevo čeká na svoji šanci další teenager Olivier Boscagli, jenže tomu je teprve sedmnáct let. Zapeklitá situace. Boscagli má ve skutečnosti do základu poměrně blízko, nastoupil tam už loni v posledním kole proti Toulouse a Puel má s dáváním šancí mladíkům na levém beku bohaté zkušenosti, jenže co když se nechytne?

Možností je i posunout Le Marchanda napravo a na stopera postavit Gomise či Romaina Genevoise, ať už však konečné řešení bude jakékoliv, jisté je, že Nice zkrátka chybí dostatek prověřených náhradníků. Navrátilec Jérémy Pied, malijský reprezentační středopolař Mahamane Traoré a stále teprve třiadvacetiletý playmaker Valentin Eysseric mají jako jediní nějaké prvoligové zkušenosti, jinak jde de facto o soupisku místní juniorky: Lucas Rougeaux, Albert Rafetraniaina, Saïd Benrahma, (snad už konečně zdravý) Néal Maupay, Bryan Constant, Alexandre Mendy, Franck Honorat, Paulin Puel.. To může skončit opravdu všelijak.

---

Než začneme Sylvaina Ripolla soudit za to, že loni s poměrně silným týmem skončil těsně nad hranou ponoru, bylo by dobré uvědomit si podmínky, v nichž byl donucen pracovat: nejenže převzal mužstvo po legendárním předchůdci - Christian Gourcuff rozhodně nebyl bezchybný, na jeho přehmaty si ale už nikdo nepamatuje - ale navíc musel řešil i velké problémy přímo na hřišti. Gourcuff odešel po hádce s prezidentem Loïkem Férym, který prodal klíčové střední záložníky Arnolda Mvuembu (Lyon) a Maria Leminu (Marseille) a body u fanoušků si následně snažil nahnat čtyřmilionovým angažmá ghanského reprezentačního forvarda Jordana Ayewa, což je na skromný Lorient astronomická suma. Byl to Féry, kdo Ayewa skutečně chtěl, ne Ripoll ani žádný z jeho kolegů; sám hráč to také s hořkostí v hlase vykládal do novin, když mu vedení bránilo v přestupu do Aston Villy. Jednání tehdy přihlížel i jeho otec, ghanská legenda Abedi Pelé. Nakonec transfer konečně proběhl, image přátelského, malého rodinného klubu však vzala rychle za své.

A bylo toho více: pravého beka Lamineho Gassamu nachytali bez řidičáku, což se rozhodl řešit tak, že verbálně napadl policisty, po rychlém vyčichnutí formy mladého křídelníka Valentina Lavigneho nezbyl trenérovi na hřišti nikdo, kdo by byl schopen střílet branky, a přes prostupný střed gourcuffovského 4-4-2 se soupeři valili na gólmana Benjamina Lecomteho, jako by se nechumelilo. Kdyby neměl mladý brankář paže z gumy, kdo ví, jestli by Ripoll vydržel vůbec do Vánoc.

Říkat, že druhá sezona bývá pro nováčky krizová, by po té loňské zavánělo cynismem. Je jasné, že pokud se věci v bretaňském městečku nezlepší - sportovně i interně - nemusí už další rok dopadnout ani zdaleka tak dobře. Dobrou zprávou pro Ripolla je, že poměry v kádru se příliš nezměnily: jistě, odešel Ayew, což znamená, že jedinou devítkou je momentálně Benjamin Jeannot (alespoň dokud nepřijde naháněný Karl Toko Ekambi ze Sochaux), jinak ale základní sestava zůstává prakticky nedotčena. Pouze odcházejícího pravého beka Pedrinha nahradila nová posila Pape Paye (Dijon). Jinak se ukončovaly smlouvy náhradníkům a veteránům (Audard, Coutadeur, Quercia) a místo nepřesvědčivého Mathiase Autreta (Lens) přibyl do kabiny loni velice dobře hrající střední záložník Rémi Mulumba (navrátilec z hostování v Auxerre).

Klíčovým bodem obratu v loňské sezoně bylo Ripollovo poznání, že není rok 2010, Amalfitano s Gameirem už v klubu nejsou a Gourcuffovo 4-4-2 drželo pohromady spíše díky motivačním schopnostem a charismatu zkušeného stratéga. A že pokud chce Lorient uspět i v nové éře, musí chtě nechtě zesílit střed pole. Přechod na 4-3-3 a s tím související přesun Raphaëla Guerreira (že v klubu zůstává i po průlomové loňské sezoně je malý zázrak) na levé křídlo ihned přinesl zlepšené výsledky, a ve stejném duchu se bude pokračovat i letos.

Obranná čtveřice i tříčlenný záložní střed vypadají jasně, stejně tak Jeannot coby osamocený útočník; těžkou hlavu má Ripoll pouze s obsazením křídelních pozic. Zálusk na základ si totiž dělá hned šest hráčů: stálice Yann Jouffre a objev loňského srpna Valentin Lavigne hrají primárně zprava, Guerreiro, šikovný Maxime Barthelmé a lednová posila Romain Philippoteaux zase zleva. Příchod Morykého Fofany z norského Lillestromu byl pak evidentní přípravou na Portugalcův odchod; pokud kádr zůstane takto nezměněn, budou mít Les Merlus na levé křídlo čtyři alternativy, což by mohlo vést k nějakým kreativním nápadům (Guerreiro na beku, Barthelmé v záloze, Philippoteaux napravo..). Navíc je v týmu opět přítomen i věčný lazar Alain Traoré, svého času jeden z nejžádanějších fotbalistů ligy a autor úchvatných přímých kopů. Také zajímavá alternativa.





"Proti Nantes jsme nehráli dobře. Teď jsme sice dokázali zapracovat na defenzivní činnosti, ale stále to není ideální, soupeř si vypracoval příliš mnoho šanci. Hráli jsme vzadu nezodpovědně, aniž bychom byli sami nebezpeční," prohlásil Ripoll pro oficiální klubové stránky po přípravném utkání s Caen, který Les Merlus nakonec dovedli k remíze 0:0. Stejným výsledkem dopadl i zápas proti Remeši a sobotní generálka s Angers; pouze ve zmiňovaném duelu s Nantes viděli fanoušci fotbal nahoru-dolů, na který byli v uplynulých letech tolik zvyklí. Lorient v něm prohrál 1:4. Zdá se, že ve snaze zažít trochu klidnější rok obětuje stále ještě nezkušený kouč zbytky odkazu svého předchůdce a mentora. Gourcuff by určitě po nesoutěžním zápase s čistým kontem neprohlásil, že není spokojen s obranou svého týmu.. Jenže na druhou stranu, chce-li Ripoll dokázat, že není pouze Gourcuffovým mizejícím stínem, musí vytrvat. Zápasy jako loňská výhra 5:3 na Vélodrome už zkrátka v Lorientu neznamenají ideální scénář.

---

Pokud se podíváme na loňskou tabulku nejvyšší soutěže, zjistíme, že Caen mělo 4. nejvyšší počet nastřílených a 6. nejvyšší počet obdržených branek. Kouč Patrice Garande toho dosáhl s filozofií, která je zároveň křiklavě jednoduchá i překvapivě účinná: neustále tlačit na míč, přihrávat zásadně dopředu a klidně na dálku, roztahovat hru do stran, soupeřovy akce napadat už v zárodku a nebát se střílet, často a z jakékoliv pozice. A především vytrvat, i když to zpočátku neponese úspěchy. Ofenzivní víru Caen nezlomil ani hrozivý podzim a po Vánocích vyběhli na soupeře jako úplně nové mužstvo; po dva měsíce působili neporazitelným dojmem, udolali Marseille (Bielsovou vlastní medicínou!) a uhráli remízu v Paříži. Pak sice přišel opět výkonnostní sešup, na záchranu to ale stačilo.

Nemá cenu předstírat, že cokoliv z výše popsaného by bylo možné, nebýt zázračného vzepjetí formy veterána Juliena Féreta; tento přemýšlivý kapitán s božskou kopací technikou sice bývá za hranicemi Francie permanentně podceňován - jistě za to může fakt, že nejlepší léta kariéry strávil v provinčním Nancy - v Ligue 1 si ale o jeho talentu nedovolí zapochybovat nikdo. Je to hráč ze stejného těsta jako dříve Jerome Leroy nebo (stále ještě) Benjamin Nivet. Nebo, chcete-li, Yoann Gourcuff.

Nejdůležitější otázka před novou sezonou tedy zní - vydrží třiatřicetiletý Féret ještě další rok? Už loni měl velké výpadky formy, a přestože ony dva měsíce nepokrytě zářil, zbylých osm bylo z jeho strany spíše mátožných. To napodruhé nemusí stačit; nelze se třeba půl roku spoléhat na to, že se kapitán na jaře možná opět probere. S odchodem skvělého mladého dynama N'Gola Kantého do Leicesteru navíc přišel elegantní špílmachr o svého 'osobního strážce', jehož pohyb napříč celým středem hřiště vytvářel životně důležitý prostor pro jeho jemnou kopací techniku. Také další strůjci jarního ofenzivního tažení jsou pryč - energický levý křídelník Nicolas Benezet i pohyblivý zakončovatel Emiliano Sala odešli zpět do svých mateřských klubů, produktivního žolíka Thomase Lemara si vyhlédlo Monaco, a aby těch změn nebylo málo, zmizeli z kabiny i Fodé Koïta (Blackburn) a Sloan Privat (Guingamp).

Management normandského klubu proto čekalo hned několik nepříjemných úkolů: a) pojistit střed pole (o tom, že je Kanté na odchodu, se vědělo prakticky od června), b) najít nového zakončovatele, c) nahradit Benezeta na levém křídle, a d) ideálně sehnat i náhradu za Féreta, pokud by nejlepšího hráče klubu opět potkal nějaký výpadek. Vzhledem k omezeným možnostem si caenští vedli velmi obstojně.

Místo Kantého, který s týmem ani neabsolvoval přípravu, přivedlo vedení ze sousedního Lille vysoce ceněného Belgičana Jonathana Delaplaceho; zkušený devětadvacetiletý středopolař byl u Dog prvním náhradníkem do středu zálohy, ve svém novém působišti by pak měl zaujmout klíčovou roli v Garandeho relativně volném 4-3-3. Féretovými náhradníky jsou nově Jeff Louis (Lutych) a Jordan N'Kololo (Clérmont); jistě žádné hvězdy, ale alespoň hráči zvyklí nastupovat na pozici ofenzivního záložníka. Loni nikdo takový vedle Féreta v kádru nebyl. Benezetovo místo zase zaujme zkušený Vincent Bessat (Nantes), který může v případě potřeby zaskočit i na levém beku - a v obraně, odkud odešli dva náhradníci (stoperu Yrondu Musavu-Kingovi i pravému beku Jeanu Calvému skončily smlouvy), se přes léto objevili tuniský reprezentant Syam Ben Youssef (Astra Giurgiu) a talentovaný, i když občas trochu šílený Chaker Alhadhur (Nantes). Samé kvalitní posily, post za post.

Jediný otazník tak vyvolává pozice devítky, kde jsou nyní dvě možnosti - zaprvé se z hostování v Évianu vrátil notorický palič Mathieu Duhamel. Ten sice umí pracovat pro tým a caenské prostředí dobře zná, v nadcházející sezoně však začne na lavičce. Novou jedničkou do útoku je totiž třiadvacetiletý Andy Delort, odchovanec Ajaccia, který loni na podzim nastupoval za mateřský Wigan a na jaře hostoval v Tours. Dohromady dal za celý rok 2 góly ve 25 zápasech a Caen vyšel na 1,4 milionu eur. Jsme zvědaví, co z toho bude. Garande má v tuto chvíli k dispozici dva nejlepší střelce Ligue 2 ze sezony 2013/14 - Delort i Duhamel tehdy nasázeli třiadvacet branek. Nostalgické, ale toto je trochu jiná soutěž..





Příprava nikterak nenaznačovala, že by snad Caen mělo pro nadcházející sezonu ubrat nohu z plynu. Až na bezbrankovou remízu s Lorientem, kde nicméně normandští soupeře celou dobu tlačili, byli fanoušky svědky samých úspěchů; na druhou stranu je třeba přiznat, že výhry 4:0 a 4:1 jsou sice pěkné, jenže máte-li jako prvoligový klub za soupeře Vannes a Avranches, nejspíš vám to o reálné síle týmu až tolik neprozradí.

Alespoň si ale Garande vyzkoušel svoje 4-3-3, v němž už zbývá doladit pouze několik detailů: předně je to post defenzivního štítu, kde může kromě běhavého univerzála Jordana Adéotiho nastoupit i klidnější veterán Nicolas Seube. Dále, Vincent Bessat byl ve Féretově nepřítomnosti zkoušen na jeho pozici ofenzivní spojky, v sezoně by však měl nastupovat klasicky nalevo (jako tomu bylo v generálce s Avranches). Posledním dilematem je pak pozice mladého křídelníka Hervého Bazileho - majitel úchvatné střely nechyběl v přípravě ani jednou, střídal však levé a pravé křídlo. Tedy pozice, kde by podle všeho měli začínat Bessat a Lenny Nangis. Je proto možné, že sezonu zahájí na lavičce jako první ofenzivní náhradník.

Půjde-li vše mimořádně dobře, mohlo by toto Caen být z boje o záchranu venku už o Vánocích; záležet bude samozřejmě primárně na Féretových nohách a Delortově / Duhamelově gólovém apetitu. Zbývajících osm týmů, které v rámci tohoto seriálu ještě čekají na pokrytí, se však už s podobnými prognózami rozhodně nespokojí - jde o osmičku, která by si měla podle papírových předpokladů rozebrat všechny pohárové pozice, přičemž nepostup do Evropy bude pro tyto kluby považován na nesplněný úkol. Co pro úspěch dělají v Rennes, Saint-Étienne a Bordeaux, to se v dalším článku dozvíme už zítra..