Díl 2. Samba v podání tria "R": Ronaldo, Rivaldo, Ronaldinho

Psal se 30. červen 1999 a na trávník stadionu Antonia Arandy v Ciudad del Este vybíhá v 70. minutě utkání Copy América mezi Brazílií a Venezuelou supertalentovaný ofenzivní záložník Ronaldo de Assis Moreira, známější pod přezdívkou Ronaldinho. Trenér Vanderlei Luxemburgo tak činí střídání již za rozhodnutého stavu, Brazílie vedla 4:0 a o jejím vítězství nebylo pochyb.

Hned o čtyři minuty později Ronaldinho zvyšuje premiérovou reprezentační brankou na hrozivých 5:0 a tým Seleção nakonec přidá ještě další dva góly. Nasazením usměvavého mladíčka dojde k historickému momentu, poprvé se spolu na trávníku objeví dnes už bájné trio "R" - Ronaldo, Rivaldo, Ronaldinho.

Turnaj Copa América tehdy hostila Paraguay a Brazílie si v něm zajistila titul šampionů Jižní Ameriky - ve finále zdolala Uruguay (3:0). Nebylo to nic překvapivého, Kanárci patří vždy mezi největší favority, navíc v té době byli vicemistry světa. Těžko bránitelné duo Rivaldo - Ronaldo bylo už pevnou součástí základní jedenáctky a nejlepším ve svém oboru. Koneckonců turnajové statistiky jsou více než vypovídající: nejlepšími střelci se stali shodně s pěti zásahy.

Na slávu tří "R" se v Brazílii vzpomíná s nostalgií. Bývá zmiňováno, že to byla poslední Brazílie, která hrála stylem "joga bonito", tedy že svojí hrou plnou technických fines bavila diváky a navíc byla účinná. Zisk pátého titulu mistra světa v roce 2002 je v brazilské sbírce dosud poslední. Hrdá jihoamerická země musela v následujících letech spolknout jednu hořkou pilulku za druhou. Tu vůbec největší na domácím šampionátu v Brazílii 2014 v semifinále s Německem.

Rivaldo (*19. dubna 1972)

Jako první z tria započal reprezentační dráhu služebně nejstarší rodák z Paulisty Rivaldo, celým jménem Vítor Borba Ferreira. V dresu A Seleçãa debutoval již 16. prosince 1993 proti Mexiku, kdy si ho jako mladého hráče Mogi Mirim FC, avšak hostujícího v Corinthians, vybral kouč Carlos Alberto Parreira. Rivaldo se okamžitě odměnil a hlavou vstřelil jediný gól zápasu.

V následujícím roce při vítězném tažení Brazilců na mistrovství světa 1994 ve Spojených státech chyběl, ale ještě před turnajem zasáhl do přátelského utkání s Argentinou společně s "teenagerem" Ronaldem. Rivaldo se od té chvíle objevuje v reprezentaci sporadicky, byť je členem olympijské výpravy v Atlantě. Mezitím ale začne strmě stoupat jeho klubová kariéra.

V létě roku 1996 přestoupí z Palmeiras do španělské La Coruni a o rok později už hájí barvy slovutné Barcelony.

Výkonů v dresu Katalánců si nelze nevšimnout a trenér Mario Zagallo jej v roce 1998 bere na mistrovství světa do Francie. Brazílii má pomoci k obhajobě titulu a to se skoro podaří. Společně s Ronaldem vytvoří obávané duo a dotlačí Brazílii do dalšího světového finále, kde se však musí sklonit před domácími Francouzi.

Rivaldo zasáhl do všech zápasů, v základní skupině vstřelil jeden gól, ve čtvrtfinále proti Dánsku se trefil hned dvakrát a v semifinále byl jedním z úspěšných exekutorů penaltového rozstřelu proti Nizozemsku.

Na podzim Rivaldo poprvé vede Brazílii jako kapitán do přátelského zápasu s Ruskem a následující rok dosahuje jeho kariéra absolutního vrcholu. Jak už bylo zmíněno, Brazílie v roce 1999 vítězí v Copa América a Rivaldo je týž rok zvolen nejlepší hráčem na světě a zároveň se stane držitelem Zlatého míče časopisu France Football.

Ronaldo "O Fenômeno" (*18. září 1976)

Paralelně s Rivaldovou kariérou se rozjížděla i ta Ronaldova. Celým jménem Luiz Nazário da Lima debutoval v reprezentaci 24. března 1994 v přátelském utkání proti Argentině, do kterého zasáhl společně s Rivaldem jako střídající hráč. Ronaldo v té době hájil klubové barvy Cruzeira a zdá se, že sedmnáctiletý mladík zapůsobil na Carlose Alberta Parreiru natolik, že jej zkušený kouč zapsal na soupisku pro mistrovství světa 1994.

Na šampionátu ale šanci nedostal, přesto se v létě stěhoval do PSV Eindhoven a za další dva roky do Barcelony, kde ve 49 zápasech vstřelil 47 gólů. V roce 1997 dotáhl Brazílii k triumfu na Copě América i Konfederačním poháru FIFA, zvítězil v anketě France Football o Zlatý míč a stal se poprvé ve své kariéře nejlepším fotbalistou na světě. Další prvenství si zasloužil na přestupovém trhu, když z Barcelony přestoupil za tehdy rekordních 28 milionů do Interu Milán.

Už coby hvězda Nerazzurri nechyběl na mistrovství světa ve Francii. V základní skupině vstřelil jednu branku, v osmifinále přispěl k vyřazení Chile dvěma góly a v semifinále proti Nizozemsku pomohl brankou a proměněným pokutovým kopem. Ronaldo odehrál všechna utkání a nechyběl ani minutu.

Ronaldinho (*21. března 1980)

Když Ronaldinho debutoval v reprezentačním dresu, Ronaldo s Rivaldem byli každý zvoleni jednou nejlepším hráčem na světě a ve své sbírce měli Zlatý míč. Inu Ronaldinho se měl od koho učit a že byl velice pozorným žákem dokazuje i jeho kariéra. Ta reprezentační započala 26. června 1999 v brazilské Curitibě na stadionu Baixado. Brazílie hrála přátelské utkání s Lotyšskem. "Dinho" na rozdíl od Ronalda s Rivaldem při svém debutu neskóroval, ale po jeho přesném centru vstřelil vedoucí gól Alex. Kouč Vanderlei Luxemburgo si šikovného fotbalisty Grêmia považoval a vzal jej na Copu América 1999 do Paraguaye.

Tři "R" v akci

Na Copě América 1999 v Paraguayi se poprvé zrodilo dnes již legendární trio "R". Ronaldinho byl coby teprve devatenáctiletý v roli střídajícího hráče, takže spíše sbíral minuty. Do čtvrtfinále a finále vůbec nezasáhl, přesto stihl dát na turnaji jednu branku. Společně s Ronaldem a Rivaldem rozvlnili soupeřovu síť jedenáctkrát.

Na Konfederačním poháru týž rok startoval pouze Ronaldinho a Brazílii dotáhl ke druhému místu. Zároveň byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje i střelcem (6 branek). Ronaldo s Rivaldem nehráli.

V září už se ale síla tří "R" projevila naplno, v zápase s Argentinou trio dominovalo a úhlavního fotbalového rivala přejelo 4:2. Přesto si fanoušci A Seleçãa museli na další start trojlístku počkat. Ronaldo na čas vinou zranění z reprezentace vypadl a všichni se znovu potkali až v roce 2002, tedy těsně před světovým šampionátem v Koreji a Japonsku, kde se měli stát hlavní hnací silou týmu kouče Luize Felipeho Scolariho.

pozn: přátelské utkání mezi Brazílií a Argentinou (4:2) ze 7.září 1999

Vzhůru do Koreje a Japonska

Brazílie vstupovala do šampionátu jako jeden z hlavních favoritů na zlato. Luiz Felipe Scolari chtěl dotáhnout Kanárky znovu na pomyslný trůn, ze kterého byli před čtyřmi lety potupně sesazeni Francouzi. Brazílie narazila ve skupině na Turecko, Čínu a Kostariku.

První zápas proti houževnatým Turkům nezačal dobře, Brazilci do poločasu inkasovali z kopačky Hasana Sase, ale po změně stran udeřili Ronaldo s Rivaldem a Scolariho družina vyhrála 2:1. Ve druhém zápase proti Číně se trio "R" rozjelo na plné obrátky, prosadili se Ronaldo, Rivaldo i Ronaldinho a byla z toho hladká výhra 4:0 a postup do osmifinále v kapse. Při výhře 5:2 nad Kostarikou bylo pojištěno prvenství ve skupině, mimochodem opět za gólového přispění Ronalda s Rivaldem.

V osmifinále byla po gólech Ronalda s Rivaldem odstavena Belgie (2:0) a ve čtvrtfinále přišla velká chvíle mladšího kolegy Ronaldinha. Anglie šla díky gólu Michaela Owena do vedení, ale ještě do poločasu srovnala po Ronaldinhově přihrávce Rivaldova levačka a pět minut po přestávce vešel Ronaldinho ve fotbalovém světě v definitivní známost. Z dobrých pětatřiceti metrů rozehrál volný přímý kop takovým způsobem, že zapadl do levého horního rohu Seamanovy branky. Brazílie porazila v ostře sledovaném utkání Anglii 2:1 a zamířila do semifinále, kde jí čekalo opět Turecko. V semifinále chyběl Ronaldinho, který ještě proti Anglii stihl dostat červenou kartu, ale Brazilci i bez něho další tureckou zkoušku zvládli, po přestávce o tom rozhodl jediným gólem bodlem Ronaldo.

Ve finále v Jokohamě už bylo trio "R" opět pohromadě a zastavit jej nedokázali ani Němci. Brazílie měla navrch, dvě Ronaldinhovy pobídky ještě Ronaldo nevyužil, ale v 67. minutě Rivaldovu střelu Oliver Kahn pouze vyrazil a "O Fenômeno" dorážkou vstřelil vedoucí gól. Za dalších dvanáct minut Rivaldo šikovně pustil Klébersonovu přihrávku na Ronalda a ten pečetil brazilské vítězství na šampionátu. Ofenzivní trio se prosadilo ve všech zápasech a nastřílelo dohromady 15 branek. Ronaldo se stal s osmi góly nejlepším střelcem, druhý skončil s pěti zásahy Rivaldo společně s Miroslavem Klosem.

pozn: Ronaldinho se zapisuje do historie, zápas s Anglií na MS 2002 v Koreji a Japonsku

pozn: Brazílie na MS 2002 v Koreji a Japonsku

Po šampionátu

Asijský šampionát byl společným vrcholem a více už dosáhnout nešlo. V březnu 2003 zasáhli všichni tři do přátelského utkání s Portugalskem, který Brazílie vyhrála 2:1 a v září proti Ekvádoru (1:0) v jihoamerické kvalifikaci to bylo skutečně naposledy, co trio "R" vyběhlo společně na trávník.

Jako první začala uvadat hvězdná kariéra Rivalda. V polovině listopadu 2003 hrál Rivaldo poslední reprezentační zápas, šlo o kvalifikační utkání na MS 2006 proti Uruguayi. Ronaldinho kvůli problémům s achilovkou chyběl a jeho místo v sestavě zaujala vycházející hvězdička Kaká. Bylo to symbolické, protože právě Kaká vystrnadil Rivalda ze sestavy v milánském AC, kam v roce 2002 zamířil z Barcelony. Ve městě módy se Rivaldo dlouho neohřál, následovala řecká kapitola v Olympiakosu a AEK Athény, ale to už byl Rivaldo jen stínem své slávy. Přestup do uzbeckého Bunyodkoru v roce 2008 to definitivně potvrdil. Následovaly ještě další nevýznamné štace i podivné návraty ve svých 43 letech. Profesionální kariéru ukončil v roce 2015. Učinil tak v klubu Mogi Mirim, jehož byl už v té době vlastníkem. Za reprezentaci odehrál 74 zápasů a vstřelil 35 gólů.

Ronaldo po triumfálním MS 2002 přestoupil z Interu do Realu Madrid a stal se podruhé majitelem Zlatého míče i nejlepším fotbalistou světa, ale i jeho kariéra začala vinou zranění i problémů s nadváhou postupně uvadat. Zatím dál reprezentoval Brazílii a zahrál si společně s Ronaldinhem i na mistrovství světa 2006 v Německu. Brazílie už bez Rivalda poskládala hvězdný tým, který ale nenaplnil vysoká očekávání a vypadl ve čtvrtfinále s Francií. Ronaldo pak na dlouhou dobu do dalších reprezentačních zápasů nezasáhl. O pět let později v roce 2011 mu na sklonku profesionální kariéry bylo umožněno rozloučit se s kanárkově žlutým dresem v přátelském utkání proti Rumunsku, odehrál však pouhých 14 minut. Z Realu Madrid odešel v roce 2008 do AC Milán, kde vinou neustálých zranění odehrál jen pár utkání. Kariéru dohrával na klubové úrovni ještě tři roky v Corinthians. Ronaldo za 98 reprezentačních zápasů nastřílel 62 gólů.

Zatímco sláva Rivalda a Ronalda po MS 2002 uvadala, Ronaldinhova hvězda se rozzářila naplno. V roce 2003 přestoupil z Paris Saint-Germain do Barcelony a v letech 2004 a 2005 byl vyhlášen nejlepším fotbalistou světa a rovněž získal Zlatý míč. Ve stejnou dobu dotáhl Brazílii k triumfu na Konfederačním poháru FIFA, ale jinak dalšího úspěchu s Brazílií už možná trochu překvapivě nedosáhl. Zpackaný šampionát v Německu předznamenal i pád jeho hvězdy. V roce 2008 zamířil do AC Milán, kde strávil tři roky a poté střídal jedno angažmá za druhým. Počínaje Flamengem, konče Fluminense v roce 2015. Za Brazílii ještě stihl zasáhnout do kvalifikačních bojů o MS 2010 do Jihoafrické republiky, ale kouč Dunga hvězdného záložníka přehlížel a nakonec jej v konečné nominaci opomenul. Kariéru už se nedařilo restartovat a posledním vystoupením na reprezentační úrovni bylo utkání 25. dubna 2013 proti Chile. Ronaldinho odehrál s kapitánskou páskou celé utkání. Podobně jako Ronaldo i on si stihl zahrát s nastupující hvězdou Neymarem, avšak domácí světový šampionát se ho už netýkal. Za Brazílii odehrál celkem 97 zápasů a vstřelil 33 gólů.

Ronaldo, Rivaldo, Ronaldinho. Všichni tři byli svého času nejlepšími fotbalisty světa, získali Zlatý míč a společně triumfovali na MS 2002 v Koreji a Japonsku. Je ale zajímavé, že na klubové úrovni se ve společném dresu nikdy nepotkali a spíše se míjeli. Když Ronaldo opouštěl Barcelonu, přišel do katalánského velkoklubu Rivaldo a jeho zase při odchodu do AC Milán nahradil Ronaldinho. Ronaldo přestoupil do AC Milán v době, kdy Rivaldo již kopal v Řecku a Ronaldinho přestoupil do týmu Rossoneri zase po odchodu Ronalda. To však v žádném případě nemění nic na faktu, že trio "R" patřilo k nejlepším na světě.

pozn: Ronaldova rozlučka s reprezentací proti Rumunsku