Ozvěny z Bundesligy: Žerty stranou. Tak silného vyzyvatele Bayern dosud nepotkal

Ještě se nerozhodne o titulu, už ale vyložíme karty na stůl. Tak nějak hovořili trenéři Bayernu i Leverkusenu o sobotním šlágru Bundesligy. Nu, karty jsou obráceny lícem nahoru. Co ukazují? Jednoho opravdu vážného uchazeče o trofej, který své sídlo nemá v mnichovské Säbener Straße, nýbrž nedaleko břehu Rýna.

Minulý díl Ozvěn se snažil vysvětlit, proč to Dortmundu tolik nejde a proč vlastně nebylo velkým překvapením, že vloni na jaře promrhal šanci na titul. Přičemž jako důkaz kolísavé formy BVB posloužilo též srovnání se současným Leverkusenem.

A v této komparaci lze pokračovat. Tentokrát však z pohledu druhé strany, což se nabízí zejména nyní, po sledované bitvě o první místo. Leverkusen si hravě poradil s Bayernem a snad i ty největší skeptiky konečně přesvědčil o tom, že Mnichovany může sesadit z trůnu. A že pro to disponuje lepšími předpoklady než loňský Dortmund.

Když měla Borussia před rokem ukázat Bayernu ramena, bylo ve vzájemném souboji (i kvůli strašlivé chybě brankáře BVB Gregora Kobela) hotovo po prvních 25 minutách, během nichž Bavoři třikrát skórovali. V roce 2019 schytal Dortmund od Roten dokonce bůra. No a ve zbylých sezonách už Mnichovanům zas tak moc nekonkuroval.

Pravda, Leverkusen měl v sobotu na rozdíl od zmíněných zkušeností BVB výhodu domácího prostředí. Ale stejně si za svůj výkon zaslouží velký aplaus. Schválně, vzpomenete si, kdy naposledy odešel Bayern z opravdu důležitého bundesligového klání jako spráskaný pes? Jistě, poměrně nedávno jej vyfackoval Frankfurt. Ale ještě jednou... z opravdu důležitého klání. Mé rychlé pátrání se zastavilo až v roce 2009 u legendárního koncertu Wolfsburgu.

Minimálně z tohoto pohledu se v sobotu odehrál opravdu velký zápas. A způsob, jakým v něm Leverkusen ukořistil tři body, byl opravdu impozantní.

66% - After Leverkusen's 3-0 win against FC Bayern, the Opta supercomputer gives the Werkself a 66% chance of becoming German champions for the first time in the club's history. Defended. #B04FCB pic.twitter.com/TecxgfeJAI

— OptaFranz (@OptaFranz) February 10, 2024

Trenér Bayernu Thomas Tuchel by si zpětně jistě přál, aby se mohl vymluvit na marodku. To by ale moc nefungovalo. Jednak seznam zraněných stihli ještě před výkopem sobotní seance opustit čtyři klíčoví hráči (Manuel Neuer, Min-jae Kim, Dayot Upamecano a Joshua Kimmich), takže mezi indisponovanými už zůstalo jen pár jmen, které by tým kalibru Roten měl umět nahradit. A jednak podobně alibistický by mohl být i Tuchelův protějšek Xabi Alonso, jenž rovněž několik svěřenců postrádal. Výchozí pozici tedy měli oba lodivodi dost podobnou.

A oba se s ní popasovali změnou rozestavení. Mnichované v BayAreně stavěli na formaci se třemi stopery, kterou Leverkusen naopak opustil. Alonso totiž pro změnu vsadil na čtyři zadáky. Přiznávám, i po zveřejnění sestav jsem si myslel, že Bayer zůstane věrný zažitému 3-4-3 (a taky si to myslela grafika vysílatele). Pochyboval jsem, že si proti Bavorům troufne na něco jiného.

Jenže troufl. A působil mnohem jistěji než protivník. Směrem dopředu to od Werkself skutečně vypadalo jako 4-3-3, byť ne rigidní. Volnost si užívali především Alejandro Grimaldo s Florianem Wirtzem. Grimaldo je i ze své obvyklé pozice křídelního beka zvyklý na sbíhání do středu hřiště, kde se nabízí záložníkům do kombinace. Podobně to dělal i v sobotu. Wirtz zase opouštěl své kolegy z útoku a stejně jako Grimaldo si chodil víc pro míče.

Jakmile však domácí museli přepnout do obrany, rozestavení změnili. Grimaldo se zařadil mezi zadáky a k vidění tedy bylo 5-2-3. Což přesně odpovídalo rozmístění hráčů soupeře. Grimaldo s Josipem Stanišićem vykrývali potenciální náběhy krajních beků Bayernu, trojice středních obránců (Edmonda Tapsobu a Jonathana Taha při zatažení Grimalda doplnil Piero Hincapié) střežila ofenzivní trojzubec Roten, tedy Leroye Saného, Jamala Musialu a Harryho Kanea. Nedaleko od nich navíc působila dvojice pivotů Robert Andrich s Granitem Xhakou, která tak zamezovali tomu, aby mezi obranou a zálohou vznikala velká mezera. A stejně tak běhala kompaktně tři tykadla vykrývající rozehrávku stoperů Mnichovanů - Wirtz, Amine Adli a Nathan Tella.

In yesterday's top-of-the-table #Bundesliga showdown, #Bayer04's left wing-back Alejandro Grimaldo scored his eighth non-penalty goal of the season to help his side earn a 3-0 home win over #FCBayern.

Will Xabi Alonso's team end the Bavarian giants' title win streak this term? pic.twitter.com/8hEdCy7iZh

— Total Football Analysis (@TotalAnalysis) February 11, 2024

A možná je úplně jedno, s jakým rozestavením Alonso toho či jiného dne vyrukuje. Možná jde pouze o "kosmetické” přizpůsobení se daným podmínkám, přičemž skutečná síla Leverkusenu spočívá jinde. A sice v sehranosti, jednotě, hře na krátké vzdálenosti.

Jestliže se Bayer v sobotu dostal do úzkých, neuchyloval se nutně k odkopu co nejdál. Situaci se v prvé řadě snažil řešit kombinací. K tomu je ovšem třeba součinnost vícero nohou. Avšak žádný strach, Alonsova družina hraje jako tým. A tak i v rohu hřiště měl hráč kolikrát alespoň jednu možnost přihrát nedaleko stojícímu kolegovi. Ten záhy našel zase někoho jiného. A tak dále, na jeden, maximálně dva doteky. Tímto způsobem se Leverkusen uměl navzdory napadajícímu protivníkovi dostat ze šlamastyky, načež rozhozené řady Roten mohl přelstít kolmicí. Následovalo sklepnutí pro nabíhající křídlo a protiútok se mohl rozběhnout. Aneb jak lze merunu elegantně udržet pod kontrolou.

Je to riskantní? Jistě, zvlášť pod tlakem presující (a kvalitní) protistrany. Stačí jedno špatné zpracování, jedna nepřesná přihrávka, a rázem je zaděláno na malér. Nepochybuji však, že zrovna toto se v Leverkusenu poctivě trénuje. A proto se do podobné kombinace na malém prostoru pouštěli bez bázně a hany i na první pohled méně techničtí členové Werkself.

Hráči Bayernu naproti tomu stáli daleko jeden od druhého, což jejich souhru ztěžovalo. Upamecano či Kim sice vyváželi míč k postranní čáře, pak už ale moc nevěděli, co s ním. Jednoduše neměli komu nahrát, všichni spoluhráči zůstali obsazení, často tedy následoval nákop nazdařbůh. Musiala se odpojení ze hry snažil kompenzovat sbíháním pro balón, které ale plynulosti útoku nijak zvlášť nepomáhalo. Sané a především Kane pak zůstávali odříznutí zcela.

Navzdory výše zmíněnému otálel Tuchel s vystřídáním. Přitom levá strana, která nefungovala vůbec, si zasloužila obměnu hned na startu druhé půle. Těžko říct, jestli si lodivod FCB uvědomil, že mu u autové lajny běhali hráči (Kim a nebohý Sacha Boey), kteří to mají přes nohu. Po druhém inkasovaném gólu už přece jen sáhl ke změnám. Upustil od formace se třemi stopery a na trávník poslal Joshuu Kimmicha, který hostům umožnil dominanci na míči. Blok Leverkusenu ale pořád zůstával kompaktní. A když se na hřiště dostal ortodoxně levonohý Raphaël Guerreiro, zaparkoval - tedy opět špatně - napravo (a pravonohý Noussair Mazraoui naopak hrál zleva). Už se tak nedozvíme, kolik nebezpečných centrů z první mohl ten či onen vyslat, kdyby si balón nemusel přehazovat z jedné kopačky na druhou.

Tuchel jistě vyrobil několik chyb. Avšak kdyby se mu něco podobného stalo proti Dortmundu, dost možná by přesto zvítězil. Jenže na druhé straně stál momentálně nejlepší tým Bundesligy, který jej ostatně k řadě minel sám donutil. A vůbec, proč Werkself onálepkovat jako nejlepší tým jen nyní? Proč by jím Bayer nemohl být i za tři měsíce, při konečném zúčtování?

Leverkusen jednoznačně ukázal, že na titul má.