HVĚZDNÉ DERBY JE ZDE!
Má cenu psát dnes, jeden den před zápasem roku, o něčem jiném, než o souboji Barcelony a Realu? Asi ne, ať se to všem z Milána nebo Londýna, z Turína nebo Mnichova, z Prahy nebo Ostravy, nelíbí sebevíc! Deset kandidátů na zlatý míč! Reprezentanti mnoha zemí světa! Vyprodaný chrám fotbalu! Ronaldinho proti Ronaldovi! Anděl, který to na Barcu umí! Zrádce Figo! Barca, Real, Barca, Real...
Čísla, čísla, čísla...
Od prvního derby hraného v Barceloně uplynulo již 76 let. Real ho vyhrál 2:1 a o rok později svou suverenitu jen potvrdil (4:1). Barcelona se dočkala v sezóně 1930/31 (3:1) a od té doby se radost a smutek na jedné či druhé straně střídaly jako noc a den. To sobotní derby bude mít pořadové číslo 75! Tedy mezi těmi, která se hrála v Barceloně. Domácí vyhráli 43 utkání, hosté 17, nerozhodně se soupeři rozešli ve 14 případech. Podle nového bodového rozdělení je tedy stav 143 : 65. Barcelona vstřelila doma 146 branek, Real jich dal 88. O "goleadas" jsme psali již v minulém článku, a tak si jen připomeňme, že Real dal Barce "bůra" ve třech utkáních, ale naposledy v sezóně 62/63 minulého století. Barcelona zase nadělila "bílému baletu" hned sedm branek v jednom zápase v roce 1951, a přidala 5x pětigólový nášup. V sezóně 1992/94 to bylo naposled a hned 5:0! Jednou zápas skončil 5:5... Nejdelší sérií bez ztráty bodu byla to Barcelony v letech 1992/93-2000/01, 7 výher, Real byl 3x úspěšný od 1962/63 do 1964/65. A rovněž 3x neprohrál v posledních zápasech (1:1, 0:0, 2:1).
Anděl, z kterého jde strach...
Hraje v bílém, vypadá jako andílek, ale Barca se ho bojí! O koho jde? No přeci o hýčkané dítě madridského fotbalu, Raúla Gonzálese. Proti odvěkému nepříteli číslo 1 hrál ve 26 zápasech a dokázal mu vstřelit 12 branek! V lize se mu to povedlo celkem osmkrát, ale naposledy 3. března 2001. Fernando Hierro dal Raúlovi přezdívku Ferrari a věděl dobře proč. Je právě takovým rekordmanem jako, proslavený vůz F1. Ke svému prvnímu derby nastoupil Raúl 7.ledna 1995 a nahradil Manuela Sanchise. A hned se podílel na debaklu Barcelony. Santiago Bernabéu jásal radostí, Real vyhrál 5:0! Liga, LM, Copa del Rey, Superpohár, tam všude se z Anděla stává Fantasma. Nikdo nezapomene na jeho poslední dva ligové góly v již dříve vzpomínaném zápase, kdy "umrtvil" ohlušující pískot Camp Nou, který doprovázel každý pohyb a dotek míče nenáviděného Luise Figa. Jak tomu bude v sobotu? Dá Raúl třináctý gól Barceloně?
Katalánci zradu nepromíjejí...
Luis Figo odešel do Realu před více než čtyřmi roky. Ale nikdy, opravdu nikdy, mu to Barcelona nezapomene. Ani 60 miliónů eur nedokázalo zklidnit fanoušky na Nou Campu. Žádný fotbalista v historii fotbalu nebyl vítán na stadiónu svého bývalého klubu s takovou nenávistí, jako se to stalo, stává a po věky věků bude stávat Figovi. Když vyběhl poprvé v bílém na trávník v Barceloně nemohl nevidět a neslyšet: Figo rovná se dolary; My, kteří jsme Tě milovali, Tě dnes nenávidíme; Figo, máme 60 miliónů důvodů nenávidět Tě... O dva roky později došlo k onomu známému incidentu s létajícím prasátkem a následovalo uzavření stadiónu na 2 zápasy, trest, který do dnešního dne platí. Figo se vyhnul jednomu ze zápasů na Nou Campu, když měl vystaveno "stop" v LM kvůli žlutým kartám.
Ale Portugalec není prvním zaprodancem pro Katalánce. José Samitier pomohl Barce k zisku pěti Pohárů Španělska a v roce 1929 dokonce k titulu mistra této země. Vedení klubu nevěřilo, že by ve 30 letech mohl být ještě něco platný a tak ho s lehkým srdcem prodalo do Realu. V sezóně 1932/33 pak Barcelona přišla o první místo právě v utkání s Realem (1:2) a Samitier dal oba góly vítězů. Ale vše bylo rychle zapomenuto, stadión Les Corts byl svědkem loučení této legendy s fotbalovou kariérou a v roce 1945 mu tleskal ve stoje, již ve funkci trenéra Barcelony, když získal první poválečný titul, ozdobený výhrou 5:0 nad Realem Madrid... Samitier mohl změnit dokonce fotbalové dějiny, jelikož jednal s River Plate o přestupu Alfreda Di Stéfana. Ale Raimundo Saporta z Madridu byl rychlejší, vše dohodl přímo s hráčem, ten se tak ocitl v Realu a stal se v jeho dresu jedním z nejslavnějších fotbalistů světa všech dob.
Bernd Schuster, Michael Laudrup, Luis Milla, šachové rošády Johana Cruyffa s Georghem Hagim, Robertem Prosinečkim... To vše patří k nikdy nevyhlášené, ale také nikdy nekončící válce Realu s Barcelonou. Poslední příklad zákulisní diplomatické bitvy o Samuela Eto'o je jen potvrzením pravidla. A musíme se zmínit ještě o jedné skutečnosti. Nikdo dnes neví kdo nahání soupeři větší strach z těch, kteří ve změně dresů "jeli" také: Ronaldo Barceloně, nebo Eto'o Realu? Oba chtějí dokázat, že se oba kluby zmýlily, když je nechaly v klidu odejít...
Hvězdy a ještě jednou hvězdy...
Hned deset kandidátů na zisk trofeje France Football "Zlatého míče" se objeví na Nou Campu. Anderson de Souza 'Deco', Ronaldo de Assís 'Ronaldinho', Ludovic Giuly, Henrik Larsson a Samuel Eto'o v dresu Barcelony, David Beckham, Luis Figo, Ronaldo Nazario, Zinedine Zidane a Fernando Morientes v dresu Realu Madrid. Pouze AC Milán se může pochlubit větším počtem hráčů na této listině (Kaká, Paolo Maldini, Alessandro Nesta, Andrea Pirlo, Clarence Seedorf a Andrij Ševčenko). Ale již dnes se mluví o jasných favoritech. Deco a Ronaldinho jsou na prvních místech, z Realu se neobjevuje nikdo. Ronaldo Zlatý míč obdržel v roce 1997 v dresu Interu Milán a po fantastické sezóně v Barceloně, podruhé již jako hráč Realu Madrid v roce 2002. Zidane se stal jeho majitelem v roce 1998, hrál za Inter, Figo o dva roky později (Real) a Owen v roce 2001, jako hráč Liverpoolu. Ten ovšem letos není na listině vyvolených.
Tváří v tvář...
Atrakcí se speciální příchutí bude také start dvou hvězd brazilské kopané. Ronaldo a Ronaldinho se objeví poprvé na hrací ploše ne jako spoluhráči, ale jako soupeři. Bude to opravdu jejich premiéra, jelikož v předešlých možných setkáních byl jeden nebo druhý na mezi zraněnými. Ale Nou Camp již viděl tuto dvojici "Ronaldos" v jednom zápase. A to hned dvakrát. Brazílie porazila výběr "Cataluňa" 3:1 a dva góly dávala vycházející naděje Brazílie, hrající v té době za PSG, Ronaldinho. Ve druhém utkání, proti stejnému soupeři, to byl pro změnu Ronaldo, kdo dal 2 góly. Poprvé hrál ještě za Inter, podruhé již za Real. Ronaldovi to na stadiónu Barcelony vůbec svědčí. Při oslavě stého výročí vzniku "culé" dal jeden gól, druhý vsítil Rivaldo (Barca - Brazílie 2:2). Jeho chuť dát branku má pokračování. V sezóně 2002/03 vyrovnával na 1:1, o rok později pomohl k vítězství 2:1. Jak tomu bude letos?
Koření z latinské Ameriky...
Mexiko, Argentina, Brazílie. Rafael Márquez, Walter Samuel a Santiago Solari, Ronaldo, Ronaldinho a Roberto Carlos. Ti hrát budou na 99%. Naopak chybět budou zranění Brazilci Thiago Motta a José Edmílson. Další dva z téže země, Juliano Belleti a Sylvinho se pomalu dostávají do formy a čekají na svou příležitost. Latinská Amerika je tedy, díky svým rodákům, nedílnou součástí tohoto slavného derby. A také jeho ozdobou! Není to jen ona stará, dobrá a pyšná Evropa, která si tento zápas přivlastňuje. Barva sladké a lahodné čokolády je vidět na každém kroku. Snad "fanoušci" a další návštěvníci tohoto zápasu zapomenou své nechutné rasistické projevy plné nenávisti doma a budou se bavit fotbalem v podání těchto kouzelníků "kulatého nesmyslu"!
Příznivci Realu a Barcelony. Neutrální, kteří se i tak budete přiklánět k jednomu nebo druhému týmu. Všichni milovníci fotbalu. Těšme se na toto derby. Věřme, že nám přinese krásnou podívanou. Hecujme jeden druhého, fanděme, bavme se. Vzpomeňme si na minutku na zraněného Ivána Helgueru, který se, tak jako my, bude na zápas dívat jen v televizi. Oba tábory by ho raději viděly na hřišti... Ale hlavně před utkáním, během 90 minut, ale i po jejich skončení, nezapomeňme na jediné: Fotbal je opravdu tím nejkrásnějším sportem na světě! A my jsme jeho nedílnou součástí...
Čísla, čísla, čísla...
Od prvního derby hraného v Barceloně uplynulo již 76 let. Real ho vyhrál 2:1 a o rok později svou suverenitu jen potvrdil (4:1). Barcelona se dočkala v sezóně 1930/31 (3:1) a od té doby se radost a smutek na jedné či druhé straně střídaly jako noc a den. To sobotní derby bude mít pořadové číslo 75! Tedy mezi těmi, která se hrála v Barceloně. Domácí vyhráli 43 utkání, hosté 17, nerozhodně se soupeři rozešli ve 14 případech. Podle nového bodového rozdělení je tedy stav 143 : 65. Barcelona vstřelila doma 146 branek, Real jich dal 88. O "goleadas" jsme psali již v minulém článku, a tak si jen připomeňme, že Real dal Barce "bůra" ve třech utkáních, ale naposledy v sezóně 62/63 minulého století. Barcelona zase nadělila "bílému baletu" hned sedm branek v jednom zápase v roce 1951, a přidala 5x pětigólový nášup. V sezóně 1992/94 to bylo naposled a hned 5:0! Jednou zápas skončil 5:5... Nejdelší sérií bez ztráty bodu byla to Barcelony v letech 1992/93-2000/01, 7 výher, Real byl 3x úspěšný od 1962/63 do 1964/65. A rovněž 3x neprohrál v posledních zápasech (1:1, 0:0, 2:1).
Anděl, z kterého jde strach...
Hraje v bílém, vypadá jako andílek, ale Barca se ho bojí! O koho jde? No přeci o hýčkané dítě madridského fotbalu, Raúla Gonzálese. Proti odvěkému nepříteli číslo 1 hrál ve 26 zápasech a dokázal mu vstřelit 12 branek! V lize se mu to povedlo celkem osmkrát, ale naposledy 3. března 2001. Fernando Hierro dal Raúlovi přezdívku Ferrari a věděl dobře proč. Je právě takovým rekordmanem jako, proslavený vůz F1. Ke svému prvnímu derby nastoupil Raúl 7.ledna 1995 a nahradil Manuela Sanchise. A hned se podílel na debaklu Barcelony. Santiago Bernabéu jásal radostí, Real vyhrál 5:0! Liga, LM, Copa del Rey, Superpohár, tam všude se z Anděla stává Fantasma. Nikdo nezapomene na jeho poslední dva ligové góly v již dříve vzpomínaném zápase, kdy "umrtvil" ohlušující pískot Camp Nou, který doprovázel každý pohyb a dotek míče nenáviděného Luise Figa. Jak tomu bude v sobotu? Dá Raúl třináctý gól Barceloně?
Katalánci zradu nepromíjejí...
Luis Figo odešel do Realu před více než čtyřmi roky. Ale nikdy, opravdu nikdy, mu to Barcelona nezapomene. Ani 60 miliónů eur nedokázalo zklidnit fanoušky na Nou Campu. Žádný fotbalista v historii fotbalu nebyl vítán na stadiónu svého bývalého klubu s takovou nenávistí, jako se to stalo, stává a po věky věků bude stávat Figovi. Když vyběhl poprvé v bílém na trávník v Barceloně nemohl nevidět a neslyšet: Figo rovná se dolary; My, kteří jsme Tě milovali, Tě dnes nenávidíme; Figo, máme 60 miliónů důvodů nenávidět Tě... O dva roky později došlo k onomu známému incidentu s létajícím prasátkem a následovalo uzavření stadiónu na 2 zápasy, trest, který do dnešního dne platí. Figo se vyhnul jednomu ze zápasů na Nou Campu, když měl vystaveno "stop" v LM kvůli žlutým kartám.
Ale Portugalec není prvním zaprodancem pro Katalánce. José Samitier pomohl Barce k zisku pěti Pohárů Španělska a v roce 1929 dokonce k titulu mistra této země. Vedení klubu nevěřilo, že by ve 30 letech mohl být ještě něco platný a tak ho s lehkým srdcem prodalo do Realu. V sezóně 1932/33 pak Barcelona přišla o první místo právě v utkání s Realem (1:2) a Samitier dal oba góly vítězů. Ale vše bylo rychle zapomenuto, stadión Les Corts byl svědkem loučení této legendy s fotbalovou kariérou a v roce 1945 mu tleskal ve stoje, již ve funkci trenéra Barcelony, když získal první poválečný titul, ozdobený výhrou 5:0 nad Realem Madrid... Samitier mohl změnit dokonce fotbalové dějiny, jelikož jednal s River Plate o přestupu Alfreda Di Stéfana. Ale Raimundo Saporta z Madridu byl rychlejší, vše dohodl přímo s hráčem, ten se tak ocitl v Realu a stal se v jeho dresu jedním z nejslavnějších fotbalistů světa všech dob.
Bernd Schuster, Michael Laudrup, Luis Milla, šachové rošády Johana Cruyffa s Georghem Hagim, Robertem Prosinečkim... To vše patří k nikdy nevyhlášené, ale také nikdy nekončící válce Realu s Barcelonou. Poslední příklad zákulisní diplomatické bitvy o Samuela Eto'o je jen potvrzením pravidla. A musíme se zmínit ještě o jedné skutečnosti. Nikdo dnes neví kdo nahání soupeři větší strach z těch, kteří ve změně dresů "jeli" také: Ronaldo Barceloně, nebo Eto'o Realu? Oba chtějí dokázat, že se oba kluby zmýlily, když je nechaly v klidu odejít...
Hvězdy a ještě jednou hvězdy...
Hned deset kandidátů na zisk trofeje France Football "Zlatého míče" se objeví na Nou Campu. Anderson de Souza 'Deco', Ronaldo de Assís 'Ronaldinho', Ludovic Giuly, Henrik Larsson a Samuel Eto'o v dresu Barcelony, David Beckham, Luis Figo, Ronaldo Nazario, Zinedine Zidane a Fernando Morientes v dresu Realu Madrid. Pouze AC Milán se může pochlubit větším počtem hráčů na této listině (Kaká, Paolo Maldini, Alessandro Nesta, Andrea Pirlo, Clarence Seedorf a Andrij Ševčenko). Ale již dnes se mluví o jasných favoritech. Deco a Ronaldinho jsou na prvních místech, z Realu se neobjevuje nikdo. Ronaldo Zlatý míč obdržel v roce 1997 v dresu Interu Milán a po fantastické sezóně v Barceloně, podruhé již jako hráč Realu Madrid v roce 2002. Zidane se stal jeho majitelem v roce 1998, hrál za Inter, Figo o dva roky později (Real) a Owen v roce 2001, jako hráč Liverpoolu. Ten ovšem letos není na listině vyvolených.
Tváří v tvář...
Atrakcí se speciální příchutí bude také start dvou hvězd brazilské kopané. Ronaldo a Ronaldinho se objeví poprvé na hrací ploše ne jako spoluhráči, ale jako soupeři. Bude to opravdu jejich premiéra, jelikož v předešlých možných setkáních byl jeden nebo druhý na mezi zraněnými. Ale Nou Camp již viděl tuto dvojici "Ronaldos" v jednom zápase. A to hned dvakrát. Brazílie porazila výběr "Cataluňa" 3:1 a dva góly dávala vycházející naděje Brazílie, hrající v té době za PSG, Ronaldinho. Ve druhém utkání, proti stejnému soupeři, to byl pro změnu Ronaldo, kdo dal 2 góly. Poprvé hrál ještě za Inter, podruhé již za Real. Ronaldovi to na stadiónu Barcelony vůbec svědčí. Při oslavě stého výročí vzniku "culé" dal jeden gól, druhý vsítil Rivaldo (Barca - Brazílie 2:2). Jeho chuť dát branku má pokračování. V sezóně 2002/03 vyrovnával na 1:1, o rok později pomohl k vítězství 2:1. Jak tomu bude letos?
Koření z latinské Ameriky...
Mexiko, Argentina, Brazílie. Rafael Márquez, Walter Samuel a Santiago Solari, Ronaldo, Ronaldinho a Roberto Carlos. Ti hrát budou na 99%. Naopak chybět budou zranění Brazilci Thiago Motta a José Edmílson. Další dva z téže země, Juliano Belleti a Sylvinho se pomalu dostávají do formy a čekají na svou příležitost. Latinská Amerika je tedy, díky svým rodákům, nedílnou součástí tohoto slavného derby. A také jeho ozdobou! Není to jen ona stará, dobrá a pyšná Evropa, která si tento zápas přivlastňuje. Barva sladké a lahodné čokolády je vidět na každém kroku. Snad "fanoušci" a další návštěvníci tohoto zápasu zapomenou své nechutné rasistické projevy plné nenávisti doma a budou se bavit fotbalem v podání těchto kouzelníků "kulatého nesmyslu"!
Příznivci Realu a Barcelony. Neutrální, kteří se i tak budete přiklánět k jednomu nebo druhému týmu. Všichni milovníci fotbalu. Těšme se na toto derby. Věřme, že nám přinese krásnou podívanou. Hecujme jeden druhého, fanděme, bavme se. Vzpomeňme si na minutku na zraněného Ivána Helgueru, který se, tak jako my, bude na zápas dívat jen v televizi. Oba tábory by ho raději viděly na hřišti... Ale hlavně před utkáním, během 90 minut, ale i po jejich skončení, nezapomeňme na jediné: Fotbal je opravdu tím nejkrásnějším sportem na světě! A my jsme jeho nedílnou součástí...
Komentáře (349)