Van Gaal zatím zůstává klidný

Německá třináctka

Pro tolik obyčejných jest třináctka číslo nešťastné, vyhýbají se mu architekti, báli se ho námořníci a dnes i hotelový managment, který mnohdy odmítá popisovat poschodí či dokonce pokoje právě onou cifrou, ve které mezi jedničkou chybí dvojka. Jinak se ale na třinácté číslo koukají ve fotbalovém Německu, kde je právě třináctka symbolem věčné slávy.

Vše začalo rokem 1954, kdy fotbalovému světu vládlo skvělé Maďarsko v čele s Ferencem Puskásem. Uherský fobalový tým drtil soupeře na potkání a o favoritu MS 1954 bylo předem jasno, což Maďaři hned od začátku potvrzovali, když po čtyřech zápasech základních skupin postupovali se skóre 17:3, přičemž všechny tři góly obdrželi v utkání s Německem, kterému na oplátku nastříleli branek osm. Právě Německo nakonec na úkor Turecka urvalo druhé postupové místo. Střelcem rozhodujících gólů na 1:2 a 1:3 byl, hrající jako druhý útočník vedle vedle klasické „devítky“ Helmuta Rahna, devětadvacetiletý Max Morlock. Rozený v Nürnbergu, kde začal hrát za místní Der Club už v brzkých válečných letech, si na dres vybral číslo 13. I v následujících bojích to byl především hráč s černou třináctkou na dresu, který rozhodoval o dalším a dalším pokračování Německé cesty do finále. V Bernu se překvapení turnaje postavil jeho největší favorit, suveréní Maďarsko a předpoklady se začaly naplňovat hned v prvních minutách. V 6. minutě zařídil vedení Puskás a dvě minuty na to zvyšoval z pravého křídla Czibor na 2:0. Vypadalo to na další gólovou jízdu v režii uherských střelců, Němci se však nevzdali. K úžasnému obratu nazývanému později a dnes „Zázrak z Bernu“ nezavelel nikdo jiný, než třináctka. V desáté minutě snížil Morlock slavným gólem v pádu na 1:2 a osm minut na to už bylo srovnáno. V silném dešti pak zbytek utkání lépe zvládali Němci, díky revolučnímu obutí z dílny Adiho Dasslera a i přes četné Maďarské šance rozhodl šest minut před koncem Helmut Rahn po přihrávce Maxe Morlocka. Právě ten se stal po šokujícím triumfu hrdinou, který do stále ještě poražených Německých duší vnesl trochu radosti. Svou kariéru Maxmilian Morlock ukončil po utkání s Egyptem v prosinci 1958 a zanechal za sebou statistický odkaz 21 gólů ve 26 utkáních. Jeho odkaz Německému fotbalu ale je čísly nevyčíslitelný, právě Morlock totiž Nationalelf dovedl k prvnímu z tolika úspěchů, která za půl století Němci nasbírali. Rok po jeho smrti, v roce 1995 bylo náměstí, kde kdysi v Nürnbergu stával Frankenstadion, na němž právě Morlock hrával, přejmenováno na „Max-Morlock-Platz. V roce 2006 po něm byla pojmenována tribuna na novém Frankenstadionu a o dva roky později mu na stejném místě byla postavena socha v životní velikosti.

Dalším, pro všechny časy legendárním, nositelem čísla třináct v černobílém dresu byl Gerd Müller. Pravděpodobně nejlepší útočník historie hrál za Německo ve dvou po sobě jdoucích světových turnajích. V roce 1970, s deseti góly nejlepší střelec šampionátu a zároveň střelec dvou gólů v utkání století s Itálií o finále, dosáhl pouze na bronz, o čtyři roky později sice vstřelil góly jen čtyři, to ale včetně toho nejdůležitějšího z důležitých – ve 42. minutě, za stavu 1:1 po jedné proměněné penaltě na každé straně, nahrál Bonhof do vápna a víc se starat už nemusel – Müller si zpracoval, podíval se a dal gól. S číslem 13 svůj čtrnáctý na světovém mistrovství.

V následujících dekádách se číslo 13 poněkud odmlčelo, Německo sice dále střídalo finále za finále, v roce 1990 pak třetí v řadě i vyhrálo, ale Thonova třináctka se zasloužila jen proměněnou penaltou v semifinálovém rozstřelu s Anglií. Na dalšího ze slavných nositelů si tak třináctka musela počkat až do nového tisíciletí, kdy si ji mezi tolika ostatními vybral Michael Ballack. Jako kapitán pak vedl Německo spolu s číslem 1, Oliverem Kahnem, do finále MS 2002, které mu však bylo pro karetní trest odepřeno. Němci bez něj utkání nezvládli, s Brazílií prohráli 2:0 a na další zlato tak museli stále čekat. O dva roky později sice právě Ballack vstřelil Česku gól mistrovství, nakonec to ale nestačilo ani na postup ze skupiny. Na domácím mistrovství v roce 2006 vyběhli němečtí fotbalisté bez třináctky v sestavě ve dvou úvodních zápasech a jejich jízda pokračovala i když se Ballack do sestavy vrátil, jenže tentokráte Němce zastavila Itálie a třetí místo bylo jen slabou útěchou.

Po historii dávné i blízké tak přichází na řadu současnost. Michael Ballack měl nosit číslo třináct jako německý kapitán přirozeně i na právě probíhajícím ampionátu v Africe. Náhoda, možná smůla, možná štěstí, ale ze všeho nejspíše psychopatické pudy K.P. Boatenga tomu ale chtěly jinak a slavné číslo kterým se kdysi honosil Gerd Müller zůstalo na zbyt. V časech, kdy se blížila závěrečná nominace, s jistotou bez Ballacka, se o číslech mlčelo a ve vší tichosti po něm šáhl mladičký Thomas Müller. Před branami semifinále, jež mu jsou pro karetní trest zavřené, nejproduktivnější hráč mistrovstí, jehož góly posunuly Německo přes Anglii a Argentinu. Hráč, na kterém Německo stojí. Hráč s číslem 13.