Fotbal za oponou, část první: Palestina

05.05.2014, 23:28
Profily, historie
Ještě než se na stránkách EuroFotbalu naplno rozjedou seriály věnující se nadcházejícímu mistrovství světa, představíme vám trojici krajin, jejichž vyslanci se na největší globální fotbalový svátek z politických důvodů v dohledné době jen tak nepodívají. První na řadě je Palestina...

Je nad slunce jasnější, že mezi Izraelci a Palestinci nepanuje zrovna ideální názorová shoda. Právě všudypřítomné napětí na Předním východě je koneckonců důvodem, proč Izrael zastřešuje evropská fotbalová asociace (UEFA), přestože geograficky patří do Asie - tato výsada kromě něj z politických důvodů náleží už jen členům bývalého SSSR. Jen těžko si lze představit, jak reprezentanti židovského státu vbíhají na trávník ke kvalifikačnímu zápasu v Libanonu nebo Sýrii.

Abbas Suan, jeden z mála arabských fotbalistů, kteří kdy nastoupili za izraelský národní tým, má v této otázce jasno. "Izrael musí uznávat práva všech svých občanů. Ti, kteří podporují opresi Arabů, by se měli podívat na historii židovských komunit ve Francii, Německu či USA," prohlásil rezolutně a dodal: "Všichni lidé jsou si rovni."

Suan sice za svoji agitaci schytal celou řádku metaforických kopanců z obou stran, jeho slova však nebyla pouhým tlacháním do větru - když byl v roce 2005 sestaven izralesko-palestinský "Mírový tým", který se na evropském turné (za vydatné podpory mj. Seana Conneryho) utkal s Interem Milán, Sevillou a Barcelonou, rodák z Galileje v něm přirozeně nemohl chybět. Aby však něco takového bylo vůbec možné, musel si toho palestinský fotbal vytrpět skutečně ažaž...

Skutečný otec palestinského fotbalu

Každé malé dítě zná Betlém. Nikdo už ale neví, že doslova pár kroků od Ježíšova bájného rodiště leží malá vesnička o 800 obyvatelích zvaná Wadi Al-Nes. Stejně tak každé malé dítě zná legendu o Klapzubově jedenáctce. Nikdo už ale netuší, že v Palestině funguje její stoprocentně reálná obdoba.

Projekt dnes již 75letého palestinského farmáře Yousefa Abu Hammada musí českému čtenáři připadat doopravdy až podezřele povědomý - a zároveň pozoruhodně dlouhověký. Když před třiceti lety Abu Hammad v malé obci klub Taraji zakládal, kostru soupisky tvořilo šest jeho starších synů. Zato když před pár týdny ve Wadi Al-Nes oslavili již druhý triumf v elitní soutěži Západního břehu, jádro manšaftu představovala pro změnu šestice Hammadových potomků z další generace.

Pokud tedy dnes o nějaké týmové kabině můžeme s jistotou prohlásit, že uvnitř panuje rodinná atmosféra, je to právě Taraji. Beze zbytku. Dalšími členy sestavy jsou totiž tři zakladatelovi vnuci, tři bratranci a dva další příbuzní. Jediná "černá ovce" rodiny - Hammadova dcera - tak nakonec ruku k dílu ani přikládat nemusela.

Příběh klubu z tuplované vesnice, jejíž dvě velké - manželskými svazky prošpikované - rodinné klany v běhu času vyprodukovaly hned několik stálic národního týmu v čele se zřejmě nejlepším Palestincem všech dob Ashrafem Nu’umanem, má doslova hollywoodské parametry. Zároveň je ale taky jakýmsi menším obrazem, v němž se zrcadlí těžký úděl celé fotbalové komunity uvnitř násilně rozdělené země. Země bez jednohlasně přiznaného oficiálního statusu, jehož se dlouho nedostávalo ani obci Wadi Al-Nes.

Pro chudou vesničku to tehdy v praxi znamenalo, že byla odstřihnuta od veškerých přívodů elektřiny i vody, a v žádném případě neměla nárok na takový luxus jako vlastní školu či jiné podobné instituce. Dokonce ani v dobách, kdy už tamější fotbalový klub skrze své výkony pomalu začínal plnit stránky regionálních novin, neměl prý starosta nedalekého Betléma nejmenší zdání o tom, že Wadi Al-Nes vůbec existuje.

"Elektřinu jsme dostali roku 1986, vodu o dva roky později a školu v roce 1993," vypočítával letos v březnu otec-zakladatel Yousef Abu Hammad pro magazín The Middle East seznam dosavadních výdobytků. Kupříkladu vlastní hřiště na něm nicméně stále chybí, fotbalisté Taraji tedy musí k domácím utkáním cestovat do přilehlého Al-Khadru. I na změně tohohle stavu se však pomalu začíná pracovat.

V průběhu pár měsíců by se tudíž Wadi Al-Nes nějakého toho oficiálního svatostánku přeci jen dočkat mělo, nejdříve k tomu ovšem potřebovalo souhlas i finanční podporu samotného palestinského prezidenta Mahmouda Abbase. Na každý pád je tedy tato další, stále ještě nedopsaná (skoro)betlémská pohádka dílem nekonečné vytrvalosti, což je atribut příhodný tak nějak pro celou palestinskou kopanou.

Podobně jako se Wadi Al-Nes musí rvát s více než 300krát lidnatějšími sídly (druhý celek tabulky z Al-Khaleelu sídlí ve městě s 250 tisíci obyvateli), pere se i sama Palestina s několikanásobně mocnějším Izraelem. A stejně jako se Taraji musí vypořádávat s kontinuálním odlivem nejlepších hráčů do Saúdské Arábie, Jordánska či Súdánu (či s velmi omezenými finančními prostředky a tedy neschopností vábit do týmu kvalitní hráče z okolních mužstev), trápí "personální otázka" také celý palestinský lid - fotbalovou scénu nevyjímaje...

Všude dobře, doma nejhůř

Po násilném vyhnání z historického území začala v okolním arabském světě vznikat celá řada palestinských diaspor; ta úplně nejmarkantnější se však momentálně nachází takřka na druhé straně zeměkoule, v jihoamerickém Chile. Stejně jako Japonci v Peru, tvoří i Palestinci v tomto hornatém státě početně výraznou a hojně diskutovanou menšinu.

První vlna osadníků připlula do Argentiny a přešla Andy už v polovině 19. století, po válce v roce 1948 se pak počet uprchlíků vyšplhal do astronomických čísel. V současnosti žije v Chile až půl milionu Palestinců, často hanlivě nazývaných "turcos" (což je nutno přičítat faktu, že první imigranti měli v pasech uvedenou osmanskou národnost).

Ve světle tohoto poznání je pak jednoduché odhadnout, kde se vlastně nachází největší "palestinský" klub na světě - není to malá kanaánská vesnice, nýbrž téměř šestimilionová chilská metropole Santiago. Tamní Club Deportivo Palestino sice hraje na stadionku pro pouhých 12 tisíc lidí, historicky má však v chilské kopané významné místo (získal dokonce i dva mistrovské tituly).

Arabští osadníci jej založili už v roce 1920 a do erbu mu vetkli tradiční zelenou, bílou, červenou a černou, což jsou také barvy, které současný prvoligový výběr hrdě nosí na dresech. Exoticky znějící jména v aktuálním kádru už nenajdete, to však neznamená, že by se kluboví představitelé vzdávali svých kořenů.

Názorně to ilustroval skandál z ledna letošního roku, kdy se management Deportiva rozhodl nahradit číslice 1 na hráčských dresech mapou historického palestinského území, která svým tvarem jedničku připomíná. Reakce místní židovské obce byla (pochopitelně) nanejvýš plamenná: nejvyšší představitel chilské komunity Gerardo Gorodischer se ještě poměrně krotil, když prohlásil, že tento krok je v přímém rozporu s pravidly FIFA o nevměšování politiky do fotbalu. Objektivně vzato, v tomto ohledu má naprostou pravdu. Jde však o ukázkový důkaz toho, jak silně se i současná palestinská komunita v Chile identifikuje se svými předky a jejich lítým bojem o kanaánskou zem.

Současné napětí mezi etnickými Židy a Araby na Předním Východě je tak obrovské, že si to můžeme reálně jen stěží představit. Určitý obraz sice poskytuje řada dokumentů, jenže i ty nejlépe zpracované - jako slavný snímek britského dokumentaristy a obhájce lidských práv Johna Pilgera pojmenovaný Palestine Is Still the Issue (Palestina je stále problém) - se zkrátka nevyhnou subjektivnímu zabarvení. Jakmile do hry vstupuje mučení a popravy na základě etnického původu, stává se situace nepochopitelnou a nezvladatelnou. Fotbal, naneštěstí, nezůstal ušetřen.

Fakt, že Palestinci nemají de iure vlastní suverénní stát, totiž postihuje naprosto každého bez výjimky. Za všechny lze uvést dvě jména: tím prvním je Mahmoud Sarsak, někdejší palestinský reprezentant, který byl v roce 2012 bez soudu či formálního obvinění uvězněn izraelskou armádou na základě podezření z aktivní účasti v džihádistickém hnutí. Sarsak tato nařčení odmítal, na svobodu jej však dostala až tříměsíční hladovka a následná medializace jeho případu.

Jiný internacionál, Zakaria Issa, byl roku 2003 v Izraeli odsouzen dokonce na 16 let. Odseděl si polovinu trestu; amnestii mu nakonec zajistila diagnóza nevyléčitelné rakoviny. Zemřel čtyři měsíce po svém propuštění.

Otázku, zda uvěznění Sarsaka s Issou bylo skutečně legitimní, od počítače v pohodlí domova uprostřed Evropy vyřešit nelze. Jde však o perfektní ilustraci toho, jak hluboká je nenávist Palestinců k těm, kteří zabrali jejich po milénia vlastněné území, a jak zuřivě se Židé brání proti tomu, co je nazýváno palestinským terorismem. Třecí plocha mezi oběma etniky je tak zubatá, že se cestovatelům na Přední Východ, kteří chtějí vidět jak Jeruzalém, tak i arabský svět, důrazně doporučuje pořídit si dva pasy - s izraelským razítkem vás totiž přes hranice zkrátka nepustí, alespoň ne bez důkladného prohledání se samopaly v ruce. Na druhé straně to platí jakbysmet.

Rozpolcená reprezentace

Kopaná se na původním palestinském území začala hrát ještě před první světovou válkou a již na prahu 20. let se tam těšila nemalé popularitě. Tehdejšími palestinskými fotbalisty nicméně nebyli výhradně Arabové jako dnes, nýbrž právě naopak Židé; základy klubové scény mezitím pokládali pro změnu převlečení britští vojáci a policisté. (Arabové v té době ještě v regionu neměli velké slovo, o to se začali hlásit až v půlce 30. let.) To Ostrované v Jaffě a Jeruzalému založili vůbec první celky, aby skrze ně posléze neoficiálním pohárům vládli až do roku 1928, kdy poprvé uspěli "domácí". Stále šlo přitom o Židy a jejich Hapoel-Alenby Tel Aviv.

Tento stav se pochopitelně promítal také do složení národního týmu, který ještě v roce 1930 tvořilo šest Židů a devět Britů. Byl to právě podobně seskládaný manšaft, nazývaný tehdy Palestina Er'etz Is'rael (poslední dvě slova znamenají v hebrejštině "izraelská zem"), jejž musel každý fotbalový historik zaregistrovat nejpozději v průběhu kvalifikace na MS 1934, kdy do Tel Avivu k jasné odvetě zavítal Egypt (celkově nezkušeného soka pokořil poměrem 11:2). Z logiky věci nicméně lze tuto reprezentaci považovat spíše za předchůdce současného izraelského výběru než toho palestinského.

Ten se v zásadě probral k životu teprve s rokem 1998, kdy Palestinskou fotbalovou federaci přizvaly pod svá křídla Asijská konfederace i FIFA. Ani v tu chvíli nicméně převážně arabští Palestinci neměli vyhráno: do kvalifikačního cyklu se stihli zapojit až po světovém šampionátu v Japonsku a Jižní Koreji, přičemž byli i nadále nuceni operovat v jakémsi provizorním módu.

Speciálně s ohledem na arabského outsidera musela například FIFA uvolnit pravidla pro získání (dvojího) občanství, aby záhy Palestinci rozjeli masivní, celosvětovou kampaň (rozšířenou do Německa, Chile nebo USA) za účelem stažení zástupců početné diaspory zpět do kanaánské náruče. Tato mezinárodní směska následně zadupala do země Taipei (8:0) a uhrála úctyhodnou remízu s Iráčany (1:1), avšak už jen skutečnost, že šlo o značně kosmopolitní výběr, napovídá, že vše nebylo tak růžové, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Ani samotná FIFA totiž pochopitelně není všemocným kolosem a její chapadla už neměla pražádný vliv na Izraelci omezovaný pohyb jednotlivých osob mezi pásmem Gazy a Západním břehem (ale i v rámci obou oblastí). Palestinci proto jen zřídkakdy mohli trénovat pospolu (obyčejně se tak dělo v devíti lidech), přípravné kempy zpravidla situovali do Egypta a vlastně ani soutěžní zápasy - pro změnu z rozhodnutí bázlivé FIFA ¬- nesměli pořádat na vlastním území. Útočištěm se jim v tomto případě nejčastěji stávala hlavní města Kataru a Jordánska - Dauhá, respektive Ammán.

(Mimochodem, jordánské vazby na Palestinu jsou stále nesmírně silné - odhaduje se, že až 80% Jordánců má palestinský původ, řada současných reprezentantů může své kořeny vystopovat na území Západního břehu a do současného Izraele. Tento fenomén funguje dokonce i na klubové úrovni - Al-Wehdat, historicky nejúspěšnější výběr země, vlastní palestinský rodák, jeho stadion leží na území palestinského uprchlického tábora v Ammánu a nejoblíbenější fanouškovský pokřik zní "Alláh, Wehdat, Al-Quds Arabí", tedy "Bůh, Wehdat, Jeruzalém Arabům".)

Tato už tak dost složitá situace se následně ještě dále zašmodrchávala, až došlo k vytvoření de facto dvou paralelně operujících národních týmů (kopírujících dvě ligové soutěže, z nichž ta na Západním břehu byla většinu času paralyzována). Okleštěná reprezentace se pak v rámci kvalifikačního cyklu na MS 2006 vydala do Uzbekistánu pouze s desetičlennou eskadrou - bez rezidentů pásma Gazy, kterým nebylo dovoleno opustit izraelskou půdu - a jen zázrakem vyvázla s milosrdnou porážkou 0:3. Následovala identická prohra se stejným sokem a smělý palestinský sen o velkém turnaji se rozplynul.

Totéž v bleděmodrém se posléze opakovalo i o pár let později, kdy se Palestinci poroučeli hned při prvním možném okamžiku - stačilo, aby izraelská administrativa odmítla celé výpravě vystavit víza k odletu na kvalifikační duel do Singapuru. Nezkrotná byrokracie zkrátka opět zaúřadovala, tentokrát si už však v Palestině nenechali nic líbit. Příštím prezidentem tamější Fotbalové asociace (FA) se proto stal jistý Jibril Rajoub, se kterým vážně není radno si zahrávat...

Yalla, Jibril Rajoub!

Můžete si o něm po přečtení následujících řádků myslet cokoliv, nicméně dvě věci se panu Rajoubovi upřít zkrátka nedají - jde o bezesporu zajímavou postavu světové kopané a zároveň o člověka, který toho z pozice šéfa místní FA (a svého času chráněnce Jásira Arafata) udělal pro ideu "svobodného arabského Palestince" patrně více než kterákoliv jiná osoba stejného etnika.

Jibril Rajoub to přitom fakticky měl mít spočítané už ve svých 17 letech. Když totiž nejmenovanému izraelskému vojákovi přistál pod nohami jím vržený granát, vyslechl si mladík přísný verdikt: na doživotí za mříže. Nakonec ve vězení nestrávil ani dvě dekády a byl odklizen do lisabonského exilu.

Po návratu v průběhu druhé intifady pak směle šplhal hierarchií Fatahu až k Arafatovým nohám. Nejznámější palestinský vůdce Rajoubovi naslouchal jakožto vrchnímu poradci v otázce "národní bezpečnosti" a po Arafatově smrti lze již nezávislého Rajouba začít označovat za jednu z nejvlivnějších palestinských autorit. Ano, víme, kopaná a politika - na takové spojení bývá průměrný fanoušek zpravidla alergický. Ovšem v Rajoubově/palestinském případě jde vážně daleko spíše o plnohodnotnou zásluhu.

Byl to totiž právě a jedině 60letý hromotluk, kdo po vytrvalých jednáních se Seppem Blatterem v roce 2008 konečně dosáhl letitého cíle dostat mezinárodní fotbalové utkání do nestabilní palestinské zóny; kdo si na FIFA vymohl finanční pomoc při renovaci jediného tamního stadionu; kdo před třemi lety na onom místě zorganizoval historicky první soutěžní klání konané na palestinském území (olympijská kvalifikace); a především (!) to byl on, sám voják v poli, kdo na neohroženou izraelskou administrativu po zdánlivě nekonečném období pasivní rezistence znovu vyvíjí nějaký tlak.

Samozřejmě, palestinské starosti ani pod Rajoubovým dozorem šmahem nevymizely (např. onoho premiérového soutěžního duelu s Thajci se mohli zúčastnit jen tři fotbalisté se sídlem v pásmu Gazy), avšak nyní budí jeho asociace nepopiratelně mnohem větší respekt.

Není mnoho funkcionářů, kteří by si mohli s vážnou tváří dovolit vyhrožovat Izraelcům návrhem na vyloučení z FIFA, pokud lépe nezprůchodní hranice. Rajoub v této věci údajně našel spojence v Alžírsku, Tunisku, Íránu, Kataru, Ománu i etnicky spřízněném Jordánsku, a nemalou měrou rovněž skrze globální kampaň komplikoval izraelskou organizaci loňského mistrovství Evropy do 21 let (tehdy se o šampionátu kriticky vyjádřila například i francouzská ministryně sportu Marie-George Buffet).

Juniorský šampionát tedy dvě znepřátelené strany dohromady nesvedl, ačkoliv si měl dle mnohých brát příklad z událostí roku 1995, kdy bílé a černé fanoušky v post-apartheidní Jihoafrické republice sblížilo pořadatelství MS v populárním rugby (a že Rajoub dokonce v tomto směru bývá přirovnáván k Nelsonu Mandelovi). Zde se nakonec dosáhlo spíše přesně opačného efektu. Jestliže v afrických společnostech podobné akce etnicky rozdělené obyvatelstvo tradičně spájí (viz například Ghana a další státy), v Kanaánu se situace naopak ještě více vyostřila.

Na správné cestě?

Mnohem větší potenciál na skutečnou změnu poměrů mají mládežnické programy pod hlavičkou rozšířené iniciativy Football for Peace (F4P; Fotbalem za mír), která se nejen v Jeruzalémě angažuje v aktivitách, jež mají vést malé sportovce ke vzájemné toleranci. Jak přitom ve své dizertační práci dosvědčuje jeden z šéftrenérů účelově namixovaných fotbalových přípravek John Sugden, podobné techniky v krátkých časových intervalech ovoce skutečně nesou.

Jestliže zprvu proti sobě obvykle stojí "Židé a Arabové", postupem času se kluci naučí volat na sebe křestními jmény a od narození posilovaná nevraživost jde pomalu stranou. Už po týdnu jsou pak mládenci svolní k výměně telefonních čísel nebo facebookových účtů, etnických hrází nedbaje.

Samozřejmě: ačkoliv může jít až o 90členou skupinu, jde pořád o příliš malý vzorek. Nicméně správnou cestu se angažovaným lidem jako Johnu Sugdenovi v problematickém regionu nastoupit rozhodně podařilo, a to je hlavní - právě v útlém věku je totiž potřeba s tímto "přeučováním" začínat.

Z Izraele, respektive Palestiny, navíc přichází pozitivní odezva. Jejími nositeli jsou obyčejně pozorovatelé z dalších rozpolcených společností: dle Sugdenových zkušeností jezdí k Mrtvému moři speciálně uzpůsobené tréninkové programy odkoukávat vyslanci z Asie (Filipíny), Afriky (Rwanda), ale i Evropy (Lotyšsko). Ti všichni nabyli dojmu, že by se u Palestinců mohli inspirovat.

(Perlička na závěr: Rajoubova asociace dokonce v roce 2011 spustila historicky první ženskou fotbalovou soutěž, ačkoliv jsou dívkám v tamější společnosti možnosti sportovat běžně odpírány. Tendence nepřešlapovat na místě a hýbat se stále kupředu jsou tedy zřetelně patrné.)

Fotbal na Předním východě čeká ještě dlouhá cesta, lemovaná útlaky a kontroverzemi. Citovaný Abbas Suan to pocítil na vlastní kůži, může se však alespoň utěšovat tím, že ve své snaze spojit oba znepřátelené tábory na profesionálním sportovním kolbišti není sám. Důležité kroky podnikl už v 70. letech Ali Otman, první Arab, který si kdy zahrál za izraelský národní tým. "I přes svůj arabský původ cítím respekt ze strany ostatních. Chováme se k sobě všichni stejně, každý chápe, že jsem právoplatným členem týmu," uvedl tehdy.

Národ, který dal světu (ze současných fotbalistů) Daniho Schahina, Aníbala Capelu či Anase Sharbiniho, i přes spoustu pozitivních kroků stále přešlapuje na hraně propasti. Spousta lidí ale upřímně doufá, že jednoho dne budou slova Suana s Otmanem tesána do kamene jako proroctví...

Autor: Tomáš Daníček, Dominik Zezula

Komentáře (155)

Přidat komentář
smazaný uživatel

Allah akbar

Reagovat
smazaný uživatel

"...Už po týdnu jsou pak mládenci svolní k výměně telefonních čísel nebo facebookových účtů..."

supr dvojsmysl

Reagovat
fenixLFC

Reagovat
Atlético de Madrid

Dost výbornej článek, díky za něj

Co bude dál - Kosovo se mi zdá jako jasná volba, k němu Severní Kypr? Prej existuje i Somaliland national team, to musí být taky velmi zajímavá story

Reagovat
domingo

na Kosovo si netroufame, to by byla nejhorsi diskuse v dejinach sveta a internetu

Reagovat
fantomas

Reagovat
Atlético de Madrid

Jakože by to dopadlo hůř, než Palestina? Kdyby nebylo tak pozdě a ten text nebyl tak dlouhej, tak už je tu nablito I vzhledem k tomu, že mi ten článek vyznívá mírně proti-Izraelsky..

Každopádně jsem teda docela napjatej, tyhle tři týmy jsou ze všech částečně uznanejch státu světa sportovně nejdál, ne?

Reagovat
domingo

Ten koncept je jeste trochu jinej, vsak uvidis.

A proti-izraelsky.. No, asi to tak muze vyznit. Jenze z druhe strany proste zadny fotbalovy represe nejsou, tak se to tezko porovnava.

Reagovat
domingo

A jo, dopadlo by to hur, protoze Kosovo pro hromadu lidi "utoci na slovanske bratry" nebo tak neco. Si myslim.

Reagovat
fantomas

Další dva chystaný nároďáky už fungujou docela normálně, ale je tam zajímavá ta politická minulost(současnost), jak se píše v prvnim odstavci.

Jinak proti-izraelskej ten článek je docela přirozeně, když jim tam (objektivně) furt hážou klacky pod nohy jen proto, že maj tu moc.

Reagovat
Atlético de Madrid

To samozřejmě, jen to má potenciál podnítit vášnivou debatu on se Izrael i v mimo fotbalovejch záležitostech chová dost nepřiměřeně vzhledem k současný situaci, takže mi článek přijde výstižnej

Reagovat
fantomas

Reagovat
domingo

Hele je uplne jedno jak je to napsany, jsou pod tim nase jmena, takze je to levicacky multikulti pamflet

Reagovat
Dominator

Hlavne pri takychto zlozitejsich problematikach situacia (vacsinou) nie je cierno-biela, takze by som bol radsej opatrny, co sa tyka posudzovania, odsudzovania atd.

Reagovat
fantomas

Tady se dá odsoudit fakt jednoduše.. my si totiž v článku na žádný soudce nehrajem, jen popisujem realitu.

Reagovat
db18

...proti-izraelsky, tak tu bude nablito?

Reagovat
fantomas

Počkáme na Ol!ivera, co řikáš?

Reagovat
db18

...co mi zbývá

Reagovat
Atlético de Madrid

Bude tu nablito na žid, bude tu nablito na arabsky teroristy ale treba se pletu, jen jsem si vedom protiizraelskejch i protimuslimskejch nálad u nás

Reagovat
db18

...no, mně tady přišla "větší" ten protiizraelský tábor - a obecně jsem spíš zvyklý, že se zvrací na to, že to napsal domingo bez toho, aby to někdo četl

Reagovat
Atlético de Madrid

Ja se tu uprimne jeste zadny protizidovsky diskuze neucastnil

Reagovat
fenixLFC

Reagovat
fantomas

Nebudem prozrazovat, ale Kosovo se (zatim) neplánuje.

Reagovat
Didier Drogba

Chtěl bych vidět Somaliland v akci i s těma jejich tlustýma pupkama

Reagovat
fantomas
Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel
Reagovat
Atlético de Madrid

Mám za to, že zrovna Somaliland vyvíjí dost úsilí v boji s piráty, jen na to nemá dost prostředků...

Reagovat
smazaný uživatel

Přesně, Somaliland je v oblasti rohu jedinej normálnější správní útvar.

Reagovat
domingo

jsem cekal Cartmana

Reagovat
smazaný uživatel

Ja to vidím na Tibet

Reagovat
smazaný uživatel

Ještě by mě docela zajímal Gibraltar, ale vzhledem k jejich prvnímu mezinárodnímu utkání by ta diskuse pod článkem nebyla o moc lepší

Reagovat
Dominator

Aj vzhladom na tie predchadzajuce komentare je pre mna to, ze predmetom jedneho z nasledujucich clankov bude Gibraltar, takmer tutovka.

Reagovat
fantomas

Hehe.. ne.

Reagovat
Mrvinho

Parádní článek

Reagovat
db18

Dani Schahin? Jsem měl vždy za to, že to je Tunisan

Škoda že už je tak pozdě na tak dlouhý článek - bude muset počkat do rána...

Reagovat
domingo

To se nevylucuje, etnicti Palestinci jsou (logicky) rozeseti vsude mozne..

Reagovat
db18

...ale stejně to neni Tunisan, jak jsem si myslel, ale palestinolibanonský Rus narozený na Ukrajině a reprezentující Německo (jak teď koukám)

Reagovat
fantomas

Reagovat
domingo

skvely

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
Dominator

Reagovat
Atlético de Madrid

Reagovat
smazaný uživatel

Kypr je taky v Asii a hraje za Evropu

Reagovat
fantomas

Reagovat
domingo

Geograficky v podstate jo (Mala Asie), historicky a politicky ale ani nahodou. Vzdyt od stredoveku je tam silny anglicky vliv, Richard Lvi srdce tam zalozil krizacky stat, byla to i anglicka kolonie. Soucasny Kypr je v Commonwealthu, v EU.. absolutne nedava smysl prirazovat ho fakticky k Asii jen proto, ze je ve Stredozemnim mori trochu vic napravo.

Reagovat
smazaný uživatel

To nikoho nezajímá,rozhodující je geografie,historicky můžeš za Evropu považovat téměř celý svět,protože všude byly kolonie evropských zemí

Reagovat
domingo

Ale maloktery kolonie jsou soucasti demokratickeho evropskeho unijniho spolecenstvi.

Reagovat
smazaný uživatel

Ale to je jedno,prostě geograficky patří navždy do Asie a hotovo,do EU může vstoupit kdokoliv,my jsme taky v NATO ačkoliv Atlantický oceán nikdy kolem ČR nebyl a nikdy nebude a stejné je to i s Kyprem a Evropou

Reagovat
Atlético de Madrid

Reagovat
domingo

Zajimavy je, ze treba Turkove dokonce maji kus uzemi na pevninsky Evrope a presto jim to furt nejak nejde

Reagovat
db18

...protože v EU nechtějí tolik muslimů navíc

Reagovat
fantomas

Ten argument s NATO je naprosto dokonalej!!

Reagovat
JIMMY-PO

tak s tým Atlantickým oceánom a NATO si ma úplne rozsekal

Reagovat
Posledni Kovboj

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
fenixLFC

Reagovat
cetto

Jenže to takhle nemůžeš brát. Samozřejmě, že Kypr je součást Evropy, nicméně dvanáctka má pravdu v tom, že potom bys jako Evropu mohl považovat i to blzký okolí, díky úzkým vztahům. Třeba oblast Maghrebu je v UfM, což je Unie, která trochu vybočuje z EU a má sdružovat země na pobřeží středozemního moře (ale EU vše zastřešuje) a za cíl má prohlubování integrace mezi EU a státy Maghrebu, zlepšení tamní infrastruktury, vzdělání atd. No a na posledním summitu bylo vysloveno přání stabilizovat tyto země natolik, aby do roku 2050 mohly vstoupit do EU. A přitom je to Afrika jak vyšitá. A i v minulosti, jak píšeš, tam byl velký vliv z Evropy, at už koloniálně, ale i mnoho staletí předtím...

Reagovat
smazaný uživatel

A proč ne?Prostě pro mne platí hranice Evropy,kterou jsme se učili v Zeměpisu a přes to nejede vlak

Reagovat
Posledni Kovboj

a nebylo to letos?

Reagovat
Gryphonheart

Jenže na Kypru žijí - světe div se - Řekové. Sice jsou to oficiálně Kypřané, ale to jen díky tlaku a invazi Turecka na sever země. Ale i tak je jejich původ evropský, ne asijský. Stejně jako u Izraele, jejichž kultura je čistě evropská díky staletím stráveným v Evropě.. nějaká hranice je kýmsi uměle vytvořený pojem a statistická jednotka, nic víc.

Reagovat
fantomas

Jooo, znám pár Kypřanů, co by ti za tyhle "Řeky" a "v podstatě Evropany" hnedka jeli dát po tlamě.

Reagovat
smazaný uživatel

Ale to mě nezajímá,nějaká vaše de..lní kultura a historie,to vím taky,že na Kypru jsou Řeci a Turci,ale z tohoto pohledu by´s moh považovat i USA z kulturního a historického hlediska za evropskou zemi

Reagovat
smazaný uživatel

Fakt vedou ligu Taraji Wadí al-Nés 14/4/4

Reagovat
smazaný uživatel

A asi už skončili,pokud hrají 2kolově

Reagovat
fantomas

"Zato když před pár týdny ve Wadi Al-Nes oslavili již druhý triumf v elitní soutěži Západního břehu..."

Reagovat
smazaný uživatel

,,Tamní Club Deportivo Palestino sice hraje na stadionku pro pouhých 12 tisíc lidí..'' :D co bychom za to my Žižkováci dali :D po politický stránce mě trošku zklamal a namích ten protiizraelskej nádech, nicméně jsme na fotbalovým fóru, takže to by byla diskuze někam jinam. Kromě toho dobrej článek

Reagovat
eL

Reagovat
smazaný uživatel

Keď už je reč o "futbale za oponou" nezabudnite spomenúť aj skvelé slovenské mužstvo z konca 80. rokov (Moravčík, Weiss, Griga, Kocian, Chovanec, bratia Luhový, Bielik, Kinier, Fieber, Hýravý, Pecko a spol.), ktoré malo na MS 1990 v Taliansku kľudne na to, aby získalo svetový titul, no kvôli neférovej federatívnej športovej politike, vďaka ktorej boli v československom národnom mužstve uprednostňovaní českí hráči si na samotnom šampionáte väčšina z nich poriadne ani neškrtla (prípadne naň ani nebola nominovaná) a aj preto bolo vtedy naším vrcholom iba štvrťfinále

Reagovat
smazaný uživatel

,,.....představíme vám trojici týmů, jejichž reprezentanti se na největší globální fotbalový svátek z politických důvodů nejspíš v dohledné době jen tak nepodívají.'' Pokud chceš zařadit Slovensko na úroveň pseudostátů jako Palestina (což je u Slováka obdivuhodný přístup), tak prosim..

Reagovat
Posledni Kovboj

Reagovat
JozkokozleJ

Vidis, Chovanec, Milan Luhovy a myslim, ze i Bielik so systemom vypiekli

Reagovat
smazaný uživatel

Tak to áno, po prestupe do pražských mužstiev sa z nich postupne stali "čechoslováci" či skôr "slovákočesi".

Reagovat
smazaný uživatel

Ale,tehdy tomu Německu tak strašně nadržovali,že se přes ně postoupit nedalo

Reagovat
smazaný uživatel

Pamätám si ten šampionát dodnes, Nemci hrali pre nich vtedy tak typický, divácky neatraktívny futbal a prešli s ním s odratým zadkom od osemfinále až po titul

Reagovat
smazaný uživatel

Ale to máš pravdu,že tehdy v 80. a 90.letech,kdo nehrál za nějaký pražský klub,tak neměl téměř žádnou šanci se dostat do reprezentace

Reagovat
valloire

Reagovat
vlastik

,,Před oponou, za oponou nikdo nesmí stát. Nebo nebudu hrát." Stanko Milovič, ortodoxní monoligista

Reagovat
SniperxXx

Vynikající článek. Trochu mě mrzelo, že nebyl ještě delší. (bez ironie)

Reagovat
rezba

Můj tip Surinam a čína/KLDR

Reagovat
smazaný uživatel

čína i KLDR už na MS byli a bejt můžou znova snadno.. Já bych tipoval nějakej Vatikán, Tibet, Katalánsko, Severní Kypr, Západní Sahara nebo jiný autonomní státy.

Reagovat
fantomas

Hehe, hustý.. fakt tu zatim nepadl jedinej správnej tip. Dete na to uplně špatně

Reagovat
smazaný uživatel

Na začátku je, že to je kvůli politickým otázkám, tak mě nic jinýho nenapadá

Reagovat
fantomas

Jj, ale zatimco při Palestině je to hlavně o aktuálních otázkách, u těch dvou dalších je to spíš o vypořádávání se s minulostí nebo nevim, jak jinak to popsat.. :)) Ale to je jedno, nehádejte už, další díl vyjde už ve středu, poslední v pátek, to neni žádný čekání.

Reagovat
rezba

Mně napadají spousty a spousty možností. A´t už diktátorské státy (zapoměl jsem třeba na Uzbekistán) nebo národy, které mají potenciál v krajáncích a nějak ho stále nenaplňují (Guinea-Bissau) nebo izolované (Guam?). Zkrátka pojem za oponou je strašně široký. Potěšila by mě třeba Brunej! Ale se Surinamem jste mě fakt zklamali, mají neskutečné hráče v Evropě (na Karibské poměry - i po odečtení těch co reprezentují Nizozemí). Jen díky místní vládě to tam je tak jak to je... Celkově ta CONCACAF zóna je zajímavá.

Reagovat
fantomas

Blížíš se no

A pokud máš náký zdroje k Surinamu a Bruneji, sem s nima.. i kdyby to nemělo bejt na článek, rád si počtu.

Reagovat
fantomas

Moc hezký.

Reagovat
smazaný uživatel

koukám na ten obrázek a Surinam může směle vstoupit do NATO

Reagovat
Kvooca

Katalánsko? Baskitsko?

Reagovat
Kvooca

Baskicko

Reagovat
db18

Mně by napadla turecká část Kypru, ale to snad ani nemají reprezentaci, tak je to mimo...

Reagovat
Atlético de Madrid

Ma reprezentaci a dokonce patri mezi nejlepsi tymy z tehle castecne uznavanejch statu - ale uz nam ji vyloucili vejs

Reagovat
db18

...tak to už toho moc nezbývá Kurdistán, Monako, a kupodivu nikdo nenapsal Baskicko

Reagovat
Atlético de Madrid

Kurdistán asi nemá repre hele nebo takhle - ten Kurdistan se rozklada na uzemi nekolika statu,talze tezko rict, jak tam davaj dohromady repre

Reagovat
smazaný uživatel

asi tak ako v Baskicku, si kurd, reprezentuješ, nie si kurd nereprezentuješ

Reagovat
Atlético de Madrid

To jo,mne jen nedoslo,ze existuje repre irackyho Kurdistanu. On je jinak Kurdistan velky uzemi rozdeleny mezi nekolik zemi,kurdove jsou tusim nejvetsi mensina na svete,ktera nrma vlastni stat..

Reagovat
smazaný uživatel

18-21 mil ľudí ja viem, aj Baskicko sa rozkladá na území 2 štátov...

lenže tá repre je pre irackých kurdov

Reagovat
Atlético de Madrid

Jo,uz je mi to jasny

Reagovat
fantomas

Jak muzou bejt technicky neceho mensina, kdyz nemaj vlastni stat?

Reagovat
Atlético de Madrid

Blbý slovíčkaření je to myšlený tak, že jsou menšinou ve všech státech, ve kterejch se vyskutujou.. jinak správně je to teda největší etnická skupina, který nemá vlastní stát

Reagovat
fantomas

Reagovat
db18

Neberou se Romové taky jako menšina?

A nejde u menšin spíš o národnost než o příšlušnost ke státu?

Reagovat
fantomas

Jistěže de, já si jen "zafilozofoval".. pokud bych chtěl nějak označit kurdy, určitě nevolim slovo "menšina", tot vše.

Reagovat
JozkokozleJ

Tu suhlasim s willim, mensina sa odzvodzuje od naroda, nie od nejakej prislusnosti k inemu statu (obcianstva). To by ad absurdum mohla vzniknut situacia: Narodnostny Slovak zijuci v Madarsku by bol po prestahovani na Slovensko narodnou mensinou do doby nabytia slovenskeho obcianstva.

Reagovat
Atlético de Madrid

A jo,jsem debil,o tom tymu jsem cetl

Reagovat
smazaný uživatel

Má,taky se účastní MS zemí nezúčastněných ve FIFA

Reagovat
smazaný uživatel

Aha,jako celokurdskou asi nemají

Reagovat
smazaný uživatel

Myslím si, že to mám, protože si výše uvedl, že Kosovo tam nebude, tak myslím, že to budou Svazijsko a Abcházie

Reagovat
fantomas

(Ne!)

Reagovat
Atlético de Madrid

Lesotho a Jižní Osetie

Reagovat
fantomas

Hehe, jak tak na to koukám, tak vás pak tim výběrem spíš zklamem... takový megaobskurnosti furt tady.

Reagovat
stas87

snad to napisem spravne-podněsterská republika?len neviem ci hraju futbal ale asi je to spatny tip si myslim

Reagovat
Atlético de Madrid

Podnestri repre nema,jako jrdna z mala tehle castecne uznanejch zemi ale fotbal tam maj a dost kvalitni, Sheriff Tiraspol naprosto dominuje Moldavsky klubovy scene

Reagovat
smazaný uživatel

a FC Tiraspol druhý s postupem do EL...

Reagovat
cubinho

Afghánistán a Myanmar

Reagovat
fantomas

Tebe snad pristi clanek zvlast potesi, ale pst. Myanmar uz tu kratce byl, Afghanistan taky v ramci clanku o losu AP, ale des na to nejlip ze vsech.

Reagovat
smazaný uživatel

Irak? Sýria?

Reagovat
smazaný uživatel

Čečensko a Baskicko ?

Reagovat
božský John

Zemaitsko a Gorani

Reagovat
Zajda

Vatikán? Tam podle mě není žádný sport. Maximálně tak čtení Bible na čas ne?

Reagovat
domingo

Vatikan ma repre.

Reagovat
smazaný uživatel

10.5.2014 například hrají přátelský zápas proti reprezentaci Monaca

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Pěkný článek. Dál bych to viděl na Tibet a Taiwan

Reagovat
smazaný uživatel

Ale nakonec to beztak bude Gibraltar a Francouzská Guayana

Reagovat
db18

Gibraltar je na Fantomase málo asijský

Reagovat
fantomas

Nepise to jen fantomas

Reagovat
db18

...proto musíte hledat kompromis pro oba - šikmé oči x černá pleť

Reagovat
smazaný uživatel

Proč zrovna Gibraltar, ten přece už byl v květnu 2013 přijat do UEFA, bude hrát i nejbližší kvaldu a to, že se tak nestalo již dříve je hlavně jejich vina, protože kdyby vychytali všechny mouchy a splnily podmínky, které jim UEFA udělila, tak mohly být členským státem již dávno.

Mám ale horký tip:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Gr%C3%B3nsk%C3%A1_fotbalov%C3%A1_reprezentace

je to nádherná ukázka potlačování rozvoje fotbalu - FIFA je už léta nechce přijmout za řádného člena a šikanují je kvůli tomu, že nedokáží postavit stadion s přírodní trávou

Reagovat
smazaný uživatel

no jo, zajímavej seriál o trpaslících :) Má tuším 6 častí, že jo?

1 díl Palestína,

2. díl Gibraltar

3. díl Oceánie

4. díl. Grónsko

5. díl San Marino a Lichtenštajnsko

6. díl Surinam.

opravdu zajímavé a poučné.

Reagovat
db18

Ještě než se na stránkách EuroFotbalu naplno rozjedou seriály věnující se nadcházejícímu mistrovství světa, představíme vám trojici týmů, jejichž reprezentanti se na největší globální fotbalový svátek z politických důvodů nejspíš v dohledné době jen tak nepodívají.

Takže 3 díly - a z politických důvodů, takže San Marino ani Lichtenštejnsko by se do toho řadit nemělo

Reagovat
smazaný uživatel

A hraje se i ME národnostních menšin,které minule pořádala Lužice,respektive Lužičtí Srbové,ale vyhrálo Jižní Tyrolsko

Reagovat
Mr.Mike

zajímavý článek

Reagovat
Lemond Laws
Reagovat
Kvooca

Napište prosím ty týmy. vždyt tady každý jen tipuje a uplně to zabíjí komentáře k tématu. Mohlo se to tu slušně rozjet, místo toho jen čtu, které asi budou další dva.

Ten povedený článek si to zaslouží

Reagovat
smazaný uživatel
Reagovat
domingo

To ale prece neni premisa tohohle miniserialu, ty nase vybrany staty jsou normalne cleny FIFA a hraji regulerni kvalifikace.

Ze se na MS "nejspis v dohledne dobe nepodivaji" prameni prave z te nestability a politicke situace.. ne z toho, ze by nebyli soucasti organizace, ktera to MS porada. To by bylo moc lehky

Reagovat
smazaný uživatel

Však,to Palestina taky

Reagovat
fantomas

Reagovat
db18

Tak to asi nejvíc vypadý na Afriku?

Reagovat
smazaný uživatel

Pokud má bý článek objektivní, musí být vzhledem k situaci na blízkém východě a izraelské agresi zákonitě protiizraelský.

Reagovat
tulen

ja by som povedal, že ďalšia bude Kuba

a inak pekná práca autori

Reagovat
smazaný uživatel

Rád bych viděl třeba Grónsko, ale tam je ohledně vstupu do FIFA problém hlavně ten, že kvůli přírodním podmínkám nemaj jediný hřiště s přírodní trávou. Navíc tam žádnej problém s oponou není, takže to asi nehrozí, hm. Věčná škoda.

Reagovat
domingo

Gronsko je kouzelny. Liga tam trva asi tyden v srpnu, kdyz je zrovna v Nuuku jednou za rok teplo

Reagovat
Erdovec

Rwanda?

Reagovat
smazaný uživatel

#FreePalestine

Reagovat
db18

..už je středa, tak kde je ten druhý díl?

Reagovat
domingo

ten je Fantomasuv

Reagovat
db18

...o to víc se divím, že tu není už od 4 od rána

Reagovat
fantomas

První díl vyšel v pondělí před půlnocí, druhej ve středu taky tak. V pořádku, hm?

Reagovat
Gryphonheart

Jinak protižidovské zaměření článku je evidentní, chtěl jsem vypsat nepřesné nebo zavádějící informace, ale v každém odstavci jich je několik takže by to bylo na delší čas. Ale je potřeba na to alespoň upozornit a nenechat se podobnou propagandou zmást.

Vypíchnu tak jedinou věc, byť dost podstatnou (dál jsem to už ani nečetl) - Palestinci MAJÍ de iure vlastní stát. Jmenuje se Izrael a je to společný stát židů a palestinců. Západní břeh má kdykoliv možnost k tomuto společenství dobrovolně přistoupit. Např. u dalšího nezávislého teritoria, Gazy, to tak není, 2 miliony vyzbrojených palestinců nechce dobrovolně absorbovat ani takový Egypt, natož Izrael..

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

To teda jo,akorát,že tam ti Palestinci mají asi tolik práv jak Židé v hitlerovském Německu

Reagovat

Sledování komentářů

Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.

Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Nový komentář

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.

Registrace nového uživatele

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele