Konfederační pohár - čtvrtý hrací den

Góly: 41. Daniele De Rossi, 50. Atsuto Uchida (vl.), 52. Mario Balotelli (pen.), 86. Sebastian Giovinco - 21. Keisuke Honda (pen.), 33. Shinji Kagawa, 69. Shinji Okazaki

Fotbal umí být vzrušující, krásný i krutý - Italové a Japonci o tom po dnešku vědí až moc dobře. Jejich vzájemný zápas musel každého fanouška nejkrásnější hry na světě bavit jako už dlouho nic - 7 gólů, kontroverze, skvělé individuální i týmové výkony, hra nahoru dolů, a také jeden rozhodující trenérský tah..

Japonci vstupovali do utkání s vědomím, že šanci na postup jim zajistí pouze bodový zisk, a herní obraz tomu od prvních minut odpovídal - Modří samurajové byli aktivnější už od výkopu a v 10. minutě se po Kagawově přiklepnutí připomenul Endo, míč mu však sjel a pálil výrazně vedle. Připomenout Kagawu hned ze začátku je však potřeba - právě on s Hondou totiž byli nejvýraznějšími postavami v bílých dresech, neúnavně poháněli japonské útoky a jejich intuitivní souhra byla obrovskou zbraní Zaccheroniho výběru..

Na druhé straně působil velmi dobrým dojmem Mario Balotelli, kterému se tentokrát skutečně chtělo, a hned tak vynikla jeho skvělá orientace v prostoru a fyzická síla - v první šanci bravurně ustál osobní souboj, postoupil po pravé straně a donutil Kawašimu odvážně zasáhnout proti svému střílenému centru. Jinak však na hřišti panoval japonský diktát - Asiaté byli přesnější, rychlejší a celkově aktivnější, což po 20 minutách vyústilo v zasloužené vedení. Máslo na hlavě má celý zápas nejistý a chybující Mattia De Sciglio, který neuhlídal Okazakiho a trestuhodně ho pustil do samostatného úniku, takže Buffon neměl jinou možnost než jej ve vápně srazit k zemi; od vyloučení jej zřejmě uchránil pouze fakt, že spolu s nohami japonského forvarda trefil i míč. K penaltě si stoupnul Keisuke Honda a uklidil míč k tyči, zatímco Buffon zůstal stát.

Italům překvapivě příliš nefungovala ani záloha, za což do značné míry mohl nejistý a nezvykle chybující Pirlo; další střelu na Buffona si připsali postupně Hasebe a Nagatomo, leč silná finální přihrávka jinak kombinačně skvělým Japoncům stále chyběla. Italský kouč Cesare Prandelli zareagoval už po půlhodině stažením Aquilaniho a vysláním Giovinca, což se následně ukázalo jako mistrovský tah - forvard Juventusu hru Squadry Azzurry notně oživil, a nakonec si připsal i vítězný gól (to však předbíháme).

Krátce po vystřídání se totiž ještě radovali diváci z opačného tábora - druhá gólová akce začala u nepřesného italského odkopu, po němž se míč dostal do vápna, kde Kagawa využil svoji hbitost, otočil se mezi třemi obránci a skvělou pohotovou střelou poslal Japonce do dvoubrankového vedení. Buffon poté musel nadvakrát krotit Hondův přímý kop, a ani Pirlo s tím svým neuspěl..

..další standardka v režii veterána Juventusu však už vyšla do puntíku, a Prandelliho tým tak možná trochu nezaslouženě snížil ještě do poločasu; Pirlo poslal od rohového praporku luxusní centr přesně na hlavu De Rossiho, který ve vápně vystoupal nejvýše a propálil Kawašimu poprvé. Itálie ještě v závěru první půle soupeře dokázala zatlačit a málem z toho bylo i vyrovnání - Giaccherini však trefil pouze tyč.

Skvělý fotbal z prvního poločasu nakonec pokračoval i po obrátce, nezmařil jej ani začínající déšť. Vyrovnávající akce nakonec přišla nečekaně - Nagatomo neuhlídal unikajícího Giaccheriniho, který postoupil k bráně a poslal míč před bránu Balotellimu, před nímž se ještě snažil zasáhnout Uchida, ale jeho nešťastná intervence skončila tečí za záda vlastního gólmana. Itálie byla v tuto chvíli lepším týmem, a už v 52. minutě se to projevilo i na skóre - Hasebeho nastřelená ruka ve vápně po ráně Giovinca byla oceněna penaltou, s níž si frajersky poradil sebevědomý Balotelli, a tak než se Samurajové stihli rozkoukat, favorit otočil skóre.

Kdo by však očekával, že Zaccheroniho tým po tomto direktu "odpadne", se zlou by se potázal - naopak, Japonci chytili druhý dech a až do konce utkání Italy přitlačili na jejich polovině. Squadra bránila tak obětavě, že se do presování před vlastním vápnem zapojil dokonce i Balotelli (!), a útočila z brejků - po jednom z nich se málem radoval výborný Giovinco, jehož skvělou ránu z kroku musel tygřím skokem k tyči likvidovat pozorný Kawašima.

Frenetické tempo zápasu se s postupujícími minutami ještě stupňovalo a Japonci, vedeni architektem Kagawou, se snažili najít recept na pružnou a inteligentní italskou obranu. 20 minut před koncem zaspal Chiellini, který neubránil Maedu, a Italové mohli děkovat pouze tomu, že Kagawův centr byl na zkušeného forvarda příliš dlouhý.

Zasloužené vyrovnání přišlo po další chybě De Sciglia, který vůbec nezvládl souboj s Hasebem, byl v něm pozdě a hloupě fauloval; přímý kop z rohu hřiště rozehrál Endo, nacentroval na bližší tyč, a Okazaki hlavou potřetí poslal míč na Buffona. Nabuzení Japonci mohli jít prakticky okamžitě i do vedení, to by ale Honda musel po skvělém projití přes dva obránce tváří v tvář Buffonovi pálit o něco přesněji..

Šance střídala šanci; tu další si připsal Balotelli, který si mezi dvěma obránci fantasticky zpracoval centr z hloubi pole a ještě v pádu dokázal nebezpečně zakončit, takže Kawašima musel neposedný míč likvidovat nadvakrát. Na druhé straně chyběly skvělé ráně Hasebeho z druhé vlny decimetry, ještě větší gólovku však Samurajové zahodili chvíli poté - nejprve Okazaki v tisíciprocentní šanci trefil tyč, poté se míč od Kagawy před úplně prázdnou bránou odrazil pouze do břevna..

..a to se ukázalo jako stěžejní urážka fotbalového Boha, protože i přesto, že japonský tlak ke konci zápasu byl skutečně masivní, rozhodující sedmou branku vstřelili nakonec Italové, konkrétně hrdina Giovinco, který do prázdné brány zakončil jednoduchý brejk po ose De Rossi - Marchisio. Extrémně krutý osud pro Japonce, zvláště uvážíme-li, že ještě v samém závěru dokázali vyrovnat - branka však (správně) nebyla uznána pro ofsajd. Zaccheroniho tým tak opustí šampionát s hlavami vztyčenými; jistě, body by si zasloužil, ale co naplat - Itálie se prostě ukázala být zkušenějším a efektivnějším týmem, který jednoduše umí vyhrávat. I v takto krásných zápasech zkrátka může být jen jeden vítěz..

Góly: 9. Neymar, 90+3. Jô

Vlastně to až taková spanilá jízda nebyla - tedy kromě úvodních 20 minut. Brazilci sice porazili Mexiko pohodlně 2:0, ale nebýt hrdiny Neymara, bůhví, jak by to vlastně dopadlo - zejména ve druhé půli totiž Mexičané byli favoritovi minimálně vyrovnaným soupeřem..

Namlsáni suverénní výhrou nad Japonskem nastoupili Kanárci do utkání ve velkém stylu - a Neymar, největší klenot týmu a zřejmě nejsledovanější hráč celého šampionátu, o sobě dal vědět už po několika minutách, kdy se na levé straně přehnal přes několik obránců soupeře a pokoušel se vyzvat ke skórování Freda (neúspěšně). Mexičanům v úvodu vůbec nefungovala obrana - pod vedením nejistého kapitána Mazy Rodrígueze působila spíše zmateným dojmem a inkasovala už v 5. minutě, kdy však Oscarova trefa po Neymarově pasu dostala ofsajdovou nálepku.

Raketový start Brazilců narušil až Giovanni dos Santos, který se krátce poté dostal k míči ve středu hřiště a dalekonosnou ránou poprvé prověřil Césara; domácí však byli celkově mnohem lepším týmem, a v 9. minutě to potvrdili zaslouženým gólem. Vše začalo u Daniho Alvese, jehož pas na Freda po úniku po pravé straně sice neprošel, ale míč propadl pouze k Neymarovi, jehož následný parádní volej levačkou rozburácel ochozy a rozesmutnil brankáře Coronu.

Aktivní Alves následně prověřil mexického gólmana nebezpečnou střelou z dálky, zatímco hostům musela do šancí pomáhat domácí obrana - konkrétně Marcelo, jehož neuvážené počínání nabídlo střeleckou příležitost Mierovi (a César může být rád, že míč letěl těsně vedle tyče). To už se však Mexiko začalo zvedat, a jak se později ukázalo, Brazílie se už po zbytek zápasu frenetickému úvodu ani nepřiblížila. Ještě po 25 minutách pálil Neymar těsně nad, ale pak už bylo živo především na brazilské polovině, zejména pak po jejích stranách..

Než se však Mexičané stihli probít do vyložené gólové šance, narušilo plynulost hry zranění Davida Luize, který se srazil s vlastním kapitánem Thiago Silvou a nadvakrát opustil hřiště kvůli krvácení z nosu, a tempo zbytku první půle tak bylo ztraceno.

Druhou pětačtyřicetiminutovku načal Silvův neplatný gól z ofsajdu, jinak se však hra notně zpomalila - oproti prvnímu dějství určitě. Scenerii soubojů o střed hřiště tak musel narušovat především skvělý Neymar, který byl v centru prakticky všeho podstatného - a i přes to, že Mexičané favorita zhusta přehrávali a působili často kompaktnějším a celkově lepším dojmem, byla to právě nová akvizice Barcelony, kdo byl nejvíc vidět. Nejprve po krátké výměně vyslal do akce Hulka, který tváří v tvář Coronovi pálil těsně vedle, poté se na pravém křídle prohnal kolem obrany hostí a tvrdou ránou o pár čísel minut tyč, a konečně v 65. minutě nechal vyniknout Coronu, který se musel vytasit s výborným zákrokem. Poslední zmiňovanou akci založil skvělou individuální akcí Paulinho, který si z mexické defenzivy udělal na několika desítkách metrů dobrý den..

Závěr utkání se však nesl v poněkud nezáživném duchu - Brazilci vedli a jelikož soupeře nepřehrávali, snažili se zejména udržet náskok, zatímco Mexičané sice ukázali, že jsou na tom fotbalově velmi dobře a umí se prosadit i proti těm nejsilnějším, ale zoufale jim chyběl důraz a důvtip v zakončení. Jejich největší šancí vlastně byla tečovaná rána Guardada, která letěla nad břevno.. a to zkrátka nestačí.

Brazilský kouč Scolari stáhnul 7 minut před koncem ze hřiště Freda, kterého nahradil Jo; v té době už kanárci honili cenné vteřiny nahrávkami na vlastní polovině. Nakonec to však byli oni, kdo ještě jednou skóroval - právě čerstvě střídající Jo v samém závěru napsal gólovou tečku za krásným průnikem Neymara. Brazilské vítězství tak nakonec bylo zasloužené - sice neoslnili, ale jestliže Mexičané nejsou schopni po celých 90 minut dostat Césara pod skutečný (a nikoliv pouze platonický) tlak, nemají šanci na úspěch..