Týden v Ligue 1 (11)

Tento díl je tak trochu netradiční, vedle obvyklého ohlednutí za tím nejzajímavějším, co se stalo ve francouzské lize, jsme si totiž posvítili i na dění v Lize mistrů. Vedle toho opět nechybí povedený gól kola a v seriálu o neokoukaných a přesto interesantních jménech francouzského fotbalu jsme se v pozicích opět posunuli o krok dopředu - tentokrát přišli na řadu playmakeři.

Událost kola: Brest udržel čisté konto. Poosmé za sebou!

Minulý týden jsme si "posvítili" na největší hvězdu brestských, útočníka Nolana Rouxe, a jelikož jízda Brestu nebyla utnuta ani v dalším zápase, je na čase podívat se zoubek hlavní příčině postavení bretonských v tabulce, totiž fantasticky fungující obraně, která nedostala gól od poloviny srpna, tedy už osm zápasů v řadě. Intuice a zkušenost by napovídala, že hlavní ingrediencí neprostupné zadní řady bude špičkový brankář; pravda je však jiná.

Steeve Elana je průměrný, maximálně lehce nadprůměrný gólman, který letos chytá v životní formě a ani tak na špičku ligy, i přes několik opravdu spektakulárních výkonů, nestačí - celé kouzlo je v tom, že obranná linie k němu pouští jen minimum střel. Brest má nesmírně pohyblivou, elastickou a tvárnou zálohu plnou běhavých, pozičně dobře vybavených hráčů; když má míč na kopačkách soupeř, dokáží se zatáhnout v sedmi lidech, a naopak - když útočí Brest, záloha je vytažená dopředu a představuje permanentní nebezpečí pro soupeřovu bránu, za což do značné míry vděčí i Mariu Ličkovi, který se v netradiční roli klasického středního záložníka po nemastném-neslaném začátku zorientoval a v posledních zápasech patří k nejlepším hráčům celého týmu. Co se obranné činnosti týče, může se tým trenéra Duponta opřít o služby Oscara Ewola, zkušeného defenzivního štítu, jenž si v nenápadnosti na hřišti nezadá například s Riem Mavubou - a stejně jako on, je i Ewolo pro svůj tým nesmírně důležitý.

Pravý klíč ke skvělé defenzivní činnosti ale leží jinde - na místě stopera a pravého beka. Paul Baysse, nenápadný, ale talentovaný bek, posílil řady nováčka poté, co se v úvodních zápasech příliš neprosadila jiná posila, bývalý náhradník Panathinaikosu Filippos Darlas. Baysse zapadl do mužstva jako poslední kolečko do promazaného soukolí; je defenzivním typem obránce, hlídacím psem, přes kterého málokdo projde, je na svůj věk překvapivě klidný a spolehlivý a zejména jeho spolupráce s Ahmedem Kantarim udělala z obrany Brestu hermeticky uzavřenou zónu.

Co se Kantariho týče - ten je případem sám pro sebe. Pětadvacetiletý Maročan nebyl až do loňské sezony takřka vůbec známý, jenže pak výrazně pomohl Brestu k senzačnímu postupu a trenér Dupont se rozhodl na něj spoléhat i o patro výše - a tato sázka se mu zatím náramně vyplácí. Kantari blokuje, odebírá míče, rozehrává, diriguje obranu a bývá zmiňován vedle jmen jako Mangane nebo Sakho - pokud L1 sledujete nebo alespoň čtete náš týdeník, nebude pro vás těžké domyslet si, co taková pocta obnáší. Pokud by po sezoně došlo v kádru nováčka k nějakému výprodeji, určitě by nebylo překvapením, kdyby potenciální zájemce sáhl právě po stále ještě mladém stoperovi - jeho letošní výkony totiž náramně připomínají loňskou sezonu Laurenta Koscielnyho. Pamatujete?

Jak se letos Francouzům daří v Champions League?

Tak jako je již poslední dobou tradicí, i v letošním ročníku můžeme v milionářské Lize mistrů sledovat hned trojici francouzských celků, s Lyonem a Marseille se počítalo již po sezóně, jelikož ti díky umístění z minulé sezóny měli své jisté, ale s třetím klubem se pravda moc nepočítalo. nenápadné Auxerre totiž čekalo ošemetné předkolo a osud se s nimi opravdu nemazlil - nemilosrdný los jim přiřkl bohatého ruského giganta, Zenit Petrohrad. Ten totiž s Gazpromem v zádech přes léto na přestupovém poli nikterak nezahálel a přivedl posily za více než 40 milionů eur, namátkou portugalského reprezentačního stopera Bruna Alvese či střelce Bucharova.

I proto málokdo věřil, že francouzský celek bude vyrovnaným soupeřem družině z východu. První zápas dal zlým jazykům navíc za pravdu, domácí prostředí dokázal Zenit přetavit v jednogólové vítězství a do Burgundska tak odjížděl s vidinou, že pro postup stačí uhrát remízu. Fernandezův tým se však na Stade de l'Abbé-Deschamps do Rusů zakousl a výsledkem byla šokující dvougólová výhra, která Rusy poslala do Evropské ligy, zatímco Auxerre opět mohlo zavzpomínat na účast v Lize mistrů z přelomu tisíciletí, kdy v týmu váleli dnes již známí hráči Djibril Cissé nebo Phillipe Mexés.

V samotné Champions League už to ale se strany AJA takový koncert není a není se co divit, se skromným klubem si při losu opět pohrála matka štěstěna a ve skupině se tak potkal hned se dvěma velkokluby, milánským AC a Realem Madrid, které doplnil nevyzpytatelný Ajax Amsterdam. I proto AJA po prvním třech utkáních hledělo na ostatní ze čtvrtého místa, bez zisku jediného bodu. V tomto týdnu však konečně přišla první výhra proti rivalovi z Holandska, výběr kolem kapitána Pedrettiho je tak stále ve hře, druhé AC Milán má totiž náskok pouhých 2 bodů, není proto vůbec nutné házet flintu do žita, minimálně třetí místo, které by Auxerre posunulo do jarních bojů v Evropské lize, stále reálné je.

V podobné situaci je také úřadující mistr ligy Marseille, i celek z jihu zaspal úvod ročníku a po dvou střetnutích byl takříkajíc "na suchu", na první body stále čekal. Smolná byla především domácí prohra se Spartakem Moskva, kdy byli Francouzi mnohem lepší, ale smolný vlastenec Azpilicuety nakonec Rusům stačil k nespravedlivé výhře. Deschampsovi svěřenci si spravili chuť až proti slovenské Žilině, ve dvou zápasech byli pokaždé úspěšní a prezentovali se aktivním skóre 8-0. Především na zápas ve Slovensku, který skončil 0-7, budou vzpomínat ještě dlouho. Jedná se totiž o historicky nejvyšší venkovní vítězství v historii Ligy mistrů. V současnosti tak okupují postupovou druhou příčku se šesti body, ale stejně bodů má i Spartak, nejspíše se tak rozhodne příští kolo při vzájemném měření sil v Moskvě.

Nejlépe si zatím z celků Ligue 1 vede Lyon, v úvodních třech utkáních ovládl všechny duely a do posledního kola tak vstupoval s devíti body na kontě a vidinou zajištění postupu. Stačilo jediné - porazit letos nevýraznou Benficu. V Portugalsku ale "Les Gones" opět jednou doplatili na mizernou koncovku a chybující obranu a čtyřgólové manko dokázal výběr Clauda Puela už pouze stáhnout na jakžtakž přijatelných 4-3. Především Jimmy Briand byl asi po zápase pořádně schlíplý, rozhodčí mu totiž neuznal hned dva góly. I přes prohru je Lyon stále favoritem na prvenství ve skupině B, nejbližší konkurent Schalke totiž pouze remizoval proti izraelskému Hapoelu a Francouzům tak stačí v příštím kole porazit právě družstvo z Tel Avivu, aby si zajistil postup.

Moment kola: Odložené zápasy

V nejčerstvějším, jedenáctém kole se opět jednou ozvalo nevyzpytatelné počasí, nepříznivé podmínky totiž zapříčinily odložení hned dvou zápasů, na své miláčky zbytečné čekali fandové jak na Stade Vélodrome, kam se vypravil celek z Rennes, tak v Monacu, kde se mělo představit Bordeaux. V úterý se uskutečnila dohrávka právě mezi knížecím celkem a "les Girondins", ale Rennes si musí pochopitelně počkat, protože tým Marseille měl povinnosti v Lize mistrů a zápas se logicky nemohl odehrát. Zima se nám nezadržitelně blíží, proto musíme doufat, že další odložená utkání nebudou častěji na pořadu dne..

Ideální sestava: Cyrille Merville (Arles) - Mathieu Debuchy (Lille), Ahmed Kantari (Brest), Sylvain Armand (PSG), Michel Bastos (Lyon) - Carlos Sanchéz (Valenciennes), Paulo Machado (Toulouse) - Ludovic Giuly (PSG), Julien Féret (Nancy), Valter Birsa (Auxerre) - Kévin Gameiro (Lorient)

Náhradníci: Alexis Thébaux (Caen) - Alaixys Romao (Lorient) - Benoït Pedretti (Auxerre) - Oliver Giroud (Montpellier)

Hvězdy kola:

1. Kévin Gameiro
Nejaktivnější muž zápasu mezi Lorientem a Arles nejenže svým výkonem, podpořeným vedoucím a vítězným gólem v síti avignonských, katapultoval sám sebe na pozici největší hvězdy kola (které bylo na mimořádná představení jednotlivých fotbalistů netradičně chudé), ale ještě navíc "pomohl" do ideální sestavy gólmanovi hostí Cyrillu Mervillovi, který po ne zrovna povedeném představení s Lyonem předvedl právě v konfrontaci s Gameirem výkon, na jaký jsou fanoušci Arles z loňské sezony zvyklí. Gameiro se na hrotu lorientského útoku po krátkém období "porodních bolestí" konečně sehrál se svým parťákem Lynelem Kitambalou a výsledkem bylo další představení úderného dua, které může skromný bretonský klub vytáhnout ještě hodně nahoru.

2. Julien Féret
Nejlepší hráč Nancy? Zcela určitě. Jeden z nejlepších playmakerů ligy? Nepochybně. Nejpodceňovanější hráč Francie? Dost možná. Julien Féret zápas co zápas ukazuje, proč by bez něj bylo Nancy ne poloviční, ale stěží třetinové; poté, co v minulém kole svým jediným zásahem do lorientské sítě urval první domácí vítězství ASNL v sezoně, byl nejdůležitějším hráčem na hřišti i při druhém vítězství v řadě, tentokrát na horké půdě nováčka z Caen. O Féretových schopnostech si koneckonců můžete přečíst v našem seriálu nejzajímavějších jmen ligy.

3. Valter Birsa
Většinou nenápadný, ale když se mu povede zápas, stává se nebezpečnou zbraní: takový je Valter Birsa, slovinské křídlo Auxerre s dělovkou v levé noze. Proti Nice využil agilní záložník centru Juliena Quercii - jehož forma je v posledních čtyřech (vyhraných) zápasech AJA neuvěřitelná a jenž se po konstantním opomíjení trenéra Fernandeze ukazuje jako obrovská posila - a poslal svůj tým do vedení, který už po zbytek zápasu nepustil. Je nepochybné, že Birsova forma roste s formou celého týmu; ta je momentálně na silně vzestupné úrovni, a to je příslib dalších gólových představení mladého Slovince.

Gól kola: Mathieu Coutadeur (Monaco)

Jak už bylo výše zmíněno, na zápas mezi Monacem a Bordeaux si všichni fandové francouzské ligy museli počkat až do úterý. Ale čekání se rozhodně vyplatilo, oba týmy se totiž zasloužily o pohledné utkání plné gólů, kterého diváka nemohlo nudit. Nejhezčí moment celého střetnutí si bezpochyby přichystal Coutadeur, který svým chytře kopnutým volným přímým kopem z těžkého úhlu překvapil gólmana Carrassa

Zde si můžete sestřih tohoto zápasu i s gólem záložníka Monaca vychutnat.



Téma: Nejzajímavější jména na francouzských trávnících. Díl 6: Střední záložníci

Pozice klasického středního záložníka je ve Francii nesmírně důležitá; při vybírání těch nejvhodnějších kandidátů jsme koneckonců měli doposud snad největší "zásek". Důkaz? Do výběru se nevešel ani jeden z nejlepších hráčů ligy vůbec, skvělý Benoït Pedretti! Nedostalo se například ani na jednoho z dvojice Emerse Faé-David Hellebuyck, opory Nice (což může být zapříčiněno i tím, že Hellebuyck od fantastické předloňské sezony notně polevil), ani na novou akvizici Montpellieru, Marca Estradu, který se v krátkém čase zapsal do podvědomí fanoušků ligy jako jeden z vůbec nejlepších exekutorů přímých kopů. Kdo tedy nakonec prošel náročným sítem a urval pro sebe místo mezi vyvolenou šesticí?

Yohan Cabaye (Lille OSC)

Ofenzivní hvězdy Lille zná asi každý, ať už se o Ligue 1 zajímá blíže, nebo ne, koneckonců jména zájemců o vynikajícího Gervinha či supertalentovaného Hazard můžeme sledovat s železnou pravidelností. Kde by ale výše zmíněné hvězdy byly bez jejich dvorního nahrávače? Bez Cabayeho kreativity by Lille těžko patřilo mezi nejpohledněji hrající celky ligy, ukazuje se totiž dlouhodobě, že právě čtyřiadvacetiletý středopolař je možná nejdůležitější hráč celého týmu spolu s internacionálem z Pobřeží Slonoviny Gervinhem, ač nevysoký fotbalista není tolik vidět jako jeho útoční kolegové. Se zkušenostmi je na tom podobně jako další odchovanec Dog Mathieu Debuchy, oba dva už se blíží dvoustovce ligových zápasů a nám se tu může nabízet jedna otázka. Proč už po jednom z nejlepších záložníků ligy nesáhl nějaký movitý velkoklub? Určitě zde hraje hlavní roli hlavně nenápadnost penaltového specialisty, celá Evropa obdivuje výše zmíněné spoluhráče a Cabaye opravdu není typ, který by byl často v centru dění. Slepý a hluchý však k němu není trenér "les Bleus" Laurent Blanc, oporo Lille se tak letos zaslouženě dočkala debutu v áčku reprezentace. A právě dobré výkony ze svojí zemi by mohly být tou správnou dopomocí, která přitáhne pozornost movitých klubů z lepších lig, francouzská liga totiž špílmachrovi začíná být den ode dne menší.

Mario Lička (Stade Brestois)

A konečně se dočkají i příznivci českého fotbalu! V tomto díle se totiž dostalo i na českého zástupce, kterých v lize opravdu není mnoho. Letošní nováček Brest po odchovanci Baníku sáhl po dvou posledních povedených sezónách právě ve slezském klubu a jen málokdo by čekal, že budou mít ve výběru tak dobrou ruku, Lička si totiž s adaptací na Ligue 1 nedělal nějaké větší starosti a již v úvodu se zařadil mezi jedna z nejpříjemnějších překvapení dosavadního ročníku spolu s celým projevem Brestois. Především jeho kvalitní režisérská taktovka má zásadní podíl na povedených výkonech před sezónou odepisovaného celku a do toho Lička dává i důležité góly. Jeho forma přijde vhod i naší reprezentaci, v kvalifikaci na Mistrovství Evropy ho určitě bude potřeba. Ve dvaceti osmi letech se už nedá čekat nějaký rapidní progres, týmový kolega Roux bude v příštích přestupních oknech bezesporu zajímavějším terčem hladových velkoklubů, ale nepůjde o žádné překvapení, pokud se bude stěhovat i český internacionál, v zájmu šíření jména našeho fotbalu mu to rozhodně přejme..

Sambou Yatabaré (Stade Caen)

Když se hovoří o letošním Caen, nabíledni je logicky především jedno jméno - nikdo jiný než kometa ligy El Arabi. Ale pro budoucnost by mohl nováček francouzské vypracovat i jiného hráče, teprve jedenadvacetiletého Yatabarého. Silově disponovaný záložník sice především střídá, ale přesto ukazuje, že by jednou mohl být nástupcem známých podobně urostlých záložníků jako je Alou Diarra či Patrick Vieira. Podobně jako tito matadoři totiž mladík není pouhých bořičem, který by těžil ze své postavy, ale má i slušný přehled ve hře a kolikrát tak má prsty i v ofenzivních výpadech Caen. Nejvíce na sebe upozornil bezesporu proti Lyon, asistence a gól proti tomuto celku koneckonců není nic zanedbatelného. V blízké době by se měl určitě především probojovat natrvalo do základní sestavy nováčka a poté už by mohly přijít na řadu i myšlenky ohledně přestupu. Na ty má ale fotbalista s malijskými kořeny ještě opravdu času dost.. Podobné starosti výběru ho nejspíše budou čekat i při výběru, za kterou reprezentaci jednou bude hrát. Starší bratr Yatabarého Mustapha zvolil zemi jejich předků Mali, ale Sambou se vůbec nemusí tohoto kroku držet. Bylo by to tak podobně pikantní jako situace u bratří Boatengových, kdy Kevin-Prince reprezentuje Ghanu a mladší Jerome Německo.

Moussa Sissoko (FC Toulouse)

Uvedení Moussy Sissoka do toho výčtu je tak trochu mým podvodem, pramenícím z toho, že kdybychom měli objektivně zhodnotit sílu středové řady fialových, nezbylo by nám skoro žádné místo pro ostatních 19 týmů. O zvláštní zálibě trenéra Casanovy stavět do základu čtyři střední záložníky a navrch jednoho defenzivního (ne že by se bylo čemu divit, síla TFC uprostřed pole je neskutečná) už jsme psali na samém začátku našeho seriálu, takže jen pro připomenutí: pod klasickým štítem Antoine Devauxem operuje kvarteto Étienne Capoue, Paulo Machado, Étienne Didot, Moussa Sissoko; případně jeden z dvojice Capoue-Didot začíná na lavičce. O Capoueho schopnostech se ve Francii dobře ví a pro Sissoka to platí dvojnásob - nesmírně talentovaný středopolař roste ve famózního tvůrce hry, který přitom umí přitvrdit a spolehlivě si plnit defenzivní úkoly, a navíc ho zdobí velmi slušná střela. Perfektní středopolař, říkáte si? Vždyť se taky kolem něj téměř každé přestupové okno rojí řada zájemců a zdá se, že je otázkou času, kdy provinční klub opustí. O náhradu se však Casanova bát nemusí - argentinský internacionál Paulo Machado nenápadně a v tichosti převzal štafetu nejlepšího hráče TFC po srpnové kometě Danielu Braatenovi a poslední měsíc jsou jeho výkony na úrovni těch Pedrettiho, tedy bezchybné. Při výčtu nejlépe centrujících hráčů ligy přichází každému na mysl tradiční jména jako Trémoulinas, Gourcuff nebo Féret, ale to Machadovo se k nim pomalu, ale jistě připojuje. Ve spolupráci se Sissokem tvoří smrtící dvojici, která hraje tak dobře, že v tomhle sloupku nezbylo skoro žádné místo pro Capoueho - a vězte, že i Capoue je letos dobrý jako nikdy předtím. Jak asi musí fialové mrzet, že nemají pořádný útok...

Julien Féret (Nancy)

S největší pravděpodobností nejvíce nedoceněný hráč celé ligy táhne Nancy neskutečným způsobem a doslova zápas co zápas mu tahá hlavu z katovy oprátky. Nenápadné, defenzivní, silové a nepříliš líbivé mužstvo by se bez Féretovy pomoci s nejvyšší pravděpodobností potácelo hluboko v sestupových vodách... Ferret znamená anglicky "fretka", a osmadvacetiletý hráč, který pro velký fotbal vyrostl v Remeši (a ta od jeho odchodu klesá hlouběji a hlouběji), na hřišti skutečně jako tato drobná šelma působí - protáhne se každou skulinkou, je rychlý, obratný, pohyblivý, bezchybný v práci s míčem a jeho centr i střela jsou výkladní skříní Ligue 1. Ptáte se, proč tedy o Féretovi širší veřejnost v podstatě neví a velké kluby se jeho službám léto co léto ostentativně vyhýbají? My také. Je to větší záhada než pyramidy v Gíze.

Renaud Cohade (Valenciennes)

Šestadvacetiletý bývalý talent Bordeaux, který naplno rozkvetl až ve Štrasburku, je pozoruhodným jevem. Přestože jeho výška, technická vyspělost, nízké těžiště a rychlá rozehrávka ho předurčuje spíše k pozici někde mezi klasickým středním a ofenzivním záložníkem, využívá jej trenér Montanier nezřídka na defenzivnější úkoly; letos takhle ze začátku sezony "suploval" za tradičního defenzivního záložníka Va'nnes, Carlose Sanchéze. Stejně jako celý tým, je i Cohade výborný ve hře dopředu, a právě jeho souhra se Sanchézem (která byla loni významnou součástí dobré sezony červenobílých, jež vyvrcholila historickým osmým místem) je jedním z atributů všeobecné oblíbenosti Va'nnes coby nenápadného, skromného, ale sympaticky ofenzivního mužstva, které zápas co zápas vybíhá na hřiště s cílem gól vstřelit, ne nedostat. Cohade působí stejně skromným dojmem jako zbytek týmu, a i proto ho s největší pravděpodobností ve věhlasnějším dresu neuvidíme - a stejně jako jsme to zmiňovali už dříve u Ducourtiouxe, jsou i u Cohadeho na místě obavy, jestli by na nejvyšší úroveň vůbec měl. Fotbalista je to bezpochyby kvalitní, ale jeho výkon roste s výkonem mužstva. Obavy, že by ve hvězdných sestavách například Bordeaux nebo Marseille takříkajíc "zapadnul" a vytratil se, mohou být na místě. Naštěstí pro všechny fanoušky dobrého fotbalu ale nic nenasvědčuje tomu, že by se ve Va'nnes mělo cokoliv měnit - i nadále budou nenápadnou štikou středu tabulky, předvádějící fotbal, který umí uspokojit každého fanouška sehrané ofenzivní hry. Cohade k tomu zápas co zápas přispívá velkou měrou.