Hitler a fotbal v Německu - boření mýtů
"Psal se 7. srpen 1936, když Německo narazilo na Norsko ve vyřazovací části turnaje v kopané na olympiádě v Berlíně. Němci s Norskem neprohráli už osmkrát v řadě, ale dnešní zápas byl něčím speciální. Měl jednoho velice váženého diváka - spolu se skupinou říšských ministrů dorazil na Poststadion podpořit svěřence německého kouče Otto Nerze sám Vůdce. Byl to první fotbalový zápas Adolfa Hitlera a zcela jistě se snažil zneužít význam her k propagandě a získání prestiže, tak jako diktátoři před ním."
Po celé dějiny využívali diktátoři sport jako politickou propagandu. Politika a fotbal šly v Evropě s pravicovými diktátory ruku v ruce, ať už jako ukázka zábavy pro všechny vrstvy, skrz níž se dala skvěle propagovat hlavní myšlenka politického hnutí nebo snaha popostrčit svůj oblíbený klub. Ať už to byl Franco ve Španělsku, Mussolini v Itálii nebo nacisté v Německu. Fotbal byl v těchto časech spíše nástrojem propagandy než sportem.
Občas se mezi fanoušky rozhoří debata o Francovi a jeho podpoře Realu Madrid nebo o Mussoliniho návštěvách zápasů Boloni a o tom, jak jejich vliv ovlivnil historii klubu. Jedna otázka ovšem stále zůstávala otevřená. Jak to bylo vlastně s Hitlerovým vztahem k fotbalu? Kolem vlivu nacistů na fotbal je hodně otázek, které asi nikdy nebudou zodpovězeny, například smrt Matthiase Sindelara. Sindelar byl rakouský reprezentant a po anšlusu Rakouska (1938) odmítl hrát za nacistické Německo s omluvou, že je na to již příliš starý (bylo mu 35) a sužují ho zranění. 23. ledna 1939 byl nalezen ve svém vídeňském bytě nalezen mrtev společně se svojí přítelkyní. Oficiální verdikt zněl otrava oxidem uhličitým, ale nebyl považován za příliš důvěryhodný. Později rakouský spisovatel Friedrich Torberg věnoval Sindelarovi báseň "Auf den Tod eines Fussballers" - K smrti fotbalisty. Báseň navrhovala možnost, že Sindelar spáchal sebevraždu kvůli anexi Rakouska. Na druhou stranu se věřilo, že za jeho smrt mohl vadný komín. Fanoušci tedy mají další téma k diskuzi.
Nacisté také systematicky odstraňovali židy ze všech organizací, fotbal nevyjímaje. O Hitlerovi a jeho vztahu k fotbalu existuje také mnoho teorií a dohadů - když se pokusíte získat informace na internetu o jeho oblíbeném klubu, najdete odpovědi typu: "Musí to být Bayern Mnichov, nejúspěšnější klub německé historie!" Nebo: "Určitě fandil klubu z Berlína, hlavního města." Někdo další tvrdí: "Ne ne, určitě to je Schalke, nejúspěšnější klub v době třetí říše. Jiný je přesvědčen o další variantě: "Musí to být Norimberk, proč jinak by si jinak říkali Der Club? To jasně ukazuje na spojitost s Hitlerem!" Někteří mohou také poukazovat na Hitlerovo rodiště, tedy Rakousko, a jmenovat kluby jako LASK Linz, atd.
"Zápas se vyvíjel podle předpokladů. Němci utkání dominovali, ale nedokázali proměnit svoje šance. Naopak Norové se stěží dostávali ze svojí poloviny. Mladý August Lenz už spálil dvě tutovky. Jak tlak Němců pokračuje, Norové se konečně dostali do nadějného protiútoku a střílí první gól utkání z brejku - 0:1. Hitler je rozmrzelý a začíná mít záchvaty vzteku, neschopen se ovládat."
"Der Club", tak je 1. FC Norimberk známý. I v dnešní době je spojován název klubu s Hitlerem. To ovšem není pravda. Hitler měl víc do činění spíše s městem samotným než s fotbalovým klubem, ať už to byly sjezdy strany, a podobně. Název "Der Club" se datuje zpátky někam do let 1920, kdy byl Norimberk nejlepším klubem v Německu a jeho název se zrodil z respektu ostatních klubů k němu. Někteří historici argumentují, že název byl používán už v roce 1907, ale jen na několika místech v Bavorsku. Od roku 1919 se "Der Club" stal běžně používanou přezdívkou. Je pravda, že Hitler měl k Norimberku opravdu výjimečný vztah. Jenže co mělo k Hitlerovi nejblíže, byl právě stadion. Frankenstadion byl používán k vojenským přehlídkám nebo se stal také dějištěm některých z Hitlerových nejslavnějších proslovů. Svatostánek, na němž hraje své zápasy "Der Club" dnes, byl v té době známý jako "Hitler-Jugend Stadion", tedy Stadion Hitlerovy mládeže. Norimberk si prošel svojí nejslavnější érou své existence ve dvacátých a na začátku třicátých let. V roce 1934 prohrálo tehdejší mužstvo finále ligy se Schalke, klubem který se stal nejúspěšnějším v době třetí říše.
V roce 2008 otiskl časopis The Times článek "The 50 worst famous football fans", 50 nejhorších slavných fotbalových fanoušků. Článek tvrdil, že Adolf Hitler byl fanoušek Schalke a kvůli tomu se setkal s kritikou ze strany vedení Schalke, které dokonce poslalo časopisu dopis s vysvětlením. Fakt, že Hitler měl údajně fandit Schalke, vycházel pouze ze skutečnosti, že Schalke byl nejúspěšnější klub v době, kdy vládli Německu nacisté. Schalke se dostalo do popředí v roce 1933 pouze šest měsíců po Hitlerově jmenovaní na kancléře. V roce 1934 Schalke vyhrálo ligu a položilo základy nové éře německé kopané. S hráči jako Fritz Szepan, Ernst Kuzorra, Hans Bornemann, Rudi Gellesch či Adolf Urban mělo Schalke tu nejlepší jedenáctku v celém Německu. Bylo známé svým stylem krátkých, rychlých přihrávek vždy hledajících co nejlépe postavené spoluhráče. Schalke se v letech 1934 až 1944 stalo německým mistrem hned šestkrát! Zatímco většině fotbalistů byly v době války dávány běžné pozice na frontě, trenér německé reprezentace se snažil svoje nejlepší hráče od podobných povinností osvobodit. Fritz Szepan a Ernst Kuzzora pracovali na letecké základně nedaleko Gelsenkirchenu, Adolf Urban byl v tomto směru smutnou výjimkou. Zemřel v bojích u Stalingradu v pozdějších fázích války se Sověty. Dalším důvodem, proč bylo Schalke ve své době tak úspěšné, je fakt, že většina mužstva hrála spolu ve stejném týmu už od žáčků. Všichni byli synové dělníků v Gelsenkirchenu. Někteří hráči byli dokonce z jedné rodiny. Dalším důvodem, proč Hitler určitě nefandil Schalke, je skutečnost, že v té době hrálo v týmu šest hráčů tmavé pleti. Schalke bylo jednoduše nejúspěšnějším klubem té doby jen díky svým schopnostem a sehranosti, ne díky ovlivňování z vyšších míst.
Teorie o tom, že vůdce fandil Bayernu Mnichov nebo některému z berlínských mužstev, jsou mylné a snaha poukázat na jejich spojení s Hitlerem díky úspěchům nebo postavení Berlína jako hlavního města je zbytečná. V roce 1932 Bayern Mnichov vyhrál svůj první ligový titul a mnoho lidí věštilo týmu skvělou budoucnost. Naneštěstí, mnoho fanoušků, funkcionářů a dokonce i prezident klubu byli židovské národnosti. A tak jako mnohé další židovské kluby, Bayern trpěl. Prezident Bayernu a mnozí další byli deportováni do pracovních táborů a klub zůstal v troskách. Bayern samozřejmě za svými zaměstnanci stál a rozkazům vyhověl jen kvůli nátlaku z vyšších míst. Tento postoj měl samozřejmě za následek, že nacisté považovali Mnichov 1860 za klub daleko důvěryhodnější a pomáhali mu, jak jen to bylo možné. Trvalo více než třicet let, než se dokázal Bayern z nacistických hrůz oklepat a získal zpátky svoji slávu.
Adolf Hitler, muž který vyrostl v Linci, nebyl fanoušek fotbalu, ale nacisté používali fotbal jako nástroj propagandy. Nacistický vliv ve fotbale šel opravdu do hloubky. Od připojení Rakouska k Německu měli Němci a Rakušané společný národní tým. Týmy byly nuceny hajlovat, vzdávat čest říši a před zápasy pouštět propagandistické písně. Adolf Hitler chtěl mít tvrdou a zdravou mládež, proto byl kladen důraz spíše na sporty jako box nebo atletika. Hitlerův vliv na fotbal byl omezený. Nicméně při rozmachu říše byl nacistickou stranou dosazen na místo šéfa DFB (Německého fotbalového svazu) dosazen Felix Linnemann. Linneman řídil DFB od dosazování trenérů až po transfery a nasazování hráčů. Nacisté používali Linnemana jako prostředníka pro své politické ambice ve fotbale. Adolf Hitler nebyl fanouškem žádného klubu a nikdy se do žádné větší aktivity s fotbalem nezapojil, zápas Německo - Norsko na olympijských hrách tak zůstává jediným fotbalovým utkáním, které kdy navštívil.
"Němci měli ještě větší tlak a nutili Nory k ještě úpornější obraně, ale byli to zase jednou Norové, kdo díky Isaksonovi opět z brejku zvýšil na 0:2. Hitler už dále nedokázal ovládnout svůj vztek. Okamžitě po gólu se zvedl, odešel a nikdy znovu nebyl s fotbalem spojován."
Po celé dějiny využívali diktátoři sport jako politickou propagandu. Politika a fotbal šly v Evropě s pravicovými diktátory ruku v ruce, ať už jako ukázka zábavy pro všechny vrstvy, skrz níž se dala skvěle propagovat hlavní myšlenka politického hnutí nebo snaha popostrčit svůj oblíbený klub. Ať už to byl Franco ve Španělsku, Mussolini v Itálii nebo nacisté v Německu. Fotbal byl v těchto časech spíše nástrojem propagandy než sportem.
Občas se mezi fanoušky rozhoří debata o Francovi a jeho podpoře Realu Madrid nebo o Mussoliniho návštěvách zápasů Boloni a o tom, jak jejich vliv ovlivnil historii klubu. Jedna otázka ovšem stále zůstávala otevřená. Jak to bylo vlastně s Hitlerovým vztahem k fotbalu? Kolem vlivu nacistů na fotbal je hodně otázek, které asi nikdy nebudou zodpovězeny, například smrt Matthiase Sindelara. Sindelar byl rakouský reprezentant a po anšlusu Rakouska (1938) odmítl hrát za nacistické Německo s omluvou, že je na to již příliš starý (bylo mu 35) a sužují ho zranění. 23. ledna 1939 byl nalezen ve svém vídeňském bytě nalezen mrtev společně se svojí přítelkyní. Oficiální verdikt zněl otrava oxidem uhličitým, ale nebyl považován za příliš důvěryhodný. Později rakouský spisovatel Friedrich Torberg věnoval Sindelarovi báseň "Auf den Tod eines Fussballers" - K smrti fotbalisty. Báseň navrhovala možnost, že Sindelar spáchal sebevraždu kvůli anexi Rakouska. Na druhou stranu se věřilo, že za jeho smrt mohl vadný komín. Fanoušci tedy mají další téma k diskuzi.
Nacisté také systematicky odstraňovali židy ze všech organizací, fotbal nevyjímaje. O Hitlerovi a jeho vztahu k fotbalu existuje také mnoho teorií a dohadů - když se pokusíte získat informace na internetu o jeho oblíbeném klubu, najdete odpovědi typu: "Musí to být Bayern Mnichov, nejúspěšnější klub německé historie!" Nebo: "Určitě fandil klubu z Berlína, hlavního města." Někdo další tvrdí: "Ne ne, určitě to je Schalke, nejúspěšnější klub v době třetí říše. Jiný je přesvědčen o další variantě: "Musí to být Norimberk, proč jinak by si jinak říkali Der Club? To jasně ukazuje na spojitost s Hitlerem!" Někteří mohou také poukazovat na Hitlerovo rodiště, tedy Rakousko, a jmenovat kluby jako LASK Linz, atd.
"Zápas se vyvíjel podle předpokladů. Němci utkání dominovali, ale nedokázali proměnit svoje šance. Naopak Norové se stěží dostávali ze svojí poloviny. Mladý August Lenz už spálil dvě tutovky. Jak tlak Němců pokračuje, Norové se konečně dostali do nadějného protiútoku a střílí první gól utkání z brejku - 0:1. Hitler je rozmrzelý a začíná mít záchvaty vzteku, neschopen se ovládat."
"Der Club", tak je 1. FC Norimberk známý. I v dnešní době je spojován název klubu s Hitlerem. To ovšem není pravda. Hitler měl víc do činění spíše s městem samotným než s fotbalovým klubem, ať už to byly sjezdy strany, a podobně. Název "Der Club" se datuje zpátky někam do let 1920, kdy byl Norimberk nejlepším klubem v Německu a jeho název se zrodil z respektu ostatních klubů k němu. Někteří historici argumentují, že název byl používán už v roce 1907, ale jen na několika místech v Bavorsku. Od roku 1919 se "Der Club" stal běžně používanou přezdívkou. Je pravda, že Hitler měl k Norimberku opravdu výjimečný vztah. Jenže co mělo k Hitlerovi nejblíže, byl právě stadion. Frankenstadion byl používán k vojenským přehlídkám nebo se stal také dějištěm některých z Hitlerových nejslavnějších proslovů. Svatostánek, na němž hraje své zápasy "Der Club" dnes, byl v té době známý jako "Hitler-Jugend Stadion", tedy Stadion Hitlerovy mládeže. Norimberk si prošel svojí nejslavnější érou své existence ve dvacátých a na začátku třicátých let. V roce 1934 prohrálo tehdejší mužstvo finále ligy se Schalke, klubem který se stal nejúspěšnějším v době třetí říše.
V roce 2008 otiskl časopis The Times článek "The 50 worst famous football fans", 50 nejhorších slavných fotbalových fanoušků. Článek tvrdil, že Adolf Hitler byl fanoušek Schalke a kvůli tomu se setkal s kritikou ze strany vedení Schalke, které dokonce poslalo časopisu dopis s vysvětlením. Fakt, že Hitler měl údajně fandit Schalke, vycházel pouze ze skutečnosti, že Schalke byl nejúspěšnější klub v době, kdy vládli Německu nacisté. Schalke se dostalo do popředí v roce 1933 pouze šest měsíců po Hitlerově jmenovaní na kancléře. V roce 1934 Schalke vyhrálo ligu a položilo základy nové éře německé kopané. S hráči jako Fritz Szepan, Ernst Kuzorra, Hans Bornemann, Rudi Gellesch či Adolf Urban mělo Schalke tu nejlepší jedenáctku v celém Německu. Bylo známé svým stylem krátkých, rychlých přihrávek vždy hledajících co nejlépe postavené spoluhráče. Schalke se v letech 1934 až 1944 stalo německým mistrem hned šestkrát! Zatímco většině fotbalistů byly v době války dávány běžné pozice na frontě, trenér německé reprezentace se snažil svoje nejlepší hráče od podobných povinností osvobodit. Fritz Szepan a Ernst Kuzzora pracovali na letecké základně nedaleko Gelsenkirchenu, Adolf Urban byl v tomto směru smutnou výjimkou. Zemřel v bojích u Stalingradu v pozdějších fázích války se Sověty. Dalším důvodem, proč bylo Schalke ve své době tak úspěšné, je fakt, že většina mužstva hrála spolu ve stejném týmu už od žáčků. Všichni byli synové dělníků v Gelsenkirchenu. Někteří hráči byli dokonce z jedné rodiny. Dalším důvodem, proč Hitler určitě nefandil Schalke, je skutečnost, že v té době hrálo v týmu šest hráčů tmavé pleti. Schalke bylo jednoduše nejúspěšnějším klubem té doby jen díky svým schopnostem a sehranosti, ne díky ovlivňování z vyšších míst.
Teorie o tom, že vůdce fandil Bayernu Mnichov nebo některému z berlínských mužstev, jsou mylné a snaha poukázat na jejich spojení s Hitlerem díky úspěchům nebo postavení Berlína jako hlavního města je zbytečná. V roce 1932 Bayern Mnichov vyhrál svůj první ligový titul a mnoho lidí věštilo týmu skvělou budoucnost. Naneštěstí, mnoho fanoušků, funkcionářů a dokonce i prezident klubu byli židovské národnosti. A tak jako mnohé další židovské kluby, Bayern trpěl. Prezident Bayernu a mnozí další byli deportováni do pracovních táborů a klub zůstal v troskách. Bayern samozřejmě za svými zaměstnanci stál a rozkazům vyhověl jen kvůli nátlaku z vyšších míst. Tento postoj měl samozřejmě za následek, že nacisté považovali Mnichov 1860 za klub daleko důvěryhodnější a pomáhali mu, jak jen to bylo možné. Trvalo více než třicet let, než se dokázal Bayern z nacistických hrůz oklepat a získal zpátky svoji slávu.
Adolf Hitler, muž který vyrostl v Linci, nebyl fanoušek fotbalu, ale nacisté používali fotbal jako nástroj propagandy. Nacistický vliv ve fotbale šel opravdu do hloubky. Od připojení Rakouska k Německu měli Němci a Rakušané společný národní tým. Týmy byly nuceny hajlovat, vzdávat čest říši a před zápasy pouštět propagandistické písně. Adolf Hitler chtěl mít tvrdou a zdravou mládež, proto byl kladen důraz spíše na sporty jako box nebo atletika. Hitlerův vliv na fotbal byl omezený. Nicméně při rozmachu říše byl nacistickou stranou dosazen na místo šéfa DFB (Německého fotbalového svazu) dosazen Felix Linnemann. Linneman řídil DFB od dosazování trenérů až po transfery a nasazování hráčů. Nacisté používali Linnemana jako prostředníka pro své politické ambice ve fotbale. Adolf Hitler nebyl fanouškem žádného klubu a nikdy se do žádné větší aktivity s fotbalem nezapojil, zápas Německo - Norsko na olympijských hrách tak zůstává jediným fotbalovým utkáním, které kdy navštívil.
"Němci měli ještě větší tlak a nutili Nory k ještě úpornější obraně, ale byli to zase jednou Norové, kdo díky Isaksonovi opět z brejku zvýšil na 0:2. Hitler už dále nedokázal ovládnout svůj vztek. Okamžitě po gólu se zvedl, odešel a nikdy znovu nebyl s fotbalem spojován."
Komentáře (446)