Kam až tohle dojde, aneb pravda a mýty o zázraku z Lipska

Poměrně klidné vody německého fotbalu během letošního podzimu totálně rozbouřil jeden jediný klub. Ambiciózní, kontroverzní, nenáviděný, ale také nad očekávání úspěšný - takové přívlastky lze přiznat klubu z Lipska, jemuž po čtrnácti odehraných kolech patří v tabulce druhá příčka a jen o skóre zaostává za vedoucím Bayernem.

Zdá se to až neuvěřitelné, že by měl bundesligový nováček, jenž ještě na jaře hrával o patro níže, najednou reálnou šanci bojovat o ty nejvyšší příčky. Kdo však německý fotbal sleduje delší dobu, jistě ví, že něco takového už tady bylo.

Pamatujete na sezonu 08/09, kdy v dresu vítězného Wolfsburgu řádila dvojice Džeko - Grafite a Meisterschale nad hlavu pozvedl i český stoper Jan Šimůnek? Ještě v polovině soutěže vypadala situace v tabulce zcela jinak. Později mistrovští Vlci seděli po Hinrunde až na devátém místě a titul podzimního mistra náležel Hoffenheimu. Týmu, jenž si stejně jako letos Lipsko odbýval mezi německou fotbalovou elitou svou premiérovou sezonu.

A podobností je více. I Hoffenheim se mohl opřít o zázemí v podobě bohatého vlastníka. Je tu kádr plný talentovaných mladíků. A samozřejmě osoba Ralfa Rangnicka. Enfant terrible německého fotbalu, jenž momentálně působí na východě Německa v roli sportovního ředitele, vedl tehdy bundesligového nováčka coby hlavní kouč.

Z tohoto pohledu se tedy odpůrci Rasenball Sportu, jak zní vzhledem k německým regulím oficiální název klubu, mohou radovat - pokud by měla být paralela s Hoffenheimem dotažena do zdárného konce, měl by Býky na jaře čekat prudký sešup, jenž vyvrcholí umístěním mimo příčky zajišťující místenku do pohárové Evropy.

Zde ovšem přichází řada faktorů, které napovídají, že by příběh Lipska mohl mít jiný konec, než ten, jenž čekal Hoffenheim. V první řadě je třeba si uvědomit kontext, jaký sezonu 2008/09 provázel. Mistrovský Bayern měl na své lavičce nového kouče Jürgena Klinsmanna, nástupce Ottmara Hitzfelda, jenž po mistrovské sezoně opustil svět klubového fotbalu a zamířil k reprezentaci Švýcarska. Žlutočerná ekipa Jürgena Kloppa teprve dostávala pod kůži svérázné herní postupy charismatického kouče a své nejlepší roky měla teprve před sebou. A další týmy, které by papírově mohly o zisk Meisterschale usilovat, se celou sezonu trápily a nakonec si došly pro umístění uprostřed ligové tabulky - ať už šlo o Schalke, nebo ligového vicemistra Brémy.

Další věcí jsou finanční prostředky. O tom svědčí i částky, jenž východoněmecké mužstvo utrácí na přestupovém trhu. Argument o tom, jak Lipsko sází na mladé neokoukané hráče namísto toho, aby utratilo obří sumy za velké hvězdy, je sice pravdivý, nicméně je třeba se na celou věc dívat poněkud střízlivěji.

Ano, Býci nepřivedli Götzeho nebo Draxlera, nicméně to nic nemění na tom, že na poměry bundesligového nováčka a vlastně i celé Bundesligy, s výjimkou gigantů typu Bayernu či Dortmundu, jsou schopni vysázet za hráče veliké částky.

Naby Keita zamířil do Německa za patnáct milionů eur, stejnou částku Red Bull zaplatil i za skotský talent Olivera Burkea. A za talentovaného forvarda Tima Wernera dostal sestoupivší Stuttgart velmi příjemných deset milionů eur.

Pokud se budeme držet srovnání s Hoffenheimem, jen jednou v krátkých dějinách klubu se stalo, že by nějaký fotbalista TSG přišel na dvojcifernou částku - a byl jím loni v létě z Leicesteru příchozí Andrej Kramarič. Hlavní argument, který hovoří pro to, že se případ Hoffenheim opakovat nebude a Lipsko skončí výše než sedmé, však zní jednoduše. Jsou prostě mnohem lepší.

Pokud se Hoffenheim před lety na podzim o něco opíral, byly to kromě mizerně hrajících soupeřů dvě věci - zaprvé Rangnickovo neotřelé herní schéma, jenž bylo na fotbalové scéně doslova zjevením, a zadruhé ve formě hrající Vedad Ibiševič. Dnešní kapitán berlínské Herthy nastřílel během podzimní části osmnáct branek a byl to on, kdo svými góly táhl Hoffenheim za titulem.

Pak se ale ovšem věci změnily - na Rangnickův agresivní herní styl týmy soupeřů našly šém a bosenský kanonýr skončil na marodce s utrženým vazem. Na jaře si tenhle bombarďák do míče už nekopl a Hoffenheimu se nepodařilo svého střelce adekvátně nahradit. Výsledkem bylo pouhých dvacet bodů získaných za Rückrunde a konečné sedmé místo v tabulce.

To Lipsko zdaleka nestojí na jednom hráči. Ofenzivní smršť, jenž nabízí trojice Forsberg, Sabitzer a Werner, nemá v Bundeslize v současné době konkurenci. Za čtrnáct zápasů z toho bylo už sedmnáct branek a šestnáct asistencí. Povedený trojlístek doplňuje Yusuf Poulsen, jenž sice není tolik produktivní, ale svou zarputilostí a prací, kterou pro tým odvádí, si získal Hasenhüttlovu důvěru.

A to není směrem dopředu všechno. Coby žolík může z lavičky do hry naskočit Oliver Burke či mladý útočník s českými předky Davie Selke. Docela široká nabídka, nemyslíte? O tom, že překvapivý úspěch Lipska asi nebude náhoda, svědčí i letmý pohled do statistik. Lipsko pravidelně nasbírá v průměru o pět střel na zápas více než jeho soupeř, a i přesto, že několik jeho výher bylo o jediný gól, disponuje úctyhodným skóre +18.

Naby Keita je navíc podle poměrně sofistikovaných analytických údajů Packing nejefektivnějším hráčem v lize, podle přísného známkování Kickeru je zase jedenadvacetiletý středopolař nejlepším fotbalistou podzimu společně s kolegou Forsbergem. Když se k tomu navíc připočte práce Ralpha Hasenhüttla, dost možná nenápadného, ale o to talentovanějšího trenéra, jehož lze spolu s Julianem Nagelsmannem a Markusem Weinzierlem řadit k nejperspektivnějším trenérům současnosti, na úspěch je zaděláno.

Rakouský kouč dokázal v Ingolstadtu během dvou sezon dostat průměrné druholigové mužstvo mezi německou fotbalovou smetánku a pohodlně ho tam udržet - Hasenhüttl jasného adepta na sestup dovedl na senzační jedenácté místo. A to se na rozdíl od Dirka Schustera v Darmstadtu nemohl opřít o góly kontroverzního, leč produktivního Sandra Wagnera.

Ke čtyřiceti bodům ho musela dovést tvrdá koncepční a systematická práce, založená především na výborné defenzivě, jíž velel stoper Marvin Matip. S těmito aspekty pracuje Hasenhüttl i dál, k dispozici však má daleko lepší kádr plný vycházejících hvězd nejen německého fotbalu.

Pokud se mě ptáte na názor, ne, nemyslím si, že Lipsko vyhraje titul - jakkoliv jsou výkony Lipska obdivuhodné, stále se jedná o velmi mladý tým, který se nachází na příčce, kde ho nejspíše nečekal ani jinak suverénní Rangnick. Do Rückrunde už Lipsko půjde jako tým, jenž každý bude brát vážně a proti téměř každému soupeři s výjimkou Bayernu či Dortmundu půjdou Býci do utkání jako favorit - a jak ukázalo poslední zaváhání, shodou okolností právě proti Ingolstadtu, Lipsko ztrácet body dokáže též.

Jako hlavní adepta na titul je tak stále třeba vidět mnichovský Bayern. Nakolik bude mít na jaře vážného protivníka v podobě BVB, to bude záležet především na zdraví Marca Reuse. Sedmadvacetiletý křídelník okamžitě po návratu k fotbalu ukázal, jak rozdílovým hráčem pro Tuchelovu družinu je - a že při vší úctě k mladíkům jako jsou Mor či Pulisic, bude to on, kdo spolu s Aubameyangem povede Dortmund k úspěchům, které fanoušci očekávají.

Jmenováním těchto dvou klubů ovšem výčet mužstev, jenž autor textu vidí v konečné tabulce před Lipskem, také končí. Mužstva, jenž mají kvalitu a potenciál na to Lipsko z bundesligové top 4 sesadit, se na podzim trápí (Wolfsburg, Mönchengladbach) či jejich vzestup přichází příliš pozdě (Schalke, Leverkusen).

Lipsko si tak velmi pravděpodobně udrží místo v nejlepší čtveřici a tím si zajistí účast v Lize mistrů pro další ročník. Zda je to pro německý fotbal dobře nebo ne, to už nechám na každém čtenáři. Jisté však je jedno - ať už budou Hasenhüttlovi svěřenci hrát jako z partesu a budou svými výkony dělat Bundesligu, mnohými odsuzovanou jako ligu jednoho mužstva, zajímavější, atraktivnější a napínavější, některým lidem se nezavděčí nikdy - a vždy na ně bude tenhle mančaft z východu Německa působit jako rudý hadr na, ehm....býka.