Představení účastníků ME 2012 - Chorvatsko

Přestože dostali do skupiny C dva poslední fotbalové mistry světa, dávají se jim nemalé šance na postup. Chorvaté jedou na Euro plni optimismu a jsou připraveni, právem jsou považováni za černého koně celého turnaje.

Historie

Fotbal se v Chorvatsku začal hrát v roce 1873, kdy ho do města Rijeka přinesli Angličané. Ačkoliv kluby hrály regulérní zápasy již na konci 19. století, samotný chorvatský fotbalový svaz (HNS) byl založen až v roce 1912. Chorvatsko se však vyvíjelo v rámci Jugoslávie, která na tom po fotbalové stránce hodně vydělala. V roce 1930 ale odjel tým na první mistrovství světa bez Chorvatů, kteří účast na turnaji bojkotovali. A Jugoslávci hned získali bronz. První mezinárodní zápas pod vlastním jménem sehrál účastník letošního Eura až v roce 1940, kdy v Budapešti porazil domácí Maďarsko 1:0. V poválečné Jugoslávii ale svou reprezentaci opět ztratil.

Klíčovým rokem pro vývoj chorvatského národního týmu byl rok 1987. Tehdy Jugoslávie uspěla na mistrovství světa mladých hráčů v Chile a spousta tehdejších reprezentantů pocházela z Chorvatska. K takovým fotbalistům patřili například Zvonimir Boban, Robert Prosinečki, Davor Šuker nebo Robert Jarni. Poté následoval mír v Jugoslávii a HNS se téměř 80 let po svém založení konečně stal členem FIFA a UEFA. A národní tým začal sklízet sladké plody své práce. Prvního velkého úspěchu dosáhl v roce 1996 na evropském šampionátu v Anglii, kde se pod vedením trenéra Blaževiče a kanonýra Šukera dostal až do čtvrtfinále, v němž ho zastavili Němci. O dva roky později se ale Chorvatům podařila dokonalá odplata. Na MS ve Francii totiž zostudili Německo ve čtvrtfinále po výsledku 3:0. V cestě do finále pak sice mužstvo zastavila domácí Francie, přesto Chorvaté dotáhli své snažení do úspěšného konce, protože v boji o třetí místo porazili Nizozemsko 2:1. Umístění navíc podtrhl cenou pro nejlepšího střelce šampionátu Davor Šuker.

Na MS 2002 v Jižní Koreji a Japonsku sice nepostoupili Chorvaté ze základní skupiny, přesto o sobě dali hlasitě vědět - dokázali totiž porazit silnou Itálii. Ve skupině skončily chorvatské naděje i na následném evropském šampionátu a stejně dopadla i sešlost nejlepších celků světa o dva roky později. V Portugalsku (2004) a Německu (2006) dokonce nevyhráli ani jeden zápas, před čtyřmi roky se pak na Euru protlačili do čtvrtfinále, tam ale po penaltovém rozstřelu nestačili na Turky. Před dvěma lety v Jižní Africe Chorvatsko chybělo, a tak je po čtyřleté odmlce znovu hladové po úspěchu. Minimálně v podobě dalšího čtvrtfinále.

Trenér: Slaven Bilić

Na svou poslední velkou akci v roli trenéra chorvatské reprezentace se chystá Slaven Bilić. Třiačtyřicetiletý trenér už doma jednu medaili má, byl totiž u toho, když Chorvaté v roce 1998 šokovali třetím místem na mistrovství světa. Bilić se tímto úspěchem prakticky rozloučil se svou aktivní hráčskou kariérou. Teď se s reprezentací loučí coby kouč - bude z toho další nečekaná "placka"?

Rodák ze Splitu vzhledem ke svému talentu nemohl začít hrát jinde než v tamním Hajduku, kde nakonec také celou kariéru ukončil. Ještě než se ale prosadil v A-týmu šestinásobného chorvatského mistra, odbyl si hostování v Primoraci a Šibeniku. Ve druhém jmenovaném týmu se mohl chlubit na stopera velice dobrou střeleckou bilancí, ve třiatřiceti odehraných duelech se trefil sedmkrát.

Na závěr svého prvního působení v Hajduku, které si okořenil ziskem ligového titulu, chorvatského poháru a jugoslávského poháru, také Bilić poprvé nakoukl do národního týmu, to už se ale pomalu stěhoval do německého Karlsruhe. Tam si okamžitě vydobyl pevnou pozici ve středu obrany a velmi brzy se také stal kapitánem. Bez zajímavosti rozhodně není, že Bilić se stal vůbec prvním zahraničním vůdcem mužstva v historii Bundesligy.

V Karlsruhe vydržel tři sezony a následoval přestup do Anglie, kde si zahrál za West Ham a pak i Everton. V té době reprezentoval Chorvatsko na Euru 1996 (čtvrtfinále) a MS 1998, kde Bilić odehrál všechny minuty a podílel se na zisku senzačního bronzu. Na sklonku kariéry se vrátil do Hajduku Split, jenže ho limitovala zranění, odehrál za dvě sezony jen šest duelů a skončil.

V pouhých třiatřiceti letech se Bilić dohodl na spolupráci s Hajdukem, který měl převzít coby kouč do doby, než vedení najde trvalého lodivoda. Tento záskok trval jeden ročník, učenlivý a poctivý trenér se však velice rychle zlepšoval, a to po boku například Wengera nebo Lippiho. Bilić pak dotáhl chorvatskou jednadvacítku na mistrovství Evropy, tam ale neuspěl. Přesto bylo jasné, že posun o patro výš je blízko.

A skutečně byl. Dvacátého pátého července roku 2006 byl, krátce po skončení neúspěšného světového šampionátu, jmenován novým trenérem seniorského národního týmu. Bilić si s tebou do týmu okamžitě přivedl například Modriće, Eduarda či Ćorluku, které předtím vedl v mládežnickém výběru. Nezkušený trenér uspěl okamžitě. S Chorvaty šokoval fotbalovou Evropu, když v rozhodujícím utkání kvalifikace zdolal ve Wembley Anglii a kromě faktu, že byl vůbec první, komu se podařilo na nově otevřeném svatostánku vyhrát, se z prvního místa probojoval na Euro.

A ani na samotném turnaji Chorvaté rozhodně nezklamali. Ve skupině přehráli Německo, Rakousko i Polsko a s přehledem postoupili do čtvrtfinále, v něm ale nezvládli penalty a vypadli. Další kvalifikaci Chorvatsko nezvládlo, tentokrát za Anglií zaostalo a favorizovaný tým byl nakonec předčen také Ukrajinou. Bilić přesto prodloužil smlouvu o další dva roky a tentokrát se mu dostat na velký turnaj povedlo. V létě ale v této funkci končí a ujme se moskevského Lokomotivu.

Hvězda: Luka Modrić

Ve svých šestadvaceti letech je klíčovou postavou předního klubu Premier League, hlavním tahounem reprezentace a v neposlední řadě nadějí celého Chorvatska. Jenže Luka Modrić má před sebou extrémně těžký úkol - pokud se chce definitivně zařadit mezi nejlepší hráče na svém postu, musí se na Euru předvést. Spoléhat na něj bude celá země, to on je největší hvězdou a zároveň mužem, který se má největší měrou podílet na úspěchu.

Modrić má ovšem co napravovat. Už před čtyřmi lety, byť mu bylo jen dvaadvacet, byl považován za obrovský talent a přestože společně s celým týmem nepodával špatné výkony a byl dokonce vybrán do ideální jedenáctky turnaje, v rozhodujícím čtvrtfinálovém penaltovém rozstřelu hned v první sérii selhal a Chorvaté i kvůli tomu nakonec jeli domů. Vlna kritiky se pak na Modriće snesla také o dva roky později, to už byl totiž dávno na dovolené místo toho, aby bojoval na mistrovství světa, kam se Chorvaté nekvalifikovali.

Modrić ani v kvalifikaci nehrál špatně, dal tři góly, jenže právě hlavně jeho úkolem bylo dostat svůj tým do Jižní Afriky. Mise nesplněna - automaticky Luka Modrić pod palbou. A i v současné době platí, že na klubové úrovni podává lepší výkony. V době, kdy se v dresu Tottenhamu prosadil mezi největší hvězdy Premier League, se v další kvalifikaci o Euro 2012 spíše trápil - Chorvatsko může za svou účast na ME děkovat spíše jiným.

Geniálního středopolaře sice jen tak něco nerozhodí, hráč, jehož největším úspěchem je trojnásobný chorvatský titul s Dinamem Záhřeb, už ale jednoduše potřebuje prorazit na mezinárodní scéně. Sám se cítí být ve formě a připraven. Přichází jeho čas?

Předpokládaná sestava

Stipe Pletikosa - Domagoj Vida, Vedran Ćorluka, Josip Šimunić, Danijel Pranjić - Tomislav Dujmović - Darijo Srna, Luka Modrić, Niko Kranjčar - Nikica Jelavić, Mario Mandžukić

Dvě velice silné linie, dvě dosti problematické. Tak by se dala ve zkratce charakterizovat sestava Chorvatska, které má hlavně značné problémy se složením defenzivy. Z té vypadl talentovaný stoper Lovren, na jeho místo se tak nejspíš bude muset přesunout Ćorluka. Pravý okraj obrany zajistí Vida, u levé postranní čáry pak bude pobíhat jeden z dvojice Pranjić - Strinić. Upřímně řečeno, žádné jméno, ze kterého by měli soupeři při přečtení základní jedenáctky dostat strach. Ani obsazení brankáře není ideální, Stipe Pletikosa má sice dostatek zkušeností, ovšem jeho výkonnost každým rokem klesá. To záložní řada je nabitá zvučnými jmény, přičemž prim budou hrát Luka Modrić a kapitán Darijo Srna. Krýt záda jim bude pravděpodobně Dujmović a poslední volné místo by měl zaujmout Kranjčar. Ani v útoku nemají Chorvaté problémy, přestože jim pro zranění vypadl Ivica Olić. Jelavić prokazoval na jaře vynikající formu a společně s Mandžukićem dá dohromady nebezpečné duo. A to na lavičce zůstanou hráči jako Rakitić, Vukojević, Perišić, Kalinić, Eduardo a Iličević.

Kvalifikace a příprava

Jak už bylo řečeno, postup Chorvatska na mistrovství Evropy se neobešel bez značných potíží. Kvalifikační skupina s Řeckem, Izraelem, Lotyšskem, Gruzií a Maltou přitom nevyhlížela na první pohled nikterak nebezpečně a právě Chorvaté byli právem považováni za jasné adepty na první místo. Deset bodů z dvanácti možných, to byl více než slušný start, jenže do konce cyklu Chorvatsko podlehlo Gruzii i Řecku a byla z toho až druhá příčka.

To znamenalo nucenou účast v baráži, proti Turecku se přitom očekával tuhý boj. Ovšem všechno bylo jinak, Chorvaté už na půdě soupeře zvítězili o tři branky a odvetná poklidná remíza je poslala na Euro. Příprava na něj ale neproběhla úplně podle představ, počítáme do ní prohru se Švédskem, vítězství nad Estonskem a nakonec remízu v Norsku.