Mladí a neklidní. Za dozoru legend se Ajax hlásí o slovo

Dvacet jedna let. Tolik času uplynulo od poslední účasti Ajaxu Amsterdam ve finálovém souboji o evropskou trofej. Psal se rok 1996, římské Stadio Olimpico hostilo finále Ligy mistrů a obhájce trofeje z Nizozemska, jenž o rok předtím porazil zásluhou pozdního gólu Patricka Kluiverta milánské AC, se utkal s dalším italským celkem, Juventusem.

Tentokrát však už hvězdnému mužstvu s van der Sarem, Blindem, Litmanenem, Davidsem a dalšími štěstí nepřálo a celek Louise van Gaala Staré dámě, za kterou mimo jiné ve středu pole nastoupil i Antonio Conte, na penalty podlehl.

Od té doby se nejslavnější nizozemský klub ve finále žádné evropské pohárové soutěže neobjevil. To se na konci května změní. Na trávník stockholmské Friends Areny hráči Ajaxu vyběhnou, aby se s Manchesterem United utkali o pohár pro vítěze Evropské ligy.

Dvacet jedna let. To je průměrný věk mužstva, jež někdejší nejlepší klub Evropy do finále druhé nejprestižnější pohárové soutěže posunulo. Sedmi hráčům, kteří ve čtvrtek na hřišti Olympiku Lyon hájili náskok z odvety 4:1, je jednadvacet nebo ještě méně. V Americe by někteří z nich ještě ani postup nemohli zapít pivem.

Na první pohled se při srovnání dnešního a tehdejšího amsterdamského mužstva může zdát, že nemohou být odlišnější. Van Gaalův tým disponoval už v tehdejší době hvězdou vedle hvězdy, zatímco jména Boszových svěřenců se fotbalový svět teprve učí. Přesto tu pár spojných bodů nalezneme.

Edwin van der Sar. Legendární gólman, který se přes dvacet let držel v absolutní špičce, aby ještě po čtyřicítce Manchester United udivoval svými neskutečnými reflexy. V Ajaxu strávil devět sezon a získal čtyři tituly v Eredivisie, pohár pro vítěze Poháru UEFA a již zmíněnou trofej za triumf v Champions League. Dnes? Jeden z ředitelů a členů vedení Ajaxu.

Marc Overmars. Postavou malý, ale na hřišti nepřehlédnutelný. Šikovný a ďábelsky rychlý křídelník prošel kromě Ajaxu i Arsenalu a Barcelonou, i on byl součástí nizozemské repre i zlatého amsterdamského týmu z roku 95. Dnes? Technický ředitel klubu.

Dennis Bergkamp. Rychlost, inteligence a úžasná technika. Legenda Arsenalu a definice pojmu second striker. A také odchovanec Ajaxu, který dnes v klubu pracuje jako asistent trenéra Petera Bosze.

Jak vidno, nizozemský celek rozhodně svým legendám umí najít místo ve vedení klubu, a co více, oni svou prací dokazují, že tam oprávněně patří. Trochu výjimkou je v tomto směru právě současný kouč klubu. Třiapadesátiletý Bosz nikdy nehrál za Ajax, ba právě naopak, má za sebou pět let ve službách největšího rivala, Feyenoordu.

I coby manažerovi se zatím Boszovi větší kluby vyhýbaly, kromě krátké epizody v Maccabi Tel Aviv trénoval menší nizozemské kluby - dvakrát byl jeho působištěm Heracles, tři roky pak strávil ve Vitesse.

I přesto byl právě on tím, kdo nahradil ve funkci Franka de Boera. Bývalý špičkový stoper, jenž se narozdíl od Bosze může pochlubit úchvatnou kariérou v bíločerveném dresu, s mužstvem získal čtyři ligové tituly.

Jeho poslední dvě sezony na lavičce Ajaxu ovšem nedopadly tak, jak by si fanoušci v Amsterdamu představovaly. V sezoně 2014/15 si pro titul suverénně dokráčelo PSV s obrovským sedmnáctibodovým náskokem na čele tabulky, o rok později pak o téměř jistý titul Ajax přišel v posledním kole - po šokující remíze na hřišti sestupujícího De Graafschapu.

Jakkoliv udělal bývalý nizozemský reprezentant na lavičce Ajaxu kus práce, Bosz se rozhodně neostýchal sestavit si mančaft podle svého. Z jedenácti hráčů, kteří nastoupili do posledního zápasu pod de Boerem, se jich pod postup přes Lyon do finále EL podepsali jen tři.

Celé to pochopitelně začíná v brance. Po odchodu často kritizovaného a chybujícího Jaspera Cillessena do Barcelony se jedničkou stal André Onana. Jednadvacetiletý Kamerunec, který prošel slavnou barcelonskou akademií La Masia. Mimochodem, můžete hádat, kdo tenhle legendární mládežnický oddíl v Barceloně vybudoval - ano, Johan Cruyff.

Metr devadesát vysoký gólman má všechno, co můžete od moderního brankáře chtít - herní přehled, jistotu ve vzduchu a v první řadě dnes tolik vzpomínanou skvělou rozehrávku a sebevědomí při hře s míčem.

Další ukázkou Boszovy práce je Daley Sinkgraven. Rodák z Assenu se stal pod novým koučem z křídelníka či ofenzivního záložníka levým obráncem. Tento tah se skvěle vyšel a Ajax tak na levé straně hřiště disponuje výtečně ofenzivně vybaveným hráčem, podnikajícím jeden průnik po lajně za druhým - a jak ve svém textu na webu These Football Times uvádí Glenn Billingham, je tak vyváženým protějškem k pravému bekovi Joelu Veltmanovi, který je ve svých pětadvaceti spíše klasickým, defenzivněji založeným obráncem.

Chcete další příklad? Lasse Schöne. Pod de Boerem nepříliš produktivní křídelník, který si i přes poměrně časté nasazování do základní sestavy loni připsal jen tři branky. Bosz ho posunul do středu hřiště na pozici defenzivního záložníka. Tento na první pohled nesmyslný tah ale dává smysl - Schöne coby deep-lying playmaker ukazuje svůj herní přehled, zakládá nebezpečné útoky a skvěle si ve tříčlenné záložní řadě vyhoví jak s kapitánem mužstva Klaassenem, tak s ofenzivněji naladěným Hakimem Ziyechem, který tak má ve středu pole potřebnou volnost. A v neposlední řadě, Schöne i jako defenzivní záložník dává góly - dal jich letos už devět.

Právě zmíněný Ziyech je ale v současném Ajaxu definicí totálního fotbalu, který v hlavním městě Nizozemska zavedl Rinus Michels. Zieych není klasickým středním záložníkem, není běžcem po lajně jako leckteří křídelníci a není to ani typický hrot do vápna. Jeho rychlý pohyb, výtečná herní inteligence a přesné přihrávky z něj dělají hráče, jenž je pro soupeřovu obranu nebezpečím, ať si jeho herní pozici nadefinují jakkoliv.

Ve čtyřiadvaceti je navíc rodák z Maroka jedním z nejzkušenějších hráčů týmů. O pět let starší než nejlepší střelec Ajaxu. Ano, Kasperu Dolbergovi je devatenáct let a i díky jeho brankám má amsterdamský celek stále šanci na domácí i evropský triumf.

Blonďák z Dánska přišel k áčku v létě z akademie a jeho první sezona mezi dospělými je famózní. Okamžitě se stal jedničkou na hrotu útoku a dvacet jedna branek a osm asistencí hovoří za vše. V Amsterdamu našli náhradu za Arkadiusze Milika snadněji, než by kdokoliv čekal.

Jedno slavné jméno nebylo ve výčtu osobností klubu v úvodu textu zmíněno, a přesto má v současnosti s Ajaxem co do činění. Přesně po dvaceti letech od odchodu výtečného forvarda do Milána lidé na tribunách Amsterdam Areny znovu zmiňují jméno Kluivert.

Ne, nejedná se o Patricka, ten žádnou roli ve vedení klubu narozdíl od Overmarse a spol. nemá, neboť ho podobné povinnosti vážou jinde - v současnosti působí ve francouzském PSG coby ředitel fotbalu.

Diváky však baví jeho syn Justin. Od minulého týdne čerstvě osmnáctiletý křídelník, který v lednu poprvé nakoukl do prvního mužstva a v březnu pak přidal i svůj první gól. Bez jednoho dne přesně deset let poté, co se z branky naposledy radoval jeho otec.

Právě Kluivert mladší, stejně jako Nouri, Sieruhius, van de Beek nebo příbramský odchovanec Václav Černý jsou jasným důkazem toho, že o budoucnost se v Amsterdamu vážně bát nemusejí.

Ale proč myslet na budoucnost, když je tady současnost. Byť už to vypadalo, že je titul v Eredivisie pro Boszovu partu ztracen, nečekané zaváhání Feyenoordu na hřišti Excelsioru způsobilo, že je Ajax před posledním kolem stále ve hře o mistrovskou trofej. Ano, ve svých rukou to nemá, tým kolem Dirka Kuyta by musel ztratit body s Heraclesem. Ale vzpomeňme si na poslední kolo loňského ročníku a dojde nám, že jistého není ve fotbale nic, a v tom holandském už vůbec.

Po nešťastném konci loňské sezony český talent Václav Černý uvedl, že po osudovém zaváhání s de Graafschapem byli hráči celé dny doma a přesouvali se jeden k druhému raději taxíkem, aby byli na ulici ušetřeni případné konfrontace s rozzlobenými fanoušky. Ať už tahle sezona dopadne z pohledu získaných trofejí pro amsterdamské mužstvo jakkoliv, do města mohou Černý a spol. v pohodě. Tomuhle mužstvu nikdo nadávat nebude. Čekají se od něj velké věci.

A dvacátého čtvrtého května, na den přesně jednadvacet let od posledního velkého triumfu Ajaxu v pohárové Evropě, vyběhnou Klaassen a spol. proti drahými hvězdami nabitému Manchesteru United a utkají se o svou první velkou mezinárodní trofej. Za dohledu těch, kteří poslední velké vítězství pro Ajax vybojovali. Van der Saara. Overmarse. A Patricka Kluiverta, fandícímu na tribuně svému synovi.

Asi se nedá čekat, že by Kluivert mladší dostal šanci v základní sestavě. Je ovšem docela pravděpodobné, že na hřiště vyběhne coby střídající hráč. Jako tehdy ve Vídni jeho otec, který utkání jediným gólem v osmdesáté páté minutě rozhodl. Bylo mu... osmnáct let.

A fotbalová historie přece někdy píše úžasné příběhy.