Kdo zastaví rozjetou ruskou mašinu?

Před šampionátem to byl celkem neznámý tým, teď je jeho většina žádaným zbožím po celé Evropě. Všichni s výjimkou jednoho nastupují v soutěži ve své rodné zemi. Všemi opomíjená a mnohými zatracovaná soutěž nyní ukazuje svojí sílu. Ruská reprezentace pod vedením zkušeného trenéra Guuse Hiddinka dospěla k velkému pokroku. A touží svou pohádkovou pouť Eurem 2008 dotáhnout do úspěšného konce...

Nizozemský kočovník Guus Hiddink, který vedl na MS 2002 reprezentaci Koreje, se kterou postoupil až do semifinále, a o čtyři roky později na dalším mistrovství světa v Německu stál u kormidla Austrálie, udělal obrovský kus práce v ruském fotbale. Ve všech zemích, kde doposud působil, se stal modlou. V Koreji mu dokonce na jeho počest postavili sochu. Rusové najednou hrají fotbal, na který jsme nebyli zvyklí. Jednoduchá charakteristika ruského fotbalu je rychlost, síla a bojovnost. Právě tyto týmové vlastnosti dělají v dnešním fotbale to nejdůležitější. Aspekty, bez kterých nelze docílit úspěchu, přišly až s nástupem již zmiňovaného trenérského mága. Jeho jméno je totiž značkou zaručeného úspěchu. Ruský miliardář Roman Abramovič, král ropy a plynu, který nemá hlavní slovo jenom v londýnské Chlesea, ale i v ruské reprezentaci, moc dobře věděl, proč Hiddinka rozmazlovat královským platem.

Začátek pod vedením Hiddinka však byl krušný. Rusko v prvním kvalifikačním zápasem na Euro 2008 remizovalo s Chorvatskem 0:0 a to ještě kdyby střela Eduarda da Silvy neorazítkovala tyč, mohla Hiddinkova premiéra skončit porážkou. Hra se nezlepšila ani v dalších domácích zápasech proti Izraeli ani Estonsku. S Izraelem se Rusové zmohli jen na remízu 1:1 a s Estonskem vydřeli povinnou výhru 2:0. Nizozemský trenér však nepanikařil. Po nepříliš podařeném startu se pomalu začaly projevovat Hiddinkovy vítězné schopnosti. Tým v dalších třech zápasech neobdržel ani gól a nadělil jich více než dost. Odnesly to reprezentace Makedonie, Estonska a Andorry. Další výlet na Balkán končil opět pro Rusko úspěšně. S vedoucím týmem skupiny Chorvatskem uhrálo opět bezbrankovou remízu a z Makedonie odvezlo lehce vyhrané tři body.

Dalším v pořadí, koho měli Rusové na své listině, byla reprezentace Anglie. Výlet na britské ostrovy si určitě ruská družina za rámeček nedá. Zápas s domácí Anglií na nově zrekonstruovaném stadionu ve Wembley se jí hrubě nepovedl. Úplně bezbranní Rusové nic nepředvedli a odvezli si sebou výprask 0:3. Světe div se, o měsíc později v odvetě na ruské půdě Anglie prohrává 1:2. Zápas ovládl ruský útočník Spartaku Moskva Roman Pavljučenko. Jeho dvě branky nenechaly klidným snad nikoho v celém Rusku. Tenhle zápas byl klíčový a hodně napověděl o postupu na evropský šampionát. V předposledním zápase cestovali Rusové do Izraele, kde nezvládli okolní tlak a nečekaně podlehli domácí reprezentaci. V tomto okamžiku byl souboj o druhé postupové místo více než vyrovnaný a rozhodovalo se až v posledním kole kvalifikace. Rusko mělo příznivější los, Anglie zase lepší výchozí pozici. Rusové se představili na půdě slaboučké Andorry. Anglie v utkání roku přivítala vedoucí celek z Chorvatska. Rusové se na vítězství dost natrápili, o to sladší však hubené vítězství 1:0 bylo, když se dozvěděli výsledek zápasu Anglie – Chorvatsko. O nic hrající Chorvati totiž zvítězili 3:2 a kolébka fotbalu se zahalila do smutku, naopak Rusko mohlo začít s bujarými oslavami.

Ve skupině D se Rusové potkali s  úřadujícími mistry Evropy z  Řecka, dlouho čekajícím a hladovým Španělskem a nepříjemnými Švédy. V úvodním zápase nastoupili Rusové proti výběru Španělska. Trenér Luis Aragonés si mohl dovolit přepych a nepovolat španělskou modlu z Realu Madrid Raúla. Přesto útočná dvojice Torres – Villa budila obrovský respekt. Obavy se potvrdily a Rusové i přes sympatický výkon prohráli 1:4. Právě David Villa si smlsl na ruské obraně a vsítil tři branky.

Na Rusy by tehdy vsadil málokdo. Ale ač odepisovaní, zvedli se jako bájný Fénix z popela. Mnohem lepší výkon proti Řecku korunovali vítězstvím 1:0. Řekové nenavázali na úspěch z Portugalska a prohra je poslala domů. V posledním zápase skupiny D, který rozhodoval o postupu do čtvrtfinále, se proti sobě postavily výběry Ruska a Švédska. Rusko svého skandinávského soka doslova přejelo, brankami Pavljučenka a Aršavina zvítězilo 2:0 a zaslouženě postoupilo do čtvrtfinále. Hiddink si mohl mnout ruce, Aršavinovi svěřil svou důvěru a ten se mu odvděčil skvělým výkonem, za což byl také vyhlášen nejlepším hráčem utkání.

Koneckonců příběh útočníka Andreje Aršavina je velice poutavý. 27letá hvězda Zenitu Petrohrad je považována za největší hvězdu ruského výběru, podle řady expertů dělá právě Aršavinův faktor pro ruskou reprezentaci klíčovou úlohu. Přesto málem zůstal doma. Paradoxní, že? V posledním kvalifikačním utkání proti Andoře se totiž nechal školácky vyprovokovat a hloupým vyloučením přišel o první dva zápasy Eura. Trenér Hiddink se právem dost rozčiloval a zvažoval nominaci petrohradské desítky. Nakonec nizozemský stratég udělal dobře a drobného rychlíka nominoval.

Ve čtvrtfinálovém souboji se Rusko postavilo zatím nejlépe hrajícímu celku z Nizozemska. A kdo čekal, že se Nizozemci ujmou otěží zápasu, šeredně se mýlil. Od prvních minut totiž diktovali tempo hry nevyčerpatelní Rusové. To, co ten den předvedli, chválila média po celém světě. "Ruský uragán smetl, Nizozemce," psalo se. Všechna útočná snažení Oranjes končila na bezchybně pracující obranné čtveřice. Naopak každý útok Ruska zaváněl nebezpečnou situací. Zhruba deset minut po začátku druhého poločasu se Rusové ujali vedení. To jim vydrželo až do 86. minuty, kdy srovnal po standardní situaci van Nistelrooij. Vyrovnávající gól znamenal prodloužení, ve kterém nakonec Nizozemci totálně odpadli a Rusové dvěmi brankami rozhodli o postupu do semifinále – jeho strůjcem nebyl nikdo jiný, než "Ruský Messi". Před nedávnem dotáhl Zenit k triumfu v Poháru UEFA, povede se mu podobný kousek s reprezentací Ruska?

Není to však jenom o Aršavinovi. Rusy zdobí především kolektivní pojetí hry. Dost výrazně však o sobě dávají vědět i jiní. Branku neomylně hájí talentovaný gólman CSKA Moskva Igor Akinfejev. Nadstandardní služby odvádí krajní beci Anjukov ze Zenitu Petrohrad a Žirkov z CSKA Moskva. Ve středu zálohy neomylně kraluje zkušený tvůrce hry a kapitán Sergej Semak. Na hrotu útoku se už třemi góly prezentoval tahoun Spartaku Moskva Roman Pavljučenko. Ten měl být původně náhradníkem, ale zranění Pavla Pogrebnjaka jej katapultovalo do základní sestavy. Gazeta.ru nadšeně hlásá "S takovou hrou musíme být mistry Evropy!" Rusové jsou však stále pod fotbalovým Olympem, chybí jim pomyslné dva kroky. Ten první je čeká ve čtvrtek proti Španělsku. Potkají se staří známí ze základní skupiny. Dočká se Rusko sladké odvety za porážku 1:4?

A kdyby náhodou ne, už teď bude parta kolem zkušeného lodivoda Guuse Hiddinka pro Rusko nesmrtelná. Dosud totiž Rusové na první větší úspěch po osamostatnění čekali. O to víc si teď cestu snů vychutnávají...