Ozvěny z Bundesligy: Levonohý šikula ukazuje nováčka v příhodném světle

Na nováčka Bundesligy posbíral Heidenheim slušných sedm bodů. Může za to především Jan-Niklas Beste, který ruku k dílu přiložil u 80 procent vstřelených gólů svého celku. Záložník, který vyniká šikovnou levačkou, dává naději, že i malý klub umí velké věci. A to se k opoře mužstva pořád mohou přidat další šikovní hráči.

Jméno jej předurčuje k tomu, aby patřil mezi výjimečné. Aby byl lídrem, tím nejlepším. Dlouho tomu ovšem velice nic nenasvědčovalo. Jan-Niklas Beste sice prošel mládežnickými kategoriemi v Dortmundu i německé reprezentaci, do A-týmu Borussie se ale nikdy neprokousal a kariéra v dresu národního týmu skončila na úrovni hráčů do 20 let. Lépe to s ním nevypadalo ani po odchodu do Brém, kde nastupoval výhradně za rezervu Werderu. Následně se Bestemu nedařilo ani v nizozemském Emmenu.

Záložník s poněkud nevšední vizáží pookřál až v Regensburgu. Snad mu prospěla absence hučících diváků a před prázdnými ochozy se konečně uklidnil. Ať už za nakopnutím kariéry stálo cokoliv, i díky příspěvku odchovance Dortmundu se klub z Horní Falce dvakrát udržel ve 2. Bundeslize (a po Besteho odchodu již spadl do 3. Ligy). Toho si všiml Heidenheim, jenž přivedl parťáka a dvorního nahrávače pro kanonýra Tima Kleindiensta. Společně pak v uplynulé sezóně utvořili duo, které FCH dovedlo poprvé v historii do nejvyšší německé soutěže. Kleindienst k tomu přispěl úctyhodnými 25 přesnými trefami, Beste zase 13 přihrávkami na gól. Oba byli v těchto metrikách nejlepšími hráči celé soutěže a není tedy divu, že se objevili také v nejlepší jedenáctce sezóny 2. Bundesligy, kterou sestavil renomovaný magazín Kicker.

Po postupu měl ofenzivu Heidenheimu táhnout především Kleindienst. Přece jen už si v Německu vybudoval o něco větší jméno a také již dříve 1. Bundesligu několikrát okusil v dresu Freiburgu. Po šesti kolech aktuálního ročníku lze ale říct, že jej Beste zcela zastiňuje. Zatímco Kleindienst se zmohl "jen" na dva góly z penalt, Beste měl prsty v osmi z celkového počtu deseti branek Heidenheimu. Tři z nich sám vsítil, na další tři přihrál a dvakrát - pro následně skórujícího Kleindiensta - zařídil pokutový kop (a k tomu ještě sám jednu penaltu neproměnil).

Celý Heidenheim těží z Besteho umění především ze standardních situací. Přímo do brány zakroutil levonohý fotbalista míč proti Hoffenheimu i uplynulý víkend proti Unionu. Příznivci Bundesligy už tedy nemusí tolik litovat odchodu Aaróna Martína Caricola z Mainzu, neboť místo něj se na přímé kopy našel jiný šikovný levák (respektive hned dva, protože Beste svádí duel o krásné góly přes stojící zeď ještě s Alejandrem Grimaldem z Leverkusenu). Do toho umí Beste najít své spoluhráče přesným centrem, analytický web FBref jich napočítal 53 (spolu s Franckem Honoratem z Mönchengladbachu nejvíc v lize). Slušný je též počet čtrnácti vyprodukovaných klíčových přihrávek. Vskutku parťák do sestavy k pohledání.

Trenér se neusmívá? Nevadí

Pokud hledáte cestu, jak si Heidenheim oblíbit, právě Beste může být požadovaným pojítkem. S bundesligovým nováčkem to totiž není tak jednoduché jako se Schalke či Hamburkem (pokud se tedy HSV někdy hodlá do 1. Bundesligy vrátit), do nichž se při pohledu na vyprodané tribuny leckdo okamžitě zamiluje. Celek z Bádenska-Württemberska něco takového nenabízí, neboť jeho stadion s kapacitou 15 tisíci diváků je v celé soutěži tím nejmenším. Heidenheim tedy touto optikou rozhodně nelze srovnávat s velkokluby, nýbrž spíš s takovým Paderbornem (jehož bunkr v Bundeslize svítil jako pěst na oko snad ještě výrazněji).

Navzdory limitující kapacitě ale má Heidenheim své kouzlo. Jeho vzestup z páté až do první německé ligy za necelých 20 let bez výrazné finanční injekce je jistě impozantní. Ještě větším úkazem je v porovnání s Lipskem, které se stalo továrnou na talenty především díky kapitálu firmy Red Bull, která zvesela ignoruje veškerá pravidla i zavedené pořádky. Takový příběh sám o sobě do značné míry určitě vyrovnává defekt v podobě malého stadionu. Zvlášť, když jej okořeníme o osobu Franka Schmidta, trenéra, jenž FCH vede nepřetržitě od roku 2007.

Jenže Schmidt se moc neumí usmívat. Pořád se tváří až příliš vážně, tak nějak tajemně a uzavřeně. Jako by nad fotbalem přemýšlel 24 hodin denně a fazóna jeho kádru šla mimo něj. Přitom by se Heidenheimu nějaká líbivá persona jistě hodila. No vida, v tom případě jde forma Besteho přímo do rány.

Nováček ale postupně odhaluje i své další opory. Nejlepším střelcem mužstva je se čtyřmi zásahy host z Brém Eren Dinkçi, jehož jistě sonduje hned několik klubů. Máme tu také již zmíněného Kleindiensta. A naposledy proti Unionu zazářil brankář Kevin Müller, který bránu Heidenheimu střeží už osm let.

Zatím se jedná pouze o dílky do mozaiky, kterou Schmidt a spol. ještě musí výrazně přikrášlit. Heidenheim dosud v žádném bundesligovém mači nepřelstil svého protivníka v metrice očekávaných gólů a ve statistice xGD, tj. rozdílu mezi očekávanými vstřelenými a inkasovanými brankami, je dle datařů z FBref nejhorším mančaftem soutěže (Dominik Husťak v diskuzi na EuroFotbalu trefně napsal, že naposledy dal Unionu ochutnat jeho vlastní medicínu). Hráči v čele s Bestem ale postupně dělají z FCH přívětivější klub. Dejme mu tedy šanci.