Francesco Totti: Za Řím
Francesco Totti - jeden z největších italských fotbalistů posledních dekád, který celou svou kariéru zasvětil jedinému městu a jedinému klubu, AS Řím. O svém dětství ve věčném městě a kariéře, kterou prožil v barvách Giallorossi, se Francesco Totti rozepsal pro web The Players' Tribune. My vám jeho slova přinášíme v exkluzivním překladu...
Před sedmadvaceti lety se od dveří našeho bytu v Římě ozvalo klepání. Fiorella, moje matka, šla otevřít. To, co následovalo, mělo zásadní vliv na mou budoucí fotbalovou kariéru.
Za dveřmi stála skupina mužů, kteří se představili jako fotbaloví funkcionáři. Ale nebyli z Říma. Vyznávali rudou a černou.
Byli z AC Milán. A přáli si, abych hrál za jejich klub. Ať to stojí, co to stojí.
Má matka spráskla ruce. A co myslíte, že jim řekla?
Když jste dítě a vyrůstáte v Římě, jsou tu pouze dvě možnosti - buď patříte k rudým, nebo modrým. AS Řím nebo Lazio. Ale v naší rodině existovala možnost jediná. Bohužel jsem nestačil příliš poznat svého dědečka, protože zemřel, když jsem byl ještě malý. Ale zůstalo tu po něm něco úžasného. Můj dědeček Gianluca byl velkým fanouškem Říma, a tuhle lásku přenesl i na mého otce, který ji následně přenesl na mě a na mého bratra. Naše láska pro AS byla něco, co se v naší rodině dědilo. AS Řím byl pro nás víc než jen fotbalovým klubem. Byla to součást naší rodiny, naší krve, našich duší.
Neviděl jsem tehdy tolik zápasů v televizi, protože v osmdesátých letech jich příliš nevysílali ani v Římě. Když mi však bylo sedm, získal můj otec lístky a já konečně mohl vidět I Lupi, Vlky, na Stadio Olimpico. Můžu zavřít oči a zase si vzpomenu na ten pocit. Jen to vědomí, že jsem byl na stadionu okolo dalších fanoušků ve mně něco zažehlo. Nevím, jak přesně ten zážitek popsat.
Bellissimo. Jediné slovo, které to vystihuje.
V naší městské části, v San Giovanni, mě asi nikdo nikdy nepotkal bez mičudy v rukou nebo u nohou. V ulicích s kamennou dlažbou, mezi katedrálami, v průchodech - tam všude jsme hráli fotbal.
Už když jsem byl malý kluk, tak se nejednalo o pouhou lásku k fotbalu jako takovému. Už tehdy jsem měl ambice udělat kariéru. Začal jsem hrát za mládežnické kluby a na zdi v ložnici jsem měl plakáty a novinové výstřižky s Gianninim, kapitánem Říma. Byl pro mě ikonou, symbolem. Dítě z Říma. Stejně jako my.
A najednou je vám třináct a ozve se to klepání na dveře.
Zástupci Milána si přáli, abych hrál za jejich tým. Naskytla se mi příležitost podepsat s velkým italským klubem. Jak bych se rozhodl?
No, moje rozhodnutí to samozřejmě nebylo.
Šéfem byla u nás moje mamma. A je pořád. A řekněme, že vždycky na rodině hodně lpěla. A stejně jako jiné italské matky, i ona byla až přehnaně ochranitelská. Nechtěla mě nechat opustit domov, bála se, co by se mohlo stát.
"No, no," řekla těm mužům. A to je vše, co jim řekla. "Mi dispiace. No, no." A tím to celé skončilo. Můj první přestup byl shozen ze stolu.
O víkendech nás otec brával s bratrem na zápasy. Ale přes týden vše řídila máma. Bylo těžké říct ne AC Milán. Přineslo by nám to hodně peněz. Ale ten den mě matka naučila něco důležitého: domov je nejdůležitější věcí ve vašem životě.
O pár týdnů později si mě zástupci Říma všimli na jednom z mých utkání a podali za mě nabídku. A já byl na cestě obléci červenou a žlutou.
Mamma mi v kariéře pomohla v mnoha věcech. Ano, byla dost ochranitelská - a stále je - ale zároveň toho mnoho obětovala pro to, abych mohl stát každý den na hřišti. Vím, že ty první roky toho na ní bylo hodně.
Byla to moje máma, která mě vozila na tréninky. A pak na mě čekala před tréninkovým centrem. Dvě, tři, někdy čtyři hodiny, zatímco jsem trénoval. Čekala na mě v dešti, v zimě, bylo to fuk. Čekala, abych si mohl splnit svůj sen.
Že mě čeká můj debut na Stadio Olimpico, jsem se dozvěděl hodinu a půl před výkopem. Sedl jsem na autobus na stadion a moje nadšení bylo neskutečné. Vědět to den předem, asi nezamhouřím oči.
Římští fanoušci jsou odlišní od těch, které najdete jinde. Když oblékáte jejich trikot, čekají od vás opravdu hodně. Musíte dokázat, že jste toho dresu hoden, a není tu příliš prostor pro chyby.
Když jsem přišel na hřiště při svém prvním utkání, dmul jsem se pýchou, že můžu hrát za svůj domov. Pro svého dědečka. Pro celou svou rodinu. Po celých těch pětadvacet let jsem se toho pocitu hrdosti nezbavil.
Samozřejmě, i já jsem se nevyhnul chybám. A před dvanácti lety jsem uvažoval o odchodu z Říma do Realu Madrid. Velmi úspěšné mužstvo, pravděpodobně nejlepší na světě, vás chce do svých řad. Začnete přemýšlet o tom, jaký by asi byl život někde jinde. Důležitý byl pro mě už rozhovor s prezidentem římského klubu. Ale až hovor s mou rodinou mi připomněl, o čem život vlastně je.
Není nad domov.
Po devětatřicet let je Řím mým domovem, z toho pětadvacet coby pro fotbalistu. Ať už jsme vyhráli Scudetto nebo hráli Ligu mistrů, doufám, že jsem vždy reprezentoval barvy Řím nejlíp, jak jsem jen dokázal. Doufám, že jste byli pyšní.
Možná si myslíte, že jsem chlap, co má rád své jisté. Dokonce i z domu svých rodičů jsem se odstěhoval až v momentě, kdy jsem se zasnoubil se svou ženou, Ilary. A když se ohlédnu a zamyslím se nad tím, co mi bude chybět, bude to právě ta rutina, každodenní maličkosti. Spousty hodin tréninku, pokec v kabině. A co budu postrádat úplně nejvíc, bude kafe se spoluhráči, které jsme si každý den dávali. Ale třeba, jestli se jednoho dne vrátím třeba jako funkcionář, tu tyhle chvíle zase najdu.
Lidé se mě ptají: proč jsi vlastně strávil celý život v Římě?
Řím? To je moje rodina. Mí přátelé, lidi, které miluju. Je to moře, jsou to hory, památky. A samozřejmě jsou to i Římané.
Řím je žlutý a červený.
A v mých očích je Řím celý svět.
Tenhle klub, tohle město. To je můj život.
Sempre.
Před sedmadvaceti lety se od dveří našeho bytu v Římě ozvalo klepání. Fiorella, moje matka, šla otevřít. To, co následovalo, mělo zásadní vliv na mou budoucí fotbalovou kariéru.
Za dveřmi stála skupina mužů, kteří se představili jako fotbaloví funkcionáři. Ale nebyli z Říma. Vyznávali rudou a černou.
Byli z AC Milán. A přáli si, abych hrál za jejich klub. Ať to stojí, co to stojí.
Má matka spráskla ruce. A co myslíte, že jim řekla?
Když jste dítě a vyrůstáte v Římě, jsou tu pouze dvě možnosti - buď patříte k rudým, nebo modrým. AS Řím nebo Lazio. Ale v naší rodině existovala možnost jediná. Bohužel jsem nestačil příliš poznat svého dědečka, protože zemřel, když jsem byl ještě malý. Ale zůstalo tu po něm něco úžasného. Můj dědeček Gianluca byl velkým fanouškem Říma, a tuhle lásku přenesl i na mého otce, který ji následně přenesl na mě a na mého bratra. Naše láska pro AS byla něco, co se v naší rodině dědilo. AS Řím byl pro nás víc než jen fotbalovým klubem. Byla to součást naší rodiny, naší krve, našich duší.
Neviděl jsem tehdy tolik zápasů v televizi, protože v osmdesátých letech jich příliš nevysílali ani v Římě. Když mi však bylo sedm, získal můj otec lístky a já konečně mohl vidět I Lupi, Vlky, na Stadio Olimpico. Můžu zavřít oči a zase si vzpomenu na ten pocit. Jen to vědomí, že jsem byl na stadionu okolo dalších fanoušků ve mně něco zažehlo. Nevím, jak přesně ten zážitek popsat.
Bellissimo. Jediné slovo, které to vystihuje.
V naší městské části, v San Giovanni, mě asi nikdo nikdy nepotkal bez mičudy v rukou nebo u nohou. V ulicích s kamennou dlažbou, mezi katedrálami, v průchodech - tam všude jsme hráli fotbal.
Už když jsem byl malý kluk, tak se nejednalo o pouhou lásku k fotbalu jako takovému. Už tehdy jsem měl ambice udělat kariéru. Začal jsem hrát za mládežnické kluby a na zdi v ložnici jsem měl plakáty a novinové výstřižky s Gianninim, kapitánem Říma. Byl pro mě ikonou, symbolem. Dítě z Říma. Stejně jako my.
A najednou je vám třináct a ozve se to klepání na dveře.
Zástupci Milána si přáli, abych hrál za jejich tým. Naskytla se mi příležitost podepsat s velkým italským klubem. Jak bych se rozhodl?
No, moje rozhodnutí to samozřejmě nebylo.
Šéfem byla u nás moje mamma. A je pořád. A řekněme, že vždycky na rodině hodně lpěla. A stejně jako jiné italské matky, i ona byla až přehnaně ochranitelská. Nechtěla mě nechat opustit domov, bála se, co by se mohlo stát.
"No, no," řekla těm mužům. A to je vše, co jim řekla. "Mi dispiace. No, no." A tím to celé skončilo. Můj první přestup byl shozen ze stolu.
O víkendech nás otec brával s bratrem na zápasy. Ale přes týden vše řídila máma. Bylo těžké říct ne AC Milán. Přineslo by nám to hodně peněz. Ale ten den mě matka naučila něco důležitého: domov je nejdůležitější věcí ve vašem životě.
O pár týdnů později si mě zástupci Říma všimli na jednom z mých utkání a podali za mě nabídku. A já byl na cestě obléci červenou a žlutou.
Mamma mi v kariéře pomohla v mnoha věcech. Ano, byla dost ochranitelská - a stále je - ale zároveň toho mnoho obětovala pro to, abych mohl stát každý den na hřišti. Vím, že ty první roky toho na ní bylo hodně.
Byla to moje máma, která mě vozila na tréninky. A pak na mě čekala před tréninkovým centrem. Dvě, tři, někdy čtyři hodiny, zatímco jsem trénoval. Čekala na mě v dešti, v zimě, bylo to fuk. Čekala, abych si mohl splnit svůj sen.
Že mě čeká můj debut na Stadio Olimpico, jsem se dozvěděl hodinu a půl před výkopem. Sedl jsem na autobus na stadion a moje nadšení bylo neskutečné. Vědět to den předem, asi nezamhouřím oči.
Římští fanoušci jsou odlišní od těch, které najdete jinde. Když oblékáte jejich trikot, čekají od vás opravdu hodně. Musíte dokázat, že jste toho dresu hoden, a není tu příliš prostor pro chyby.
Když jsem přišel na hřiště při svém prvním utkání, dmul jsem se pýchou, že můžu hrát za svůj domov. Pro svého dědečka. Pro celou svou rodinu. Po celých těch pětadvacet let jsem se toho pocitu hrdosti nezbavil.
Samozřejmě, i já jsem se nevyhnul chybám. A před dvanácti lety jsem uvažoval o odchodu z Říma do Realu Madrid. Velmi úspěšné mužstvo, pravděpodobně nejlepší na světě, vás chce do svých řad. Začnete přemýšlet o tom, jaký by asi byl život někde jinde. Důležitý byl pro mě už rozhovor s prezidentem římského klubu. Ale až hovor s mou rodinou mi připomněl, o čem život vlastně je.
Není nad domov.
Po devětatřicet let je Řím mým domovem, z toho pětadvacet coby pro fotbalistu. Ať už jsme vyhráli Scudetto nebo hráli Ligu mistrů, doufám, že jsem vždy reprezentoval barvy Řím nejlíp, jak jsem jen dokázal. Doufám, že jste byli pyšní.
Možná si myslíte, že jsem chlap, co má rád své jisté. Dokonce i z domu svých rodičů jsem se odstěhoval až v momentě, kdy jsem se zasnoubil se svou ženou, Ilary. A když se ohlédnu a zamyslím se nad tím, co mi bude chybět, bude to právě ta rutina, každodenní maličkosti. Spousty hodin tréninku, pokec v kabině. A co budu postrádat úplně nejvíc, bude kafe se spoluhráči, které jsme si každý den dávali. Ale třeba, jestli se jednoho dne vrátím třeba jako funkcionář, tu tyhle chvíle zase najdu.
Lidé se mě ptají: proč jsi vlastně strávil celý život v Římě?
Řím? To je moje rodina. Mí přátelé, lidi, které miluju. Je to moře, jsou to hory, památky. A samozřejmě jsou to i Římané.
Řím je žlutý a červený.
A v mých očích je Řím celý svět.
Tenhle klub, tohle město. To je můj život.
Sempre.
Komentáře (239)
Přidat komentářNeskutečný respekt
Unico Grande Amore....Legenda, nejvetsi kapitan ze vsech
overrated, asi staci byt v jednom klubu dlouho, mit vizaz gladiatora a chovat se jako prase k souperum a pritom byt fotbalove na urovni galaska
komercni legenda
nj messi v nicku a barca jak jinak než retard
nemam rád Messiho a Barcu mám rád, kvôli časom, keď tam hral Etoo, Ronaldinho, Puyol alebo Deco. Ale žeby bol hneď kvoli tejto veci redard? to fakt ne. Retardovany však bezpochyby je.
redard
Na označení retard musíš mít messiho v nicku :-) Fandit Barce kvůli historii je v pohodě :-)
To je spíš kvůli jeho nicku
Já mám Barcelonu taky rád,ale jako ty,ne od doby co tam začal hrát messi.Ten tým mě oslovil,když tam hráli hráči jako Rivaldo,Luis Enrique a třeba Kluivert.Taky se mi hrozné líbilo,že jako jediný na světě ( teď už ne 
) měli dresy bez sponzora.
Dik vid
jsi kretén
Aspoň trolluj poriadne. Komerčnou legendou je skôr Messi. Práveže sa mi zdá, že Totti je "mainstreamovo" dosť nedocenený, práve kvôli klubovej vernosti. A o to obdivuhodnejšie jeho rozhodnutie je.
Co znamena komercna legenda?
Beckham
Nič, len používam jeho terminológiu. Možno, že je viac mediálne prefláknutý a vyskočí aj z chladničky.
Nezlob se na mě, ale pokud si svou kariéru dokončí v jednom klubu, tak je to pořád něco jiného, jenom proto že je to Leoš? Neboť to co byste řekli o jiném hráči, jemu můžeme vytknout?
Čímž nikterak nechci shazovat Francesca, poněvadž tohle je opravdu krásný příklad klubismu...
Taky bych chtěl mít takový úspěch a komentáře pod trollingem.
Takže je vlastně stejný jako Messi? Taky do jinýho klubu nepůjde, chová se jak prase na hřišti i mimo něj.. A má vizáž kriminálníka. Takže je na tom vlastně ještě hůř..
Tak zaprvé srovnávat dva diametrálně odlišné hráče je chujovina
Kdyby jenom byl na úrovni Galáska tak by se měl very good jelikož on ve své době byl jeden z nej DM a když se vrátim k Tottimu tak techniku a přehled jako on nemělo moc hráčů v historii. Pokud jseš ročník 1995 a vejš tak to jakž takž chápu ale pokud jsi starší tak máš názory s nulovou hodnotou ..........
Zrovna Totti moc komercni legenda neni. Jinak nikdy jsem ho moc nemusel a ted se kolikrat podivam na zapas AS a kdyz hraje, tak nehraje vubec spatne.
obrovská ikona, skutečná persona .. jeden z mála hráčů, které skutečně nejde nenávidět
Ja zo teda moc nemusel po tom, co flusnul za repre na nejakeho hrace. Ale posledni dobou mu prichazim na chut, jak herne, tak vernosti ke klubu. Pan hrac
Krásne sa to číta, reči podtrhnuté skutkami, vzácne ojedinelé...
Tolik bych si přál aby AS vyhráli titul a Francesco se mohl rozloučit s pocitem, že porazil Juve, on si tu trofej zaslouží
Když se řekne Italskej fotbal, tak to je Buffon a Totti!!
a Maldini, Pirlo, Nesta, Del Piero, Gattuso
Maldini
Pro mě je nejvýš z těch všech.
a pre mňa ešte Gilardino, Inzaghi a Toni. A z tej squadry 2006 + Camoranesi, De Rossi a Perrotta.
Ale tak to je těžký srovnat. AC a Juve jsou týmy zvyklý vyhrávat spoustu trofejí, ale AS neni gygant fotbalovej. Legenda není člověk co střilí hromadu golů, Francesco mohl nepkolikrát odejít a vyhrát LM. Každej hráč na světě sní o vítězství v LM, ale Francesko ani za to o čem všichni sní by nevyměnil svůj milovanej Řím. Upřímně kdo by neodešel z AS do většího klubu kdyby byla možnost, kdo by nechtěl vyhrávat trofeje?" A on stejně vždy za každý situace zůstal. Pokud o něm bude film, tak půjdu do kina, tenhle chlap si to zaslouží, vím, že se to nestane, ale chtěl bych aby AS vyhrálo Serii A nebo EL, aby Francesko dostal svojí trofej na kterou má právo
Jinak v druhý sérii Gomorry mi další dva herci připomněli fotbalisty, jeden Verrattiho a druhej Florenziho.
A zarostlej Ciro vypadá fakt jak Guardiola! 
ciro pobavil
já v něm vidím Gerarda Butlera
No ale aby ho spaletti postavil :((((
Co je gygant?
gygant fotbalovej - asi nějaka zelenina
Však trofej má. A podobne cennú ako LM.
...a Vieri!
prej Gattuso, takovej prasící posouvač balonů na stopery
prej jen buffon a totti
tobě bude tak 16
Škoda, že mu trošku chybí respekt k soupeřům
http://www.football-italia.net/90858/koulibaly-%E2%80%98happy-napoli%E2%80%99
Toto su veci. Tak to som ticho.
zrazu zmenil nazor, to mu aj tak zozereme
Ikona
No Totti, No Party.
No TOtti, No As Roma.
AS Roma bude, ale Totti se stal nesmrtelným.
Největší legenda
Pro mě osobně tímhle Totti převýšil všechny ostatní. Není nad loajalitu.
Ja ho teda rád nemám, ale dokážem si predstaviť, že ak by hral za môj tím, bol by pre mňa najobľúbenejším hráčom na svete. Takže nulové sympatie, ale obrovský rešpekt voči nemu. Krásne slová! A vďaka autorovi za preklad, takéto články v sekcii chýbajú.
Klubismus uznávám a je super, že jsou tu hráči s přístupem jako Totti.
Na druhou stranu se mi ale i líbí přístup jako Zlatan. Vyzkoušet všechny ligy (a vyhrát je), vyzkoušet spoustu trenérů, spoluhráčů, různého prostředí, odlišných stylů a nemůžu říct, že by to mělo být horší.
Oboje má něco do sebe.
Za rok budes nluvit jinak (a vyhrat je )
Za rok přibude Zlatanovi do výstavní skříně nejlepší střelec, titul PL, EL a Ligovej pohár.
Mně se líbí jak jsou každoročně fanoušci united hned na začátku sezóny vystříkaný z posil a vyhlašují útok na titul a pak na konci jsou vůbec rádi když se kvalifikují do EL
i když pravda ze letos ty posily byly parádní..
ano a vacsinu z tych vystriekanych sezon sa ten titul aj podaril
ale samozrejme, to fanusik Arsenalu uz dlho nezazil
Nedělej nám tu ostudu, prosím...
Najdi si mě předchozí sezóny, z posil jsem vystříkanej moc nebyl.
Ale letos se mi líbí příchod Zlatana s Mourinhem, což je kombinace pro úspěch jak dělaná.
jen si počkej
Počkám
Krása. Děkuju. Nefandim AS ale u tohoDle se mi chce brecet... druhej pavel verbíř
Nezapomenu na osmifinále ligy mistrů!!! Jako velkej fanda Barci řikám upřímně klobouk dolu před fanoušky Realu v tom zápase, mile mě překvapili!! Když Totti přišel na hřiště a celej stadion do posledního místa se postavil a začal hlasitě tleskat a i fandum Realu tekli slzy, to bylo neuvěřitelný! Nikdy sem neviděl takovej respekt vůči juednomu fotbalistovi!!
však to samý měl Del Piero když odcházel ze hřiště, a dokonce dal gól.
Nakonec i Ronaldinho. Fanoušci Realu mají radši hráče z jiných klubů prostě.
Na druhou stranu: za tohle mají můj obdiv. Jsou zvyklí koukat na nejlepší fotbalisty na světě a stejně jsou schopní ocenit velikány jiných klubů.
tak samozřejmě
Tohle by měl zvládnout snad každý kdo má aspoň trochu i teligence né ?
Myslím že i Messimu tleskali....
I jako fanousek Lazia mam k Tottimu velky respekt. Jeho vztah ke klubu (a i k Rimu jako mestu) je na teto urovni a v teto dobe unikatni.
Nestu jsem miloval!
Bejt fanoušek lazia tak si oholim landu. I tak respekt ze to beres takhle)))
na Tottim fakt obdivuju, že se z něho během let stala skutečná persona a ikona. pravý kapitán, co za ten tým dýchá a propojuje ho s fanoušky.
kdo by to byl býval řekl do toho namistrovanýho fracka, co se předváděl a plival na protihráče a kapitánskou pásku chápal jako povolení si otevírat na každého pusu...
Presne
Je to neuvěřitelnej badass. Se vším všudy, pro svůj klub odevzdá vše, stojí za ním ať se dje cokoliv, podporuje ho na hřišti i mimo, ať už mu pod nohy hazí klacky jakýkchkoliv velikostí. Ale stejnou měrou ignoruje nedostatky svoje i týmu, přehání to v novinách jen aby udělal bonera ultras, zahazuje fair play a podceňuje soupeře.
Přesto vše si nejde představit SA bez něj. Legenda za všech úhlů pohledu, i když ne vždy těch nejlepších
Tva doba je v podstate cela historie fotbalu
Nejkrásnější zážitek Tottiho kariéry, nakopnutí toho skřeta Balotelliho a De Rossiho reakce po tom zákroku. K nezaplacení
Určitě se těší, jak bude vnoučatům vyprávět, jak zezadu nakopl černocha, jelikož neuměl prohrávat a nechal se vyloučit.
Což nic nemění na tom, že to Totti nezvládl a týmu zrovna moc nepomohl. A "nejkrásnější zážitek kariéry" snad ani nemá smysl komentovat.
tak to s tím zážitkem bych nebral tak vážně ... s tím, že týmu moc nepomohl se nicméně souhlasit dá, avšak už se schylovalo ke konci a zřejmě už nevěřil, že se s výsledkem dá něco udělat
si blbá?
Odmitnout Real, to se ceni.
Ne, to se nedělá
Co se týče samotné osoby Tottiho, tak velký respekt, ale se samotným AS už je to horší..
Skvělej borec, tohle by měl bejt vzor pro mladý a jemu podobní a ne tihle dnešní žoldáci.
Neskutečné
Opravdu poslední hrdina legendární kapitán 
normálně sem trochu zaslzel neskutečně dojemné 
Treba si ho užiť poslednú sezónu a skočiť do Ríma si ho posledný krát užiť.
On a jemu podobní,jako byl npř.P.Maldini,tak to se pak utvoří mezi klubem a fanoušky určitě daleko větší vztah,než když se rok co rok mění třeba polovina týmu.Na druhou stranu nad těmito hráči moc nejásají agenti.Nejsem proti přestupům.Naopak hráč si tím může někdy i pomoci,ale čeho je moc toho je moc.Třeba u hokeje,tam se v tom snad už může vyznat pouze člověk,který nemá nic jiného na práci než sledovat tyto neustálé rošády.Hráč za sezónu vystřídá i tři týmy a v play of hraje za čtvrtý.
Hokej tak brát moc nemůžeš. Viz NHL. Jsou tam platové stropy. Někdy by hráč zůstal, klub by si ho rád nechal, ale hráč má větší požadavky na plat, nebo klub upřednostní jiného hráče a musí kalkulovat. Každopádně asi doba odešla, kdy se neslo, že hráč hrál za jeden klub. Dnes je to o přestupech víc. Ve fotbale je to jen o systému, důvěře trenéra, jak hráč zapadá do hry. Ale málo kdy musí odejít kvůli penězům. Zavést platové stropy ve fotbale, taky by to bylo jiné.
Tak já spíše než NHL měl na mysli tu naši hokejovou ligu.Mimochodem v našem hokeji jsou,nebo nejsou ty platové stropy?Ale zpět k fotbalu mě příjde docela komické,když hráč po vstřelení gólu začne lomcovat,někdy i líbat
logo týmu a za pár týdnu dělá to samé s jiným logom.V případě hráčů jako Totti,nebo P.Maldini bych to chápal.Ti na to mají tzv.nárok,ale u těchto fotbalových turistů mě to příjde docela trapné.
Ti fotbalový turisté líbají logo týmu, protože jsou rádi, že je ten tým platí.
U nás nejsou platové stropy. Mne spíš štvou takové ty reklamní kecy, jak klub a fanoušky milují. Najednou přijde nabídka a odejdou. A ještě řeknou, jak klub budou navěky milovat. Jsou schopní odejít i k úhlavnímu rivalovi v rámci jedné ligy...prostě někdo to hold bere jen jako zaměstnání a chce peníze. Stejně jako málo kdo si vytvoří skutečný vztah k firmě, kde pracuje, i fotbalistů je to podobné. A zase chápu, že je těžké vydržet v průměrných klubech nebo klubech, kde není vidět progres. Vyhodí se trenér, pak další a klub stagnuje. A když je hráč ambiciózní, tak má zaječí úmysly. U Tottiho je vidět, že vnímá úplně jiné věci a klub i město opravdu miluje. Takových hráčů je minimum.
Hráči v Extralize jsou rádi, když je pro ně někde místo. Jdou kamkoliv, jen aby měli práci, nedivím se jim. Když mě někde nechtějí, tak si hledám okamžitě jiné angažmá, přece nezůstanu nezaměstnaný, ne?
To samozřejmě chápu,že bez práce tj.angažmá nechce nikdo být už proto,že fotbalová kariéra netrvá dlouho.O penězích se přece říká,že je to vlastně ražená svoboda.Jenom bych souhlasil co napsal Paty .A sice,že ty kecy jak milujou klub atd.atd.by si tedy mohli odpustit.Ono říkat tohle mnohdy i 8x za kariéru tak na to už musí být člověk buď hodně otrlý,nebo.....
Jo, s tím taky souhlas. Někteří si nevidí do huby. Ale zase až tak extrémní případy, jaké popisuješ, neznám.
Hezký článek, to jsem o Tottim nevěděl. Každopádně já uznávám každého hráče, který aspoň většinu kariéry zasvětí jednomu klubu, nekouká po penězích, prodlouží smlouvu a má srdce na jednom místě. A na Tottim je vidět, jak je důležitý vděk a jak ho cítí. On nikdy svým synům a vnoučatům nebude vyprávět: "Jo, kdybychom tak měli lepší tým...kdyby kolem mne a dalších postavili lepší mužstvo..." AS miloval a miluje a milovat bude.
porad vlastni 1% akcii nebo uz to rozsiril, prodal ?
Obrovský rešpekt, je to legenda.
btw: skvelý článok.
Vždycky jsem si říkal, že alespoň pro pár let na tom absolutním fotbalovém výsluní mohl svou lásku k AS obětovat a stát se součástí tehdejších Galácticos. Teď chápu, že to nešlo a osobně takový přístup oceňuju
On musí být uvnitř strašně oddaný, spokojený a smířený člověk 
za ta jeho slova o rodině a domovu
Tak trochu mi to připomíná takového Rivu, ten taky zůstal celou dobu v jednom týmu, ač ty jiné byly výše. Za to
Ikona, legenda a příklad pro mladé. Respekt ve všech směrech i přes jeho poměrně časté extempóre.
obrovsky respekt
moc pěkně se to čte
Tottiho matka má rozum
a Totti poslouchá rodinu, respekt 
The Players Tribune je skvělá stránka, čtu tam skoro všechno. Nejlepší článek je pro mě asi A Guy Like Me s Johnem Scottem, kdo trošku sleduje hokej, tak určitě stojí za pár minut času. I vzhledem k tomu, jak to celý dopadlo.
Jj, absolutni topka.
Legenda
AS ma velke stastie ze maju takeho hraca, ale oni ich maju podobnych viacero, Totti je ale specialny, v Neapole musi plnit tuto ulohu slovak lebo "neapolcan" Insigne hrabe len peniaze a ide sa hrat na Messiho
https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-0/p320x320/14232406_1283200988380139_9091622615025246097_n.jpg?oh=eda648da424caa1f8289005e42507ae3&oe=5839FCB7
„V každom prestupovom termíne sa okolo mňa veľa hovorilo, už som na to zvyknutý. Po šampionáte som si užíval voľno s rodinou a po náročnej sezóne som vypol od futbalu. Po podpise novej zmluvy som sa sústredil už len na Neapol, ktorý je pre mňa už veľkoklub. Patrí medzi 15 najlepších klubov vo svete. Spolu sme vyrastali, spolu sa zlepšujeme a možno príde ešte niečo krajšie ako sme už zažili. Buď titul v talianskej lige alebo úspech v Európe"
http://sport24.aktualne.atlas.sk/futbal/reprezentacia-sr/spokojny-marek-hamsik-tesime-dievcatko-k-dvom-divokym-chlapcom.html
Insigne
hrozná móda toto
ale v 16 mě takové věci napadaly
Taky....chtěl jsem furt melir...
Chiriches sa vracia do talianska, dnes ide na vysetrenia, ak sa potvrdi to co sa hovori tak 6 mesiacov bude mimo
Nie je futbalista, ako futbalista, tých pravých je len hŕstka. Francesco je tým pravým, je ikonou nie len v tíme vlkov, je tým pravým, ktorý reprezentuje túto hru.
Vždycky mi připadal jako hrozný tupec, což asi je, ale oddanost jeho je obdivuhodná
Jsem rad,ze jsem ho mohl videt nekolikrat na vlastni oci na hristi, stejne tak jako Maldiniho, Nestu , Pirla, Del Piera a Buffona... a doufam, ze Tottiho vypusti v Plzni na travnik, az tam AS sfukne nafoukanou Plzen 3:0 :)
Uňho je okrem všektkom tom, čo sa už popísalo najmä neuveriteľné, ako sa na prelome januára/februára 2006 ťažko zranil. Podľa odhadov mal pauzovať 8-9 mesiacov. V júli toho istého roku sa začínali MS v Nemecku. Totti sa stihol dať dokopy, stal sa najlepším nahrávačom turnaja a dostal sa do najlepšej 11ky MS. Po šampionáte sa vrátil do Ríma, Spalletti mu vtedy našiel nový post, v 4-2-3-1 na samom hrote a Totti vyhral Zlatú Kopačku :*
no a samozrejme, tie MS Taliáni vyhrali, že jo :-)
Chtel bych aby ziskal jeste jednou titul..myslim, ze tento rok je posledni sance i kdyz to bude hooodne tezke. A rad bych aby ziskal s Rimem velkou trofej z klubove evropy, coz bude taktez hodne tezke. Mrzi me, ze takovy hrac nikdy neziskal zlaty mic, ktery by si myslim zaslouzil
Pozice Země Hráč Období Klub Zápasy Góly
1. Itálie Silvio Piola 1929-1954 Lazio 537 274
2. Itálie Francesco Totti 1992- AS Roma 598 249
3. Švédsko Gunnar Nordahl 1948-1958 AC Milán 291 225
4. Itálie Giuseppe Meazza 1929-1947 Inter 367 216
BrazílieItálie José Altafini 1958-1976 AC Milán 459 216
6. Itálie Roberto Baggio 1985-2004 Juventus 452 205
7. Itálie Antonio Di Natale 2002- Udinese 408 208
8. Švédsko Kurt Hamrin 1956-1971 Fiorentina 400 190
9. Itálie Giuseppe Signori 1991-2004 Lazio 344 188
Itálie Alessandro Del Piero 1993-2012 Juventus 478 188
Co ten Baggio a Di Natale
Škoda, že je taký hlúpy.
Nedávno to dal někdo do diskuze,(ted si nevzpomenu pod jakým článkem)tam to bylo v angličtině.Sice jsem to přečetl už v angličtině,ale děkuji autorovi článků za překlad,protože jsem si to mohl přečíst ještě jednou a bylo to pohodlnější
.A Totti je pro me velká persona italské kopané. Jen mě mrzí,že v době galacticos do toho Madridu nešel 
chtěl jsem vidět hrát společně s dalšími skvělými hráči.
CubONE pod Hartem.
No jo
tam to bylo 
Legenda světového fotbalu...mimochodem v příštích týdnech plánuji návštěvu Říma a chci se zeptat - je v Římě něco v souvislosti s Francescem potažmo celým AS, co bych měl navštívit nebo vyhledat?
Samozřejmě vyjma Stadia Olympica, diky za tipy!
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4a/Totti-a.s.Roma-celebration.jpg
Malba na počest Tottiho po tom co vyhráli Scudetto v roce 2001, mělo by to být na Via dei Serpenti v centru Říma
díky! sice pozdě. ale ukládám
Konečně upřímná řeč od hráče. Ne nějaké: "Nikdy klub neopustím", dva dny před přestupem :-(
Poprvé jsem si ho všiml v památném zápase v Poháru UEFA se Slavií v roce 1996. Jako 18tiletý mladíček geniální přihrávkou na 40 metrů připravil třetí - a v tu chvíli postupový- gól Morrierovi. Tehdy už pomalu přebíral štafetu po Gianninim,který v tom zápase taky skóroval. Neuvěřitelné vidět ho stále ještě hrát a v barvách jediného klubu...Na takové hráče stojí za to chodit!
Nebejt toho flusance, tak je to ritíř fotbalu!!!!!!!!
Já nechápu proč to všichni furt tak řeší
jak kdyby byl jediný v historii fotbalu, co na někoho flusl
ne neni jedinej ale prostě to udělal a basta, to je stejný jako upír z Barcelony, skvělěj fotbalista ale tohle už mu nikdo neodmaže i když to neudělal sám a určitě těc hráčů bylo více.
Mám ho rád, ale je to strašnej zmrdeček.
https://www.youtube.com/watch?v=cVKPHiLURzQ
Ano, řitíř fotbalu.
ritíř
omlouvám se rYtíř
Poulsena bych i posral.
A tak s tím Souhlasím to byl obrovského zmrd :)
Meine ehre heißt treue.
Pod článek spadající do italské sekce,by jsem vás pane poprosil spíše o komentář psaný italsky
A vůbec, jste na českém webu 
Pane, sem sa to ale hodi, pretoze Totti tuto vetu dodrzial po celu karieru. A poznamka o tom, ze som na ceskom webe ma netrapi a vas by to tie, trapit nemalo, rozumiete mi velmi dobre.
Ano,sem to sedne jako prdel na hrnec,ale já spíš narážel na to,že jste to nemusel psát německy.Mohl jste to napsat slovensky
Mou ctí je věrnost 
Když už jste pane takový puntičkář, tak bych požádal o "Vás" než "vás"
Moc se omlouvám,že jsem se Vás dotknul.Děkuji za připomínku
Francesco
Klobouk dolů před jeho oddanosti!
exkluzivny preklad
Moc pěkně řečeno a dobré počtení
Legenda, král Říma, Gladiátor, jeden z nejlepších italských hráčů v historii - Francesco Totti
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele