Velký je Madrid, větší však ego Pérezovo

Psal se konec roku 2014 a ve fotbalovém světě bylo zřejmě nemožné najít spokojenější fanouškovský tábor, než právě ten madridský. Počínaje stále ještě čerstvými vzpomínkami na desátý triumf mezi evropskou klubovou smetánkou a konče aktuální rekordní šňůrou vyhraných duelů, rok 2014 byl pro Real Madrid příjemným. Uplynulo však pouze 12 měsíců a nad Madridem se stahují mračna a vznáší oblaka paniky, beznaděje a nejasných zítřků.

O loňské sezóně toho bylo napsáno více než dost, pojďme se vrhnout na tu letošní s tím, že se k té uplynulé budeme v článku několikrát vracet. Bylo 3. června a novým lodivodem Realu Madrid se stal madridský odchovanec Rafael Benítez. Nezní to jako idylka? Odchovanec klubu se zkušenostmi s trénováním jeho mládežnických a rezervních výběrů, navíc španělské národnosti, který se po letech toulání po světě vrací do svého vysněného domova. Rafova pohádka neskončila, ale na šťastný konec to podle prozatímního průběhu událostí ani zdaleka nevypadá.

Jak rychle skončil příběh italského trenéra Carla Ancelottiho, ještě jednou tak rychleji začal ten Benítezův a rozjel se kolotoč zaručených informací a přestupových spekulací. Verratti, Pogba, Agüero, Hazard, De Gea, Otamendi, Sterling a někteří nepoučitelní dokonce zmiňovali jako alternativu přivést další útočnou sílu z Tottenhamu, jakoby to jednou nestačilo. Real Madrid však žádnou megastar nepřivedl a k jistému Danilovi pořídil ještě šikovného chorvatského reprezentanta Kovačiće a brankáře Kiko Casillu. Zároveň se postaral o návrat Casemira, Denise Čeryševa a Lucase Vazquéze, jehož návrat je pro mě první pozitivním krokem od Rafy Beníteze. Přátelským zápasům nikdo nevěnoval přespříliš pozornosti, ale už zde byly vidět rysy typické pro Benítezův fotbal. Lepší zápasy střídaly ty horší a už od prvních týdnů se začali šikovat Benítezovi zastánci a zároveň objevovat první odpůrci. Kritikům se nelíbily mdlé výkony a profesorská hra celého týmu. Optimisté chválili zlepšenou defenzivní činnost a provázanost jednotlivých řad. Nutno podotknout, že v prvních zápasech hráči především směrem dozadu opravdu působili kompaktně a nenechávali soupeřům mnoho prostoru. Přesto se nad hrou Madridu vznášely otazníky. Herní nevýraznost se však omlouvala náročnou přípravou a cestováním.

První ligové utkání však mnohým otevřelo oči, nebo je alespoň donutilo přemýšlet o nepěkném obrazu hry, Benítezových zvláštních rozhodnutích a našem skvělém prezidentovi. Protože mezi hrou Realu Madrid ze začátku sezóny a tou současnou není velký rozdíl, přesuňme se nyní v čase. Vánoce 2015 jsou za dveřmi a situace je složitější, než se na první pohled může zdát. Naprostá většina merengues má před Vánoci jediné přání, odchod Rafy z trenérského křesla. Zajímavým fakt je, že o možném odvolání se ve větší intenzitě začalo spekulovat až po deklasování Raya v poměru 10:2, ačkoliv se to všeobecně očekávalo po prohře na hřišti Villarrealu. O rozhýbání trenérských šachů se nechtěně postaral José Mourinho, který je po vyhazovu z Chelsea jedním z kandidátů na Benítezův post. Otázka však zní: je v případě Josého Mourinha o co stát? Já jsem přesvědčený, že ani v nejmenším. Věřím, že by Mourinho dokázal zajistit okamžité zlepšení herní stránky a možná by nebyl jen další loutkou Florentina Péreze, tím však pozitiva končí. Léčba Mourinhem je krátkodobé řešení, přičemž v zájmu Realu je hledat řešení dlouhodobé. Nedovolím si nezapochybovat, jestli je pod Florentinem Pérezem vůbec možné nasadit nějakou dlouhodobou koncepci. Ale k tomu až později. Mourinho tedy ne, ačkoliv mu patří všechna čest za navrácení Realu mezi světovou špičku, negativa ohledně jeho angažování převažují. Po jeho návratu do Chelsea jsem očekával, že uvidíme trochu jiného Mourinha, než jsme všichni zvyklí. Omyl. Působil na mě úplně stejným dojmem jako v posledních letech, načež proti sobě obrátil kabinu a opět měl problém vycházet se svými klíčovými hráči. Zde opravdu platí, že starého psa novým kouskům nenaučíš.

Ptáte se, proč je podle mě odchod Rafy jediným rozumným řešením? Důvodů je hned několik. Už od svého příchodu se Benítez nevyhnul některým nelogickým krokům. Je o něm obecně známo, že dokáže být velmi tvrdohlavý a stát si za svým přesvědčením hlava nehlava. Po vyhazovu, především z mé strany někdy až přehnaně glorifikovaného, Carla Ancelottiho jsem na Rafu koukal trochu skrze prsty, ale přesto jsem si od něj sliboval pár věcí. Byl jsem skálopevně přesvědčený, že jako španělský trenér a náš odchovanec přidá domácím hráčů pověstných deset procent na úkor hráčů mimošpanělských. Představa Isca nebo Carvajala mimo základní sestavu byla nemyslitelnou. Větší rotace měla být jedním z Rafových plusů a slibovala šanci pro mladíky z Cantery. Realita? Isco na lavičce a Gareth Bale na pozici AM. Jak se tohle vůbec mohlo stát? Hráč s nejhorší kontrolou míče pod tlakem, který má dodnes problém s pohybem na menším prostoru při těsném dostupování soupeřů nám měl vytrhnout trn z paty na pozici desítky? Absurditu tohohle rozhodnutí asi nejvíc demonstruje představa, že jste lodivod španělského velkoklubu, máte na soupisce Kroose, Isca, Modriće a Jamese Rodrígueze a vaším mozkem hry má být Gareth Bale. Pro začátek poznamenám, že nijak nechci snižovat jeho obecné fotbalové kvality. Pro určitý typ fotbalu je naprosto perfektním hráčem. Pokud odhlédneme od jeho nedostatků v mezihře, pro určitý typ celků je hráč jeho herních vlastností neocenitelným. Vystavuji kritice našeho prezidenta, nikoliv waleského fotbalistu. Jeho nákup byl jednoznačným krokem vedle, ale s cenovkou přes 90 milionů eur je okamžitý prodej vyloučen. Už zde zmíním první přidanou hodnotu Ancelottiho. Vycházejme z předpokladu, že jak tvrdí nejeden zákulisní zdroj, Pérez zkrátka trvá na nasazování Balea stůj co stůj. Je pro něj modlou a zároveň jeho příchodem. Prohra Realu zřejmě bolí daleko méně, než kdyby mělo prohrát jeho ego. Ancelotti Balea uklidil na křídlo, kde jeho vliv na tým nebyl tak výrazný. Z pozice desítky Bale ovlivňuje negativně obraz celého týmu, který zejména proti silnějším soupeřům působí tragikomicky a bez obrazu. Nehledě na to, že tím trpí na křídle utopený James, kde je sotva poloviční oproti loňským výkonům. Z pozice desítky produkoval James statisticky více klíčových přihrávek a zároveň dokázal přidat velkou herní nadstavbu.

Dokázal skvěle propojovat zálohu s útokem, realizovat klíčové přihrávky a zároveň získávat herní převahu na stranu Realu Madrid. Na Baleově pozici, kde působil jako třetí nejofenzivnější hráč týmu, loni nasbíral úctyhodnou statistiku jedenácti branek a sedmi finálních přihrávek za pouhých 14 zápasů. Kde mohly skončit jeho statistiky, pokud by působil na stejné pozici celý ročník, zůstane nezodpovězeno. Oba mají velkou cenovku, přesto jeden trpí na úkor druhého. Jedno je tedy jisté, pokud dostal James stejný prostor jako Gareth Bale, rozhodně nebyl méně produktivní, což byl jediný pádný argument obhájců Garetha Balea z vedení a managmentu Realu Madrid. Ačkoliv vše ani zdaleka není vina Garetha Balea, od úpadku se stal talismanem špatných výsledků Realu Madrid. Důkazem budiž statistika. Při loňském tažení formace 4-4-2, při němž se záloha Realu stala naprostou anomálií, kdy čaroděj Ancelotti dal dohromady zálohu ze čtyřech přeučených ofenzivních záložníků, se Real pyšnil skóre 41:5 a bilancí 11 výher, žádná remíza a žádná porážka. Mezi těmito zápasy byly například výhry proti Barceloně, Atléticu Madrid, na stadionu Celty Vigo, proti Liverpoolu nebo proti Seville, tudíž žádné lehké duely. Naopak u všech loňských ztrát Gareth Bale v sestavě nechyběl. Letošní statistika vykazuje čísla 8-2-4 s Balem a 8-2-0 bez něho (včetně utkání na hřišti baskického Athleticu, na horké půdě Celty Vigo nebo v protrápeném utkání s PSG). Zastánci Balea argumentují jeho statistikami, i to má ovšem svůj háček. Gareth Bale se od utkání ve finále Ligy mistrů netrefil ve zhruba 30 zápasech proti top týmům a těžším soupeřům v lize. Je zpravidla produktivní pouze v zápasech, které končí výraznějším rozdílem. Potřebuje ovšem Real dalšího ničitele slabších soupeřů? Nebylo by lepší mít další díl do mozaiky základní proti silným soupeřům? Proti Betisu si poradíme s Garethem Balem i bez něj, proti Valencii už nastává problém. Zcela nelogické postavení Balea na pozici AM, ignorace Isca a slovní přestřelky s Jamesem jsou prvním hřebíkem do Rafovy rakve.

Za další špatné rozhodnutí jsem považoval již od začátku sezóny protežování Danila na úkor Carvajala. Po letech patálií na pravé straně obrany jsme našli poklad v Danim Carvajalovi. Skvělý atlet, neustále v pohybu, produkt domácí Cantery. Benítez byl očividně jiného názoru. Danilo mu nabízel výšku, atletickou postavu, lepší finální řešení a zprvu častý argument Benítezových zastánců, lepší pohyb ve vlastním vápně. Fáma o Danilově poslední přednosti vzala za své po několika zápasech a nesmyslných výbězích, kdy se při útocích soupeře vracel často až s křížkem po funuse. Napadejte mě jak chcete, ale roky voláme po lepší pozici pro domácí hráče a pak s nimi zacházíme tímto způsobem? Že v ideální sestavě chybí Isco i Carvajal? Že v základní sestavě hraje jediný španělský hráč Ramos? S tímhle se zkrátka neztotožním, po letech sledování Realu na to zkrátka koukám jinak. U zahraničního trenéra bych to dokázal pochopit, u domácího odchovance je to pro mě nepochopitelné. Velké vlně kritiky se nevyhnul ani Cristiano Ronaldo. Žijící legenda Realu střídá lepší zápasy s horšími, ale působí v herní nepohodě. Po překonání historického střeleckého rekordu Raúla vypadá myšlenkami jinde. Na příkladě Ronalda je však nejlépe pozorovatelná pomíjivost přízně fanoušků Realu Madrid. V této sezóně se stal nejlepším historickým střelcem klubu a i přes dlouhodobě nepříznivý boj na poli týmovém s jeho sokem Lionelem Messim a nástrahy vlády Florentina Péreze stále válčí v dresu Realu Madrid. Přesto se však stává zejména letos velkým terčem kritiky, paměť fanoušků je krátká. Musíme se srovnat s tím, že nikdy nebude takový jako Lionel Messi. Nemá ani zdaleka takový talent, ale při vhodném systému dokáže být pro tým stejně důležitý jako argentinský rodák.

Mnohem více než nasazování některých hráčů je ovšem Benítezovi vyčítán herní obraz Realu Madrid. Real nepůsobí svěžím a líbivým dojmem ani při vítězných utkáních. Dominuje v pasážích, kdy soupeř zvolní v obranné činnosti. Proti organizovaným blokům působí hra profesorky a bez nápadu. Kádr zůstal stejný, kde hledat vinu? Poslední sok Realu Rayo ho v plném počtu na domácím stánku dokonce přehrával. Jak tedy utkání mohlo skončit 2:10 z pohledu menšího madridského týmu? Rayo je jednou ze světových anomálií, za každé okolnosti hraje svým stylem a ten nehodlá měnit ani za stavu 2:5, kdy už delší dobu hraje bez dvou vyloučených fotbalistů. Real měl při početní převaze neustále spoustu prostoru pro vedení útoků a kolmic. Příklad Raya je sympatický, v dnešním fotbalovém světě však již výjimečný. Rafa přehnaně lpí na svých zastaralých ideálech. Hráči v jeho systému působí jako roboti s přesně vymezenými rolemi, přiděleným územím a minimální volností vlastního pohybu. Dívá se na fotbal jako na taktickou bitvu, působí jako by postrádal lidskost při stanovení taktiky. Přesně v tomto v Madridu narazil. Po hodném strýčkovi Carlovi přišel přísný profesor Rafa a hráčům se to očividně nelíbí. Na veřejnost pronikají zprávy o sporech a malých vzpourách. Jak jinak si vysvětlit náhlý pokles výkonnosti u více než poloviny základní sestavy? Tak jako byla největší zbraní Realu Madrid před rokem středová formace, dnes na ní trpí. Důvodů a pojítek je hned několik. Pod Benítezem výkonnostně trpí Luka Modrić, podle mého nejdůležitější článek úspěšného Realu Madrid. V loňské sezóně dokázal skvěle vyvažovat zálohu s přeučenými ofenzivními záložníky a zároveň spojovat obranu s útokem. Obhospodařoval obrovské pole, s míčem na noze překonával desítky metrů a byl tmelícím prvkem sestavy. Po jeho zranění pomalu přicházel úpadek Madridu. Letos je méně než stínem svých výkonů a na hru to má katastrofální dopad. Rozdílnou hrou Luky Modriće trpí i Toni Kroos, rovněž jemu trenér ušil jinou roli. Kroos pracuje na jiném prostoru, daleko více se vydává dopředu při napadání a ve středu hřiště vznikají obrovské mezery. Hráči Realu tak často vyklízejí střed pole a figurují spíše po stranách a v křídelních prostorech. Vliv Luky Modriće považuji za naprosto klíčový pro fungování hry Realu Madrid, i když je často upozaděn na úkor jeho hvězdnějších kolegů. James Rodríguez působí v roli nefalšovaného pravého křídla, kdy je po většinu zápasů přikován na postranní čáře a často odříznut od hry. V případě, že se dostane do jeho oblíbených prostorů, bývá pro soupeře daleko více nebezpečný a hra Realu začíná mít parametry té loňské. Miláček fanoušků Isco při plné polní vysedává na lavičce. Zajímavostí je fakt, že pokud Isco nastoupí, figuruje v dosti odlišné roli než loni a ani zdaleka se nedostává tolik k míči. Jeho loňský průměr se pohyboval okolo padesáti podařených přihrávek na zápas, letošní je zhruba o 20 přihrávek na zápas nižší, což není zanedbatelné množství. Isco je daleko méně na míči a podepisuje se to na jeho výkonech. Co se stane, pokud vezmete Iniestovi téměř půlku míčů? Bude poloviční. Naopak u naprosté většiny základní sestavy počet přihrávek vzrostl zhruba o 10 na zápas, což se viditelně podepisuje na obrazu hry. Mnohdy zdlouhavé hledání mezer v soupeřově bloku, alibistické přihrávky, strojová hra a nedostatek kreativity ve středu pole. Tohle je příběh loňské a letošní zálohy, byť vypadá takřka stejně, každý její člen je oproti loňsku úplně jinde.

Když přebíral Real Ital Ancelotti, dostal kádr stvořený pro hru na protiútoky a stál tak před vážným rozhodnutím. Změnit styl hry mužstva, nebo jít proti sobě. Rozhodl se pro přestavbu herního obrazu. Inspiroval se Di Maríovou rolí v reprezentaci a přetvořil ho i na klubové úrovni do role třetího středního záložníka, tento tah mu dost možná zajistil triumf v Lize mistrů, kde byl Di Mária nejlepším mužem finálového duelu. O pár měsíců později se do stejné operace pustil u Isca, znovu slavil úspěch. Nevychoval druhého Di Máriu, ale Isco byl famózní. Carlo musel kádr a hráče přestavovat. Rafa dostal skvělý kádr, dostal fungující systém a sestavu doplněnou o několik posil a výsledný produkt rozhodně není uspokojivý. Hra nemá žádné typické rysy, pokud za ně nepovažujeme zmatek a chaos. Za několik měsíců nedokázal týmu dát svoji tvář.

Všichni včetně mne si však pamatujeme bilanci Ancelottiho v lize proti silným soupeřům. Byla také více než tristní a byl za ní oprávněně kritizován, přesto bych však našel jednu odlišnost ve hře pod Ancelottim a Benítezem. Stále vidím rozdíl v herním projevu, kdy jsme se loni o body proti silným soupeřům v lize často připravovali sami špatnou koncovkou nebo individuálními chybami v defenzivně. I při zranění několika klíčových hráčů měla hra své parametry a dokázali jsme být nebezpeční. Letos nestačíme herně a mnohdy se do šancí téměř nedostáváme. Proč? Dělala opravdu takový rozdíl psychologická stránka Ancelottiho? Dokázal dát opět dohromady rozhádaný kádr a hráči se s ním jen velmi neradi loučili. Naproti tomu proti Benítezovi podle různých spekulací stojí téměř celý kádr. Kroos, James, Isco a Ronaldo mají být těmi nejhlasitějšími kritiky. Právě první tři by měli být budoucími tvářemi Realu Madrid, chceme riskovat jejich ztrátu? Rafa podle mě neměl kádr nakloněný výrazně na svou stranu nikdy. Přičinil se o to však dostatečně svým přístupem a rozhodnutími? Podle všeho se jeho despotický přístup nesetkal s kladnou odezvou. Místo o změnu postoje hráčů se však svými tvrdohlavými rozhodnutími přičinil spíš o eskalaci vzájemných vztahů. Po tristním výkonu proti Barceloně se neustále odvolával na začátek sezóny a nutnost nastolit pořádky z prvních týdnů ligového ročníku. V tu chvíli jsem se musel ujišťovat, jestli jsem opravdu sledoval ten stejný Real Madrid, protože herní obraz se od začátku sezóny prakticky nezměnil. Za výsledky v úvodních týdnech může Rafael Benítez děkovat hlavně brankáři Keyloru Navasovi, který se při vší úctě k Ikeru Casillasovi stal největší letní posilou a držel Real Madrid při úvodních střetnutích v La Lize i Lize mistrů.

Navas v úvodních týdnech vytahoval jeden skvělý zákrok za druhým a držel tak akcie Realu Madrid velmi vysoko. Dobrá, shodneme se tedy na tom, že je potřeba Beníteze odstavit. Při troše štěstí se Florentino Pérez chytí za nos, Benítez bude odvolán a my si zvoláme třikrát hurá. Bude v tu chvíli vyhráno? A zde narážíme na další a tentokrát už větší problém. Trenéra je možné odvolat, ale co s prezidentem? Pérezova moc nad Madridem se zdá být neomezená. Může si dělat v podstatě co chce a je jen minimální šance, že ho někdo přinutí se zodpovídat. Což o to, způsoby by k tomu byly, ale nejsou lidé. Tak moc je Pérezova současná pozice silná. Pozice trenéra v Realu Madrid je notně specifickou. Na světě zřejmě neexistuje jiný klub, který by tak často střídal herní filozofie, trenéry s opačnými metodami a házel sám sobě klacky pod nohy v takovéhle intenzitě. Od začátku tisíciletí se zde vystřídala více než desítka koučů. Zejména návaznost posledních několika je pro mě záhadou. Z ofenzivně laděného Pellegriniho k milovníkovi protiútoků Mourinhovi, aby tým mohl převzít opačným stylem hrající Ancelotti a toho pak vystřídat Rafa, jehož styl snad ani pojmenování nemá. Cirkus? Ne, Real Madrid posledních let. Ať už jde o sestavování kádru pro kouče, který preferuje jiný styl, nebo kupování předražených nehodících se hráčů a jejich následné prosazování na úkor domácí zlaté generace, kroky Florentina Péreze jsou nevyzpytatelné.

Je opravdu takový egocentrik? Pochybuji, že by neměl dostatek rozumu, po finanční stránce Real Madrid kvete a jeho příjmy míří do závratných výšin. Projekt Real Madrid mimofotbalově kvete, nové Valdebedas roste a fanoušků přibývá. Je tedy pravdivou verze o egocentrismu? Někteří o tom jsou přesvědčeni již dlouho, jiní se k tomu postupně přidávají. Florentino Pérez si nerad připouští vlastní omyly. Má však jednu velkou zbraň, nákupem vysněných superstar dokáže spoustě fanouškům účinně zavřít ústa a ti jsou ochotní zapomínat. Pérez je velmi šikovně schovaný za svými trenéry, kteří mu dělají živou oběť. Kritika Beníteze se může zdát přehnanou a já bych s tím i souhlasil. Přesto že jej kritizuji za velkou řadu věcí, všechny problémy Madridu nesouvisí ani zdaleka jen s ním. Zejména kritika ohledně nasazování Garetha Balea do základní sestavy (zde však španělský kouč nese minimálně zodpovědnost na roli a umístění Balea na pozici AM), což může představovat příkaz od nadřízeného. Benítezův obličej mi navíc připadá šíleně padnoucí k věčnému shazování. Obtloustlý brýlatý chlapík s mnohdy podivným výrazem, přesvědčený o své neomylnosti. Nevypadá jako ideální cíl? Florentino si svůj štít vybral dobře. Rafa je navíc velice vděčný a za přihrání práce snů je očividně ochotný Pérezovi vycházet maximálně vstříc. A my tu máme problém. Benítez je možná i přehnaně kritizovaný, protože víme, že je odvolatelný a jeho chyby jsou na první pohled daleko více vidět. Navíc všichni víme, jak těžké bude dostat Florentina z pozice prezidenta. Přitom by existovalo jednoduché řešení, jak docílit spokojenosti všech. Ale o tom za chvíli. Chci říct, že daleko větší vinu než trenéři nese ten, kdo a podle jakého vzorce je vybírá. A tam má máslo na hlavě sám Florentino. Na rozdíl od konkurenční Barcelony, kde se vybírá trenér do předem určeného stylu, který se jen vylaďuje v detailech. Samotná kritika fanoušků Realu je tak nepřímo spíš směřována prezidentovi, i když to tak na první pohled nemusí vypadat.

Největší problém Realu je nepochybně v chybějícím sportovním managementu s velkými pravomocemi. Do pozice sportovního ředitele tak byly spíše nasazovány figurky Florentina Péreze, který nechce ani za nic ztratit svoji moc a dál hodlá pokračovat ve své megalomanské finanční hře. I z tohohle důvodu je patrně vyloučen vysněný sportovní ředitel Sevilly Monchi, který by do projektu bez volných rukou nešel. Spousta dalších schopných lidí by se do podobné role také nehrnula. I přes Pérezovy některé přešlapy by kádr po pročištění a odchodu některých hráčů mohl znovu začít šlapat bez výrazných změn. Přesto se však neubráním myšlence, jak by mohl být Real úspěšný se schopným sportovním ředitelem. Nezbývá nám však nic jiného než věřit ve světlejší zítřky a třeba jednou budeme pořizovat kouče pro kádr a ne každé dva roky kádr pro kouče. Je pro mě dost velkým zklamáním, že v době, kdy Španělsko vládne klubovému fotbalu na všech frontách, je v Realu španělských hráčů poskrovnu. A jeden z nejblyštivějších diamantů La Roji Isco vede spíše boj s větrnými mlýny. Situace Realu by se dala přirovnat k začarovanému kruhu, ale jak z něj ven? Všechny karty v tuto chvíli drží Florentino Pérez a zdá se, že ještě dlouhou dobu bude. A přesně proto se bojím angažování Josého Mourinha, protože ten jediný dokázal mocnému strýčkovi Florentinovi zajistit vytoužený titul a skalp Barcelony. Snad se mýlím. Zejména Cristiano Ronaldo by s jeho angažováním nebyl vůbec spokojený, nebo je to předzvěst jeho konce v dresu Realu? Odpověď na to vše nám přinesou následující dny a týdny, my, fanoušci Realu, musíme jen věřit, že se co nejdříve zase vrátí doba, kdy se na každý zápas našeho týmu opět budeme moct těšit.

Velkým otazníkem je i možný nástupce Rafy Beníteze. V médiích padají jména jako Zidane, Fernandéz, Mourinho, Jemez, Míchel, Wenger. Favorita mám, přesto jeho jména patří spíše k těm nereálným. Dokáže Pérez vybrat vhodného dalšího trenéra pro Real Madrid? Může být vůbec někdo ideálním řešením? Budu rád, pokud se pod článkem podělíte s názorem na současný Real Madrid, vašeho vysněného příštího kouče a změny v kádru.

Podotýkám, že článek bude sloužit hlavně jako přiblížení situace v Madridu pro fanoušky ostatním celků, kteří jen s podivem sledují hodnocení Rafy Beníteze ze strany fandů. Často se setkávám s kritikou vlastního postoje k našemu trenérovi, čili jsem tímto článkem chtěl shrnout svůj postoj a předejít opakovaným vyjádřením k situaci. Snad se něco nového dozví i fanoušci Realu a pod článkem vznikne kvalitní debata na téma problémů současného Madridu.