Představení účastníků ME 2012 - Česko

Představovačku skupiny A, jejíž zápasy budou těmi prvními na 14. mistrovství Evropy, zakončíme pěkně u našich. Bílkova družina bude v hratelné skupině usilovat o postup do čtvrtfinále, kterým by zřejmě naplnila očekávání i těch nejnáročnějších diváků...

Historie:

Československá fotbalová historie je hodně bohatá. Náš tým vtrhl na světovou scénu jako uragán a ve svém prvním mezistátním zápase v roce 1920 na olympijských hrách rozdrtil Jugoslávii 7:0. Na tomto turnaji se tým dostal až do finále, kde nastoupil proti Belgii, ale na protest proti rozhodčím jej ve 35. minutě opustil.

Obrovského úspěchu pak Československo dosáhlo o 14 let později. Na světovém šampionátu se tehdy dostalo až do finále, v němž nakonec za přispění rozhodčích podlehlo domácí Itálii po prodloužení 1:2. Mužstvu tehdy šéfovali brankář František Plánička a nejlepší střelec šampionátu Oldřich Nejedlý. Dalšího obrovského úspěchu na světové scéně dosáhlo Československo v roce 1962, kdy pod vedením Josefa Masopusta podlehlo až ve finále Brazílii 1:3. Ještě o dva roky dříve si z mistrovství Evropy přivezli naši reprezentanti bronz. Zlatým písmem je však zapsán rok 1976. Parta okolo kapitána Ondruše se totiž v Bělehradu stala mistrem Evropy. Ve finále se nám tehdy postavilo Německo a o vítězi rozhodovaly po remíze 2:2 až pokutové kopy. V páté sérii tehdy nedal Uli Hoeness a celé drama definitivně rozhodl svým "vršovickým dloubákem" Antonín Panenka.

A tým sbíral úspěchy i nadále. Z olympiády v Moskvě přivezl zlato a úspěšný rok 1980 završil ziskem bronzové medaile z evropského šampionátu. V následujících letech však českoslovenští reprezentanti nedokázali udržet vysoký standard. Opět se připomněli v roce 1990 na mistrovství světa v Itálii, s nímž se loučili ve čtvrtfinále prohrou s pozdějšími šampióny z Německa. Éra československého fotbalu skončila 1. 1. 1993. Tehdy se totiž Československo rozpadlo na dva celky - Českou republiku a Slovensko. Po neúspěšné kvalifikaci na MS 1994 se do mužstva ČR dostali talentovaní hráči jako Patrik Berger, Karel Poborský nebo Pavel Nedvěd a v kombinaci se zkušeností v podobě Miroslava Kadlece a dalších to byli právě oni, kdo se postaral o největší úspěch v historii české kopané.

Na Euro 1996 odjížděli naši reprezentanti v pozici outsidera. Ve skupině ale dokázali vyřadit sebevědomé Italy a Rusy a svou spanilou jízdu šampionátem zakončili až ve finále, kde je zastavili Němci. Česko sice tehdy brankou Patrika Bergra z pokutového kopu vedlo, jenomže střídající Oliver Bierhoff dokázal vyrovnat a v prodloužení poté strhnout vítězství na německou stranu. Česká republika následně postoupila i na ME do Nizozemska a Belgie (třetí místo ve skupině za Francií a Nizozemskem) a v roce 2004 o sobě dala hodně hlasitě vědět v Portugalsku.

Český tým na Pyrenejském poloostrově jako jediný vyhrál všechny tři úvodní zápasy a již po výhře nad Nizozemskem slavil postup do čtvrtfinále. V tom se mu postavili Dánové, diváci viděli tři branky a všechny v síti severoevropského týmu. Semifinále znamenalo velká očekávání a zároveň obrovské zklamání, Řecko v normální hrací době ubránilo remízu 0:0, v prodloužení pak převzalo otěže zápasu a v poslední minutě prvního nastavení se hlavou trefil Dellas. Pravidlo "stříbrného gólu" našim již nedalo šanci na odpověď, sen se rozplynul a podle mnohých nejsympatičtější tým šampionátu bral jenom bronz.

Rok 2006 znamenal další velký úspěch v podobě historicky první účasti České republiky na mistrovství světa. Ve skupině s Itálií, USA a Ghanou si tým Karla Brücknera měl zajistit postup do osmifinále, o čemž snad nikdo nepochyboval po úvodním galapředstavení proti Spojeným státům. Tento zápas měl jednu velkou kaňku - zranění Jana Kollera. Reprezentace bez svého nejlepšího střelce selhala v duelu s Ghanou a v závěrečném zápase nestačila ani na Itálii. Německo tak opouštěla se sklopenými hlavami. Ještě větší tragédií ale pro českou reprezentaci bylo vyvrcholení minulého evropského šampionátu. Předčasný konec Brücknerově éře tenkrát ironicky přinesla školácká chyba "jeho" Petra Čecha, která mužstvo stála prakticky vyhraný zápas a tedy i postup do čtvrtfinále.

Hvězda: Petr Čech (Chelsea)

Hvězdou mužstva byl před čtyřmi lety a jeho oporou má být i teď; patrně ještě větší. Jestliže tehdy se mu ve finále dávala vina za předčasné vypadnutí, letos - po tak znamenité sezoně - snad můžeme repete smutného příběhu předem vyloučit. Petr Čech poprvé v kariéře vyhrál Ligu mistrů, již počtvrté FA Cup, oslavil 30. narozeniny a také národní výběr držel jak loni, tak letos.

Nejlépe to snad ukázal Kirin Cup, turnaj proslavený nijakou gólovou úrodou. Na něj - přestože šlo v první řadě o příležitost pro nováčky - Čech cestoval možná trochu paradoxně, i když nikomu nepotřeboval nic dokazovat. On se nicméně tak jako tak vybičoval k nesmírně spolehlivým výkonům a za nezkušenými zadáky hasil jednu chybu za druhou. Tím zároveň jako by předznamenal výjimečnou sezonu v londýnské Chelsea. Bezesporu byl totiž strůjcem také jejích úspěchů a bylo by velkým překvapením, kdyby chyběl v ideální jedenáctce ročníku. Minimálně server goal.com jej do ní každopádně zařadil.

Půda, na níž bude Čech dokazovat, že výbuch v klíčové koncovce utkání s Turky byl jen ojedinělou událostí, je tedy pohnojená více než solidně. Teď nezbývá než doufat, že ji plzeňský odchovanec bude orat třeba v duchu přesně 10 let starého zlatého tažení s výběrem do 21 let. Tehdy na velkém turnaji nepřesvědčil naposledy, od Eura 2004 už nicméně uplynula řada let.

Trenér: Michal Bílek

Před čtyřmi lety jsme vám představovali uznávaného filozofa a stratéga, dnes se budeme bavit o muži, jehož kritizují doslova na každém rohu. Michal Bílek si udělal slušné jméno především coby fotbalista, vždyť se koneckonců účastnil mistrovství světa 1990, kde i ve čtvrtfinále dvakrát skóroval, a jako jeden z mála Čechů si vydobyl angažmá na Pyrenejském poloostrově, konkrétně v Betisu. Ani jeho trenérská kariéra ovšem nemůže zůstat zcela stranou respektu, vždyť zlato a stříbro ve dvou sezonách se Spartou, leč zrovna neskutečně silnou a v malé konkurenci - to se počítá. A pozitivně se dá hodnotit i jeho angažmá v Blšanech.

Tak jako tak každopádně převládá všeobecný názor, že kvalit trenéra reprezentace nedosahuje. Česká reprezentace se pod jeho vedením zpravidla prezentuje mdlými, nekreativními výkony, kritizováno bývá i protežování nedostatečně vlivných fotbalistů jako Petržela, Rezek a nakonec také Baroš. Přesto je třeba kvitovat, že Bílek v napjaté atmosféře zvládl splnit cíl vytyčený před kvalifikací - a sice postup na Euro z druhého místa za silně favorizovaným Španělskem. Navíc lze zkonstatovat, že baráží čeští fotbalisté prošli poměrně suverénně, což rovněž jde na Bílkův účet.

Bílek bude stoprocentně i na závěrečném turnaji sázet na defenzivnější, pracovitý středový tandem, před nímž by měl operovat rozjetý, avšak opět marodící Rosický. Na křídlech se jistojistě budou pohybovat běhaví hráči, kteří si jméno udělali zejména v domácí Gambrinus lize - a na hrotu bude patrně číhat osamocený jedinec. Tam zřejmě ani sám Bílek ještě není pevně rozhodnutý mezi Pekhartem a Barošem; podobně jako na stoperu, kde vedle Sivoka může hrát Kadlec i Hubník.

Předpokládaná sestava:
Čech - Gebre Selassie, Sivok, Kadlec (Hubník), Limberský (Kadlec) - Jiráček, Plašil (Hübschman) - Rezek, Rosický, Pilař - Baroš (Pekhart)

Kvalifikace a příprava

Jako na horské dráze se čeští fotbalisté projeli kvalifikací, proto lze jejich samotnou účast na Euru považovat za splnění cíle. Španělům zvládli řádně vzdorovat v jediném zápase, ani tam nicméně body nevydolovali. Chleba se lámal docela jinde; a zprvu to s Bílkovou partou nevypadalo moc dobře. Kvalifikační cyklus totiž započala šokující porážkou od Litvy. Pak ale zabrala a krom "obligátních" proher s mistry světa už jen jednou remizovala ve Skotsku - s čímž se spíše počítalo. Postup nakonec čeští hráči stvrdili dominantním vyloupením Litvy. Odveta se povedla na jedničku podtrženou (4:1), a tak vyslanci malé země uprostřed Evropy znovu mezi kontinentální smetánkou nechybí. Pomohla mimochodem i "penaltová" forma Michala Kadlece, který na cestě za postupem skóroval hned čtyřikrát (nejlepší střelec týmu!), z toho třikrát z puntíku.

Baráž potom Čechům vyšla nad očekávání: Jovetiće si pohlídali a nakonec od obávané útočné vozby balkánského soupeře ani neinkasovali. V rámci vrcholné přípravy zatím Bílkovi svěřenci odehráli jen jedno složité utkání s Izraelem, které vyhráli pouze díky pozdní trefě žolíka Lafaty. Ještě dnes nicméně v generálce poměří síly s Maďarskem. Už v únoru potom uhráli remízu na irské půdě, tam pro změnu v závěru o vedení přišli.