Fiorentina možná první zápas podcenila. Plzeň není bez šance, předpovídá Kubík

Bývalý hráč Fiorentiny a český internacionál Luboš Kubík věří, že Plzeň není v odvetě čtvrtfinále Evropské konferenční ligy bez šance na postup. Viktoria ve čtvrtek nastoupí v Itálii po bezbrankové remíze v úvodním utkání. Šedesátiletý vicemistr Evropy z roku 1996 působil v dresu "Fialek" v letech 1989-1991 po dramatickém útěku z komunistického Československa a v rozhovoru pro ČTK řekl, že Fiorentinu v posledních zápasech pozorně sleduje.

Klub z Florencie je jediný na světě, který si zahrál finále všech čtyř největších evropských pohárů. Ovládnout dokázal pouze Pohár vítězů pohárů (1961). Kubík zažil finále Poháru UEFA proti Juventusu v roce 1990. "Již před příchodem do Fiorentiny mě upozorňovali, že největší derby je s Juventusem, že od jisté doby se nemají rádi. Takže pokud dám gól Juventusu, budu to mít u fanoušků dobré. A mně se to hned v prvním vzájemném utkání z přímého kopu podařilo," zavzpomínal rodák z Vysokého Mýta.

Finále Poháru UEFA se tehdy hrálo na dva zápasy. "V prvním jsme u nich prohráli 1:3 a fanoušci obou týmů se mezi sebou pobili. Potrestáni jsme za to byli kupodivu jen my, takže odvetu jsme museli sehrát 500 kilometrů od svého stadionu. Vybráno bylo město Avellino u Neapole, kde má Juventus velkou fanouškovskou obec. Takže jsme vlastně hráli oba finálové zápasy venku... Tlačili jsme je, ale odveta skončila 0:0, což nám nestačilo."

Kubík se tehdy stal druhým Čechem ve finále pohárů po Antonínu Panenkovi, který v roce 1985 prohrál v dresu Rapidu Vídeň závěrečný duel PVP s Evertonem (1:3). "Vždycky je příjemné být s Tondou na jedné lodi a moci se s ním v čemkoliv srovnávat. Moc ho uznávám, snažil jsem se napodobovat jeho přímé kopy," usmál se čtvrtfinalista mistrovství světa 1990 v Itálii.

Známá je historka, jak se Kubík se spoluhráčem Ivem Knoflíčkem jen v trenkách, tričku a s pár markami v kapse při soustředění Slavie v Německu sebrali a vydali se za svým fotbalovým snem do Derby County. Angažmá tam však nezískali a nakonec se vrátili domů. Již méně se ví, že Kubík při odchodu do Itálie de facto emigroval podruhé.

"Slavia se s Fiorentinou na mém přestupu dohodla. Součástí měla být i dvě soustředění pro mužstvo v Itálii nebo materiální vybavení. Jenže pořád ještě bylo léto 1989 a na Slavii dostali echo, že proti takové dohodě se staví odbory na Ostravsku. Slavia se lekla, že by o všechny výdobytky v souvislosti s mým odchodem mohla přijít. Ivo Lubas a další funkcionáři klubu tedy zareagovali. Zavolali mi, za jak dlouho jsem schopný se sbalit. Přijeli pro mě a přes Dolní Dvořiště, kde to muselo být předem domluvené, jsme autem vyrazili a dovezli mě až do Florencie," popsal.

Jeho spoluhráči byli hvězdný Roberto Baggio či kapitán brazilské reprezentace Dunga, za soupeře měl Diega Maradonu, Marca van Bastena, Ruuda Gullita... "Z komunistického prostředí poloprofesionalismu jsem se dostal rovnou do tehdy komplet nejprofesionálnější ligy na světě. Aniž bych si to tenkrát uvědomoval, hráli v ní nejlepší fotbalisté doby. Fotbal byl jiný než dnes, ne tak atletický. Všechny hvězdy musely umět s míčem, na rozdíl od řady dnešních, kterým balon překáží."

Kubík prošlapal cestu dalším krajanům, ve Fiorentině později působili také Tomáš Řepka, Tomáš Ujfaluši, Ondřej Mazuch a v současnosti Antonín Barák. "Dokud měl klub italské majitele, byly mé další kontakty s ním v pořádku, třeba s Ujfim nás tam pozvali. Co ho má Američan (italsko-americký miliardář Rocco Commisso), všechno z jejich strany ustalo. Do Plzně jsem se tedy jel na zápas podívat sám. A byl jsem zklamaný, nevytvořili si tam jedinou šanci. Viktorka zaslouženě uhrála bod potřebný pro český fotbal, to se počítá. Nechápu trenéra (Vincenza) Italiana, pořád dokola staví i hráče, kteří nemají formu. A je mi líto Tondy Baráka, jakou pozici u kouče má."

Otázka postupu do semifinále podle něj zůstává otevřená. "Síla kádru se samozřejmě nedá porovnat. Fiorentina má jedenáct hráčů na hřišti a dalších čtrnáct skvěle zaplacených, připravených naskočit. Plzeň základní jedenáctku, dva lidi na střídání a k nim dorostence - a přitom žádný velký rozdíl v utkání nebyl patrný. Možná to bylo podcenění, přijeli pro bezbrankovou remízu a myslí si, že zbytek dorazí doma. Nikdy se ale samo nic neuhraje," prohlásil exslávista, který později působil také ve Francii, Německu a USA.

Přál by si, aby Plzeň italského soka za takový přístup vyškolila. "Věřím, že klidně může postoupit. Slavii v neděli porazila po výborném výkonu, má o jeden den víc na regeneraci. Fiorentina v pondělí doma remizovala s Janovem, přitom nebyla daleko od porážky. Od losu ji sleduji soustavně, viděl jsem pět posledních zápasů, takže se ani nedivím," řekl Kubík.

Jako hráč i trenér uspěl v zámoří. Teď zvažuje, kam povedou jeho další kroky. "Od práce ve fotbalovém prostředí jsem si dal chvíli pokoj. Nikdy neříkej nikdy. Pokud bych dostal třeba nabídku od svého bývalého týmu (Chicago Fire), v Americe bych si to dokázal ještě představit. Navíc mě láká, že se tam bude hrát i příští mistrovství světa. Bude jedno z nejlepších v historii, Američané mají k dispozici veškerou infrastrukturu a umějí udělat show pro lidi, aby na fotbal přišli," dodal Kubík.