Leden v Ligue 1: Vzpoura tří (nečekaných) králů

První měsíc nového roku přinesl ve Francii řadu překvapivých výsledků, zejména v režii tří dosud podceňovaných týmů - spolu s vedoucím Lyonem se totiž nejvíce dařilo Montpellieru, Nice a Caen. Saint-Étienne je venku z boje o titul, Toulouse se musí začít starat o záchranu, Monaco ani tentokrát neinkasovalo jediný gól..

Samozřejmě je ještě příliš brzy na nějaké soudy, vypadá to však, že se na čele tabulky vytvořily dvě skupinky; vedoucí Lyon má dvoubodový náskok na Marseille a PSG, tyto tři celky tedy aktuálně mohou pomýšlet na mistrovskou trofej. Čtvrté místo, znamenající postup do Evropské ligy, momentálně drží Saint-Étienne o skóre před Monakem. Následuje čtyřbodový odstup na Montpellier, kde se o pohárových ambicích příliš nemluví; na rozdíl od Bordeaux, které je aktuálně sedmé. Co se boje o záchranu týče, posledních 6 klubů je vtěsnaných do rozestupu pouhých tří bodů:





V dalším díle našeho tradičního souhrnu opět vypíchneme deset poznatků, které dění v uplynulých týdnech nějakým způsobem vystihují. Na konci samozřejmě nechybí jak ideální sestava měsíce včetně náhradníků, tak anketa o nejhezčí gól měsíce. Tu tvoří vždy 5 tref, hlasovat pro tu nejlepší můžete v boxíku na pravé straně. Na konci sezony si to výsledných 10 finalistů "rozdá" o francouzský gól roku.


#1 Falešná devítka Claude Puela

Nice je zvláštní tým. Od památné sezony 2012/13, zakončené skvělým čtvrtým místem, se mu po většinu času příliš nedaří; důležité body sbírá zdánlivě nárazově, vždy po dobu několika týdnů, když chytí nečekanou formu. V lednu se to povedlo dokonale: Les Aiglons získali 10 bodů, což je nejvyšší počet ze všech. Stejné mety dosáhli i Lyon a Montpellier, Nice z nich však působilo zdaleka nejméně "nápadným" dojmem. Svěřenci Claude Puela nerozdávali žádné triumfální debakly, přesto jsou však jejich výsledky dost impozantní - po úvodní výhře nad Lorientem (3:1) porazili doma Marseille (2:1) a dokonce vyhráli i v Bordeaux (2:1). Kazí jim to pouze bezbranková remíza z posledního kola v Métách.

Zkušený Puel, zdaleka největší matador mezi současnými ligovými trenéry, na tom má stěžejní zásluhu. Dlouhou dobu se jeho tým spoléhal na góly Daría Cvitanicha; v lednu však stárnoucí a zraněními sužovaný Argentinec odešel do Mexika, a bylo tedy zapotřebí vyřešit budoucí podobu útočné fáze. Puel už letos experimentoval s různými systémy (včetně čím dál populárnějšího 3-5-2), tentokrát se však rozhodl zůstat u osvědčeného 4-2-3-1 a absenci elitního hrota vyřešit tak, že klasickou "devítku" prostě vypustil. V prvních třech zápasech se tak na hřiště poskládala pohyblivá ofenzivní čtveřice Eric Bauthéac, Carlos Eduardo, Valentin Eysseric, Alassane Pléa, přičemž poslední jmenovaný se pohyboval nejvýše.

Fungovalo to znamenitě. Les Aiglons najednou byli vepředu pohybliví a nečitelní, což jim propůjčovalo výraznou výhodu; všichni čtyři navíc ukázali slušnou formu a zapsali se i do statistik. Proti Lorientu se gólově prosadili Bauthéac s Eduardem, proti Bordeaux zavěsil Pléa, který si také v lednu připsal dvě asistence, stejně jako Eysseric. Až v Métách vyběhl na hrotu Alexy Bosetti, jemuž se nicméně zápas vůbec nepovedl; střídající Néal Maupay pro změnu stihl dostat červenou kartu. Jako by se fotbalová božstva snažila Puelovi naznačit, aby od nového funkčního systému neupouštěl.


#2 Lucas Barrios dostal k Vánocům staré kopačky

Proměna, kterou v posledních týdnech prochází Lucas Barrios, nejspíš v pověrčivějších fanoušcích Montpellieru obnovila víru v síly woodoo. Paraguayský matador byl prakticky celý podzim úplně k ničemu - nedával góly, nezapadal do týmové souhry, míč ho neposlouchal - jenže potom přišel nový rok a čtyři branky v prvních čtyřech zápasech. Les Pailladins během své neporažené jízdy nastřádali skóre 9:3, přičemž udolali i Marseille; paradoxem je, že ze strany kouče Rollanda Courbise přitom nedošlo k žádné výrazné změně, nebyla nacvičena žádná nová, experimentální taktika. Montpellier jednoduše hraje stále plus mínus stejně, akorát s tím rozdílem, že nyní má na hrotu útočníka ve formě.

Nově nalezená produktivita a obrovské sebevědomí jsou nejdůležitějšími, ba prakticky jedinými specifickými ingrediencemi nečekaného úspěchu. Vedle Barriose se v lednu vytáhli také (stabilně skvělý) gólman Geoffrey Jourdren, záložník Paul Lasne a zejména talentovaný Morgan Sanson. Na jednu stranu to vypadá, že by takto rozjetý Montpellier mohl ještě zaútočit na poháry; zároveň je ale fakt, že podobný vzestup zaznamenal prakticky přesně před rokem, kdy do Ligue 1 vtrhl Mbaye Niang. Tehdy modro-oranžové kouzlo poměrně rychle vyprchalo, ačkoliv excentrický prezident Louis Nicollin tvrdil, že Niang je nejlepším útočníkem v soutěži.



Zdroj: elsitioderuife.wordpress.com


#3 O nejpravděpodobnější remíze roku

Zápas 23. kola mezi Monakem a Lyonem snad ani nemohl skončit jinak než 0:0. Byla to předvídatelná show dvou obran, které za celý leden nedostaly jediný gól - v monackém případě neprůstřelná série sahá dokonce ještě o měsíc dále. Kdyby šlo o boxerské klání, mohl by moderátor uvést oba týmy zhruba takto: "V pravém rohu Olympique Lyon, 9 bodů z 9 možných, skóre 7:0. V levém rohu AS Monaco, 7 bodů z 9 možných, skóre 2:0."

Tým Leonarda Jardima má vlastně smůlu, že je letošní špička tak našlapaná; kdyby Marseille konečně nesehnalo špičkového trenéra a Lacazette nelámal statistické Benzemovy rekordy, byl by knížecí klub nyní v boji o titul. Hraje totiž podle téhož mustru jako loni Lille a předloni Marseille: skálopevná obrana, monstrózně se rozpínající série neprůstřelnosti a k dokonalosti dovedený um vyhrávat 1:0. V lednu se mu to povedlo dvakrát, dvakrát pak remizoval bez branek.

Oba celky mají skvělý útočný potenciál, pochopily však, že v dlouhodobém měřítku je nudná plichta lepším výsledkem než prohra 3:4. Lyonský lodivod Hubert Fournier s touto filozofií slavil úspěchy už v Remeši a bude zajímavé sledovat, jak se mu bude dařit v následujících týdnech; důraz na pevnou obranu je nyní u Les Gones ještě důležitější, neboť Lacazetteho návrat se stále protahuje (mimochodem nezapomínejme, že ještě před svým zraněním zaznamenal v lednu další čtyři góly - ten člověk hraje v nereálné formě). A jelikož se zranil i Milan Biševac, zkušený stoper a jakýsi tmel celé obrany, vyběhne Lyon na PSG nejspíš s dvojicí Umtiti - Rose.


#4 Můj dům, můj hrad, můj titul

Všechny tři týmy bojující o první místo spojuje jeden společný jmenovatel - domácí forma. To je sice trochu redundantní poznámka (pokud doma ztrácíte body, nemůžete bojovat o titul prakticky nikde), nicméně třeba v případě Marseille se výkonnostní nůžky mezi zápasy na Vélodrome a na cestách rozevírají stále více - v lednu Les Phocéens padli v obou venkovních duelech a pouze stoprocentní domácí bilance je stále drží na špičce. Ve skutečnosti mají na kontě už 11 výher v řadě, což je druhý nejlepší výsledek v historii klubu; rekord padl v sezoně 1947/48, kdy se zvítězilo hned čtrnáctkrát.

U Lyonu je série domácích triumfů o jeden zápas kratší, pořád jde ale o nejlepší výsledek od roku 1974 - a kdyby PSG v prosinci nezaváhalo domácí remízou s Montpellierem, byly by jeho statistiky podobné. Stade Gerland, Vélodrome i Park princů jsou zkrátka letos nedobytnými pevnostmi a otázka titulu je tak dost možná závislá na tom, kdo doma uklouzne jako první.


#5 Jak Marcelo Bielsa poznal, že někteří hráči neumí všechno

Po prohře v Montpellieru argentinský kouč Marseille prohlásil: "Udělal jsem několik chyb. Batshuayi hrál na pravém křídle, což není jeho pozice. Nedokázal se s tím vypořádat. Už dříve jsme zkoušeli něco podobného, když se na křídle objevili Gignac a Payet. Díky absenci křídelních hráčů jako Ayew a Alessandrini jsem se rozhodl pro Barradu, Gignaca, Batshuayiho a Payeta, což bylo špatné rozhodnutí. Proti Montpellieru mohl hrát z pravé strany Lemina, stejně jako Omrani. Gignac byl nemocný a vůbec neměl nastoupit. Proto jsme hráli tak špatně."

Výborně, pane Bielsa! Ukazuje se, že mít filozofii založenou na absolutní schopnosti všech hráčů hrát v jakékoliv úloze na hřišti je sice novátorské a potenciálně nebránitelné, ale někteří fotbalisté takovou zátěž prostě nezvládají. Zkoušet na křídle Gignaca s Batshuayim, dva z nejtypičtějších hrotových zabijáků v celé lize, asi opravdu nebude to pravé ořechové.



Zdroj: liberation.fr


#6 Julien Féret je ve formě stále jedním z nejlepších hráčů ve Francii

Po 20. kole nastala v Ligue 1 neobvyklá situace - všichni tři nováčci se propadli na sestupové pozice. Méty a Lens tam "trčí" doteď, což není příliš překvapivé; Les Sang et Or byli už před sezonou pasováni jako kandidát č. 1 na sestup, neboť ani takový kouč jako Antoine Kombouaré nemůže celý rok překonávat očekávání s kádrem, který na první ligu objektivně nemá. U Mét je situace trochu složitější. Loňský vítěz Ligue 2 má v týmu dostatek zkušeností i talentu, jeho herní styl je však naprosto závislý na jednom produktivním útočníkovi.

Je to vidět celou sezonu - Méty měly dvě krátká období, kdy se jim nad očekávání dařilo, a "čirou náhodou" šlo zrovna o těch pár týdnů, v nichž se rozstříleli nejprve Juan Falcón a poté Modibo Maïga. Jenže Venezuelan se zranil, Malijec odjel na Pohár národů a výsledkem byly dva upachtěné lednové body a pád na tabulkové dno. Herní filozofie kouče Alberta Cartiera je neuvěřitelně přímočará; Méty zaznamenávají dlouhodobě nejméně přihrávek z celé ligy, jedno z nejnižších procent držení míče, ale zároveň vynikají naprůměrnou efektivitou. Jelikož nedisponují schopnými střelci ze střední vzdálenosti ani kvalitním staženým playmakerem, na každý balon do vápna se ohromně nadřou - a nutně potřebují útočníka, který bude těch pár šancí (vytvářených zejména centry od obou beků) spolehlivě proměňovat. Uvidíme, co předvede nová akvizice Fakhreddine Ben Youssef.

Třetí nováček, Caen, se jako jediný dokázal zvednout z bahna a sestupovou zónu opustit. Styl, kterým toho dosáhl, zaslouží hluboké uznání - po úvodní těsné prohře s Lille normandští rozstříleli Remeš 4:1, stejným poměrem následně vyhráli v Rennes (poprvé v historii tak skórovali čtyřikrát ve dvou utkáních po sobě), a svoji jízdu zakončili nečekanou výhrou nad Saint-Étienne (1:0), díky čemuž mají nyní v zádech jednu z nejlepších sérií v celé soutěži. Pro kouče Patrice Garandeho musí jít o nesmírné zadostiučinění; nikdy totiž nepřestal věřit, že se v Ligue 1 lze zachránit, aniž by musel opouštět svoje pojetí atraktivního ofenzivního fotbalu s vysokým pressingem a neustálou snahou přečíslit soupeře na jeho polovině.

Jediné, co Caen potřebovalo, byla postava jasného generála, kapitána uprostřed hřiště, který dá celé to útočné soukolí do pohybu - a Julien Féret v současné formě takovým hráčem bezesporu je. Už dvaatřicetiletý ofenzivní záložník byl v lednu nejlepším fotbalistou Ligue 1. To on svými góly přispěl k demolici Remeše a sám rozhodl zápas s ASSE; skutečné galapředstavení si však schoval na utkání v Rennes, kde se přímo podepsal pod všechny trefy svého týmu (gól a tři asistence). Hodně pikantní záležitost, vzhledem k tomu, že Féret šel do Caen právě z Rennes, kde ho odepsali jako nepotřebného. Kdysi v Nancy tento opomíjený génius prakticky sám táhl celý tým sezonu co sezonu za záchranou; v podobné situaci tedy není poprvé, a Garande ví, že se na něj může spolehnout. (Zmínku zaslouží také autor dvou lednových tref, někdejší velký talent Sloan Privat).


#7 Lille se o střed pole obávat nemusí

Lille už letos prakticky nemá o co hrát; na poháry může zapomenout, sestup mu také nehrozí, a sezonu tak dohraje v klidném středu tabulky. Kouč René Girard se proto může soustředit na plány do budoucna, a v tomto ohledu se mu v lednu povedl jeden potenciální majstrštyk - když totiž klíčový střední záložník Idrissa Guéyé odjel reprezentovat Senegal na Pohár národů, nasadil místo něj do sestavy teprve devatenáctiletého Adamu Traorého.

Mladý talent se zaměnitelným jménem se v Girardově 4-3-1-2 našel prakticky okamžitě. Jeho herní styl je na fotbalistu narozeného v roce 1995 překvapivě vyzrálý; do osobních soubojů se příliš nepouští, zato ale umí číst hru, zvládá být ve správný čas na správném místě, nedělá mu potíže vybojovat balon a založit útok. Nehledě na to, že svým gólem rozhodl dohrávku s Évianem (1:0) a proti Monaku (0:1) byl nejlepším hráčem Dog, ačkoliv nastoupil na netradiční pozici levého křídla v jakémsi defenzivním 4-3-3. S borci jako Traoré, Guéyé a Soualïho Méïté (a Riem Mavubou, chodící zásobárnou zkušeností) má Lille o střed pole do budoucna dobře postaráno.


#8 Saint-Étienne a Toulouse versus Africký pohár národů

Když Saint-Étienne v úvodním lednovém duelu udolalo Remeš, prohlásil poražený kouč Jean-Luc Vasseur, že je to v současnosti nejlepší tým v celé lize. Po bezbrankové remíze s Rennes však Les Verts prohráli s PSG i Caen (shodně 0:1) a de facto se tak dobrovolně "odhlásili" z boje o Ligu mistrů, či potažmo o titul. Stačily k tomu tři zápasy v řadě bez vstřelené branky. Útočná impotence Saint-Étienne není žádnou novinkou, ukázalo se však, jak důležitou roli hrají v tomto kádru kreativní hráči, kteří se nebojí vzít zodpovědnost sami na sebe a dokážou rozhodovat utkání. Nebo, jinými slovy, jak moc chybí Max-Alain Gradel.

Probíhající Pohár národů ovlivnil francouzskou ligu více než kteroukoli jinou, málokdo ale utrpěl takovou ztrátu jako Saint-Étienne, jemuž najednou chybí A) nejkreativnější člen kádru a B) nejproduktivnější člen kádru, to vše v jedné osobě. (Plus, samozřejmě, Florentin Pogba, výtečný guinejský stoper a jeden z největších objevů letošní sezony, který se na Poháru pro jistotu zranil. Ačkoliv jeho absence není tak problematická, jelikož Les Verts brání v pečlivě organizovaném systému a góly zkrátka pouštět nebudou, zatímco na druhé straně hřiště zůstávají bolestně závislí na individuálních záblescích.) Připočtěte k tomu fakt, že kreativní mozek středu zálohy Renaud Cohade si v lednu přetrhal kolenní vazy a šikovný křídelník Romain Hamouma je dlouhodobě z formy, a výsledek je jasný - každý zápas bez Gradela je pro Saint-Étienne spoléháním na remízu.

Africký exodus hrál velmi podstatnou roli také ve špatných výsledcích Toulouse. Zůstává sice otázkou, jestli by Les Violets vůbec dokázali vítězit v plné síle (nejspíše ne, letošní sezona je z jejich pohledu jedním velkým experimentálním průšvihem), nicméně díky absencím Issiagy Sylly (Guinea), Jeana-Daniela Akpy Akpra (Pobřeží slonoviny), Steeve Yaga (Burkina Faso) a Tonga Doumbii (Mali) chyběla Alainu Casanovovi půlka stabilní defenzivy. Nad tím už lze s klidem přimhouřit obě oči.



Zdroj: francetvinfo.fr


#9 Je Jean-Luc Vasseur přestrojený Daniel Sanchez?

Remeš byla v lednu nejhorším týmem ligy, ve čtyřech utkáních uhrála jediný bod a pouze díky skvělému podzimu zůstává v klidném středu tabulky. Nevypadá to, že by šlo pouze o dočasný výpadek; tradiční klub podle všeho začal výsledkově klesat a jen těžko si lze představit, že by se ještě do konce sezony dokázal nějak výrazně vyšvihnout. Pokud Ligue 1 sledujete delší dobu a máte rádi historické paralely, vzpomeňte si na Valenciennes Daniela Sancheze.

Ve zkratce: Nenápadný tým vyznávající červenou barvu (když už analogie, tak pořádná!) má pod vedením talentovaného trenéra (Philippe Montanier / Hubert Fournier) dlouhodobě nadprůměrné výsledky, čehož si všimne větší klub a zlanaří kouče do svých služeb (Real Sociedad / Olympique Lyon). To se ukáže jako skvělý tah. Na jeho staré místo pak přichází nepříliš zvučná náhrada (Daniel Sanchez / Jean-Luc Vasseur), která má zpočátku stejně dobrou, ba místy i lepší bilanci; fanoušci tak snadno zapomenou na to, jak důležitou práci předchozí stratég vlastně odváděl. Po několika úspěšných měsících a krátkém koketování s pohárovou vidinou však hned v první sezoně přichází pozvolný pád, následovaný sestupem o rok později.


#10 Guingampská bitva proti všem nekončí

Jedna z nejzajímavějších otázek letošní sezony zní: Začne Guingamp vůbec někdy klesat? A pokud ano, kdy? Po deseti prosincových bodech uhráli svěřenci Jocelyna Gourvennece v lednu dalších sedm a momentálně se tak mohou soustředit na play-off Evropské ligy, neboť jim z jedenáctého místa už nehrozí bezprostřední nebezpečí sestupu. Fenomenální Claudio Beauvue zaznamenal dalších pět gólů (z toho tři z penalty), Guingamp nadále s železnou pravidelností obírá o body mnohem silnější soupeře, a nic z toho nedává sebemenší smysl. Nezbývá než se smířit s tím, že Gourvennec je nejspíš čaroděj.



Ideální sestava měsíce ledna:



Trenér: Claude Puel (Nice).

Náhradníci: Geoffrey Jourdren (Montpellier) - Julian Palmieri (Bastia) - Bernardo Silva (Monaco) - Alassane Pléa (Nice). Trenér: Patrice Garande (Caen).



Anketa o gól měsíce ledna:

Jednotlivé nadpisy jsou zároveň odkazy na youtube - oficiální kanál Ligue 1 bohužel neumožňuje pouštět videa z jiných stránek.

Julian Palmieri (20. kolo, Bastia - PSG 4:2)



Benjamin Jeannot (20. kolo, Nice - Lorient 3:1)



Carlos Eduardo (20. kolo, Nice - Lorient 3:1)



Damien Da Silva (22. kolo, Rennes - Caen 1:4)



Ézequiel Lavezzi (23. kolo, PSG - Rennes 1:0)