Portugalské okénko (14.) - souhrn

Góly: 45+2. Jackson Martínez (pen.), 77. Jackson Martínez - 38. Braga

Jediné jméno - Jackson Martínez. Kolumbijský zabiják byl ústřední postavou utkání mezi Portem a Rio Ave, v němž hosté potvrdili výtečnou sezonu a domácí favorit měl s jejich udoláním pořádný kus práce.

Vítor Pereira postrádal po vyčerpávající bitvě s Málagou v Lize mistrů hned tři opory základní sestavy - Eliaquim Mangala a Alex Sandro byli suspendovaní, zatímco James Rodríguez se stále ještě nedal zcela do pořádku. Porto tak sice dominovalo v držení míče, ale přesto působilo v první půli poměrně vyčpělým dojmem; během úvodní půlhodiny diváci zaregistrovali všehovšudy tři zaznamenáníhodné pokusy - Lucho a Izmajlov na jedné, Bebé na druhé straně.

Ve 31. minutě se však zničehonic nabídla ideální příležitost pro domácí - penalta! Izmajlov spadl ve vápně, míč si na bílý puntík postavil Jackson - a minul. Pozdější hrdina zápasu se ztrapnil pokusem o panenkovský dloubáček; slovinský gólman Oblak se však nikam nehnul, a míč tak samozřejmě bez problémů chytil.

A bylo hůř - alespoň pro portské fanoušky, kteří museli sledovat nedorozumění mezi Maiconem a Héltonem, jehož pohotově využil mrštný Braga, vtrhl do vápna a dloubnul míč přes zkoprnělého Héltona do sítě - 0:1.

Domácí však brzy srovnali, a vše začalo u Quiñóneze - kolumbijský levý bek vůbec při svém ligovém debutu velmi příjemně překvapil. Tentokrát šlo o ruku ve vápně po jeho centru; další penalta pro domácí, a míč si staví opět Jackson Martínez! Kdyby hvězdný forvard selhal i tentokrát, byl by to už pořádný průšvih, jenže napodruhé se mu už víra ve vlastní schopnosti vyplatila, a to i přesto, že si Oblak na míč sáhl - 1:1.

Dragoes hráli po pauze mnohem aktivněji a Oblak musel zasahovat proti střelám Fernanda a Jacksona; skóre však bylo stále vyrovnané. To platilo až do 77. minuty, kdy se Jackson prosadil podruhé v zápase - James Rodríguez, který mezitím přišel na hřiště za Izmajlova, poslal z levého křídla centr do vápna, jeho krajan si zpracoval míč a chladnokrevně propálil brankáře - 2:1.

A mohl z toho být i hattrick, nebýt Oblakova reflexivního zákroku. I tak však zůstává Martínezova bilance impozantní, stejně jako tomu je u Porta jako celku; šestadvacetiletý střelec má na kontě neuvěřitelných 22 gólů z 20 ligových zápasů (a 27 z 29 utkání celkově), zatímco Draci opět odskočili Benfice na tři body.

Góly: 43. Éder, 53. Paulo Vinícius, 59. Éder - 79. Paulo Oliveira, 86. El Arbi Soudani

Braga si konečně řekla "dost!" a jejího načasování budou litovat především v Guimarãesi. Jeho vyslanci totiž čerstvě na Estádiu Municipal de Braga nepochodili, jakkoliv hrozivě vypadající skóre zvládli alespoň zkrotit na relativně přívětivých 3:2. Arsenalistas se teď obracejí na Benfiku, která je svou výhrou může na jediný bod přiblížit třetímu fleku...

Tradičně vypjaté derby v rámci regionu Minho od počátku nasadilo laťku poměrně vysoko, minimálně co se nasazení týče. Braga na svého soka vyrazila s vysokým presinkem, aby pořádně vynikla absence nějakého ofenzivního záložníka v kádru hostujícího mužstva. Přesto to byla právě Vitória, kdo se ze standardky prostřednictvím El Adouy prosadil k první zajímavější šanci, naopak Braga se v tomto směru dosti rozpakovala, takže Douglas hladce zasahoval až ve 35. minutě proti Soudaniho ráně.

Vzhledem k úpornému charakteru téhle nahecované bitvy bylo předem jasné, že pokud padne gól, půjde o ojedinělou akci. A to se také vyplnilo, ačkoliv úder ještě do přestávky šlo brát za mírné překvapení. Střelec, ten už nešokoval ani v nejmenším. Prosadil se totiž Éder, a to konkrétně hlavou po Vianově centru z pravé strany.

Druhé dějství už bylo z pohledu nezaujatého diváka atraktivnější, jaksi uvolněnější, ne tak nervózní. Quim se hned musel vytasit s bystrým zákrokem proti Ricardovi, aby se na druhé straně Douglas třásl v souboji 1 na 1 s Hugem Vianou. Nakonec si mohl oddechnout, neboť si to balon namířil jen těsně vedle levé tyče, ovšem výdech pochopitelně netrval příliš dlouho. Uběhly další dvě minuty, všudypřítomný Viana kopal roh a Paulo Vinícius byl ve vzduchu suverénní.

Arsenalistas pohodově směřovali za vítězstvím, což jedině potvrdila 58. minuta. Tehdy si Éder kousek za vápnem zpracoval centr z pravé strany, ustál souboj rameno na rameno a pak hravě obstřelil bezradného Douglase - 3:0, hotovo. Tedy pro tuto chvíli; tehdy ještě nikdo nemohl počítat s příchodem dramatické koncovky. Její tvorbu započal stoper Paulo Oliveira, když využil další vzdušné nepřesvědčivosti brankáře Quima (ten včera při centrovaných balonech zvláště často váhal); a velkou parádou dokonal Soudani. Ten zády k brance převzal míč za pomoci pohotové žonglérské ochutnávky, obešel Quima a zakončil do prázdné klece.

Bohužel pro Guimarães pouze tyhle dva góly na bod přirozeně nestačily; a na další se už Vitória ve zbývajících čtyřech minutách normální hrací doby nezmohla, ani s pomocí bleskurychlého vykartování nedávno pozlaceného Nigerijce Echiéjilého.

Góly: 34. Jefferson, 40. Steven Vitória (pen.), 78. Carlos Eduardo - 5. Ricky van Wolfswinkel

Už to nejsou Leões (Lvi), nýbrž Leãozinhos (Lvíčata), kdo v rámci Primeiry Ligy dohrává jarní část sezony v dresech lisabonského Sportingu. A šokovým způsobem omlazený kádr si doteď nevedl úplně špatně, posledně například vyloupil stánek Gil Vicente (3:2); dohnal jej až Estoril, který si na domácí půdě počínal s nevídaným přehledem...

...pomineme-li tedy laskavě nevydařený vstup do zápasu. Sporting šel totiž v Estorilu do vedení již po pěti minutách, když Brumův excelentní balon z vápna doklepl do sítě Van Wolfswinkel. Jeho gól v domácí soutěži jen v jediném případě nepřinesl Leões alespoň bod - teď se přidal případ další, shodou okolností znovu po výsledku 1:3 z pohledu Sportingu (předtím šlo o městské derby s Benfikou).

Ten se včera protentokrát rodil za dosti zvláštních podmínek. Jednak tedy Sporting proti svému rivalovi neměl k nálepce favorita vůbec blízko, na rozdíl ode dneška, jednak na podzim takhle nelilo. Poblíž Lisabonu se teď dokonce kvůli nesnesitelným "povodním" muselo na celých 15 minut utkání přerušit, což jednoznačně nahrálo domácímu celku. Mladý kouč Marco Silva jej zvládl naočkovat nezbytným nadšením, z něhož Estoril těžil od neplánovaného restartu až do konce.

Domácí rázem s míčem manipulovali ve větší rychlosti a čistě účelově, takže nebylo překvapením, že ještě devět minut před přestávkou srovnali. Sporting se přitom nechal nachytat dosti kuriózně, nakrátko rozehraným rohovým kopem - po něm Jefferson naznačil centr, zasekl, pokračoval dále na střed a odtamtud nedal Rui Patríciovi příliš šancí na zásah. Lisabonští zkoprněli a do pauzy pykali ještě jednou: reprezentační brankář si prý v souboji s útočníkem počínal nedovoleně, a tak Steven Vitória dostal příležitost vsítit již svou sedmou branku v sezoně (a rovnou popáté se nemýlil z penaltového puntíku).

Druhé dějství se už odvíjelo v o mnoho pozvolnějším tempu, to však neznamenalo, že by již nemělo co nabídnout. Sporting koneckonců málem mohl slavit vyrovnání již v 52. minutě, to by se ovšem proti Zezinhově bombě nesměl vyznamenat senzační Vagner. A brankář Estorilu byl ve finále vyzdvihován coby pravý hrdina utkání také z jinačího důvodu. Rubiova střela ještě vzešla z ofsajdu, jenže pokutový kop Van Wolfswinkela už pochopitelně bylo potřeba chytit - a Vagner to dokázal, ačkoliv to měl laxním Nizozemcem dosti ulehčené.

Bitvu standardních situací tedy v konečném zúčtování s velkým přehledem opanoval Estoril, jenž zkompletoval dokonalou triádu. Prosadil se totiž z rohu, penalty a nakonec i z přímého kopu prostřednictvím Carlose Eduarda. Čtvrtý gól už samo sebou nebyl potřeba, Gerso mu byl přesto blízko, když svůj pozdní pokus skroutil na břevno.