Vrba utekl zadem a bez díků. Nyní je čas na svěží vítr
Když Pavel Vrba před dvěma a půl lety usedal ke kormidlu českého národního týmu, asi si svůj konec takto nepředstavoval. Ale stalo se - bývalý kouč Viktorie Plzeň odchází zadním vchodem, potichu, bez potlesku a český fotbal je na rozcestí. Bude se nadále točit v kruhu, nebo vyjde na novou stezku?
Po českém konci na letošním Euru ve Francii, kde národní mužstvo neslavně skončilo s jediným bodem už ve skupině, jsem napsal, že Pavel Vrba hrál o všechno a prohrál. Byť se to spolu s Miroslavem Peltou snažili po návratu domů jakkoliv - a nutno podotknout, že až trapně - bagatelizovat, byla to pravda.
Jak se ale ukázalo, Vrbův bleskový úprk možná nebyl tak spontánní, jak by se mohlo zdát. Jistě, neoddiskutovatelný neúspěch na Euru tomu pomohl, ale Pavel Vrba měl nejspíš budoucnost naplánovanou mnohem dřív, než vůbec do Francie se svými svěřenci vyrazil.
To by nemusel být takový problém, kdyby o tom ovšem spravil také veřejnost. Takový Antonio Conte už před turnajem oznámil, že odejde do Chelsea, jakmile na lavičce Itálie odkoučuje poslední zápas na Euru. Podobný plán měl zřejmě i Vrba, jen zvolil opačný a zcela špatný přístup.
Bývalý kouč Viktorie Plzeň potvrdil, že svou roli vůbec nezvládl a reprezentační závaží ho povalilo. Po návratu do Prahy jednohlasně s nejvyšším fotbalovým bossem Miroslavem Peltou tvrdil, že nevidí důvod, proč by od reprezentace odcházel, a zvídavé dotazy novinářů, zda se nechystá vrátit na klubovou scénu, arogantně odpálkovával.
Přitom o jeho možném odchodu od reprezentace se mluvilo víc než půl roku. Už v prosinci deník Sport napsal, že Vrba zvažuje odejít do Ruska. To vedení národního týmu soustavně popíralo. "Můj sen? Abyste mi konečně našli klub, kam v létě půjdu," pravil Vrba sarkasticky před Eurem.
Sám se ale nakonec stal poraženým ve válce s novináři, kterou zcela nepochopitelně sám rozpoutal. "Si napište, kam já půjdu, vy to víte nejlíp," říkal Vrba ještě pár dní po příjezdu domů se vší nabubřelostí, která se pro něj překvapivě po příchodu k reprezentaci stala typickou.
A nakonec otočil. Jako blesk z čistého nebe se prý ozvala Anži Machačkala, akceptovala výkupní klauzuli ve Vrbově smlouvě u českého národního týmu a prakticky během pár hodin už dvaapadesátiletý trenér patřil dagestánskému klubu.
Ať už to bylo jakkoliv a Pavel Vrba se o zájmu Machačkaly dozvěděl až po Euru (což je krajně nepravděpodobné), anebo měl tento únik naplánovaný dlouho dopředu, sehrál to špatně. O to horší pak je, že nejhůř z toho vyjde on sám.
Ze strahovských kanceláří mohl odejít hlavním vchodem, kdyby chtěl, jenže to by musel mít pokoru a sebereflexi. Vlastnosti, které po nástupu k národnímu týmu Pavel Vrba záhadně ztratil. Když se k tomu pak přidal neúspěch na Euru, podepsal si Vrba ortel, že se do historie českých reprezentačních koučů zapíše jako jeden z těch nejslabších, na které se může klidně rychle zapomenout.
Anži Machačkala pak rozhodně nemůže být Vrbovou vysněnou destinací. Byť se sám kouč tváří, že je vše v pořádku, když s Plzní před lety udivoval Evropu, jistě mířil k vyšším metám. Mluvilo se o tom, že by po dlouhé době mohl český trenér zase konečně prorazit v zahraničí, ale Dagestán za nějakou významnější stopu být považován nemůže. A především Vrba si tam může velice snadno zavařit kariéru.
"Peníze mu zatemnily mysl," nešetřil kritikou Vlastimil Petržela, který má právě v Rusku po úspěšném působení v Zenitu Petrohrad velké jméno. "Přitom měl (u reprezentace) výborné podmínky, jako nikdo jiný před ním," míní Petržela a má svým způsobem pravdu. Vrba byl celou dobu Peltovým chráněncem. Šéf fotbalové asociace ho podržel i v případech, kdy evidentně ani on sám nebyl přesvědčený, že je to tak správně.
Nakonec možná ale i jemu - nejen fotbalové veřejnosti a reprezentaci - vrazil Pavel Vrba kudlu do zad. Pokud nyní Miroslav Pelta říká pravdu, nemá náhradu za odešlého trenéra připravenou. O to důležitější je, aby vzal rozum do hrsti a klíčové rozhodnutí provedl co možná nejlépe.
Český fotbal si teď nemůže dovolit sáhnout vedle a bude nesmírně důležité, aby nyní k reprezentaci usedla osobnost, jež má nejen potřebný respekt, ale také erudici a ambice posunout naši kopanou kupředu. Můžeme jen doufat, že ve skutečnosti Miroslavu Peltovi, který pro fotbal dýchá, současný stav také nevyhovuje a podruhé už se tolik nespálí. Změnit se bude muset také on, pokud se má český fotbal posouvat...
Po českém konci na letošním Euru ve Francii, kde národní mužstvo neslavně skončilo s jediným bodem už ve skupině, jsem napsal, že Pavel Vrba hrál o všechno a prohrál. Byť se to spolu s Miroslavem Peltou snažili po návratu domů jakkoliv - a nutno podotknout, že až trapně - bagatelizovat, byla to pravda.
Jak se ale ukázalo, Vrbův bleskový úprk možná nebyl tak spontánní, jak by se mohlo zdát. Jistě, neoddiskutovatelný neúspěch na Euru tomu pomohl, ale Pavel Vrba měl nejspíš budoucnost naplánovanou mnohem dřív, než vůbec do Francie se svými svěřenci vyrazil.
To by nemusel být takový problém, kdyby o tom ovšem spravil také veřejnost. Takový Antonio Conte už před turnajem oznámil, že odejde do Chelsea, jakmile na lavičce Itálie odkoučuje poslední zápas na Euru. Podobný plán měl zřejmě i Vrba, jen zvolil opačný a zcela špatný přístup.
Bývalý kouč Viktorie Plzeň potvrdil, že svou roli vůbec nezvládl a reprezentační závaží ho povalilo. Po návratu do Prahy jednohlasně s nejvyšším fotbalovým bossem Miroslavem Peltou tvrdil, že nevidí důvod, proč by od reprezentace odcházel, a zvídavé dotazy novinářů, zda se nechystá vrátit na klubovou scénu, arogantně odpálkovával.
Přitom o jeho možném odchodu od reprezentace se mluvilo víc než půl roku. Už v prosinci deník Sport napsal, že Vrba zvažuje odejít do Ruska. To vedení národního týmu soustavně popíralo. "Můj sen? Abyste mi konečně našli klub, kam v létě půjdu," pravil Vrba sarkasticky před Eurem.
Sám se ale nakonec stal poraženým ve válce s novináři, kterou zcela nepochopitelně sám rozpoutal. "Si napište, kam já půjdu, vy to víte nejlíp," říkal Vrba ještě pár dní po příjezdu domů se vší nabubřelostí, která se pro něj překvapivě po příchodu k reprezentaci stala typickou.
A nakonec otočil. Jako blesk z čistého nebe se prý ozvala Anži Machačkala, akceptovala výkupní klauzuli ve Vrbově smlouvě u českého národního týmu a prakticky během pár hodin už dvaapadesátiletý trenér patřil dagestánskému klubu.
Ať už to bylo jakkoliv a Pavel Vrba se o zájmu Machačkaly dozvěděl až po Euru (což je krajně nepravděpodobné), anebo měl tento únik naplánovaný dlouho dopředu, sehrál to špatně. O to horší pak je, že nejhůř z toho vyjde on sám.
Ze strahovských kanceláří mohl odejít hlavním vchodem, kdyby chtěl, jenže to by musel mít pokoru a sebereflexi. Vlastnosti, které po nástupu k národnímu týmu Pavel Vrba záhadně ztratil. Když se k tomu pak přidal neúspěch na Euru, podepsal si Vrba ortel, že se do historie českých reprezentačních koučů zapíše jako jeden z těch nejslabších, na které se může klidně rychle zapomenout.
Anži Machačkala pak rozhodně nemůže být Vrbovou vysněnou destinací. Byť se sám kouč tváří, že je vše v pořádku, když s Plzní před lety udivoval Evropu, jistě mířil k vyšším metám. Mluvilo se o tom, že by po dlouhé době mohl český trenér zase konečně prorazit v zahraničí, ale Dagestán za nějakou významnější stopu být považován nemůže. A především Vrba si tam může velice snadno zavařit kariéru.
"Peníze mu zatemnily mysl," nešetřil kritikou Vlastimil Petržela, který má právě v Rusku po úspěšném působení v Zenitu Petrohrad velké jméno. "Přitom měl (u reprezentace) výborné podmínky, jako nikdo jiný před ním," míní Petržela a má svým způsobem pravdu. Vrba byl celou dobu Peltovým chráněncem. Šéf fotbalové asociace ho podržel i v případech, kdy evidentně ani on sám nebyl přesvědčený, že je to tak správně.
Nakonec možná ale i jemu - nejen fotbalové veřejnosti a reprezentaci - vrazil Pavel Vrba kudlu do zad. Pokud nyní Miroslav Pelta říká pravdu, nemá náhradu za odešlého trenéra připravenou. O to důležitější je, aby vzal rozum do hrsti a klíčové rozhodnutí provedl co možná nejlépe.
Český fotbal si teď nemůže dovolit sáhnout vedle a bude nesmírně důležité, aby nyní k reprezentaci usedla osobnost, jež má nejen potřebný respekt, ale také erudici a ambice posunout naši kopanou kupředu. Můžeme jen doufat, že ve skutečnosti Miroslavu Peltovi, který pro fotbal dýchá, současný stav také nevyhovuje a podruhé už se tolik nespálí. Změnit se bude muset také on, pokud se má český fotbal posouvat...
Komentáře (357)