Řekni, odkud ti lvi jsou. Maročané sbírali svůj senzační tým od Madridu po Montreal

Ať už jejich zápas o bronz proti Chorvatsku dopadne na mistrovství světa jakkoliv, do své rodné vlasti se vrátí maročtí fotbalisté jako hrdinové. Moment vlastně, lépe řečeno do země, kterou reprezentují. Víc než polovina kádru, jenž nyní v Kataru hájí barvy této severoafrické země, se totiž narodila jinde než v Maroku. Tam přišlo na svět pouze 12 z 26 hráčů výběru, víc "cizinců" žádný jiný účastník šampionátu na své soupisce nemá.

Třeba štiplavý útočník Ziyech z Chelsea, možná největší hvězda týmu, se narodil v nizozemském Drontenu. Prošel všemi mládežnickými reprezentacemi Oranjes včetně týmu do 21 let. Když mu na šampionátu v Kataru položil během tiskové konference před utkáním s Kanadou jeden z novinářů se sáhodlouhou otázkou v arabštině na senzační výhru nad Belgií, Ziyech mu po jeho promluvě suše odvětil: "Anglicky, prosím." Mateřskou řečí Maročanů totiž téměř nemluví.

A to už za Lvy z Atlasu hraje sedm let. Když jej v roce 2015 ještě jako hráče Twente Enschede oslovili tehdejší kouč nizozemské reprezentace Ronald Koeman i marocký národní tým, Ziyech se rozmýšlel. "Máma a bratři mi říkali, ať poslechnu své srdce. A to mi řeklo, ať si vyberu Maroko," vysvětloval poté svou volbu.

Jeho země má necelých 40 milionů obyvatel, dalších pět milionů jich žije v Evropě a tvoří tak jednu z nejpočetnějších diaspor na starém kontinentu. Pro Marockou královskou fotbalovou federaci dost pádný důvod pro to, aby vytvořila síť skautů, kteří mají za úkol hledat hráče pro národní tým.

"Hráče oslovujeme už v útlém věku, abychom je pro marockou reprezentaci získali. Ale nikoho nenutíme, je to vstřícná debata s fotbalistou a jeho rodinou," přibližuje Noureddine Moukrim, mládežnický trenér a lovec talentů v Belgii, jenž pro Maroko skautoval dlouhých devět let.

V Belgii se narodili čtyři členové marockého výběru pro Katar, El Khannous ji dokonce reprezentoval od 15 do 18 let. Gólman Bounou pochází z kanadského Montrealu, pravý krajní obránce Hakimi z Madridu, kapitán Saiss z městečka u Lyonu a Boufal přímo z Paříže. Cheddira je z Itálie, Amrabat s Mazraouim z Nizozemska a takhle by se dalo pokračovat dlouho. S výjimkou Kanady samé fotbalově vyspělé země, mimochodem.

Zmíněných 14 rodáků z jiných zemí navíc nepředstavuje všechny zahraniční vazby týmu. Záložník Sabiri se s rodiči odstěhoval do Německa, když mu byly tři roky a za tamní jednadvacítku nastoupil k pěti utkáním. Rodinu nynějšího barcelonského útočníka Ezzalzouliho to zase se sedmiletým Abdem zaválo do Španělska. A koneckonců i trenér Walid Regragui pochází z Francie, ovšem nastupoval za Maroko.

Může tak lépe rozumět tomu, jak se jeho svěřenci cítí. "Před mistrovstvím světa bylo kolem téhle otázky mnoho řečí. Spousta novinářů se ptala, proč radši nevezmu hráče, kteří se narodili v Maroku. Ale oni ukázali, že jsou pravými Maročany, kteří chtějí za národní tým položit život," pochvaluje si.

Studie vládního úřadu pro marockou komunitu v zahraničí ukázala, že téměř dvě třetiny Maročanů žijících v Evropě ve věku 18 až 35 let navštěvuje severoafrické království jednou ročně. "Vždycky, když tam jedu, mám nepopsatelné pocity," svěřuje se Sofyan Amrabat, jeden z objevů turnaje.

Spolu s ostatními se nyní bude snažit vyvolat podobné vzrušení i ve fanoušcích Lvů z Atlasu. Historická medaile je blízko...