Mistrovství Evropy UEFA - Mistrovství Evropy 2004

Čeští reprezentanti splnili povinnost a po výhře 2:1 nad Lotyšskem ve svém zahajovacím utkání na Euru 2004 v Aveiru si do tabulky skupiny D připsali první tři body. Výhra v třicetistupňové výhni se však vůbec nerodila lehce a jak řekl útočník Jan Koller, byl to dokonce nejtěžší zápas, který Brücknerovi hoši za poslední dva roky sehráli.

Od úvodního hvizdu rozhodčího Veissiera bylo jasné rozložení sil na hřišti i psychické rozpoložení mužstev. Naši museli, plný bodový zisk byl základním kamenem postupového plánu ze skupiny a proto z jejich hry čišela určitá nervozita a nejistota. Na spoustě hráčů se také podepsala vyhecovaná atmosféra největšího evropského fotbalového svátku, pro některé je Euro 2004 první významnější akcí, pro jiné naopak vrcholem, kterým mohou uzavřít svou bohatou kariéru. To Lotyši se šampionátu účastní poprvé v historii a jsou považováni za jeho největšího oustidera. Nemají co ztratit a na vstupní zápas byli navíc pěkně nažhavení – chtěli dokázat, že vyřazení Turecka v baráži nebyla náhoda a zároveň se blýsknout před skauty západních klubů.

Český favorit si za cíl vytýčil vstřelení rychlého gólu a proto se do soupeře zakousl od první minuty. Jeho herní projev se však zdaleka nepodobal ideálu. Většina útoků byla vedena dlouhými nakopávanými míči na Kollera nebo centry Poborského z pravé strany. Dortmundský obr se ale v těsné obraně Lotyšů příliš neprosazoval a sparťanský záložník zase své pokusy s neměnnou pravidelností přetahoval nebo je odvraceli obránci. Šance se rodily jen velmi těžce a poskrovnu: Jankulovského střela po narážečce s Nedvědem šla mimo, brankář Kolinko před osamoceným Kollerem nadzvedl povedený Poborského centr, stejně jako bravurně vyrazil skvělou Rosického střelu z dálky.

Zhruba od poloviny poločasu se tlak začal zvolna vytrácet, hra se kouskovala a o nějakých vyložených šancích nemohlo být ani řeč. V jeho závěru se národní tým nadechoval k dalšímu tlaku, jenže přišlo něco, s čím nepočítal ani největší pesimista. Lotyši, do té doby zcela neškodní, v deseti sešikovaní kolem svého pokutového území, vrhající se do střel a stereotypně odkopávající míč kamkoliv, vsítili gól. Pomohli jsme jim k tomu paradoxně sami nakupením několika chyb. Baroš sice krásně vyvezl míč až před velké vápno, několikrát ho ale odmítl přihrát lépe postavenému Nedvědovi, až o něj přišel. Do úniku se tak dostal na levém křídle volný Prohorenkovs, přesným přízemním centrem skoro od brankové čáry našel volného Verpakovskise a pro něj už nebylo problémem zblízka zakončit do odkryté branky. V této chvíli selhala jak záloha, tak rozhozená obrana, jmenovitě Ujfaluši, který nepokryl lotyšského střelce, a čisté svědomí nemůže mít ani Čech.

Do druhé půle Češi nastoupili s odhodláním nepříznivý výsledek zvrátit. Jejich hra nadále postrádala jiskru, překvapivý nápad a soupeř v pohodě odvracel dlouhé centry nebo zahušťováním obrany eliminoval kombinační pokusy. Jako rozhodující se ukázalo střídání, které Karel Brückner připravil. Na trávník vběhl místo Grygery útočník Heinz a Galáska nahradil Šmicer. Výsledkem těchto změn bylo výrazné posílení ofenzívy a především stažení Nedvěda do středu zálohy, odkud řídil finální zteč českého týmu, proměněnou v neuvěřitelnou útočnou operaci.

Zpočátku se hráčům na kopačky jakoby lepila smůla. Halfvolej Poborského olíznul tyčku, dvakrát netrefil z ideálních pozic Baroš, Nedvědovu střelu z hranice šestnáctky vyrazil Kolinko na roh. V 72. minutě jsme si konečně mohli alespoň částečně oddychnout. Poborský si na brankové čáře zatančil s dvěma soupeřovými zadáky, na poslední chvíli míči zabránil v cestě do zázemí, jeho centr se se štěstím po lehkém zmatku dostal k Barošovi a mladý kanonýr se tentokráte nemýlil – 1:1!!

Remíza však samozřejmě byla stále málo. Tlak proto pokračoval, chvílemi jakoby branka byla zakletá a nutno uznat, že lotyšští obránci hráli opravdu obětavě. Naštěstí jsme měli Heinze: nejprve trefil břevno, pět minut před koncem už byl přesnější – jeho rána do pravého horního růžku znamenala zasloužené tři body. Velkou zásluhu na vítězné brance měl opět neúnavný Baroš, který neohroženě vlétl do souboje s Kolinkem, obrana zazmatkovala podruhé a špatně odkopnutý míč se tak dostal k volnému Heinzovi.

Poslední chvíle si už čeští hráči bezpečně pohlídali. Prokázali obrovskou psychickou sílu i odhodlání, s kterým za výhrou šli. Na druhou stranu, nic jiného jim v tu chvíli ani nezbývalo, jak řekl Pavel Nedvěd - jakákoliv ztráta by je z dalšího účinkování na mistrovství v podstatě vyřadila.