Jsem nejlepší, hlásí Mourinho. Tak ať se činí
Zaujalo nás
Čtyřicet let Chelsea takovou krizi nezažila. Po osmi kolech má obhájce titulu osm bodů a v Premier League se potácí na šestnáctém místě. Naposledy londýnský klub na Stamford Bridge zostudil Southampton a to, co mohlo ještě před měsícem vypadat jen jako špatný vstup do sezony, se na začátku října přetavilo v krizi obřích rozměrů.
Chelsea přitom včera večer nezačala úplně špatně. Po úžasném trestném kopu Williana vedla 1:0, jenže Southamptonu se ještě do poločasu podařilo srovnat, a pak - jako už tolikrát v letošní sezoně - srazily na kolena loňského šampiona zásadní individuální chyby. Saints nakonec vyhráli 3:1 a v očích fanoušků, hráčů i manažera Chelsea byla vidět bezmoc.
José Mourinho sice v televizním rozhovoru krátce po utkání znovu zkritizoval rozhodčí, kteří prý jeho týmu upřeli za stavu 1:1 jasnou penaltu po zákroku brankáře Stekelenburga na Falcaa, ale to hlavní sdělení přišlo až na pozápasové tiskové konferenci.
Pro Chelsea neexistuje lepší manažer
Na ní portugalský stratég přišel s takovým sebevědomím, jako by snad žádnou krizí ani neprocházel. "Chtěl bych to říct jasně. Zaprvé, neutíkám. Zadruhé, pokud mě chce klub vyhodit, bude mě muset vyhodit, protože já od svých zodpovědností nebo týmu neutíkám," hlásil Mourinho.
"Zatřetí, a tohle je, si myslím, ještě důležitější než první dva body, se jedná o klíčkový okamžik v historii klubu. Víte proč? Protože pokud mě vyhodí, vyhodí nejlepšího manažera, jakého kdy tento klub měl," neskrýval své sebevědomí Mourinho i přesto, že jeho tým aktuálně ztrácí na čelo tabulky 10 bodů a obhájit titul se zdá být prakticky nemožné.
"Jsem více než přesvědčený, že skončíme v první čtyřce," uvedl 52letý Portugalec, podle kterého by takové umístění vzhledem k současné špatné situaci bylo v pořádku. Podle Mourinha bude Chelsea mezi nejlepšími čtyřmi možná už v prosinci, nejpozději pak v únoru. Z historického hlediska se však zatím žádnému klubu, který měl po osmi kolech osm bodů, nepodařilo v Premier League skončit lépe než na pátém místě.
Špatné výsledky a výkony jdou sice jednoznačně za Mourinhem, který za ně má jako manažer zodpovědnost, jenže příčiny rozsáhlé krize je třeba hledat také jinde. A vedle hlazení svého ega je Mourinho včera dokázal poměrně přesně pojmenovat.
Vinni jsou všichni
"Jsou tu hráči, kteří po individuální stránce hrají opravdu, opravdu špatně. Je jasné, že jsme trestáni za příliš mnoho individuálních chyb. Přebírám svou zodpovědnost. Hráči by měli převzít tu svou. V klubu jsou pak další lidé, kteří by také měli převzít vlastní zodpovědnost a držet pohromadě. To je to, co chci," prohlásil po další prohře Portugalec a v pár větách vystihl vše podstatné.
Pouze předposlední Sunderland letos inkasoval víckrát než Chelsea. Sedmnáct obdržených ligových branek rozhodně nejde na vrub jen brankářům. Asmir Begović, zaskakující za zraněnou jedničku Courtoise, bývá obvykle jedním z mála, kteří snesou přísnější měřítka. Chelsea sráží - Mourinhem zmiňované - obrovské individuální chyby, na Stamford Bridge v předchozích letech prakticky nevídané.
Obrana, devíza většiny Mourinhových výběrů, je v troskách. Kapitán John Terry tráví víc času na lavičce než na hřišti, Branislav Ivanović se z loňské kategorie nejlepšího pravého beka ligy dostal naopak až na úplně opačný konec a je s podivem, že přes své tragické výkony ještě stále hraje. Gary Cahill na stoperu propadá zápas co zápas a mladíček Kurt Zouma všechno sám nezachrání. Jakžtakž se ještě drží César Azpilicueta, ale na skálopevnou obranu jsou potřeba čtyři.
Podobné to je i v záloze. Fàbregas, Matić, Hazard - loni na svých pozicích jedni z nejlepších v lize, letos jen slabé odvary. Právě k nim (ale prakticky i všem ostatním) míří Mourinhova slova o převzetí zodpovědnosti nejen ním, ale také hráči. Nakonec i jeho zmínka o vedení není jen plácáním kolem sebe. Mourinho ví, že on bude prvním mužem na odstřel, pokud se Chelsea nezvedne, ale ani ve vedení klubu nemohou mít svědomí čisté.
Jen díky několika letním přehmatům a selháním na přestupovém poli zápas co zápas hrají ti stejní, kteří by často zasloužili nejen odpočinek mezi náhradníky, ale také odevzdat svou týdenní gáži. José Mourinho zkrátka nemá kam sáhnout. V posledních týdnech - až na jedinou výjimku - definitivně zbořil představy o tzv. "nedotknutelných", kdy posadil kapitána Terryho nebo hvězdného Hazarda, aby pak ale zase všechny o týden později použil znovu.
Byla to Mourinhova volba, že odehraje sezonu s užším kádrem. Loni to fungovalo a dokonce přineslo mistrovský titul, jenže když přijde krize, a ještě k tomu takových rozměrů, je to problém. Před rokem zvládla Chelsea přestupové léto skvěle, nakoupeno měla prakticky ještě před startem přípravy. Letos ale zaspala a nyní se ukazuje, že pozdní honba za stoperem (v podobě Stonese) a záložníkem (v podobě Pogby) byla maximálně opodstatněná. Právě na těchto pozicích tlačí Blues bota. Jenže lanaření nebylo úspěšné a právě to jde na vrub vedení.
Nyní je opravdu ten správný moment, aby si všichni uvědomili své chyby, semkli se a pokusili se vrátit na vítěznou vlnu. Více než vhod přichází dvoutýdenní reprezentační pauza, kdy může Mourinho se svou družinou analyzovat, analyzovat a analyzovat, a za čtrnáct dní proti Aston Ville ukázat, že společně dokáží krizi překonat. Nic jiného než tři body nebude přicházet v úvahu.
Trenér na dva roky, nebo celou dekádu?
"Pokud nás někdo dokáže z téhle díry vyhrabat, bude to José Mourinho," podpořil svého kouče po utkání značně skleslý John Terry. A má pravdu - co si Mourinho navařil, má také sníst. Sám Portugalec to má v plánu a pokud na světě, minimálně pro Blues, není lepší manažer, než je on sám, pak by to pro něj neměl být žádný problém.
Je však otázka, zda to nejsou jen silná slova a je skutečně v Mourinhových schopnostech nepříznivou situaci zvrátit. Právě teď má sebevědomý Portugalec tu nejlepší možnost ukázat, že to není jen trenér na dvě sezony. Podle svých slov přišel do Chelsea třeba na deset let, byť ve většině jeho předchozích angažmá se ukázalo, že úspěšně tým vést víc než dvě tři sezony nedokáže. Ostatně to byl případ i jeho první štace v západním Londýně.
Osm manažerů se od jeho neslavného konce v roce 2007 vystřídalo na lavičce Chelsea. Velká fluktuace neprospívala ničemu a nikomu. Od příchodu mecenáše Romana Abramoviče se neustále volá po stabilitě, která se rozhodně nezasévá tak, že po osmi kolech a loni získaných dvou trofejích klub vyhodí manažera, který je v očích obou stran pravděpodobně tím nejlepším možným.
Problém ovšem je, že Mourinho (ať už za to může jen on sám nebo je to spoluvina vedení) pouze sklízí to, co zasel. Dělá spoustu takticky špatných rozhodnutí, což nebývalo zvykem, nereaguje tak pružně na aktuální situace jako dřív, na tiskovkách často jen bezhlavě mlátí kolem sebe a vypadá, jako že neví, co si počít. Už v loňské jinak úspěšné sezoně byly náznaky, že Mourinho není typ manažera-budovatele, který by dokázal položit základy třeba pro úspěšnou desetiletku.
Když byl z Chelsea odejit poprvé, srazila mu vaz domácí remíza v Lize mistrů s Rosenborgem. Tehdy měli Blues v lize po šesti zápasech 11 bodů. Situace tedy nebyla tak kritická, přesto byl vstup do sezony nepovedený a Mourinho nakonec skončil i kvůli neshodám s majitelem Abramovičem. Dnes je situace zřejmě trochu jiná. Vztahy ruského oligarchy s Mourinhem jsou dle všeho dobré, ale další špatné výsledky by to mohly rychle změnit. Do médií navíc začínají stále intenzivněji pronikat informace o neshodách v kabině.
Během následujících čtrnácti dnů tak má před sebou José Mourinho pořádné penzum práce. Výsledek musí být jediný: tři body proti Aston Ville. Dál se zatím Chelsea koukat nemůže. V současném rozpoložení je třeba jít zápas od zápasu. Pokud Mourinho na Stamford Bridge aktuálně ještě horší tým, než je ten jeho, porazit nedokáže, jeho předčasný konec na lavičce Chelsea by mohly začít diskutovat nejen média, ale také vedení klubu.
Chelsea přitom včera večer nezačala úplně špatně. Po úžasném trestném kopu Williana vedla 1:0, jenže Southamptonu se ještě do poločasu podařilo srovnat, a pak - jako už tolikrát v letošní sezoně - srazily na kolena loňského šampiona zásadní individuální chyby. Saints nakonec vyhráli 3:1 a v očích fanoušků, hráčů i manažera Chelsea byla vidět bezmoc.
José Mourinho sice v televizním rozhovoru krátce po utkání znovu zkritizoval rozhodčí, kteří prý jeho týmu upřeli za stavu 1:1 jasnou penaltu po zákroku brankáře Stekelenburga na Falcaa, ale to hlavní sdělení přišlo až na pozápasové tiskové konferenci.
Pro Chelsea neexistuje lepší manažer
Na ní portugalský stratég přišel s takovým sebevědomím, jako by snad žádnou krizí ani neprocházel. "Chtěl bych to říct jasně. Zaprvé, neutíkám. Zadruhé, pokud mě chce klub vyhodit, bude mě muset vyhodit, protože já od svých zodpovědností nebo týmu neutíkám," hlásil Mourinho.
"Zatřetí, a tohle je, si myslím, ještě důležitější než první dva body, se jedná o klíčkový okamžik v historii klubu. Víte proč? Protože pokud mě vyhodí, vyhodí nejlepšího manažera, jakého kdy tento klub měl," neskrýval své sebevědomí Mourinho i přesto, že jeho tým aktuálně ztrácí na čelo tabulky 10 bodů a obhájit titul se zdá být prakticky nemožné.
"Jsem více než přesvědčený, že skončíme v první čtyřce," uvedl 52letý Portugalec, podle kterého by takové umístění vzhledem k současné špatné situaci bylo v pořádku. Podle Mourinha bude Chelsea mezi nejlepšími čtyřmi možná už v prosinci, nejpozději pak v únoru. Z historického hlediska se však zatím žádnému klubu, který měl po osmi kolech osm bodů, nepodařilo v Premier League skončit lépe než na pátém místě.
Špatné výsledky a výkony jdou sice jednoznačně za Mourinhem, který za ně má jako manažer zodpovědnost, jenže příčiny rozsáhlé krize je třeba hledat také jinde. A vedle hlazení svého ega je Mourinho včera dokázal poměrně přesně pojmenovat.
Vinni jsou všichni
"Jsou tu hráči, kteří po individuální stránce hrají opravdu, opravdu špatně. Je jasné, že jsme trestáni za příliš mnoho individuálních chyb. Přebírám svou zodpovědnost. Hráči by měli převzít tu svou. V klubu jsou pak další lidé, kteří by také měli převzít vlastní zodpovědnost a držet pohromadě. To je to, co chci," prohlásil po další prohře Portugalec a v pár větách vystihl vše podstatné.
Pouze předposlední Sunderland letos inkasoval víckrát než Chelsea. Sedmnáct obdržených ligových branek rozhodně nejde na vrub jen brankářům. Asmir Begović, zaskakující za zraněnou jedničku Courtoise, bývá obvykle jedním z mála, kteří snesou přísnější měřítka. Chelsea sráží - Mourinhem zmiňované - obrovské individuální chyby, na Stamford Bridge v předchozích letech prakticky nevídané.
Obrana, devíza většiny Mourinhových výběrů, je v troskách. Kapitán John Terry tráví víc času na lavičce než na hřišti, Branislav Ivanović se z loňské kategorie nejlepšího pravého beka ligy dostal naopak až na úplně opačný konec a je s podivem, že přes své tragické výkony ještě stále hraje. Gary Cahill na stoperu propadá zápas co zápas a mladíček Kurt Zouma všechno sám nezachrání. Jakžtakž se ještě drží César Azpilicueta, ale na skálopevnou obranu jsou potřeba čtyři.
Podobné to je i v záloze. Fàbregas, Matić, Hazard - loni na svých pozicích jedni z nejlepších v lize, letos jen slabé odvary. Právě k nim (ale prakticky i všem ostatním) míří Mourinhova slova o převzetí zodpovědnosti nejen ním, ale také hráči. Nakonec i jeho zmínka o vedení není jen plácáním kolem sebe. Mourinho ví, že on bude prvním mužem na odstřel, pokud se Chelsea nezvedne, ale ani ve vedení klubu nemohou mít svědomí čisté.
Jen díky několika letním přehmatům a selháním na přestupovém poli zápas co zápas hrají ti stejní, kteří by často zasloužili nejen odpočinek mezi náhradníky, ale také odevzdat svou týdenní gáži. José Mourinho zkrátka nemá kam sáhnout. V posledních týdnech - až na jedinou výjimku - definitivně zbořil představy o tzv. "nedotknutelných", kdy posadil kapitána Terryho nebo hvězdného Hazarda, aby pak ale zase všechny o týden později použil znovu.
Byla to Mourinhova volba, že odehraje sezonu s užším kádrem. Loni to fungovalo a dokonce přineslo mistrovský titul, jenže když přijde krize, a ještě k tomu takových rozměrů, je to problém. Před rokem zvládla Chelsea přestupové léto skvěle, nakoupeno měla prakticky ještě před startem přípravy. Letos ale zaspala a nyní se ukazuje, že pozdní honba za stoperem (v podobě Stonese) a záložníkem (v podobě Pogby) byla maximálně opodstatněná. Právě na těchto pozicích tlačí Blues bota. Jenže lanaření nebylo úspěšné a právě to jde na vrub vedení.
Nyní je opravdu ten správný moment, aby si všichni uvědomili své chyby, semkli se a pokusili se vrátit na vítěznou vlnu. Více než vhod přichází dvoutýdenní reprezentační pauza, kdy může Mourinho se svou družinou analyzovat, analyzovat a analyzovat, a za čtrnáct dní proti Aston Ville ukázat, že společně dokáží krizi překonat. Nic jiného než tři body nebude přicházet v úvahu.
Trenér na dva roky, nebo celou dekádu?
"Pokud nás někdo dokáže z téhle díry vyhrabat, bude to José Mourinho," podpořil svého kouče po utkání značně skleslý John Terry. A má pravdu - co si Mourinho navařil, má také sníst. Sám Portugalec to má v plánu a pokud na světě, minimálně pro Blues, není lepší manažer, než je on sám, pak by to pro něj neměl být žádný problém.
Je však otázka, zda to nejsou jen silná slova a je skutečně v Mourinhových schopnostech nepříznivou situaci zvrátit. Právě teď má sebevědomý Portugalec tu nejlepší možnost ukázat, že to není jen trenér na dvě sezony. Podle svých slov přišel do Chelsea třeba na deset let, byť ve většině jeho předchozích angažmá se ukázalo, že úspěšně tým vést víc než dvě tři sezony nedokáže. Ostatně to byl případ i jeho první štace v západním Londýně.
Osm manažerů se od jeho neslavného konce v roce 2007 vystřídalo na lavičce Chelsea. Velká fluktuace neprospívala ničemu a nikomu. Od příchodu mecenáše Romana Abramoviče se neustále volá po stabilitě, která se rozhodně nezasévá tak, že po osmi kolech a loni získaných dvou trofejích klub vyhodí manažera, který je v očích obou stran pravděpodobně tím nejlepším možným.
Problém ovšem je, že Mourinho (ať už za to může jen on sám nebo je to spoluvina vedení) pouze sklízí to, co zasel. Dělá spoustu takticky špatných rozhodnutí, což nebývalo zvykem, nereaguje tak pružně na aktuální situace jako dřív, na tiskovkách často jen bezhlavě mlátí kolem sebe a vypadá, jako že neví, co si počít. Už v loňské jinak úspěšné sezoně byly náznaky, že Mourinho není typ manažera-budovatele, který by dokázal položit základy třeba pro úspěšnou desetiletku.
Když byl z Chelsea odejit poprvé, srazila mu vaz domácí remíza v Lize mistrů s Rosenborgem. Tehdy měli Blues v lize po šesti zápasech 11 bodů. Situace tedy nebyla tak kritická, přesto byl vstup do sezony nepovedený a Mourinho nakonec skončil i kvůli neshodám s majitelem Abramovičem. Dnes je situace zřejmě trochu jiná. Vztahy ruského oligarchy s Mourinhem jsou dle všeho dobré, ale další špatné výsledky by to mohly rychle změnit. Do médií navíc začínají stále intenzivněji pronikat informace o neshodách v kabině.
Během následujících čtrnácti dnů tak má před sebou José Mourinho pořádné penzum práce. Výsledek musí být jediný: tři body proti Aston Ville. Dál se zatím Chelsea koukat nemůže. V současném rozpoložení je třeba jít zápas od zápasu. Pokud Mourinho na Stamford Bridge aktuálně ještě horší tým, než je ten jeho, porazit nedokáže, jeho předčasný konec na lavičce Chelsea by mohly začít diskutovat nejen média, ale také vedení klubu.
Komentáře (441)