Polští hooligans - historie a tradice prolitá krví
Zaujalo nás
Polsko je zemí chuligánům zaslíbenou. Byť historie polských chuligánů patří mezi jednu z nejmladších na světě. Počátek vzniku této scény se datuje až od osmdesátých let dvacátého století. Polské ekipy (chuligánské skupiny) vystupují obzvlášť brutálně, jsou výborně organizované a bojovníci jsou většinou velice dobře vytrénovaní jedinci, kteří se věnují sportům, jako je kick box, thajský box, karate a další. Vytvořili si svou vlastní chuligánskou ligu, ve které se soutěží o nejtvrdší a nejbrutálnější chuligány v Polsku. Polští chuligáni momentálně patří mezi vůbec to nejlepší, co světoví hooligans nabízí.
Situace mezi polskými hooligans je veskrze specifická. První chuligánská skupina na území našich severních sousedů se začala budovat okolo klubu Lechia Gdaňsk na začátku osmdesátých let. Příznivci Lechie ovšem nechodili jenom fandit na fotbalová utkání, nýbrž zde dávali jasně najevo, co si myslí o tehdejším vládnoucím komunistickém režimu. Situace během fotbalových utkání a po nich se zvrhávaly ve velké demonstrace proti komunistickému režimu a chuligáni, ale nejenom oni, se na ulicích střetávali s komunistickými milicemi. Fotbal byl jednou z mála lidových zábav, které režim nemohl zakázat, chuligáni z Gdaňsku si toho byli dobře vědomi a navíc měli podporu i polské opozice. Už zde nejspíše vzniká problém, který naplno propuká v letech devadesátých. Chuligáni ze všech koutů Polska si v bojích za svobodu a proti komunistickému režimu vydobyli tak pevné pozice, že lidem byli přijímáni spíše jako zachránci než výtržníci. Podpora polské opozice z nich dělá vážené občany a samotní "obyčejní" Poláci stojí většinou na jejich straně.
Pád komunismu má za následek zlatá léta chuligánství v Polsku. Díky nabyté svobodě a velice tíživé ekonomické situaci si získávají radikální přívrženci fotbalových klubů další a další sympatizanty. Zaostalost se projevuje také na polských stadionech. Při zápasech dělí tábory domácích a hostujících fanoušků pouze křehké, přenosné zábrany, což vytváří ideální podmínky pro střet mezi znepřátelenými skupinami.
Dalším velkým problémem pro vládu i policii zůstává obrovský počet chuligánů. Výtržníci totiž nejsou sdruženi jenom při těch největších polských klubech, ale takřka při všech klubech na všech úrovních. Kontrola a zajištění bezpečnosti při tak masivních počtech chuligánů nemůže být nikdy stoprocentní. Proto dochází naprosto běžně ke střetům několika desítek chuligánů na úrovni čtvrtých či pátých nejvyšších soutěží.
Chuligáni v Polsku se velice často střetávají v tzv. ustawkách. Jedná se o domluvené bitky někde na louce, lese, v parku nebo jiném zvoleném místě. Na základě výsledků těchto bitek se určuje žebříček ligy chuligánů, kterému dlouhá léta kraluje Lech Poznaň, jehož chuligáni jsou patrně vůbec tím nejsilnější chuligánským táborem v Evropě.
Právě hooligans Lechu Poznaň také byli hlavními propagátory zákazu používání zbraní ve vzájemných potyčkách. V tomto směru mají nejhorší pověst chuligáni Cracovie Krakov. Podle dostupných informací mají na svědomí smrt jedenácti příznivců konkurenční Wisly Krakov. Které smrtelné události se přímo týkaly nevraživosti mezi oběma kluby, lze však jen těžko ověřit. Nicméně v letech devadesátých i prvním desetiletí nového tisíciletí docházelo poměrně často k úmrtím v souvislosti s fotbalem a mrtví fanoušci se počítají na desítky.
Polským specifikem jsou také družby mezi kluby. Existuje celá řada družeb a orientace mezi nimi je velice složitá, jelikož jejich počet jde do stovek. Dvě družby však svým významem pohltí zbytek. Jedna, a nejsilnější z nich, je tzv. Wielka triada, do které patří Lech Poznaň, Arka Gdynia a Cracovia Krakov. Všechny tři tábory patří ke špičce polského chuligánského žebříčku. Jakýmsi protipólem je pak druhá družba - Wisla Krakov, Lechia Gdaňsk a Slask Wroclaw.
Rivalita mezi polskými kluby je vskutku obrovská, proto není ani na zápasech reprezentace dodržován smír mezi těmito skupinami. Vůbec největší nenávist však funguje mezi chuligány Lechu Poznaň a Legie Varšava. Dalším zápasem, který bývá snad ještě více vyhrocen a ve kterém chuligáni nectí žádná pravidla, je krakovské městské derby mezi Wislou a Cracovií. Duel bývá označován jako Święta Wojna (Svatá válka). Krakov je i v rámci Polska velmi specifický a při zápasech těchto dvou klubů dochází nejčastěji k úmrtí fanoušků. Chuligáni se nezdráhají použít mačety, sekery, nože i střelné zbraně. V souvislosti s tímto derby zahynulo nejméně dvacet fanoušků - jedenáct z Wisly a devět z Cracovie.
Samostatnou kapitolu tvoří mezistátní utkání. Jak již bylo výše uvedeno, polští chuligáni nedodržují reprezentační smír, a tak na zápasech vlastní země vyvolávají bitky mezi sebou. Nejznámějším se stal případ z května 1993, kdy do polského Chorzowa přijela Anglie. Několik dní před zápasem byl zabit příznivec Pogoně Štětín, když byl probodnut nožem od příznivce Cracovie Krakov. To mělo za následek obrovské výtržnosti na stadionu, kdy se mezi sebou prali jak Angličané s Poláky, tak i Poláci navzájem. Podobná situace se opakuje také v roce 1999 při zápase stejných soupeřů.
O velké síle a schopnosti chuligánů v Polsku svědčí také situace kolem jednoho z nejslavnějších polských klubů - Legie Varšava. Problém se týká boje mezi fanoušky a vlastníky klubu (mediální gigant ITI) a historie tohoto problému je velmi rozsáhlá. Proto jenom dodejme, že po třech letech bojů mezi fanoušky Legie a vedením klubu, kdy stadion Legie zel prázdnotou, došlo v roce 2010 ke změně ředitele klubu, který ustoupil fanouškům Legie a splnil jejich požadavky bezezbytku. Od nové sezony 2010/2011 přestali legionisti (přezdívka Legie Varšava) bojkotovat utkání svého klubu a navíc se dočkali nového moderního stadionu.
Problém s chuligány v Polsku se stále prohlubuje. Vláda sice podnikla některá opatření proti fotbalovým výtržníkům, například také existuje registr chuligánů po vzoru Anglie či Německa, nicméně vymahatelnost práva a kontrolovatelnost daných zákonů je v Polsku takřka nulová. Téměř čtyřicetimilionová země se v současné době chystá na pořádání evropského šampionátu v roce 2012, a tak se místní úřady snaží vymyslet účinnou strategii na boj s fotbalovými chuligány. Zatím se jim to však příliš nedaří, o čemž se mohla přesvědčit i naše policie při kvalifikačním utkání v Praze v roce 2009.
Situace mezi polskými hooligans je veskrze specifická. První chuligánská skupina na území našich severních sousedů se začala budovat okolo klubu Lechia Gdaňsk na začátku osmdesátých let. Příznivci Lechie ovšem nechodili jenom fandit na fotbalová utkání, nýbrž zde dávali jasně najevo, co si myslí o tehdejším vládnoucím komunistickém režimu. Situace během fotbalových utkání a po nich se zvrhávaly ve velké demonstrace proti komunistickému režimu a chuligáni, ale nejenom oni, se na ulicích střetávali s komunistickými milicemi. Fotbal byl jednou z mála lidových zábav, které režim nemohl zakázat, chuligáni z Gdaňsku si toho byli dobře vědomi a navíc měli podporu i polské opozice. Už zde nejspíše vzniká problém, který naplno propuká v letech devadesátých. Chuligáni ze všech koutů Polska si v bojích za svobodu a proti komunistickému režimu vydobyli tak pevné pozice, že lidem byli přijímáni spíše jako zachránci než výtržníci. Podpora polské opozice z nich dělá vážené občany a samotní "obyčejní" Poláci stojí většinou na jejich straně.
Pád komunismu má za následek zlatá léta chuligánství v Polsku. Díky nabyté svobodě a velice tíživé ekonomické situaci si získávají radikální přívrženci fotbalových klubů další a další sympatizanty. Zaostalost se projevuje také na polských stadionech. Při zápasech dělí tábory domácích a hostujících fanoušků pouze křehké, přenosné zábrany, což vytváří ideální podmínky pro střet mezi znepřátelenými skupinami.
Dalším velkým problémem pro vládu i policii zůstává obrovský počet chuligánů. Výtržníci totiž nejsou sdruženi jenom při těch největších polských klubech, ale takřka při všech klubech na všech úrovních. Kontrola a zajištění bezpečnosti při tak masivních počtech chuligánů nemůže být nikdy stoprocentní. Proto dochází naprosto běžně ke střetům několika desítek chuligánů na úrovni čtvrtých či pátých nejvyšších soutěží.
Chuligáni v Polsku se velice často střetávají v tzv. ustawkách. Jedná se o domluvené bitky někde na louce, lese, v parku nebo jiném zvoleném místě. Na základě výsledků těchto bitek se určuje žebříček ligy chuligánů, kterému dlouhá léta kraluje Lech Poznaň, jehož chuligáni jsou patrně vůbec tím nejsilnější chuligánským táborem v Evropě.
Právě hooligans Lechu Poznaň také byli hlavními propagátory zákazu používání zbraní ve vzájemných potyčkách. V tomto směru mají nejhorší pověst chuligáni Cracovie Krakov. Podle dostupných informací mají na svědomí smrt jedenácti příznivců konkurenční Wisly Krakov. Které smrtelné události se přímo týkaly nevraživosti mezi oběma kluby, lze však jen těžko ověřit. Nicméně v letech devadesátých i prvním desetiletí nového tisíciletí docházelo poměrně často k úmrtím v souvislosti s fotbalem a mrtví fanoušci se počítají na desítky.
Polským specifikem jsou také družby mezi kluby. Existuje celá řada družeb a orientace mezi nimi je velice složitá, jelikož jejich počet jde do stovek. Dvě družby však svým významem pohltí zbytek. Jedna, a nejsilnější z nich, je tzv. Wielka triada, do které patří Lech Poznaň, Arka Gdynia a Cracovia Krakov. Všechny tři tábory patří ke špičce polského chuligánského žebříčku. Jakýmsi protipólem je pak druhá družba - Wisla Krakov, Lechia Gdaňsk a Slask Wroclaw.
Rivalita mezi polskými kluby je vskutku obrovská, proto není ani na zápasech reprezentace dodržován smír mezi těmito skupinami. Vůbec největší nenávist však funguje mezi chuligány Lechu Poznaň a Legie Varšava. Dalším zápasem, který bývá snad ještě více vyhrocen a ve kterém chuligáni nectí žádná pravidla, je krakovské městské derby mezi Wislou a Cracovií. Duel bývá označován jako Święta Wojna (Svatá válka). Krakov je i v rámci Polska velmi specifický a při zápasech těchto dvou klubů dochází nejčastěji k úmrtí fanoušků. Chuligáni se nezdráhají použít mačety, sekery, nože i střelné zbraně. V souvislosti s tímto derby zahynulo nejméně dvacet fanoušků - jedenáct z Wisly a devět z Cracovie.
Samostatnou kapitolu tvoří mezistátní utkání. Jak již bylo výše uvedeno, polští chuligáni nedodržují reprezentační smír, a tak na zápasech vlastní země vyvolávají bitky mezi sebou. Nejznámějším se stal případ z května 1993, kdy do polského Chorzowa přijela Anglie. Několik dní před zápasem byl zabit příznivec Pogoně Štětín, když byl probodnut nožem od příznivce Cracovie Krakov. To mělo za následek obrovské výtržnosti na stadionu, kdy se mezi sebou prali jak Angličané s Poláky, tak i Poláci navzájem. Podobná situace se opakuje také v roce 1999 při zápase stejných soupeřů.
O velké síle a schopnosti chuligánů v Polsku svědčí také situace kolem jednoho z nejslavnějších polských klubů - Legie Varšava. Problém se týká boje mezi fanoušky a vlastníky klubu (mediální gigant ITI) a historie tohoto problému je velmi rozsáhlá. Proto jenom dodejme, že po třech letech bojů mezi fanoušky Legie a vedením klubu, kdy stadion Legie zel prázdnotou, došlo v roce 2010 ke změně ředitele klubu, který ustoupil fanouškům Legie a splnil jejich požadavky bezezbytku. Od nové sezony 2010/2011 přestali legionisti (přezdívka Legie Varšava) bojkotovat utkání svého klubu a navíc se dočkali nového moderního stadionu.
Problém s chuligány v Polsku se stále prohlubuje. Vláda sice podnikla některá opatření proti fotbalovým výtržníkům, například také existuje registr chuligánů po vzoru Anglie či Německa, nicméně vymahatelnost práva a kontrolovatelnost daných zákonů je v Polsku takřka nulová. Téměř čtyřicetimilionová země se v současné době chystá na pořádání evropského šampionátu v roce 2012, a tak se místní úřady snaží vymyslet účinnou strategii na boj s fotbalovými chuligány. Zatím se jim to však příliš nedaří, o čemž se mohla přesvědčit i naše policie při kvalifikačním utkání v Praze v roce 2009.
Komentáře (362)