JE LIBO ZÁKUSEK?

Barcelona doporučuje novou a chutnou specialitu: merengue na zeleném pažitu! Ať se to všem okolo Realu líbí nebo ne, Rijkaardovi svěřenci si opravdu s Realem poradili jako se sladkou sněhovou pusinkou po vydatném obědě. A chutnou a voňavou kávu jim k tomu servíroval čokoládový Samuel Eto'o. Zde je náš komentář a pohled na toto utkání.



Kdyby se mělo po tomto zápase odevzdávat vysvědčení, pak Barcelona dostane vyznamenání a Real propadne s ředitelskou důtkou a vyloučením ze školy k tomu! Byl opravdu tak propastný rozdíl ve výkonu obou aktérů tohoto souboje? Trenér Mariano García Remón to samozřejmě viděl poněkud jinak. Na tiskové konferenci řekl: "Jedna nešťastná situace nás stála tři body! Počítám s tím, že doma nad Barcelonou vyhrajeme a ta ztratí další 4 body jinde. Barcelona hrála dobře až od chvíle, kdy jsme ji darovali vedení. Do té doby to bylo vyrovnané utkání. Nebyl to pro nás typický zápas. Máme za sebou sérii výher, doprovázených líbivou hrou." A pak jen do omrzení opakoval, že nebýt oné dětinské chyby, a že do té doby, a že... García Remón byl pravděpodobně na jiném utkání! Tu "pětku" si zaslouží rovněž! Když ne za chyby v určení taktiky, nesmyslné ponechání na hrací ploše trápícího se Zidana, nepostavení Owena do základu, diskriminaci Morientese výměnou za nepochopitelné protěžování Ronalda a Raúla, pak za nepřiznání zcela jasné převahy Barcelony a neschopnosti, či nezájmu, většiny hráčů Realu.

A když jsme u té "čtrnáctky", která se na Camp Nou představila: Casillas za branky nemohl, snažil se a zachránil Real od pohromy. Roberto Carlos potřebuje odpočinek. Dopouští se chyb doslova naivních, jeho zapojování se do útočných akcí již nepřináší hrůzu do obrany soupeře. Francisco Pavon je do počtu a většinou musí mít "dvojníka", který ho jistí. Michel Salgado je bojovník k pohledání a jako jeden z mála hraje s chutí. Walter Samuel není ani zdaleka tou super posilou, jak byl opěvován před sezónou, mnohdy hraje za hranicí fair play, což předvedl i v tomto utkání. O kvalitách fotbalisty Davida Beckhama nikdo nepochybuje, ale jeho kožená tvář vyvolává dojem jako by se ptal: "a co já tady vlastně dělám?" Dosud se s kolektivem nesžil! Luis Figo to má v Barceloně těžké. Ale klobouk dolu a asi jedinou jedničku za výkon k tomu. Rváč a bojovník k pohledání! José María Guti je oním třetím válečníkem mezi bandou "zašíváků". Chybuje, ale nevzdává se! Zinedine Zidane..., již to není ono. Jiskřička se objeví, ale oheň nezažehne. Raúl Gonzáles je z formy a to dlouhodobě. Jako kapitán nefunguje, neburcuje, ponechává potápějící se loď svému osudu. Ronaldo...! Měl by plnit funkci střelce. Umí se postavit, má čich na góly. Ale co má na hrací ploše dělat, když Real se pomalu nedostane na dostřel branky, nikdo mu nepřihraje do pozice, ze které by se dokázal prosadit. Vracet se pro míče a zakládat akce? Ale to není jeho práce! Pak se nedivme, že si kameraman s režisérem neustále vybírali pohled na Ronaldinha a na Ronalda zároveň. Zatímco na levé polovině obrazovky se pohyboval, běhal, skákal, gestikuloval a smál se "R" z Barcelony, na pravé straně byl vidět stojící, otrávený, stále ruce v bok mající "R" z Realu. Michael Owen vnesl do hry hostujícího celku trochu pohybu, ale jen na pár minutek. Pak zmizel. Proč? Bude to u něj jako u Beckhama? Nepatří do kolektivu? Mezi vyvolené? Albert Celades přišel do zlomeného a poraženého týmu a on není tím, kdo by pozvedl prapor. Santiago Solari a jeho sedm minut? Měl být na hřišti již dávno. Věděli to všichni, jen Remón ne. Ale ten zase ví, že doma Barcelonu porazí a ta... Ale to je jiná historie.



O co lépe vyznívají slova toho, kterému se nedařilo, Ronalda. Sportovně přiznal, že: "Barcelona vyhrála, protože byla jasně lepší! Hráli výborně, nehledejme výmluvy. Do prvního gólu jsme se v zápase drželi, ale nedorozumění mezi Casillasem a Robertem Carlosem nás zlomilo. Musíme se z chyb poučit, napravit je a bojovat. Liga dnešním zápasem nekončí!" Klobouk dolů! A jednička k tomu. Ne za výkon, ale za to, že se zachoval jako správnej chlap, jako frajer!



Frank Rijkaard se po zápase usmíval, aby také ne, ale zároveň nabádal k opatrnosti. "Máme sedm bodů náskoku, ale práce nekončí. Konec ligy je v nedohlednu, nedá se dnes říci, že toto utkání rozhodlo. Radujme se z vítězství nad Realem, ale ne z titulu. Pochvala a poděkování patří divákům. Byli opravdu tím dvanáctým hráčem na hřišti. Všiml jsem si jedné věci. Na obou stranách hrálo jedenáct fotbalistů, ale okolo míče bylo těch našich vždy o několik více. Utkání jsme kontrolovali od začátku do konce, dali jsme tři branky, můžeme být spokojeni. Porazili jsme kvalitní tým!" Rijkaard pak "daroval" hráčům Barcelony den volna. Dlouho ho neměli... Prezident klubu Joan Laporta ke slovům Rijkaarda dodal: "Dnes je pro nás velký den. Nejen díky vítězství 3:0, ale hlavně z radosti nad předvedenou hrou. Máme silné a motivované mužstvo. Hrací systém je perfektní, každý v něm má své místo a ví co dělat. Ale zachovejme klid, jedeme na stadión Getafe a to je další stupínek na cestě za titulem."



Samuel Eto'o neměl rudo před očima a netoužil se pomstít. Také proč... A jak viděl zápas on? "Bylo to nádherné utkání, bylo hodně šancí, 3:0 je výborný výsledek. První gól? Obránci to při těchto situacích mají hodně těžké. Útočník musí jít do balónu a pokusit se ho ukrást. Mě se to povedlo. Penalta? Ano, byl to faul. Ronaldinho mi naznačil očima, že by si jí rád kopnul, je to normální, jsme kolektiv, který drží pohromadě a tak jsem mu dal přednost. Je to fantastické porazit Real, ale buďme při zemi. Máme náskok 7 bodů, ne titul!"

Říká se, že býky dráždí barva červená. Nevím proč, údajně vidí jen vše černobíle. Samuel Eto'o barvy rozezná bez problémů, ale zdá se, že na bílou je obzvlášť alergický. Proti Realu nastoupil po třinácté a dal mu osm branek! Dnes měl tento Kamerunec mimořádnou chuť ke vstřelení gólu do sítě bílého baletu. Po "telenovele" léta 2004, ve které byl neviditelným hrdinou, přestupu z Mallorky do Barcelony jen se souhlasem mocného Realu, se mu ani nemůžeme divit. Ve 29. minutě byl rychlejší než váhající dvojice Casillas - Roberto Carlos a vypíchl jim míč, který pohodlně poslal do opuštěné branky. Byl to jeho letošní dvanáctý gól v La Lize a osmý životní do sítě Realu. V sezóně 2002/03 dal dva v ligových zápasech v dresu Mallorky (1:5 a 5:1), další dva v Poháru (4:0). O rok později to byly dva ligové (2:2) a jeden Superpohárový k tomu (2:1). A dnes přidal první jako azulgrana!

Hodnotili jsme hráče Realu, pojďme se tedy pustit i do domácích. Victor Valdés neměl mnoho práce, skoro žádnou, ale dirigoval své obránce s přehledem. Juliano Belletti je dostatečně rychlý, chyběla mu ale často jistota. Rafael Marquez roste zápas od zápasu, dnes byl výborný. Presas Oleguer zneškodnil Ronalda, nepustil k němu míč, úkol splnil. Carlos Puyol patřil k nejlepším, tisíckrát napravil chybu ze zápasu v Seville. Giovanni Van Bronckhorst se nechal několikrát přehrát Figem, zaskakoval za něj Xavi, ale od chvíle, kdy se Figo přesunul na druhou stranu a více do středu hrací plochy (taktická chyba trenéra nebo neposlušnost hráče?), Gio se pouštěl do průniků a dal nádherný gól. Deco dřel, chyběla mu ale dnes přesnost a zdá se, že také fyzička. Ale je to vynikající fotbalista. Ronaldinho je kouzelník, každá jeho akce zavání gólem. Ví co má v ten který moment udělat a je dnes pravděpodobně jedničkou na evropských ligových trávnících. Xavi byl v tomto utkání k nepoznání. Motor týmu, bránil, zakládal akce, zastavoval protihráče, rozehrával, bojoval, měl snad dvoje plíce. Nejlepší hráč utkání! Samuel Eto'o dal gól, po faulu na něj se kopala penalta, kterou proměnil Ronaldinho, znamená neustálé nebezpečí pro soupeřovu branku. Vynikající! Henrik Larsson splnil do puntíku co od něj trenér Rijkaard očekával, nedal spát obraně soupeře, jistý na zemi i ve vzduchu. Iniesta, Damia a Sylvinho jako náhradníci… Střídaní vynucené zraněním v prvním případě a taktické ve zbylých dvou. Do rozjetého mužstva a proti zlomenému soupeři zapadne každý. Nic nezkazili, nic ani nepředvedli. Ale Barcelona ukázala, že má silnou lavičku.

Utkání je tedy za námi. Těm, kteří fandili Barceloně se jistě líbilo. Oněm z Realu asi ne tolik. Neutrální, existují vůbec?, se dnes asi zamýšlejí. Nádherné fotbalové okamžiky, individuální výkony, jasná převaha. To ze strany Barcy. Ale byl to vůbec na druhé straně onen slavný Real?