Kirine, prosím, mluv!

Skončil nám Kirin Cup. Turnaj, ze kterého teď v Česku mají všichni legraci. Pro jeho atraktivitu, herní i střeleckou. Fotbalisté zase nemohli být šťastni z termínu, kvůli němuž akorát přišli o týden dovolené. Prý zbytečnost. Přesto se však lze za uplynulými dvěma zápasy ohlédnout i s vážnou tváří...

Pohled většiny českých fanoušků na věc lze nejspíš trefně vyjádřit slovy zdejšího diskutéra "soukupa", jehož příspěvek si s dovolením vypůjčím. "No tak na sranda cup jela sranda sestava a skončilo to sranda výsledkem, nic kvůli čemu by se tu měly dělat dalekosáhlý rozbory," napsal doslova. A já se přesto jednoho takového seriózně míněného komentáře dopustím - koneckonců na "sranda turnaje" běžně nechodí 70 tisíc diváků. A navíc není přece normální, aby nám pan Bílek před turnajem otevřeně lhal a pak všem pro jistotu dával hlasitě najevo, že snad vůbec nemá ponětí o smyslu přátelských turnajů. Stejně tak o jeho pozorovacích schopnostech nelze mít valného mínění. Vždyť když má být Trapp v nominaci "samozřejmě také díky výkonnosti", nemůžeme se divit, že jsme se nakonec prezentovali takovými výkony, jakými jsme se prezentovali. Ne že bych snad chtěl zpochybňovat formu jeho plzeňských kolegů či jiných borců, ale aby nás reprezentoval fotbalista, který celý podzim prostávkoval a na jaře potom nehrál nikterak božsky, to o kvalitě Bílkových analýz může dobře vypovídat.

Nehledě na to, že v otázce samotné nominace najdeme více nesrovnalostí. Donebevolající byla především ignorace skutečnosti, že se po vyhlášení oné vyvolené dvaadvacítky omluvili další dva hráči. Bílek nereagoval, ve stručnosti akorát vyjádřil lítost. Že má takto k dispozici právě jen jediného defenzivně laděného středopolaře (v Trappovi), to mu nejspíš přišlo v pořádku. A tak jsme po Trappově bídném výkonu v zahajovacím utkání vyrukovali na silnější Japonce se zataženějším Kolářem, Lafatou na jakémsi bojácném podhrotu a Vacek, ten měl zřejmě čistit všechnu škodu, jakou do defenzívy málokdy použitelný Kolář napáchá. A například Kadlec, který si přitom po úvodním klání stěžoval na stehenní sval, musel spolknout dalších těžkých 90 minut, protože za něj Bílek rovněž neměl pražádnou alternativu. Přitom tu byla dvě volná místa! Jenže Bílek byl patrně moc líný na to zvednout telefon a zavolat prakticky kterémukoliv aspoň trochu schopnému záložníkovi/levému bekovi. Proto měl k dispozici jen šest náhradníků, z nichž takového Jandu vytížil zcela minimálně.

A tím se dostávám k dalšímu problému našeho trenéra - nepochopení smyslu tohoto turnaje a jiné dezinformaci. Sic se Bílek před startem Kirin Cupu dušoval, že generálka na pokračující kvalifikaci nás čeká teprve v srpnu s Norskem a že bude zkoušet různá složení útoku i zálohy, nakonec jeho experimentování spočívalo leda v posazení lehce marodného Necida a kosmetických úpravách rozestavení. Ty ale nakonec na hřišti mohl zpozorovat leda někdo nadpozemsky bystrozraký, ve skutečnosti se totiž i proti Japonsku hrálo 4-5-1. Akorát bez klasického defenzivního i ofenzivního záložníka. Čili o nějakém "zkoušení nových variant" nemůže být řeč ani v žertu.

Zatímco se tedy Zaccheroni snažil mužstvu vštípit exotické rozestavení 3-4-3 a zkušený Uruguayec Markarián točil sestavou jako divý (pro zápas s našimi udělal v základu sedm změn, včetně výměny brankářů!), Bílek vzal Jandu, Hrušku i Grigara jenom tak na poznávací zájezd a Čecha nechal radši odchytat další dva náročné zápasy. Nejspíš aby se opět přesvědčil, že bez něj někdy těžko uhrajeme slušný výsledek. "Velkou" důvěru pak projevil i nadějnému Gebre Selassiemu, který při svém zkráceném debutu podal vynikající výkon, aby záhy na pravém beku mizerného Kušníra suploval Hubník, s nímž se primárně počítá na stopera. To samé střet Rezka a Pilaře o volné místo na kraji zálohy, který celkem nepochopitelně vyhrál prvně jmenovaný. Ale to už je čistě o subjektivním vstřebání předešlých výkonů obou borců v reprezentačním dresu. A nešlo by o žádnou tragédii, kdyby to aspoň Bílek vyvážil včasnými střídáními. Ale ani to se mu nepovedlo. V prvním zápase mu ještě těžko šlo něco vyčítat, ale pak - jako by snad s "japonskou" zahajovací jedenáctkou napevno počítal i do kvalifikace, dlouho ji nechal "sehrávat" a Pilaře s Jandou nenechal dohromady odkopat ani deset minut. Proč? Holt pojmu "zkoušení" oba rozumíme po svém, zdá se.

Tolik asi k výčtu chyb českého trenéra v Zemi vycházejícího slunce. Teď k oněm nejapným lžím, které nám Bílek navykládal před samotným vypuknutím Kirin Cupu.

"Výsledky sice nejsou v této fázi přípravy klíčové, ale rádi bychom přivezli další výhry." - Aha, a proč jsme se potom proti Japonsku soustředili ryze na obranné povinnosti? Proč jsme byli pořád nebezpečnější ze standardních situací než ze hry? Proč jsme si za celý turnaj vypracovali maximálně dvě opravdu vyložené šance? Všechno nemůže být chyba rozkoukávajících se hráčů. Taktika byla očividně nastavená hodně ledabyle. Slovy vyjádřená asi takto: "Vacku, dělej, co zmůžeš. Koukej myslet za všechny ostatní. Koláři, občas zkus někoho překvapit kolmicí. Petrželo, ty tam aspoň nějak zmateně pobíhej. Necide, moc míčů nedostaneš, tak střílej ze všech pozic. Lafato, pro tebe platí to samé." Skutečně to na place vypadalo, jako by ze sebe hráči vydávali jakoby to nejlepší a ruku nad nimi držela leda tak prohnaná paní štěstěna. Ne Bílek, který je přitom dle svých slov měl hnát za góly, respektive za výhrami, kterých bez branek nedocílíte. A ne, nikdo mi nenamluví, že se na ta vítězství doopravdy hrálo.

"S nimi (myšleno tradičními oporami - pozn. red.) jsme hráli hodně ze středu pole, ale nyní máme k dispozici spíš hráče pro hru na stranách. Takže se budeme muset určitě přizpůsobit. Ale každý z hráčů dostane určitý prostor." - Hned několik lží naroubovaných na sebe. Nebo vám to připadalo jako křídelní hra? A myslíte, že Bílek "určitým prostorem" mínil třeba i tu pětiminutovku pro Jandu? Na obě otázky bych odpověděl "ne!". Především u prvního problému se pozastavím. Totiž stojatý projev, v němž se veškerá inteligence soustředí maximálně do dvou hráčů (v tomhle případě Koláře či Vacka), kdy je českým reprezentantům cizí delší výměna balonu a nápaditých kombinací za celý zápas spočítáte na půlce prstů jedné ruky, něco takového jsem od Bílkových sestav byl zvyklý vídat. Tedy nevím jak vy, ale právě proto mi tenhle turnaj nepřišel z herního hlediska nikterak výjimečný. Tak proč se mluvilo o nějakém "přizpůsobování se situaci"? Je přece docela jedno, jestli nám najednou budou hru tvořit vyjukaní mládenci typu Vacka nebo protřelý Rosický. Filozofie (i když já bych to tak nikdy nenazval) zůstává pořád stejná. Rychle se zbavovat balonů, křídlům dát volnou ruku (i kvůli té Petrželově pak v prvním zápase vůbec nestíhal Kušnír, mimochodem), nebránit se nakopávaným míčům, které pak Necid nutně sklepává akorát soupeřům, v obranné činnosti relativně zhustit střed, hrát co možná nejvíc bez nápadu a případně i bez pohybu. Klasika, ne?

Ona vůbec česká taktika působila mnohdy velmi směšně. Plus ode mě dostanou vlastně jen standardní situace, které se pod taktovkou Vacka i Rezka poměrně slušně dařily. Rajnoch s Kadlecem si pak dobře porozuměli a ve většině případů tvořili spolehlivý levobok českého valu, skvělý Hubník byl kapitola sama pro sebe. Stejně tak Čech. Ale to už není moc o taktice. V téhle otázce se totiž daleko spíš selhávalo. Hlavně při snaze strašit protivníkovu defenzívu.

Na běhavé a nadšené Peruánce jsme vyrazili jako na vandr. Málem si hráči nezapomněli prozpěvovat tu o "malé Japonečce z Jokohamy". Místy pak tedy situace na hrací ploše připomínala souboj tyranosaura Rexe a Čecha s kapesním nožíkem. Asi tak naivním způsobem se naši borci prezentovali. A to zrovna nehledím na to, že se Hubník co chvíli snažil nakopávat dlouhé balony dopředu a nezřídka vzal rozehrávku do svých rukou i Petr Čech. Přestože právě panovalo dosti větrné počasí. To zkrátka nebylo chytré. Stejně jako soustavné předržování balonu (Kolářem s Feninem - mistři nad mistry), neexistující přihrávka z první a z toho pramenící absence střelby. Za podmínek, kdy by každičký balon stoprocentně nepříjemně zaplaval, český sbor prakticky nestřílel. První a poslední projektil, který se vtěsnal mezi tři tyče, pak měl na svědomí Necid až v 61. minutě! Proto šlo jenom ocenit příchod Lafaty, jenž i za těch 12 minut stihl dvakrát vypálit.

Jestliže v prvním zápase vynikla česká těžkopádnost a snad i lenost, v tom druhém zase individuální technické nedostatky. Fenin byl snad ještě otrávenější než proti Peru, pád s Frankfurtem se na něm vážně podepsal až příliš viditelně. Navíc si vůbec nerozuměl s Lafatou, takže tuhle dvojku už nikdy více, prosím. Petržela zase v úvodním duelu možná vypadal jako fotbalista, teď ale spolu s Rezkem zkazili, na co sáhli. Petrželova naivita v běžeckých soubojích, kdy neustále vyzýval rychlíka Nagatoma, aby se dokola přesvědčoval, že na něj nemá, ta byla vskutku k popukání. Spíše k pláči však bylo jeho čekání na přihrávky - vestoje, žádný náznak pochodu vstříc míči - a já měl přitom za to, že se takové věci učí (nebo spíš odnaučují) již v přípravce. Vzadu pak tradičně hořel Kolář, i když to už nebylo tak zlé jako v prvním zápase. Nicméně se na něm nejvýrazněji ze všech podepsala únava, takže už ke všemu nestíhal tolik podporovat ani ofenzívu. Vacek namísto toho podal ve středu pole ucházející výkon, hlavně toho hodně odmakal a vybojoval. Horší to už bylo s jeho rozehrávkou, při níž sice mnohdy s úspěchem uplatňoval své vyvinuté fotbalové myšlení a vidění, ovšem četnými nepřesnostmi obraně párkrát nepěkně zavařil. Celkově pak byla česká hra ostrým kontrastem k té japonské. Pakliže Japonci klidně dlouho hledali skulinku v našem systému, nebránili se zklidnění tempa, naši bojovníci byli do všeho tak "hrr", že řekněme čtyři-pět přihrávek po zemi zpravidla následoval nervózní nákop nazdařbůh.

Sečteno podtrženo nám české vystoupení na Kirin Cupu nepřineslo bůhvíjakou radost. Můžeme být rádi, že stopeři nevypadají vůbec zle (především že se Hubník podruhé narodil) a spolehnutí snad bude i na Kadlece, který v mé soukromé tabulce proti Peru nastřádal devět plusových bodů za přínos obraně (Hubník kupříkladu 10, Necid 5, Rajnoch 6 a Kušnír naopak -2). Ofenzíva však nefunguje jak s Rosickým a Plašilem, tak s Kolářem a Vackem. Druhého jmenovaného každopádně přesto půjde v budoucnu využívat, o velkou pozornost veřejnosti (bůhví zdali i Bílka) si potom řekl rovněž Gebre Selassie a Pilař. Zbytek, kromě určitých stálic typu Necida a Fenina, patrně použitelný nebude. Ani za měsíc, ani za dva roky. Ale i to je nadějné zjištění - víme, a snad to minimálně z části (Kušnír, Rezek, Trapp, Lafata na podhrotu) poznal i Bílek, že pro příště - až bude k dispozici větší základna hráčů - by bylo záhodno lovit přeci jen v jinačích vodách. A v tomhle se snad dá sázet na naší jedenadvacítku, která se nám jen za pár dní poprvé představí v Dánsku. Tak černou budoucnost by tedy český nároďák i v nejbližší době mít nemusel. Alespoň doufejme.

Invididuální hodnocení hráčů (1 nejhorší, 10 nejlepší): Čech 9 - Kušnír 3, Gebre Selassie 7, Hubník 9, Rajnoch 7, Sivok 6, Kadlec 8 - Trapp 3, Kolář 5, Vacek 7, Petržela 4, Rezek 3, Fenin 3, Pilař 7 - Necid 6, Hubník 6, Lafata 4; Janda, Hruška a Grigar nehodnoceni.