Vynikajícímu Tottenhamu vzaly výhru v derby s Arsenalem centrované míče

V tradičně vypjatém severolondýnském derby byli dlouhou dobu výrazně lepší hosté, ovšem po vyrovnání málem přišli i o cenný bod. Sestava



Arsene Wenger měl značně omezenou volbu při vybírání základní jedenáctky. Kvůli zranění mu totiž chybí spousta hráčů, a tak nasadil takřka totožnou sestavu, která uprostřed minulého týdne utržila debakl v Mnichově - pouze uzdravený Koscielny nahradil Gabriela.

Mauricio Pochettino na tom byl co se výběru sestavy lépe - ačkoliv jej jistě nepotěšily termíny posledních 3 zápasů, které museli Spurs odehrát v rovných 6 dnech. Nakonec se rozhodl pro jedenáctku s Dannym Rosem na levém beku, Allim a Dierem na pozici středních záložníků, Dembelem, Eriksenem a Lamelou na ofenzivních postech, zatímco na samém hrotu typicky operoval Harry Kane.

Úvod zápasu

Hned v úvodních momentech bylo střetnutí trochu překvapivě otevřené a hra se rychle přesouvala z jedné poloviny na druhou - v podstatě už někdy ve 3. minutě přišla pasáž, kdy se dvakrát rychle přelila ze strany na stranu. Do ofenzivních akcí obou týmu se v těchto momentech výrazně zapojil alespoň jeden krajní obránce a střední záložník z hloubky hřiště, což při ztrátě míče ponechalo otevřená místa k rychlému brejku soupeře. Postupem času se ale střetnutí uklidnilo a nabralo konkrétnější obrysy.

V prvních 20 minutách hry jasně dominoval Arsenal, který měl větší držení míče a dokázal přišpendlit Tottenham k vlastnímu vápnu. Výrazným problémem pro hosty byla izolace ofenzivních hráčů - jelikož podhrotový hráč (Dembele) nehrál mezi liniemi, ale měl celkem dost defenzivních úkolů, měli hosté po zisku míče jen velmi omezené možnosti. Obvykle se balóny snažili rozehrát na hrotového hráče, který je musel podržet a počkat, než jej doplní křídelní hráči. Jenže při tomto postupu docházelo k mnoha ztrátám, a proto měl Arsenal výraznou převahu.

Pravdou je, že navzdory tomu byla defenzivní práce hostí velmi slušná. Ačkoliv byli zatlačeni do hlubokého bloku, nedovolili svému soupeři žádné nebezpečné zakončení. Pochvalu si rozhodně zaslouží oba střední záložníci, kteří hráli velmi disciplinovaně, neopouštěli prostor před stopery a kompletně tak uzavřeli prostor mezi liniemi. Zároveň byli schopní při rychlém přesunu hry na druhou stranu hřiště vypomoct krajnímu obránci a uzavřít útočícímu hráči přístup na střed - což je důležité zejména na Sanchezově straně.

Ovšem nejdůležitější pro pevnou defenzivu hostujícího celku byla práce podhrotové trojice, hlavně pak křídelních hráčů. Při hře bez míče totiž nezůstávali viset u postranní čáry a nesoustředili se na osobní bránění krajních obránců (což je v Premier League častý jev), místo toho se stahovali na střed pole (vzdálenost od pravého k levému záložníkovi byla obvykle malá), který tím pádem pořádně zhustili a donutili tím Arsenal, aby své útoky vedl hlavně po stranách hřiště. Při následné přihrávce do strany ale tito hráči opět nespali, místo toho se rychle přemístili ke kraji, aby mohli hráče soupeře dostat pod tlak. Byla to ukázka velmi namáhavého, ale takřka ideálního defenzivního výkonu křídelních hráčů - a hlavně díky nim byl Tottenham velmi kompaktní a hrál v požadované dynamice.



Výměna Dembele - Alli

Zhruba okolo 15. minuty udělal trenér hostí drobnou, ovšem poměrně důležitou změnu - Dembeleho zasunul na pozici středního záložníka, zatímco Alli nyní okupoval místo podhrota. Hru Tottenhamu to postupně zlepšilo, jelikož Dembele přinesl více síly a vyhraných soubojů. Hlavně ovšem dokázal prolomit izolaci ofenzivních hráčů Spurs - díky své síle a driblingu byl obvykle schopen ustát atak soupeře a následně míč vyvést do ofenzivních pozic, díky čemu Tottenham postupně získával půdu pod nohama.

Problematická defenzivní organizace domácích

Jak byl Arsenal nucen podstupovat delší pasáže bez míče, začaly se naplno ukazovat problémy v defenzivní organizaci. Oba střední záložníci - Coquelin a Cazorla - totiž neměli vůbec žádnou pomoc od svých kolegů z ofenzivnějších pozic.

Özil byl tradičně zbaven větších defenzivních povinností, v porovnání s podhrotem hostujícího celku se pohyboval v mnohem větší vzdálenosti od svých kolegů a po zisku míče měl za úkol efektivně rozjet rychlé protiútoky. Největší potíže při bránění ale způsobovali oba křídelní hráči.

Joel Campbell se tedy ještě snažil středové dvojici vypomáhat, často se stahoval hned vedle Cazorly a pokoušel se volné prostory uzavírat, přesto na něm bylo znát, že zcela nevěděl, zda se má připojit ke svým kolegům v záloze, nebo osobně bránit krajního obránce hostí.

Oproti tomu Sanchez na druhé straně nebránil prakticky vůbec - zůstával velmi vysoko a velmi blízko postranní čáry, takže byl z defenzivního bloku v podstatě úplně vyloučen a otevřel tím obrovský prostor mezi ním a Coquelinem.

Zvláštní také bylo, jak pasivním dojmem Arsenal bez míče působil - ani Giroud, Özil či Sanchez nebyli schopni efektivně zahájit napadání, a protože se všichni tři pohybovali velmi vysoko, nebyl pro Tottenhamem velký problém tuto první vlnu defenzivních hráčů prolomit a útočit tak v podstatě pouze proti 7 bránícím hráčům.



Pokud Wenger chtěl, aby jeho ofenzivní hráči zůstávali takhle vysoko, bylo nutné, aby jeho celek efektivně napadal už na polovině soupeře. Pokud naopak chtěl být pasivní a hrát na rychlé protiútoky, pak potřeboval, aby jeho ofenzivní hráči pracovali dozadu a defenzivní blok byl díky tomu stabilní. Místo toho se ale nestala žádná z těchto variant.

Balóny za obranu

Úvodní branku se Tottenhamu podařilo vsítit zejména díky individuální chybě Koscielnyho, který se zbytečně snažil vystavit soupeře do ofsajdu. Přesto tento gól nepředstavoval izolovaný moment hry - Tottenham se totiž celý první poločas snažil o podobné míče z kraje hřiště za vysunutou obranu Arsenalu. Obvykle sice do prostoru mezi krajním bekem a stoperem, kam si často zabíhal Alli, nicméně dvakrát či třikrát zkusili podobným míčem vysunout přímo Kanea - a tento mechanismus byl nakonec díky Koscielnymu úspěšný.

Střídání Flamini - Cazorla a další potíže

Arséne Wenger na vývoj první půle zareagoval poločasovým střídáním - ze hřiště stáhl nevýrazného a nemocného Cazorlu, místo kterého na hřiště poslal Flaminiho. Logika za touto změnou byla jasná - Arsenal měl uprostřed hřiště výrazné problémy, které měl tento defenzivní hráč pomoci vyřešit.

A domácí se po pauze opravdu zlepšili - Flamini byl v první části druhé půle schopen zastat roli Cazorly, který se při zakládání útoku často vysouval do útočnějších pozic a měl na starosti propojit obranu s ofenzivní fází. Zároveň Arsenal těžil ze zlepšené poziční hry Sancheze - ten při zakládání útoků nezůstával u postranní čáry, nýbrž se začal stahovat více doprostřed, díky čemu mohl párkrát efektivně zakombinovat s Özilem a otevřít tím prostor mezi obranou a zálohou Tottenhamu - akce předcházející střele Campbella může být ideálním příkladem.



Postupem času ale aktivita Flaminiho upadla a domácím vyvstaly celkem závažné problémy v ofenzivní organizaci, jelikož jejich hráči často nebyli v dobrých pozicích, aby mohli efektivně zakládat útoky - zejména krajní obránci často neměli vůbec žádné možnosti pro přihrávku doprostřed hřiště, a tudíž museli míč buď sami vyvést, nebo hrát dlouhý míč na Girouda - jenže tím vznikalo mnoho ztrát.



V defenzivě pak měl Arsenal problém na své levé straně, kde se začal otevírat prostor mezi Koscielnym a Monrealem - levého beka upoutala přítomnost Walkera, který se vytahoval do ofenzivních pozic, zatímco Koscielnyho při první příležitosti z pozice vytáhl Kane, čímž za ním otevřel volný prostor, podruhé pak tento stoper nenásledoval pohyb svého krajního obránce, čímž vzniklo místo pro Kanea, který ale pálil mimo.

Rozpadnutí na 4 ofenzivní a 6 bránících hráčů

Pokud byla defenzivní práce ofenzivní čtveřice Arsenalu v první půli špatná, pak v průběhu té druhé se stala ještě horší. Z nepochopitelného důvodu totiž i Joel Campbell svou hru změnil - začal hrát extrémně vysoko, prakticky na úrovni Girouda, přičemž při přechodu do defenzivy přestal jakýmkoliv způsobem vypomáhat středové dvojici - což vedlo k definitivnímu rozpadu domácích na dvě oddělené jednotky. Reakce na ztrátu míče byly špatné od všech ofenzivních hráčů, kdy se místo okamžitého návratu na dané pozice po hřišti pouze procházeli. Jeden takový přechod do defenzivy zabral ofenzivnímu čtyřlístku celých 20 sekund, což je pro mě neuvěřitelné číslo.



Za nepříznivého stavu jsou útoční hráči často náchylní k tomu, aby přestali respektovat svou defenzivní odpovědnost, přestali se vracet do obranných pozic a pouze čekali, až balón zbytek týmu vybojuje a umožní jim znovu útočit. Problém je, že takhle se utkání otáčí jen velmi těžko - touto chybou totiž otevřete střed pole, umožníte svému protivníkovi dominovat, ovládat míč a pravděpodobně jej také pustíte do velmi nebezpečných prostorů poblíž vlastní branky. Naopak k obratu ve skóre potřebujete vyvinout tlak, rychle získávat míče a neustále opakovat zažité ofenzivní mechanismy. Pokud se tedy tým takto rozpadne, často to bývá definitivní smrt.

Ve výsledku tak mohl Tottenham velmi snadno dominovat zápasu a kontrolovat střed hřiště, který Arsenal kompletně vyklidil. Zároveň to také byla pasáž hry, kdy měli hosté zápas zabít druhým gólem, jenže to se jim nepodařilo.

Dominance ve vzduchu

A proto je stihl trest. Ačkoliv branka Gibbse přišla v momentě, kdy měl Tottenham utkání pevně v rukách, zase se nedá říci, že by šlo o nějaký izolovaný moment. Ačkoliv defenziva hostů dokázala kontrolovat pohyb Sancheze či Özila, nakonec hrubě neuspěla ve vzdušných soubojích uvnitř vlastního pokutového území. Arsenal si v průběhu druhé půle skrz standardní situace a centrované míče vypracoval celkem 6 šancí, a tak nebylo divu, když jednu z nich také využil k vyrovnání skóre.

Od té chvíle byl už jen jeden možný vítěz - a Tottenham byl na konci určitě rád, že posledních 10 minut přežil bez inkasování.

Závěr

Ačkoliv si kohouti nakonec odváží pouze bod, šlo z jejich strany o velmi kvalitní výkon, který měl v klíčových aspektech hodně blízko k nutným standardům v evropských pohárech - mohu zmínit pracovitost ofenzivních hráčů či kompaktnost celého týmu.

Naopak z pohledu Arsenalu šlo o jedno z nejslabších představení v tomto ročníku a za získaný bod musí být domácí rádi, jelikož jej po většinu času nenáviděný rival přehrával.