Muslimské hidžáby dostaly po pěti letech oficiálně zelenou
Když loni v červnu FIFA lusknutím prstu diskvalifikovala íránské ženy z kvalifikace na Olympijské hry, bylo z toho silné pozdvižení. Důvod byl totiž jediný: Íránky prostě jen připomínaly zástup vodních pólařek, přes hlavy měly přetažené bílé šátky, tradiční muslimské hidžáby. Teď jim konečně svítá na lepší časy...
Tehdy šlo o vskutku šokující událost. V prvním kole kvalifikační cyklu si Íránky vedly báječně. Ve třech zápasech ani jednou neprohrály, postoupily z prvního místa a brousily si zuby na finálové kolo, do něhož také měly coby favoritky proplout.
Pak ale nastal zlom. Íránky se chystaly opětovně navléci tradiční hidžáby, oficiálně zakázané roku 2007. Nepomohla jim přitom ani ochota se přizpůsobit. Na stanovisko FIFA vydané v dubnu 2010 a hlásající, že se hidžáby s ohledem na olympiádu v Londýně rozhodně nebudou smět nosit, reagovaly představením revoluční novinky: speciálně navržených šátků objímajících hlavu i krk, doopravdy silně připomínajících plavecké čepice. FIFA nicméně i nad tímto modelem ohrnula nos.
Což bylo samo o sobě zvláštní - tenhle doplněk se totiž inspiroval ve zcela legálních příkladech ze světa atletiky. Třeba na pekingských hrách před čtyřmi lety se až do semifinále ženské dvoustovky probojovala bahrajnská sprinterka Ruqaya Al Ghasara. Na to si možná i vzpomenete; také ona totiž sáhla pro zvláštní pokrývku hlavy. A nikterak konkrétně se neprotestovalo, diskvalifikovaná nebyla; ba naopak skončila šestá a ve své rodné zemi mohla být pokojně oslavována.
I proto, že fenomén "sportovních hidžábů" veřejně prosazovala. Osudným se jí po pár měsících stal teprve prokázaný doping; ne taková - s prominutím - stupidita.
Navíc co se případu Íránek týče, doteď není jasné, zda to z jejich strany byla učiněná rebelie, či zda pořadatelé a rozhodčí své drsné úmysly hráčkám interpretovaly až v tunelu, o čemž se zcela vážně spekulovalo. Nicméně ať to bylo tak či onak, Jordánky vyhrály kontumačně 3:0; stejně jako poté ještě Thajky, Uzbečky i Vietnamky. "Takové pravidlo znamená pro íránský ženský fotbal konečnou," zkonstatovala tenkrát dramaticky Shahrzad Mozaraf, toho času trenérka zklamaného národního výběru.
Fotbal se touto kauzou okamžitě zařadil ke sportům jako plavání či gymnastika, kde šíitské zvyky na mezinárodní scéně dlouhodobě netolerují; volejbal či karate jsou jiná skupina, v těchto sportech Íránky už dříve excelovaly a dále také jsou úspěšné - jenže tahle škatulka kopané souzena nebyla.
Ostatně rovněž na asijském kontinentě, kde by se snášenlivost muslimských symbolů očekávala snáze, si nikdy nebyli schopni prosadit výjimku. Šátky byly celoplošně považovány za riskantní a zdraví škodlivé, neboť údajně zvyšovaly procento úrazů v oblasti krku. Až průlom textilního materiálu zvaného v češtině "suchý zip" tenhle předpoklad smetl ze stolu. Aby včera pravidlová komise IFAB ve spolupráci s FIFA konec banu definitivně posvětila.
Zásadním argumentem pro uvolnění napětí mezi blízkovýchodním a západním fotbalovým světem se nakonec ukázala být teze, že šátky nejsou ani tak symbolem náboženským, jako spíš kulturním. A to by de facto nemělo být nic proti ničemu. Prezident Asijské fotbalové konfederace Zhang Jilong pak ve své reakci na povolení hidžábů mimo jiné říká, že tím FIFA ukázala odhodlání "jít s dobou"...
Tehdy šlo o vskutku šokující událost. V prvním kole kvalifikační cyklu si Íránky vedly báječně. Ve třech zápasech ani jednou neprohrály, postoupily z prvního místa a brousily si zuby na finálové kolo, do něhož také měly coby favoritky proplout.
Pak ale nastal zlom. Íránky se chystaly opětovně navléci tradiční hidžáby, oficiálně zakázané roku 2007. Nepomohla jim přitom ani ochota se přizpůsobit. Na stanovisko FIFA vydané v dubnu 2010 a hlásající, že se hidžáby s ohledem na olympiádu v Londýně rozhodně nebudou smět nosit, reagovaly představením revoluční novinky: speciálně navržených šátků objímajících hlavu i krk, doopravdy silně připomínajících plavecké čepice. FIFA nicméně i nad tímto modelem ohrnula nos.
Což bylo samo o sobě zvláštní - tenhle doplněk se totiž inspiroval ve zcela legálních příkladech ze světa atletiky. Třeba na pekingských hrách před čtyřmi lety se až do semifinále ženské dvoustovky probojovala bahrajnská sprinterka Ruqaya Al Ghasara. Na to si možná i vzpomenete; také ona totiž sáhla pro zvláštní pokrývku hlavy. A nikterak konkrétně se neprotestovalo, diskvalifikovaná nebyla; ba naopak skončila šestá a ve své rodné zemi mohla být pokojně oslavována.
I proto, že fenomén "sportovních hidžábů" veřejně prosazovala. Osudným se jí po pár měsících stal teprve prokázaný doping; ne taková - s prominutím - stupidita.
Navíc co se případu Íránek týče, doteď není jasné, zda to z jejich strany byla učiněná rebelie, či zda pořadatelé a rozhodčí své drsné úmysly hráčkám interpretovaly až v tunelu, o čemž se zcela vážně spekulovalo. Nicméně ať to bylo tak či onak, Jordánky vyhrály kontumačně 3:0; stejně jako poté ještě Thajky, Uzbečky i Vietnamky. "Takové pravidlo znamená pro íránský ženský fotbal konečnou," zkonstatovala tenkrát dramaticky Shahrzad Mozaraf, toho času trenérka zklamaného národního výběru.
Fotbal se touto kauzou okamžitě zařadil ke sportům jako plavání či gymnastika, kde šíitské zvyky na mezinárodní scéně dlouhodobě netolerují; volejbal či karate jsou jiná skupina, v těchto sportech Íránky už dříve excelovaly a dále také jsou úspěšné - jenže tahle škatulka kopané souzena nebyla.
Ostatně rovněž na asijském kontinentě, kde by se snášenlivost muslimských symbolů očekávala snáze, si nikdy nebyli schopni prosadit výjimku. Šátky byly celoplošně považovány za riskantní a zdraví škodlivé, neboť údajně zvyšovaly procento úrazů v oblasti krku. Až průlom textilního materiálu zvaného v češtině "suchý zip" tenhle předpoklad smetl ze stolu. Aby včera pravidlová komise IFAB ve spolupráci s FIFA konec banu definitivně posvětila.
Zásadním argumentem pro uvolnění napětí mezi blízkovýchodním a západním fotbalovým světem se nakonec ukázala být teze, že šátky nejsou ani tak symbolem náboženským, jako spíš kulturním. A to by de facto nemělo být nic proti ničemu. Prezident Asijské fotbalové konfederace Zhang Jilong pak ve své reakci na povolení hidžábů mimo jiné říká, že tím FIFA ukázala odhodlání "jít s dobou"...
Komentáře (373)