Hodnocení týmů po MS: Bosna a Hercegovina

Jako tým, který může jen příjemně překvapit, odjížděla na mistrovství světa Bosna a Hercegovina. A nutno podotknout, že i přes brzký konec svěřenci Safeta Sušiče rozhodně při premiérové účasti mezi světovou reprezentační elitou nezklamali a mohou odjíždět s čistým svědomím.


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮

Ostřílený kormidelník měl k dispozici hodně nadějný a talentovaný výběr, který se mohl opírat o zkušené hráče z těch nejlepších ligových soutěží. Na druhou stranu právě zkušenosti z podobných reprezentačních zápasů byly největším handicapem balkánského mužstva, což se ukázalo hned při prvním zápase s Argentinou, kde Bosna nebyla horším týmem, přesto odcházela s prázdnýma rukama.

Safet Sušić vsadil na hru s jedním klasickým hrotovým útočníkem a zesíleným středem pole, kterým byl podle očekávání Edin Džeko, další skvělý kanonýr Vedad Ibišević tak pro úvodní dva mače zůstal pouze na lavičce náhradníků. A právě podpora Džeka byla další slabší stránkou bosenského výběru, který častokrát soupeře přehrával, ovšem ke kýženému ohrožení branky to tak jako tak nevedlo. Alespoň při posledním vystoupení proti Íránu si BiH zlepšilo náladu.

Defenzivní fáze: ✮✮
Právě defenziva byla před startem turnaje největším otazníkem Bosny a Hercegoviny. Oporou měl být stárnoucí Emir Spahić, který se však po celý turnaj nevyvaroval zbytečných chyb a místo lídrem se ukázal být spíše slabinou. Vedle zadáka Leverkusenu se vystřídalo hned několik spoluhráčů, ani jeden z nich však neplatil za stoprocentní jistotu. To ostatně jen dokazuje počet čtyř inkasovaných branek ve třech duelech, horší skóre pak nepřipustil Asmir Begović.

Ofenzivní fáze: ✮✮✮
Obecně silnější stránka balkánských týmů. To platilo i pro Bosnu, která se směrem dopředu mohla opřít o několik opravdu prověřených jmen. Zejména Edin Džeko se ukázal být pro svůj tým nepostradatelným, přestože zaznamenal pouze jeden zásah do černého (druhý mu nebyl chybně uznán). Ve výborném světle se ukázali také Miralem Pjanić a Zvjezdan Mišimović, kterého však limitovala poněkud chatrnější fyzická kondice, ale směrem dopředu byl stále pro svůj tým přínosem, což by mohl od další sezóny opět dokazovat na německých trávnících...

Největší tahoun: Edin Džeko
Na tomto místě by se nechalo vyzdvihnout vícero hráčů, namátkou třeba velice nadějný Muhamed Bešić, o kterém jistojistě ještě hodně uslyšíme, nebo zmíněný Miralem Pjanić, avšak právě Edin Džeko byl pro Bosnu a Hercegovinu ukázkovým lídrem. Jako jediný hráč na hrotu bojoval o každý, byť třeba ztracený, míč, poctivě dřel, čímž z bosenského týmu opravdu vyčníval. Proti Nigérii mu sudí chybně neuznali gól, po kterém mohlo být konečné rozložení ve skupině F úplně jiné... Nakonec se vytáhlý střelec přece jen dočkal gólového zápisu proti Íránu.

Největší přítěž: Emir Spahić
Trochu nerad, ale přece zde musím vybrat právě ostříleného stopera Emira Spahiče. Byl to právě on, kdo jakožto největší opora a tmelící prvek defenzivní složky dělal nejvíce chyb, po kterých často Bosna a Hercegovina inkasovala. Pro 33letého obránce se skutečně nejednalo o povedený turnaj a možnost na nápravu už mít pravděpodobně na podobné akci nebude.

Celkový verdikt: ✮✮✮
Bosenský tým rozhodně při premiérové účasti na mistrovství světa nepropadl, ovšem ani výrazně neoslnil, přestože herně proti žádnému týmu nezaostal. Rozhodujícím se ukázalo být utkání s Nigérií, která si po těsném vítězství postup ze skupiny pohlídala a Balkánci se museli spokojit se třemi body a konečným třetím místem. Do příštího světového šampionátu s jistotou několik hráčů reprezentační kariéru ukončí, avšak jádro týmu má stále obrovský potenciál na zlepšení.