Nejlepší hráč bundesligového souboje o Ligu mistrů

Sobotní podvečer patřil souboji tradičních německých vyslanců v Evropě. Veltins aréna viděla duel Schalke 04 s Bayerem Leverkusen. Jinou příchuť, než evropskou, zápas neměl ani tentokrát. Na jeden ze šlágrů 31. kola Bundesligy se podrobněji podíval komentátor Eurosportu Radoslav Vagaský.

Do Gelsenkirchenu se před zápasem samozřejmě doneslo, že Hertha, průběžně držící poslední čtvrtou místenku do Ligy mistrů, podlehla na domácím hřišti Bayernu 0:2, a toho hodlal využít Bayer na upevnění třetí pozice, odkud se do nejprestižnější evropské klubové soutěže postupuje přímo bez nutnosti hrát nevyzpytatelnou kvalifikaci. Jestliže byla prohra Berlíňanů pro Leverkusen dobrou zprávou, pro úhlavní fanouškovské rivaly Herthy, pro Schalke, to byla zpráva přímo fantastická. V ostatních týdnech herně a výsledkově nepřesvědčivým Königsblauen by v případě sobotního úspěchu byla Liga mistrů najednou na dostřel jediného bodu.

Vidina čtvrtého místa byla pro Schalke velikým impulzem a fanoušci svůj tým zajisté nepoznávali. Domácí od úvodních minut na hřišti dominovali. Choupo-Moting, kterému na levé straně hřiště zdatně pomáhal Kolašinac, ničil Jedvaje, který byl snad nakonec i rád, že musel ze zápasu odstoupit ve 32. minutě kvůli zranění. Choupo-Moting, který na jaře neskóroval ani jednou (všechny 3 góly a 2 asistence si připsal na podzim), se probudil včas. První polovina zápasu byla jeho. Vyhrával téměř všechny osobní souboje (celkem jich zaznamenal 21; pro srovnání, nejlepší mezi hosty byl Bellarabi s 13 vyhranými souboji) a Jedvaj neuměl najít recept na jeho hru tělem a typickou kličku na dlouhou nohu. Ve 14. minutě navíc předvedl rodák z Hamburku a kamerunský reprezentant povedené sólo od půlící čáry, které zakončil gólem za pomoci teče nešťastného Topraka (trefa Choupa-Motinga byla jubilejním 2400. gólem Schalke v Bundeslize). Nešťastného Topraka též proto, že deset minut předtím zapříčinil pokutový kop, při kterém však gólman Leverkusenu Leno ukázal, že je specialistou na penalty (brilantně chytil 9. penaltu ve své bundesligové kariéře - z celkového počtu 31), a taktéž proto, že i on musel střídat kvůli zranění v 65. minutě. Že v prvním poločase, především to platí pro úvodních 30 minut, bylo na hřišti jen jedno mužstvo, prokazuje, že ve 26. minutě zápasu měl hrot Bayeru Chicharito na svém kontě pouhé tři kontakty s balónem. Převahu domácích pak ve 29. minutě zvýraznil gólem Sané po pěkné kombinaci s Meyerem.

Poločasový Bratwurst a Veltins Bier musely většině návštěvníků Veltins arény chutnat, zvláště pak těm, kteří měli načteny statistiky. Schalke neprohrálo posledních 67 zápasů, v nichž po poločase vedlo jakýmkoliv rozdílem a když ten rozdíl byl na domácí půdě během přestávky dvougólový, v takovém zápase přišla prohra naposledy před čtyřiceti lety proti Frankfurtu.

Jenže, současní hráči Leverkusenu mají vcelku čerstvou zkušenost s otáčením dvougólové ztráty (na konci října minulého roku prohrávali proti Stuttgartu 0:2 i 1:3, přesto po závěrečném hvizdu brali tři body). Tudíž věděli, že to lze. Připočítejme herní sebevědomí získané během předešlých týdnů a výsledkem byl druhý poločas. Mužstva si úplně obrátila role. Bayer začal předvádět rychlý, kombinační a přímočarý fotbal. Úlohu Choupa-Motinga převzal Bellarabi, který řídil téměř každý útok hostí. A když se k tomu přidal v sobotu překvapivě chybující Fährmann, který patří v této sezóně k nejlepším brankářům ligy, výsledek byl pro domácí tým zdrcující. V průběhu 6 minut farmaceuti otočili duel. Nejdříve devatenáctiletý Brandt vstřelil v pátém zápase po sobě gól (pouze jeden teenager je v tomto směru lepší - nesmrtelnému Gerdu Müllerovi se před dovršením dvacítky povedlo dát gól šest zápasů za sebou), poté Bellarabi srovnal volejem, který svým provedením jemně připomínal nejhezčí gól kariéry Paola di Cania (Bellarabi v posledních pěti zápasech dal 2 góly a na 6 přímo přihrál) a v 59. minutě vítěznou trefou stanovil klubový rekord Bayeru mexický kanonýr Javier Hernández (žádný jiný hráč v historii Bayeru nepotřeboval na vstřelení 17 branek v Bundeslize méně zápasů; Chicharito odehrál v sobotu 27. bundesligový zápas).

V sobotu si v Gelsenkirchenu zase mohl bundesligový fanoušek připomenout, proč miluje německý fotbal. K vidění bylo vše. Ofenzivní fotbal, šance, góly, napětí, německá zarputilost a odhodlání, ale především skvělé individuální výkony Choupa-Motinga, Saného, Bellarabiho nebo Lena.

Nejlepším hráčem na hřišti byl ale někdo jiný, muž v červeném dresu s číslem 20. Charles Aránguiz, defenzivní záložník, druhý nejdražší nákup Leverkusenu v historii (stál 13 mil. €; pouze Calhanoglu zatížil klubovou pokladnici větší částkou, a to 14,5 mil. €) byl tím mužem, který především ve druhém poločase sám ovládl střed hřiště a dával prostor k ofenzivním rozletům Bellarabiho, Kampla nebo Brandta. Navíc, téměř nebylo důležité akce Bayeru, na počátku které by nebyl on, ať už rozehrávkou (jenom 3 z jeho 31 přihrávek směřovaly vyloženě k vlastní bráně) nebo důležitým obranným zákrokem (21 z jeho 22 sprintů byly vykonány při obranné činnosti). Kromě sprintů němečtí statistici počítají i tzv. intenzivní náběhy a těch měl 27letý chilský reprezentant ze všech hráčů na hřišti nejvíce, což ve výsledku dalo úctyhodných 13,4 naběhaných kilometrů (Darida, nejlepší bundesligový hráč v této statistice, v průměru naběhá 12,1 km na zápas). Aránguiz při nepřítomnosti Calhanoglua rozehrával každou standartku a byl velice blízko premiérovému zásahu. Dvakrát nastřelil břevno (Leverkusen je v tomto ohledu největší smolař ligy, již 25x nastřelil konstrukci brány). Deník Bild, známkující hráče bezprostředně po utkání, udělil Aránguizovi společně s Lenem zaslouženou jedničku. Jsem zvědavý, s jakou známkou dorazí často přísnější magazín Kicker během pondělí.

Charles Aránguiz si po svém letním příchodu do Leverkusenu ihned poranil achilovku, kvůli čemu nebyl k dispozici tři čtvrtě roku. V sobotu odehrál 4. bundesligový zápas, podruhé byl v základní sestavě. Způsob, jakým to zvládl, mě naprosto uchvátil, zvláště, když si uvědomím, že doposud na klubové úrovni působil jen v Jižní Americe, která je fotbalovým stylem dosti odlišná od stylu bundesligového. Už teď se velice těším na další fotbalové představení Aránguize na německých stadionech.