František Dřížďal se jako neznámý hráč z druholigového Sokolova, jenž se živil jako kuchař, protlačil do Slavie a v prvním roce se tam musel cítit jako ve snu. Jenže o rok později se 30letý obránce vytratil ze základní sestavy kvůli dlouhodobému zranění a to bylo také příčinou toho, že si musel hledat nové angažmá. Od přestupu do Brna si slibuje větší možnost nastupovat v základní sestavě. V rozhovoru pro EuroFotbal.cz došlo také na téma on a kuchař.

Po odchodu ze Slavie jste se stal snad nejvýraznější letní posilou Brna. Jste rád, že okusíte nové prostředí a nebo je cítit zklamání, že Slavia o vaše služby již neměla zájem?
Jsem rád, že se po tak dlouhé době vracím k fotbalu. Jestli budu pro Brno posilou se teprve ukáže, ale doufám, že budeme předvádět týmovou práci a pomůžeme jeden druhému k solidním individuálním výkonům. Vidím to jako novou motivaci v mé kariéře a větší procentuální možnost nastupovat v základní sestavě. Přeji si jen, aby mi sloužilo zdraví a mohl se plně věnovat fotbalu.

Ovlivnilo podle vás změnu působiště dlouhodobé zranění, kvůli němuž jste si v loňské sezoně moc nezahrál?
Určitě, byl to velký zásah jak do fyzického, tak psychického stavu. Nebylo lehké se vracet a dohánět několikaměsíční manko.

S jakým cílem jste přišel do moravské metropole?
Hlavně pořádně na sobě zapracovat, být prospěšný pro tým a pomoci tak Brnu k co nejlepším výsledkům.

Je podle vás Brno dobře připraveno na novou sezónu, nebo má ještě nějaké trhliny?
To je spíše otázka pro realizační tým, myslím si, že každý trénink, co jsme během letní přípravy absolvovali, jsme všichni poctivě odmakali.

Brno loni skončilo na nelichotivé jedenácté pozici, jaké ambice si dává do dalšího ročníku?
Máme těžké rozlosování na úvod soutěže, nebude to jednoduché. Tým se také docela obměnil, asi se to bude odvíjet od toho, jak zvládneme začátek soutěže.

Rád bych se ještě ohlédl za vaší zajímavou kariérou. Před třemi lety jste ještě hrál na úrovni divizního fotbalu a živil jste se zejména jako kuchař, poté jste si však zakopal ve druholigovém Sokolově a stačilo pár zápasů a hned jste zaujal Slavii. Jak vzpomínáte na tento pohádkový přestup do nejlepšího českého klubu současnosti?
Samozřejmě to jsou pro mě samé krásné vzpomínky, v té době až neuvěřitelné věci. Mám na co vzpomínat.

Vrchol kariéry už nejspíš asi máte za sebou, byl jste u dvou mistrovských titulů Slavie, měl jste možnost si zahrát Ligu mistrů. Co víc si ještě přát?
Dostat se do formy, kterou jsem měl při příchodu do Slavie, pevné zdraví a v budoucnu třeba nějaké zahraniční angažmá, ale jsem realista a při pohledu na svůj věk se mi to už asi nepoštěstí.

Máte i čas na vaření?
Moc ne, doma vaří přítelkyně, nebo si občas na něco dobrého zajdeme. Když už se k něčemu odhodlám, tak je to spíš nějaký gulášek a ten by mi ve Slavii asi neproskočil.

Které jídlo máte nejraději?
Jednoznačně převládá maso a když se poštěstí, tak jasnou jedničkou je domácí zabíjačka (ovárek, jitrnice, jelítka), neodolatelné. Jenže u toho jsem už asi 4 roky nebyl.

Jak dlouho máte v plánu věnovat se fotbalové dráze?
Vše záleží na zdraví, doufám, že už jsem si všechno vybral a budu moci si ten fotbalový život ještě užít.

Co bude potom? Vrátíte se do kuchyně, nebo máte v plánu si založit restauraci?
Ještě nevím, každopádně mi práce není cizí, pracoval jsem od 18 do 27 let. Dokážu si peníze vydělat i rukama, když skončím s fotbalem, budu zase pracovat.