JUVENTUS JE ZIMNÍM KRÁLEM

Juventus porazil Livorno a kolo před koncem první poloviny italské ligy se stal vítězem této části. Milán zaváhal ztrácí znovu 4 body, Inter zázračně otočil skóre v posledních minutách a pokračuje v infarktových útocích na srdce svých fanoušků. Nejkvalitnější, ale také nejtěžší ligová soutěž zažila další parádní dějství své nekonečné historie...

18. kolo bylo opravdu kvalitní. Více než 30 branek, 8 výher a 2 remízy, ale dokonce i ta bezbranková, byla, tak jako ostatní utkání, plná bojovnosti, vynikajícího fotbalu, napětí. Juventus je tedy "Zimním mistrem", ale v Itálii se opravdu jedná jen o titul "novinářský", mající snad svůj význam v minulosti, kdy osm z deseti celků, které první část turnaje vyhrály, se nakonec staly rovněž držiteli scudetta. Ale v posledních šesti letech toto pravidlo přestalo platit, povedlo se to jen jednomu týmu a napůl také vloni Milánu, který se o první místo dělil s Římem. A letos se hraje liga ve dvaceti, to znamená o 4 zápasy víc, a tak ponechme definitivně statistiky historikům.

Stará dáma z Turína tedy vyhrála, ale nepřesvědčila, Milán mohl bodovat naplno, ale remíza je spravedlivá a všichni očekáváme stále velký boj o titul. Nic není rozhodnuto. Otázkou ovšem je, zda velice líbivá hra svěřenců trenéra Ancelottiho, bez diskuze hraje dnes AC nejlepší fotbal v Itálii, bude na zisk titulu stačit. Udinese pokračuje v dobrých výkonech, s odstupem se drží na 3. místě, ale musí si dávat pozor na útok ze zálohy. "Bláznivý" Inter je schopen opravdu všeho a přesvědčil o tom také v tomto kole, když za sedm minut otočil výsledek z 0:2 na 3:2... Pohled ze čtvrté pozice směrem dolů je stále stejný. Vyhrát může každý, prohrát právě tak... jako to dokázala Parma v Sieně... A právě Parma, mnohými dávno odsouzena k sestupu, hraje v dalším kole s Lecce, v úvodu překvapením ligy. Výhra Parmy by znamenala snížení rozdílu na pouhé 3 body...

Ale pojďme se podívat na jednotlivé zápasy a začněme špicí tabulky. Výsledky a pohled na tabulku mluví jasnou řečí: Juventus je tím, kdo by se měl radovat z prvního místa a ze zvýšení náskoku. Ale opak je pravdou! Podle mého názoru je radost na straně AC Milán! Proč? Zápas v Turíně jasně ukázal, že Juventus je ve fyzické krizi a varováním pro něj je skutečnost, že do konce ligy již žádné "prázdniny" nebudou!

Vítězství Juventusu nad Livornem bylo spravedlivé, ale tým jako takový nepřesvědčil. Nedá se přejít mlčením, že soupeř, pronásledován celou řadou zranění a trestů, bez opravdových útočníků, dokázal dát dva góly, že sehrál otevřenou partii nerozhodnutou až do téměř samotného konce, že po dlouhé minuty kraloval zápasu, přehrávajíc Juventus především díky fyzické převaze. Kdyby Juventus nastoupil proti jinému rivalovi, nebo snad i dokonce proti tomu samému Livornu s Cristiano Lucarellim a Igorem Prottim, mohl být výsledek opačný. Vždyť i tak padla třetí branka po evidentním faulu Marcela Zalayety, který rozhodčí velkoryse přehlédl! Fabio Capello znovu dokázal jakým je stratégem a povedla se mu dvě střídání. Alessio Tacchinardi za Rubena Oliveru, jenž na překvapení nastoupil jako spojka ve středu hrací plochy, ale nedokázal pokrývat hráče soupeře, ani odebírat jim míč zejména ve chvílích, kdy Livorno přebíralo iniciativu. Tou druhou změnou byl další odchod Alessandra Del Piera, kterého nahradil Marcelo Zalayeta. Del Piero nebyl svým střídáním právě nadšen, nakonec nedohrál 17 z 18 zápasů v této lize, zejména proto, že tentokrát hrál poměrně dobře a dokonce dal gól hlavou, což u něj není obvyklé. Ale dnes je opravdu hráčem "60 minut", fyzicky na víc nemá... Faktem je rovněž to, že s příchodem Zalayety výkon Juventusu stoupnul... Nejlepším hráčem domácích byl bezesporu Mauro Camaronesi, a to nejen proto, že dal dvě branky. Udržel v celku rovnováhu a plně nahradil tentokráte slaběji hrající dvojici Emerson - Pavel Nedvěd.

Na druhé straně Milán, přes ztrátu dvou bodů v Palermu, nemusí podléhat obavám. Domácí hráli na hranici svých možností, v obraně dokonce perfektně, ale i tak hosté měli několik jasných šancí ke skórování. Naopak Palermo prakticky branku Dida neohrozilo, snad jen v jednom případě, ale Brazilec překvapivou střelu Morroneho bravurně zneškodnil. Slabiny AC Milán? Ano jsou zde, a to zejména v tom, že se znovu nedokázal v útoku prosadit proti soupeři, u kterého hlavní zbraní je osobní obsazování a tvrdá hra. Přechod z obrany do útoku byl mnohdy bezradný a milánští po dlouhé minuty bezhlavě naráželi do zdi postavené z dobře fyzicky připravených svalovců. Anceloti snad trochu spoléhal, že rozhodčí jeden z řady tvrdých zákroků potrestá penaltou, ale nestalo se tak. AC Milán v minulé sezóně vyhrál řadu utkání v posledních minutách díky své fyzické převaze, kdy soupeř již nestačil a odpadával. Tentokráte, dvě utkání ve třech dnech, tento zákon neplatil.

O kom mluvit dál? O bláznivě bláznivém Interu! Zcela jistě bude námětem do diskuze otázka, zda Inter hraje dobře nebo špatně, právě tak, jako zda Roberto Mancini dokáže správně odhadnout a využít neoddiskutovatelné síly a kvality většiny fotbalistů, které má v kádru... Jedno je ale nad slunce jasné: Inter je tím nejzábavnějším týmem Serie A! Svými bláznivými kousky nám všem daruje jeden týden za druhým zápasy vysoce emotivní a dovolím si říci, že dokonce i nezapomenutelné. Proti Sampdorii na San Siro se hrála, ze strany domácích, utkání dvě. To první trvalo 87 minut a kralovali v něm hosté. To druhé se hrálo pouze sedm minut, včetně nastaveného času, a Inter v něm dal 3 branky. Srdíčkáři mají definitivně na zápasy Interu vstup zakázán! Co nám ukázal tento souboj? Mancini neumí postavit obranu a ta je jednou z nejhorších v lize. Pouze 4 celky inkasovaly víc branek. Středopolařům chybí charakter a sebedůvěra. Adriano je vynikající fotbalista, ale pouze hraje-li v pohodě, a to zejména v té fyzické. Je-li tomu naopak, je zločinem ze strany trenéra nechat ho trápit na hrací ploše. A ve stejnou chvíli zapomenout na Martinse, který je mistrem postupného protiútoku, nebo na Alvara Recobu, který za pouhých 15 minut poslal míč do tyče, přihrál na gól Martinsovi a sám dal ten rozhodující třetí, nechytatelnou levačkou, tak jak to umí snad opravdu jen on... A co chudák Sampdoria? Odehrála perfektních 87 minut, dala dva krásné góly a zaslouženě vedla. Proč nakonec prohrála? Stala se obětí bláznivého amoku jménem Inter, nevydržela jeho šílený sedmiminutový tanec...

Vyhrálo také Udinese, které se znovu vrátilo ke své líbivé hře, díky níž zcela jasně přehrálo Cagliari, nesmělé v okamžiku, kdy opustí vlastní ostrov... Ale svěřenci trenéra Luciana Spallettiho si musí dát velký pozor na toho, kdo jim šlape na paty. Inter je opravdu neodhadnutelný a Udinese hned v příštím kole jede do Milána. Byť v tomto případě nastoupí proti AC...

AS Řím je tím dalším, a zároveň posledním, vážným uchazečem o účast v Lize Mistrů. Vzhledem k tomu, že první dva, Juventus a AC Milán, hrají vlastní ligu, ve hře jsou ovšem pouze dvě volná místa. Mimořádná síla v útoku hráčů pod vedením Luigi del Neriho ale tentokráte dlouho nedokázala rozhodnout zápas s Atalantou Bergamo. Dílo se nakonec podařilo, římští fotbalisté postoupili až na šesté místo a podaří-li se jim skloubit hru jednotlivců ve prospěch celku, sebedůvěru se zodpovědností, bude vzestup v tabulce pokračovat.

Lazio vyhrálo na stadiónu Fiorentiny a potvrdila se slova expertů. Potřebovalo pevnou ruku a kvalitního trenéra. Papadopulo se chopil kormidla, znovu získal řadu hráčů, např. Fabia Liveraniho a Paola Di Cania, a ukázal, že pod jeho vedením a se stejnou chutí dokáže Lazio porazit každého. Na druhé straně Fiorentina upadá do šedého průměru a není náhodou, že právě po tomto zápase se objevily jízlivé poznámky: "... jo, mít tak jiného trenéra!"

Parma jakoby potvrzovala předešlá slova, s příchodem Carmignaniho získala na jistotě, začala věřit ve vlastní schopnosti a po remíze na Juventusu si dojela pro plný počet bodů do Sieny, proti soupeři, který je dnes rivalem v boji o záchranu. Toto vítězství není ovšem důležité jen pro Parmu, ale pro celou ligu, pro tuto sezónu. Spodní část tabulky se zvedla a zdá se, že letos ani 40 bodů nemusí znamenat záchranu.

Na druhé straně Chievo znovu prohrálo, potřetí v řadě a páté ze šesti posledních utkání a je pravděpodobně na dně svých současných možností. Ale také Bergamo, přes výměnu na trenérském křesle, nezdvihlo hlavu. Chybí mu ovšem zápas s Messinou a kdo ví, zda právě zde nezačne jeho cesta za záchranou...