Preview Ligue 1: Noví forvardi ve středu tabulky

Ve druhé části předsezonního preview francouzské nejvyšší soutěže se zaměříme na trojici klubů, jejichž umístění je před startem ročníku velkou neznámou - Montpellier HSC udržel většinu kádru pohromadě a bude chtít zaútočit na poháry, Nantes se pokusí setřást nálepku typického klubu 'šedého středu' a fanoušci Guingampu se modlí, aby letošní sezona neskončila fiaskem..

V Nantes, centru západní Francie u atlantského pobřeží, kde se fanoušci oblékají do žluto-zelených barev, svému klubu říkají 'Les Canaris' a jsou známí tím, že na tribunách často fanaticky ženou své favority i za rámec pravidel fair-play, nezůstal v posledních dvou měsících kámen na kameni. Velké změny proběhly i v bretaňském Guingampu, tamní En Avant ale v sobě nemá hrdost jednoho z nejúspěšnějších francouzských klubů všech dob; vždyť právě v Nantes definoval legendární kouč Raynald Denoueix svůj útočný styl založený na bleskurychlém pohybu a krátkých přihrávkách, styl, který měl následně jako 'jeu a la nantaise' vejít do fotbalových dějin země. Guingamp je oproti tomu provinčním týmem, který svých největších úspěchů dosáhl právě pod současným koučem Jocelynem Gourvennecem.

Loni se tyto dva týmy v tabulce vlastně dokonale minuly - Nantes mělo silný start a uvadat začalo ve chvíli, kdy se Guingamp naopak vzmáhal. Nakonec je od sebe dělily pouze čtyři body. Nyní vstupují do nového ročníku s kompletně vyměněnými útoky, takže Gourvennec s kolegou Michelem Der Zakarianem mají před sebou spoustu práce. Vzhledem k tomu, že jsou oba považováni za jedny z nejlepších mladých trenérů ve Francii, můžeme být na jejich 'výtvory' opravdu zvědaví.

To cynický veterán Rolland Courbis působí vedle těchto dvou ostře řezaných pragmatiků jako postava z jiného století - bodrý 'děda', který rád chodí na ryby, jako jeden z mála si rozumí s napůl geniálním, napůl šíleným montpellierským prezidentem Louisem Nicollinem, a jeho největší předností je schopnost hráče patřičně motivovat. Také se nebál do novin vysmát bývalému svěřenci Rémymu Cabellovi, s nímž už v Newcastle nepočítají (prý doufá, že mu za ten trapas Angličané alespoň dobře platí). Les Pailladins skončili loni sedmí, sedm bodů za Bordeaux, a letos chtějí toto umístění minimálně zopakovat. Nicollin zkrátka nepřipustí, že by se jeho klub měl zařadit do tabulkového středu - kam silou svého kádru objektivně patří (podle transfermarktu má celá soupiska dohromady 10. nejvyšší hodnotu v lize, v průměrné hodnotě na hráče je HSC třinácté). Musí se ale obejít bez Lucase Barriose..

---

Pokud budeme věřit Kolbeinnu Sigthórssonovi, nejvýraznější letní posile Nantes, jsou plány 'Kanárků' pro nejbližší budoucnost skutečně neskromné. "Nemohl jsem se dočkat, až bude přestup hotový," nechal se slyšet poté, co jej sám prezident Waldemar Kita provedl zákulisím. "Tento klub má velmi zajímavý projekt, vynikající fanoušky a rodinnou atmosféru. Je to pro mě velká příležitost. Dlouhodobé plány vypadají skvěle. Cílem je vrátit Nantes tam, kam patří, tedy na přední příčky. Je to velký klub s bohatou historií a já jsem velmi rád, že jsem se mohl stát jeho součástí," dodal.

Jestli budou Les Canaris v dohledné době skutečně prohánět ty nejlepší, zůstává ve hvězdách, určité zlepšení by ale bylo žádoucí. Zejména proto, že právě Nantes mělo v loňské sezoně Ligue 1 vůbec nejhorší útok - což je bizarní vzhledem k tomu, že Der Zakarianova filozofie je vyloženě ofenzivní. Po odchodu Filipa Djordjeviće zkrátka zoufale chyběl spolehlivý zakončovatel. Radikální řez, k němuž se Kita v létě odhodlal, má právě tento problém vyřešit, a Sigthórsson je jeho esem v rukávu: koneckonců jde o druhého nejlepšího střelce historie islandské reprezentace (17 gólů), který přichází z věhlasného Ajaxu za nezanedbatelné tři miliony eur. To pro Nantes vůbec není malá částka.

Sigthórsson je klasickou devítkou, kladivem do vápna, jehož posláním bude jen a pouze střílet branky; na tento úkol však není sám: Les Canaris zlanařili i hbitého Argentince Emiliana Salu, který na jaře předváděl skvělé výkony v dresu Caen (kde hostoval z Bordeaux). Oproti propuštěnému tožskému reprezentantovi Serge Gakpému jde o výrazný kvalitativní posun. Islanďan má sice co napravovat po loňské nevydařené sezoně, jeho kariérní čísla ale nelžou.

Změny v Nantes však u pouhého posílení ofenzivy rozhodně nekončí. Der Zakarian se rozhodl tnout do živého a kompletně překopal svůj systém; ve všech šesti přípravných zápasech vyslal do boje jedenáctku v diamantovém rozestavení 4-4-2 (4-1-2-1-2), které je ušito přímo na míru novému útočnému trojzubci. Kreativní práci na podhrotu dostane za úkol Brazilec Adryan, zapůjčený z Flamenga (loni hostoval v Leedsu), Sala obstará pohyblivost a dravost a Sigthórsson góly ve vápně. Takový je alespoň plán. Vlastně jde o naprosto logický krok vzhledem k tomu, že klub opustili i Vincent Bessat (Caen) a Georges-Kévin N'Koudou (Marseille), takže v kabině nezůstalo jediné klasické křídlo do trenérova oblíbeného 4-2-3-1. Nyní čítá nanteský útok čtyři muže - dvě posily do základu, dvě stálice (Yacine Bammou a Johan Audel) na lavičku.

Nutno podotknout, že prodej Jordana Veretouta do Aston Villy Der Zakarianovou vizí notně otřásl; francouzsko-arménský kouč počítal s tím, že jeho nejlepší hráč zaujme pozici pravého středního záložníka, kde také odehrál takřka celou přípravu a výrazně pomohl k povzbudivým výhrám nad Saint-Étienne (2:0) a Lorientem (4:1). Zbylé tři pozice v záloze si uzurpovaly nové posily - defenzivní štít Birama Touré, navrátilec z hostování v Brestu, skvělý Dán Adrien Thomasson (na jaře nejvýraznější opora trápícího se Évianu) a již zmiňovaný Adryan. Bez Veretouta však zůstává v systému jedno volné místo, které může obsadit buď defenzivní univerzál Lucas Deaux, nebo šikovný americký reprezentant Alejandro Bedoya, podle toho, jak odvážně se Der Zakarian bude cítit. Vzhledem k tomu, že v době psaní stále lanaří Nicolaje Thomsena z Aalborgu, však nejspíš počítá s kompletně novým složením celé zálohy.

Fáze sehrávání bude zřejmě trvat poměrně dlouho, největší problém - nízkou produktivitu - však alespoň na papíře Nantes vyřešilo bravurně. Kombinace Thomassonových centrů a Sigthórssonovy mohutné postavy, spolu se Salovým střeleckým instinktem, slibuje hodně, hodně gólů. S Veretoutem by takto poskládaný tým mohl klidně atakovat pohárové příčky, takto zůstává jeho místo nepříjemně prázdné. Očekávejte proto další sezonu ve středu tabulky, ačkoliv tentokrát by na Les Canaris mohl být mnohem zábavnější pohled. Sedmé až deváté místo je reálným cílem.

Musí tedy pochopitelně držet obrana, a v tomto směru Der Zakarian naopak sází na jistotu: defenzivní činnost loni fungovala, nebylo tedy v podstatě co měnit. I nadále budou fanoušci na Stade de la Beaujoire spoléhat na nenápadného, ale osvědčeného gólmana Rémy Rioua, silné stoperské duo Oswaldo Vizcarrondo - Papy Djilobodji (loni na podzim snad nejlepší střední obránce ligy) a kapitána Oliviera Veigneaua na levém beku. Problém vznikl pouze napravo, a to díky odchodům Issy Cissokha (Janov) a Chakera Alhadhura (Caen); v tuto chvíli je jediným čistokrevným pravým obráncem v týmu teprve dvacetiletý Léo Dubois, takže do základu má nejblíže další nová posila Wilfried Moimbé (Brest), což je levák, případně univerzální 'záplata' Deaux. V kuloárech se však má za to, že Kita už se domluvil s PSG na angažmá Youssoufa Sabalyho, který by tak přirozeně 'zaplul' na pravý kraj obrany.



Nové posily jsou označeny hvězdičkou.


Jak vidno, základní sestava i bez Veretouta vypadá velice silně; s lavičkou už je to horší, neboť Nantes pustilo důležitého defenzivního univerzála Kiana Hansena domů do Midtjyllandu a navrch ukončilo smlouvy pěti členům širšího kádru. V současnosti tak má Der Zakarian k dispozici pouze 23 hráčů, což je druhá nejužší soupiska z celé ligy (hůře je na tom pouze nováček GFC Ajaccio). Elán, s nímž se v klubu do letní přestavby pustili, však slibuje velké věci. Pokud nedojde k dalšímu povánočnímu poklesu formy, mohlo by se toto 'nové Nantes' dost dobře stát černým koněm celé ligy.

---

Kompletně nový útok sestavil pro nadcházející sezonu také šéf Guingampu Jocelyn Gourvennec, muž, jehož udržení na Stade du Roudourou dává fanouškům naději doufat v záchranu. Jinak by chudý bretaňský klub bez dvou elitních útočníků Claudia Beauvueho (Lyon) a Christophe Mandanneho (Al Fujairah) neměl šanci. Gourvennec dostal konkrétní nabídky z Lipska a Salzburku, mluvilo se i o možném angažmá v Newcastle, nakonec však po dlouhých debatách s vedením moudře usoudil, že ve svých třiačtyřiceti letech opravdu nemá kam spěchat. I kdyby Guingamp letos sestoupil o patro níže - a to se klidně může stát - zisk Coupe de France a loňské šokující tažení Evropskou ligou už mu z životopisu nikdo neodpáře.

Kluboví představitelé dobře věděli, že sehrané útočné duo v létě Roudourou opustí, a se sháněním náhrad proto neotáleli. Podle hesla 'když změna, tak totální' poslali jalového Ronnieho Schwartze zpátky na sever (Brondby), a už v červnu rozšířil černo-červené řady někdejší sochauxský talent Sloan Privat, který loni předváděl solidní výkony v dresu Caen. Postupem času jej pak doplnili mohutný Mana Dembélé (návrat z hostování v Nancy) a nejnověji i Jimmy Briand (Hannover). To by mohl být přesně ten úlovek, který udrží oslabený klub nad hranou ponoru - Briand byl sice v Lyonu viditelně tlustý a Německu díru do světa neudělal, o jeho talentu, vytříbené technice a čichu na góly však nemůže být pochyb. Měl nabídky i z Rennes a Lorientu, nakonec však zakotvil v Guingampu, kde dostane prostoru, co hrdlo ráčí. Zbývá ještě zůstat celou sezonu zdravý.

Na rozdíl od Nantes se Gourvennecovi podařilo udržet obrannou fázi zcela beze změn; defenzivní čtveřice i záložní dvojblok Mathis - Sankharé tak zůstávají, novou tváří je pouze talentovaný univerzál Franck Héry, povýšený z béčka. Otázkou však zůstává post pravého křídla, který opustil Jérémy Pied (návrat do Nice); přišel sice bývalý belgický mládežnický reprezentant Nill De Pauw (Lokeren), ten ale nastupuje primárně nalevo. Jistě vhodné posílení vzhledem k tomu, že stálici Thibautu Giressemu je už 34 let, ale 'díra' na druhé straně hřiště zůstává nezaplněna. Buď se De Pauw přesune právě tam, nebo se dočkáme překvapení v podobě startu teprve devatenáctiletého odchovance Marcuse Coca. V přípravě byl napravo zkoušen i další nový mladík Ludovic Blas.

Klíčovou roli tak nakonec bude hrát jiná nová tvář, Nicolas Benezet - pětadvacetiletý rychlík přišel z Évianu, kde střídal pozice klasického ofenzivního záložníka a obou křídel. Jako nejjednodušší možnost se proto nabízí postavit napravo právě Benezeta a zachovat tak osvědčené 4-4-2; generálka proti Remeši však odkryla Gourvennecovu verzi klasického 4-2-3-1 s podhrotovým trojúhelníkem De Pauw - Benezet - Salibur a Privatem na hrotu. To ale ještě neměl trenér k dispozici Brianda, který, mimochodem, sám pravé křídlo dříve hrával. Možností je spousta, jen najít tu správnou.





Loni měl Guingamp katastrofální start do sezony a až s přesunem Beauvueho do útočné dvojice našel ideální herní rytmus; výsledkem bylo pohodlné desáté místo. Letos by za klidný střed tabulky byli fanoušci určitě vděční. Gourvennec nemá k dispozici nijak slabý tým, jeho reálnými soupeři však budou kluby jako Troyes, Remeš a Bastia - tedy samí potenciální konkurenti v boji o přežití. Vše bude záviset na tom, jestli noví útočníci najdou střeleckou formu, případně kdy se tak stane.

V přípravě odehrál Guingamp klasických pět utkání, triumf ale slavil pouze jednou - na samém začátku proti provničnímu Avranches. Následovaly remízy s Bordeaux a Brestem a na závěr dvě těsné prohry, a to bez jediné vstřelené branky. Zdálo by se, že na Roudourou bude letos mnohem méně veselo než v uplynulých dvou sezonách, jenže potom se člověk podívá na lavičku a uvědomí si, že Gourvennec zatím vždy našel cestu z krize ven. S trenérem, který umí posunout výkonnostní strop vlastního týmu o desítky procent nad objektivní maximum, zkrátka nelze předvídat nic dopředu.

---

Aktivita francouzských týmů na přestupovém trhu je zatím různá - někteří dělají kompletní čistku (Marseille, Monaco, Nantes), někteří zůstávají v ústraní (Bordeaux, Remeš, Lyon), a pak je tu Montpellier. Žádný jiný muž na francouzské prvoligové scéně nevyvíjí takovou snahu udržet všechny hráče pohromadě jako Louis Nicollin, tělnatý kápo z jižního pobřeží, podle nějž je Younes Belhanda lepším hráčem než Eden Hazard a Rémy Cabella výkonnostně převyšuje Belhandu. Dokud je Montpellier v Ligue 1, nemůže nikdo prohlásit, že by v zemi vládla nuda.

Těžko říct, jestli z Nicollina mluvilo zklamání z neúspěšného boje o poháry, když krátce po skončení loňské sezony oznámil svůj úmysl prodat Anthonyho Mouniera, Abdelhamida El Kaoutariho a Daniela Congrého. El Kaoutari sice opravdu změnil působiště - Palermo za něj zaplatilo dva miliony eur - jinak ale starý prezident velice rychle změnil názor a Mounierův takřka hotový přestup do Olympiakosu stornoval. Pro kouče Rollanda Courbise je to jen dobře, zkušený levý křídelník s božskou kopací technikou patří mezi jeho nejlepší hráče, jenže pokud montpellierské communiqué říká, že 'Anthony Mounier byl zástupci klubu přesvědčen k setrvání', vtírá se na mysl vidina skupiny mužů v černém se střelnými zbraněmi. Budiž.

Zatímco jiní vyztužovali soupisku, oháněl se Nicollin jako blázen, aby mu z kabiny nikdo neodešel - Bryana Daba nepustil do Marseille, Congrému rozmluvil přestup do Anglie, za Morgana Sansona si zase řekl o dvanáct milionů eur. Rozumná částka, jenže pro zadlužený Lyon, který šikovného playmakera (loni nominovaného na cenu pro nejlepšího mladého hráče roku) skautoval, naprosto nereálná. Kromě El Kaoutariho tak první tým opustil pouze náhradník Yassine Jebbour (Bastia) a několik hráčů, které Nicollin buď legálně udržet nemohl, nebo nechtěl - Lucas Barrios se vrátil z hostování do Ruska, Siaka Tiéné a věčný lazar Karim Aït-Fana nedostali nové smlouvy.

Cíl je jasný: znovu zaútočit na poháry, a tentokrát už úspěšně. Courbis má k dispozici takřka identický tým jako loni, pouze s několika drobnými změnami - El Kaoutariho má nahradit teprve dvacetiletý Alžířan Ramy Bensebaini, z něhož byl trenér doslova nadšený (přirovnal ho k Raphaëlu Varanemu), případně jiný stoper, William Rémy z Dijonu. Díru po veteránu Tiéném zaplní daleko mladší a perspektivnější Jérome Roussillon (návrat ze Sochaux), a pokud by snad Dabo skutečně nakonec odešel, je na jeho místo pravého beka připraven naskočit odchovanec Mamadou N'Diaye. Poměrně neznámý hráč, nicméně už ve dvaceti letech má na kontě debut za senegalskou seniorskou reprezentaci, což je z rezervy Montpellieru úctyhodný výkon.

Mladičký Sanson, nejcennější hráč a největší hvězda týmu, má bohužel zpřetrhané kolenní vazy a zpět do hry se dostane až v polovině října; Courbis však na jeho pozici ofenzivního záložníka ve svém klasickém 4-2-3-1 získal alžírského reprezentanta Ryada Boudebouze z Bastie, takže o efektní přihrávky na hrot nouze rozhodně nebude (naopak, Boudebouz je klasická 'desítka', kdežto Sanson spíše běhavý driblér). Plán B? Přivést ještě Yoanna Gourcuffa, o což se také Nicollin už nějakou dobu velmi aktivně snaží. Jenže problém je v tom, komu tito skvělí playmakeři mají vlastně přihrávat.

Zatímco totiž v obraně se odcházející hráče podařilo adekvátně nahradit, ztráta Lucase Barriose je mnohem znatelnější - na hrot totiž nikdo nový nepřišel, pokud nepočítáme začlenění mladého odchovance Steve Mouniého. Jistě, pořád jsou v týmu Kévin Bérigaud s Djamelem Bakarem, ti v něm ale figurovali i loni a byli tak impotentní, že celý Montpellier musel na nějaký náznak pohárové formy čekat až do ledna. Čili do chvíle, než se rozstřílel Barrios. Připočtěte k tomu fakt, že dvaatřicetiletý nezmar Souleymane Camara zůstává stále jedinou logickou volbou na pravé křídlo, a produktivita ofenzivní fáze představuje úplně stejnou otázku jako loni. Vzadu to Courbisovi fungovat bezesporu bude, podaří se ale Bérigaudovi prolomit střelecké trápení s čistokrevným playmakerem v zádech? Fanoušci doufají, že ano.





Toto je sestava, v níž Les Pailladins vyběhli ke svému jedinému oficiálnímu přípravnému utkání - remíze 2:2 s Toulouse. Pouze na pravém stoperu nastoupil Dabův náhradník Mathieu Deplagne, leč kapitán Hilton, loni v šestatřiceti letech jeden ze tří nejlepších středních obránců celé ligy, chybět stoprocentně nebude. Vždyť po svém nástupu ve druhé půli dával jeden z gólů HSC, dle svého zvyku klasicky hlavou.

Courbis má k dispozici skvělého gólmana, pevnou obranu a mimořádně šikovné a kreativní hráče vepředu (Boudebouz, Mounier). Toto je tým, který může za ideálních okolností atakovat první šestku. Jediný otazník, který visí ve vzduchu, je však zároveň naprosto zásadní - může Kévin Bérigaud, kariérní náhradník, jehož dosavadním vrcholem jsou dva skvělé měsíce na jaře 2014 v dresu Évianu, gólově táhnout aspiranta na poháry? Zatím v Ligue 1 nastoupil ke 119 zápasům a branek nasázel všehovšudy 24. To není příliš povzbudivé číslo. Giroud > Niang > Barrios > Bérigaud.. posuďte sami.

Ve třetí části zabrousíme v tabulce trochu níže, k týmům, které se loni zapletly do bojů o záchranu - a uspěly díky tomu, že dokázaly včas přivést na lavičku nové jméno. Remeš, Toulouse a Bastii spojují příběhy povýšených asistentů-zachránců. Dokážou ale Olivier Guégan, Dominique Arribagé a Ghislain Printant uspět i v první kompletní sezoně?