Letem světem do Afriky: Gabon

Na rozjezdu našeho zpravodajství z Afrického poháru národů samozřejmě při nefotbalovém představování nezůstane na ocet ani větší a z hlediska kopané významnější hostitelská země. Gabon na tento turnaj vysílá své zástupce již popáté, jinak se ale od svého souseda příliš neliší.

Na rozdíl od spolupořadatele, jehož jméno proto může trochu mást, leží Gabon přímo na rovníku, ne jen v jeho blízkosti. Obecně však příliš rozdílů obě země nevykazují: také zde, trochu jižněji, vyvěrá ze země ropa a také Gabon na ní ekonomicky staví (přestože se prý snaží o to, aby tomu tak nebylo); také zde vládne pevnou rukou jedna rodina (po zesnulém, svého času nejdéle sloužícím prezidentovi převzal významný post jeho synátor), a jakkoliv se snaží tvářit mírumilovně a strašně prodemokraticky, vůbec tomu tak není; také tady zanechali kolonizátoři silné stopy; rovněž zde se stěží prosazuje politická konkurence, v chudobě nežije jen smetánka a tak dále a tak dále. Mnohem více se toho dozvíte na následujících řádcích, kde se nesrovnává, nýbrž prostě informuje...

Věděli jste, že...

...se hlavní město Libreville jmenuje podle představ otroků, kteří sem připluli jakožto osvobozenci francouzských jednotek a vysnili si, že právě tohle bude jejich "free town" (svobodné město - ve francouzštině Libreville)?

...naopak název státu je dílem portugalských obchodníků, kteří tuto oblast pojmenovali po vlastním slově "gabao", které v překladu označuje kabát s kapucí a dlouhými rukávy - právě jeho vzezření má připomínat ústí významné gabonské řeky Komo, která se stará o téměř kompletní dodávku elektřiny do hlavního města?

...tamější deštné pralesy, pokrývající dokonce 85% celé země, patří mezi přírodní skvosty afrického kontinentu? Z 30-40% jsou panenské, nezasažené člověkem, což je v celosvětovém kontextu kácení (které i v Gabonu nabývá na intenzitě, samozřejmě) docela úspěch; díky slušným zásobám ropy je nyní lesnictví mimořádně financované (což ale samotné životnosti pralesů pochopitelně jenom ubližuje), přičemž dle Wilskových údajů z roku 1990 se už na území Gabonu povedlo vymýtit 52 druhů stromů z celkových 65, které mají nějakou vývozní hodnotu. Dodnes mimochodem platí, že strom okoumé tvoří až 70% gabonského dřevařského exportu a využívá se zejména k tvoření překližek; celkově ale má být diverzita deštných pralesů v Gabonu vůbec největší, co se pozice mezi konkurenty z afrického západu týče.

...jednou ze záslužných činností donedávna nejdéle vládnoucího prezidenta na černém kontinentu Omara Bonga měla být právě transformace celých 11% Gabonu do podoby chráněných krajinných oblastí? Tady vyčnívá zřízení Národního parku Ivindo, zvláště za účelem ochrany překrásné scenérie Kangouských vodopádů - podle mnohých odborníků klíčové přírodní dominanty středu Afriky. Bohužel prezident svému slovu o protekci deštných pralesů úplně nedostál, když později podpořil čínský těžařský projekt zahrnující i stavbu mohutné přehrady na řece Ivindo.

...se právě proti tomu ostře ohradil Ona Essangui, aktivista, jenž roku 2009 dostal něco jako environmentální obdobu Nobelovy ceny míru: získal kopii obchodní smlouvy, odhalil pouze 10procentní profit Gabonu z této spolupráce či 25 let daňových úlev pro Číňany a vydal se na dlouhou cestu odboje. Zatím má za sebou dílčí úspěchy (odklonění cesty vedoucí přímo k vodopádům skrz méně výjimečné oblasti nebo výhodnější podmínky smlouvy pro vlastní stát), ale taky nějakou dobu ve vězení, tři zákazy vycestovat a rodinu ve vyhnanství...

...gabonské dítě, které vzejde z lásky manželského svazku, oficiálně náleží otci; od matek se proto očekává, že budou potomky plodit ještě za svobodna, aby po odchodu/skonu manžela měly dál v někom oporu, chcete-li rovnou ochranu?

...je Omar Bongo autorem citátu: "Nemluvte mi o korupci! To není africké slovo..."? Přitom jeho angažmá v korupčnických sítích bylo až legendární. Projevilo se to i během monstrózních skandálů Lockheed (letadlová společnost) nebo Elf (francouzská banka), kdy bylo jeho jméno hojně skloňováno.

...gabonské děti často začínají chodit do školy už ve věku pěti let, přičemž maturitu skládají stejně jako my zhruba v 19 letech? Na základku ovšem chodí šest let, aby pak na "střední škole" strávili roků sedm.

...teprve v roce 1990 Omar Bongo vyhlásil multistranické prezidentské volby a hned si řádně zavařil? Při první příležitosti, po dvou letech, čelil 13 konkurentům a jen díky nesjednocenosti volební obce žádnému z nich nepodlehl. Inkasoval však pouhých 51,18% hlasů, a to se ještě okamžitě spekulovalo o podvodech (dokonce byla ustavena paralelní vláda - pod tímto nátlakem vzal Bongo šest lídrů opozičních stran pod svá vládní křídla). Roku 1998 už se zase vše vrátilo do normálu, Bongo oslavil masivní vítězství a Gabonu vládl prakticky nerušeně až do své smrti v létě 2009.

...se životní úroveň v gabonských rodinách neoficiálně posuzuje dle hojnosti chovaných kuřat a koz, množství hrnců v kuchyni a počtu variant jak se obléknout?

...Omar Bongo v roce 1973 konvertoval k Islámu a změnil si jméno? Ačkoliv tehdy muslimové v Gabonu tvořili absolutně nevýznamnou menšinu (a je tomu tak v trochu větší míře dodnes)...

...hlavní město Libreville ještě v 90. letech spolykalo až 40% celkové populace Gabonu? Teď už je ten poměr o něco přijatelnější, respektive "normálnější"...

...Bongo zdůrazňoval, že 11. září bude mít dopad i na Afriku, a proto se také velmi angažoval v boji proti terorismu? Ačkoliv si tedy s USA Gabon nikdy moc nepadl do oka (na rozdíl od Rovníkové Guineje), obě země spolu v této oblasti sdílely semináře, tréninkové programy a jiná cvičení - sám Bongo potom začal být ostražitější, co se volného přístupu z Guinejského zálivu týče. Zpevnil tedy bezpečnostní opatření hned ve třech přístavech (Owendo, Port Mole, Port Gentil) a dost možná se o něco podobného pokoušel i s letišti.

...Gabon získal na Francii nezávislost v roce 1960, ale okamžitě signoval 15 bodů o vzájemné spolupráci, která je dodnes udržována na velmi těsné bázi. Omar Bongo byl koneckonců roku 1967 (po zesnulém Léonu Mbaovi) dosazen do čela země De Gaulleovou kanceláří, aby se kolem něj vytvořila výhradně ve Francii vzdělaná elita. Časem se ale vztahy obou zemí dostaly nepěkně blízko bodu mrazu: například chvíli před Bongovou smrtí, kdy byl despota už vážně nemocný, devět francouzských bank nekompromisně zmrazilo jeho účty.

...Omar Bongo byl spolu s Obiangem Nguemou a Denisem Sassou-Nguessem z Republiky Kongo jako jediný africký vůdce oficiálně vyšetřován soudem pro podezření ze zpronevěry? V jeho případě šlo o francouzský soud, kterému přišel podezřelý jeho obchod s nemovitostmi na území spřáteleného státu.

Náboženství v Gabonu: kříže, drogy, půlměsíce

Stručný pohled na náboženskou situaci v hostitelských zemích šampionátu otevřeme okénkem do Rovníkové Guineje. Ta je, na rozdíl od gabonských sousedů, převážně jednotná ve své víře, alespoň podle oficiálních čísel: 93% občanů země jsou křesťané, přičemž římští katolíci tvoří celých 87%. Oproti většině zemí regionu nemají Guinejci prakticky žádnou muslimskou menšinu, a co se původních (přírodních) náboženství týče, čísla ukazují jen něco k pěti procentům. Španělský koloniální vliv se tu zkrátka nezapře.

To vedle v Gabonu je situace o poznání barevnější. Početně i zde mají nadvládu křesťané: k některé z oficiálních církevních denominací se hlásí něco přes polovinu obyvatel; zhruba další čtvrtina potom praktikuje některé z křesťanských zvyků a rituálů v duchu řady lokálních synkretismů (náboženský synkretismus nastává v okamžiku, kdy je cizí náboženství, většinou šířené misiemi, rozpuštěno v tradičních kulturních zvycích a vytváří tak jakýsi hybrid dvou nebo více odlišných směrů; klasickým příkladem je třeba buddhismus s prvky šintó v Japonsku). Gabon má mnohem výraznější muslimskou menšinu (islám praktikuje cca desetina obyvatel, většinou přistěhovalců, a muslimem byl dokonce i bývalý prezident Omar Bongo) a také vyšší podíl ateistů, který podle statistik z roku 2007 dosáhl pěti procent. Zbývajících zhruba deset procent Gaboňanů se hlásí k tradičním věroukám, bez křesťanských nebo jiných příměsí.

A právě o této desetině, respektive o jejím náboženství, pojednává tento krátký článek. Tradiční vírou lidí Babongo a Mitsogo, obývajících deštné pralesy gabonského vnitrozemí, je Bwiti, prastarý systém animistických ritů, který byl dominantní věroukou země před příchodem kolonizátorů a misionářů a který nadále přežívá v synkretických formách přibližně u třetiny populace země; zatímco "čistá forma" Bwiti přežívá u domorodců obou pralesních kmenů, moderní, pokřesťanštěnou formu vyznává řada příslušníků dominantního etnika Fang. Není asi třeba dodávat, že původní Bwiti je momentálně na ústupu, zatímco jeho pohodlnější, přizpůsobená podoba se naopak těší vzrůstající oblibě.

Původní Bwiti najdeme zejména u kmene Mitsogo a jde o klasické africké animistické náboženství, které postrádá rozvinutou teologii a stojí tak v sociálním slova smyslu na pomezí klasických náboženských systémů a magie, jakou nalezneme u řady domorodých kmenů po celém světě (zejména pak u sibiřských šamanů). Základním prvkem Bwiti je, jak je u podobných systémů obvyklé, velmi silně zakořeněné uctívání předků, zemřelých a jejich duchů; rituální podobu potom obstarávají iniciační i komunitní rituály, při nichž se používá silná halucinogenní droga iboga.

Tradiční Bwiti je silně patriarchální a iniciací zde procházejí pouze muži. Dochází k ní většinou mezi osmým a třináctým rokem života a člověk, který projde celým procesem, získává ve společenství status plnohodnotného muže. Droga, která je mimo iniciační rituál používána jako léčebný prostředek i jako podpůrná látka pro lepší soustředěnost, zde slouží jako zprostředkovatel "znovuzrození", kterým má mladý Gaboňan projít, aby se plně začlenil do skupiny.

Rituál trvá tři dny a jedná se o velmi silný emocionální a spirituální zážitek, vyvolaný silou podaného halucinogenu. Cílem je oprostit čekatele od jeho vlastních psychických traumat, přičemž iboga mu pomáhá vyvolat v paměti všechny utlačované vzpomínky. Čekatel se v této fázi nachází v "živém snu" a jeho spirituální cesta následně pokračuje skrz počátky vlastního života až k životům svých předků a duchovnímu "připojení" k minulým kmenovým společenstvím; pokud vše proběhne úspěšně, je takto znovuzrozený člověk uznán platným členem společnosti a de facto dospělým.

Pro všemožné rituální účely mají vyznavači Bwiti zbudované komplexní chrámy s prostory pro duchovní (kterým se podle úlohy říká "nganga", "yembe" nebo "kambo"), oddělenými prostorami pro muže a ženy s dětmi (v hlavní chrámové místnosti sedí muži a ženy naproti sobě na velkých lavicích) a dokonce i s obchody, ve kterých se dá obstarat iboga. To je ovšem spíše záležitostí synkretických forem kultu.

Toto exotické a provokativní primitivní náboženství láká rovněž západní dobrodruhy, kteří se chtějí podívat do "afrického Tibetu" (jak Gabon pojmenoval spisovatel René Bureau, když označil obě území za spirituální centra religiózních iniciací na jednotlivých kontinentech) a podstoupit tutéž duchovní zkušenost jako místní domorodci. Nick Sandberg, experimentátor s halucinogenními drogami, však případné zájemce před podobným nápadem odrazuje. "Jediné skupinky, které by byly ochotné iniciovat bílého cizince, budou s největší pravděpodobností ty nejméně důvěryhodné," říká. "Pokud to udělají, tak pro peníze." Součástí rituálu je totiž i propojení s předky celé oblasti a komunity, což je něco, co člověk ze Západu zkrátka nemůže zažít. Sandberg ke všemu dodává: "Navíc nezapomínejme, že každý rok pravděpodobně na následky iniciace umírá několik lidí. Čekatel je vystaven silné dehydrataci, což se mu může stát osudným."