Co bude dál?
Píše se 22. červen 2011, Chelsea sahá hluboko do kapsy a za více než 13 milionů liber přivádí náhradu za Carla Ancelottiho, z Porta přichází mladý trenér André Villas-Boas. Ubíhá však jen 255 dní a poslední naděje fanoušků Chelsea o možné koncepční práci jejich milovaného klubu se rozplývají - AVB končí. Kde se stala chyba?
Začněme od začátku, od konce loňského ročníku. André Villas-Boas má za sebou veleúspěšnou sezonu s Portem, se kterým suverénně ovládá portugalskou ligu a spanilou jízdu Evropskou ligou rovněž zakončuje triumfem. V tu chvíli hledají trenéra v Chelsea, kde se již znelíbil Carlo Ancelotti, a tak se obracejí právě na talentovaného Portugalce, který je mnohými přirovnávám k Josému Mourinhovi. Porto sice Villase-Boase nechce pustit, ale poté, co z Londýna přiletí 13,3 milionu liber, se AVB stěhuje na Stamford Bridge.
Fanoušci Blues si přáli spíše Guuse Hiddinka, ale nakonec převládají pozitivní reakce i na jmenování teprve 34letého kouče, jenž začal s trénováním už jako teenager a s profesionálním fotbalem jako hráč nemá žádné zkušenosti. Ve Villasi-Boasovi fanoušci vidí, stejně jako vedení klubu, velkou budoucnost. Sebevědomý Portugalec, jenž již v Chelsea působil za vlády Josého Mourinha, vyhlašuje, jaký výborný plán s novými spolupracovníky vymyslel, a někteří už v něm dokonce vidí Sira Alexe Fergusona v modrém vydání, tedy manažera, který může vést klub dalších 20 let.
Už jen to, že byl Roman Abramovič za nového lodivoda ochoten vysázet rekordní částku, svědčí o tom, že v něj musí v Chelsea opravdu věřit. Dražšího manažera na trhu těžko pohledat. Další prohlášení pak skutečně navozují pocit, že se chystají na Stamford Bridge nastolit jakousi koncepční práci. Villas-Boas do kabiny přináší svěží vítr co se taktických pokynů a celkového pojetí fotbalu týče a během několika let chce podobu klubu zcela přemodelovat. A tady nastává první kámen úrazu.
Villas-Boas má celé dva měsíce na to, aby si upravil kádr podle svého gusta. Štědrou kapsu ruského mecenáše má během přestupního období k dispozici a je zřejmé, že ji bude třeba využít. Stav mužstva totiž jednoznačně nevyhovuje Portugalcovým požadavkům - AVB chce hrát moderní, dynamický, ofenzivní fotbal, na nějž není Chelsea zvyklá. Jenže místo výraznějšího řezu soupiskou přichází stejný proces, na který si již fanoušci Chelsea za ta léta s měnícími se trenéry navykli: nový manažer v prvních týdnech teprve zjišťuje, jaké hráče má vůbec k dispozici a co od nich může čekat. A ačkoliv jsou v mužstvu borci, kteří by tu již být neměli, v přípravném kempu každoročně trenéry zázračně přesvědčí o opaku a nadále oblékají modrý dres. Ani Villas-Boas nebyl schopný nebo snad nechtěl rozpoznat, že takový Kalou, Malouda, Bosingwa nebo Ferreira již nemají týmu co dát.
Tímto zkoumáním se navíc ztrácel drahocenný čas a Villas-Boas začíná jednat až v průběhu srpna. Klíčová je akvizice Juana Maty z Valencie, který je přesně tím typem hráčem, jehož AVB hledá. Pak již však přichází jen mladíci Romeu a Lukaku, kteří trn z paty prvnímu týmu nevytrhnou, a v poslední přestupový den Chelsea na poslední chvíli posílí Raúl Meireles, když ztroskotá příchod Luky Modriče. Dost možná klíčové období celého léta. Kdyby Tottenham nakonec kývl na čtyřicetimilionovou nabídku Blues a Modriče na Stamford Bridge pustil, mohlo být všechno růžovější. Meireles ovšem rozhodně není tím rozdílovým hráčem, který má hru mužstva někam posunout, což vzápětí dokazuje svými výkony.
Sečteno, podtrženo, Villasi-Boasovi se letní přestavba, kterou kádr vyžadoval, nepovedla. Bývalý kouč Académiky zřejmě doufal, že zvládne nový styl vštípit mužstvu, ve kterém jsou stále silně zakořeněny prvky Mourinhovy éry, ovšem jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš.
Sezona pro Chelsea přesto nezačala špatně. Postupem času se ovšem začaly ukazovat nedostatky Villasova-Boasova systému, respektive hráčů, kteří se s ním nedokázali sžít. Názorným příkladem je tzv. vysoká obrana, jež se snažil AVB obráncům naordinovat, ale po několika tragických představeních od ní musel i on, který si většinou tvrdohlavě stál za svým názorem, upustit. Své přesvědčení naopak nezměnil v případech Nicolase Anelky a Alexe, což možná mohl být jeden z důležitých momentů Portugalcova působení na Stamford Bridge. Francouzského útočníka i brazilského stopera se totiž rozhodl v listopadu vyřadit z prvního týmu, když došlo k jistým neshodám, a Anelka s Alexem pak už jen nedočkavě vyhlíželi leden a co nejrychlejší odchod z klubu.
Tento tah se však očividně nesetkal s pozitivní reakcí kabiny. Ačkoliv to pochopitelně nikdo nevynesl na veřejnost, už jen rozlučka s Anelkou proti vůli manažera leccos naznačuje. Anelka i Alex byli do té doby důležitými členy mužstva a s ohledem na jejich věk i zkušenosti všeobecně uznávanými postavami. Třeba zmínit, že po jejich přeřazení do rezervy se výrazně zhoršila procentuální úspěšnost Blues, a o své tvrdohlavosti AVB přesvědčil během Vánoc, když i přes velké problémy ve středu obrany Alexe zpět do boje nepovolal. V tu chvíli se zřejmě otevřel nůž mezi jím a kabinou.
Po novém roce přišel další zádrhel - na Africký pohár národů odjel Didier Drogba a Chelsea se musela více než měsíc spoléhat na Fernanda Torrese, který střídal tragické výkony s komickými a všechny jen utvrzoval v tom, že se jedná o další těžký přehmat přestupové politiky Chelsea. To je však jen menší epizoda. Mnohem větším problémem bylo to, že Villas-Boas dokázal se svými ovečkami v roce 2012 vyhrát jen v pouhých čtyřech zápasech z dvanácti, ocitl se na pokraji vyřazení v Ligy mistrů, nepřesvědčoval ani v FA Cupu a v lize vypadl z první čtyřky.
Tomu všemu nicméně s největší pravděpodobností předcházely konflikty s jednotlivými hráči. Relativně nezkušený manažer si v kabině nedokázal zjednat potřebný respekt a v médiích se neustále diskutovalo, že bojuje s "radou starších", kterou v Chelsea zastupují hráči jako Frank Lampard, Ashley Cole, Didier Drogba nebo Florent Malouda. Že vám to něco připomíná? Ale ano, na chlup stejný osud potkal Luize Felipeho Scolariho, přičemž on měl ve svých 61 letech a prožitými zkušenostmi předpoklady k mnohem pevnějšímu postavení. Hráči ovšem tehdy nad Scolarim zvítězili a po půl roce ho ze Stamford Bridge doslova vyštvali.
Když se pak podobný scénář začal psát během působení Andrého Villase-Boase, fanoušci věřili, že by tento souboj konečně nemuseli vyhrát hráči. Že by vedení mohlo alespoň pro jednou podržet svého manažera a naproti tomu ukázat na několik hlavních viníků v řadách fotbalistů a po sezoně se s nimi rozloučit. Jenže se tak nestalo. AVB se sice snažil zjednat pořádek, když v duelu s Neapolí nenasadil ani Ashleyho Cola, ani Franka Lamparda (ten nenastupoval pravidelněji), ovšem nakonec se proti němu vše ve zlém obrátilo. Ashley Cole ho dlouho nepodporoval už jen svými výkony na hřišti a podporu možná mohl v kabině Villas-Boas hledat výhradně u krajánků či portugalsky mluvících hráčů.
Jakmile se pak v neděli, po sobotní prohře ve West Bromu, ozval z Moskvy Roman Abramovič, aby trenérovi telefonicky oznámil, že si může balit kufry, byly všechny naděje o potlačení hráčské revolty pryč. Zas a znovu v Chelsea zvítězil kolektiv nad jednotlivcem a londýnský klub je akorát všem pro smích. Nehledě na to, kolik bude vyhazov AVB Abramoviče stát. Snad nikdo již nemůžeme očekávat, že během vlády Romana Abramoviče dostane v Chelsea nějaký trenér dostatek prostoru, aby předvedl, co umí. Pokud nemáš výsledky, letíš. Na to ostatně poukazuje i Avram Grant, jenž jinak s Villasem-Boasem vesměs sympatizuje. Výsledky jsou v Chelsea až na prvním místě, nehledě na to, s jakou vizí a plány přicházíte. Čas na jejich realizaci nedostanete, pokud nebude úspěšní od první minuty.
A co dál? Vedení klubu do role dočasného manažera jmenovala asistenta Roberta Di Mattea. Na první pohled může jít o dobrou volbu, vždyť Di Matteo je výraznou personou klubové historie a navíc své trenérské schopnosti obstojně ukazoval při působení ve WBA, jenže je tu i druhá stránka věci. Byl to totiž Di Matteo, kdo měl být celou dobu pravou rukou Villase-Boase, kdo na chod klubu stejně jako kolega dohlížel, a tak není možné, aby na současném stavu nenesl alespoň část viny. Navíc vyznává velice podobnou filozofii jako dnes již jeho bývalý spolupracovník, což znamená, že se v Chelsea vůbec nemusí udát potřebná změna, aby mužstvo dostalo nový impuls.
Dalším klíčovým bodem případného Di Matteova úspěchu či neúspěchu budou vztahy s hráči. Do kabiny nevidíme, ale bulvárem dokonce probíhají hlasy, že je někdejší záložník oblíbený ještě méně než Villas-Boas, což by ovšem příliš nedávalo smysl. Rozhodně nemůžeme očekávat, že se odchodem bývalého kouče Porta všechno okamžitě vyřeší, hráči se opět postaví za svého "šéfa" a situace se vrátí do normálu. Na Di Mattea nečeká nic jednoduchého - musí srovnat šatnu, vymyslet fungující taktiku a pokusit se uspět alespoň v FA Cupu a v lize ukopat Ligu mistrů.
Nenamlouvám si, že by mu mohl Abramovič na konci sezony nabídnout post hlavního trenéra natrvalo, na to bude Di Matteo pro ruského oligarchu až příliš nevýraznou postavou. S kým ale dál? Nový kouč bude muset začít okamžitě po příchodu jednat. Léto je už dlouho v západním Londýně vyhrazeno nutné přestavbě, která však kvůli časté fluktuaci koučů ne a ne proběhnout. Pokud k ní nedojde ani letos, se zlou se Chelsea potáže.
Na koho ukáže prst Abramoviče tentokrát? Na Mourinha? Na Guardiolu? Na Blanca nebo snad Deschampse?
Začněme od začátku, od konce loňského ročníku. André Villas-Boas má za sebou veleúspěšnou sezonu s Portem, se kterým suverénně ovládá portugalskou ligu a spanilou jízdu Evropskou ligou rovněž zakončuje triumfem. V tu chvíli hledají trenéra v Chelsea, kde se již znelíbil Carlo Ancelotti, a tak se obracejí právě na talentovaného Portugalce, který je mnohými přirovnávám k Josému Mourinhovi. Porto sice Villase-Boase nechce pustit, ale poté, co z Londýna přiletí 13,3 milionu liber, se AVB stěhuje na Stamford Bridge.
Fanoušci Blues si přáli spíše Guuse Hiddinka, ale nakonec převládají pozitivní reakce i na jmenování teprve 34letého kouče, jenž začal s trénováním už jako teenager a s profesionálním fotbalem jako hráč nemá žádné zkušenosti. Ve Villasi-Boasovi fanoušci vidí, stejně jako vedení klubu, velkou budoucnost. Sebevědomý Portugalec, jenž již v Chelsea působil za vlády Josého Mourinha, vyhlašuje, jaký výborný plán s novými spolupracovníky vymyslel, a někteří už v něm dokonce vidí Sira Alexe Fergusona v modrém vydání, tedy manažera, který může vést klub dalších 20 let.
Už jen to, že byl Roman Abramovič za nového lodivoda ochoten vysázet rekordní částku, svědčí o tom, že v něj musí v Chelsea opravdu věřit. Dražšího manažera na trhu těžko pohledat. Další prohlášení pak skutečně navozují pocit, že se chystají na Stamford Bridge nastolit jakousi koncepční práci. Villas-Boas do kabiny přináší svěží vítr co se taktických pokynů a celkového pojetí fotbalu týče a během několika let chce podobu klubu zcela přemodelovat. A tady nastává první kámen úrazu.
Villas-Boas má celé dva měsíce na to, aby si upravil kádr podle svého gusta. Štědrou kapsu ruského mecenáše má během přestupního období k dispozici a je zřejmé, že ji bude třeba využít. Stav mužstva totiž jednoznačně nevyhovuje Portugalcovým požadavkům - AVB chce hrát moderní, dynamický, ofenzivní fotbal, na nějž není Chelsea zvyklá. Jenže místo výraznějšího řezu soupiskou přichází stejný proces, na který si již fanoušci Chelsea za ta léta s měnícími se trenéry navykli: nový manažer v prvních týdnech teprve zjišťuje, jaké hráče má vůbec k dispozici a co od nich může čekat. A ačkoliv jsou v mužstvu borci, kteří by tu již být neměli, v přípravném kempu každoročně trenéry zázračně přesvědčí o opaku a nadále oblékají modrý dres. Ani Villas-Boas nebyl schopný nebo snad nechtěl rozpoznat, že takový Kalou, Malouda, Bosingwa nebo Ferreira již nemají týmu co dát.
Tímto zkoumáním se navíc ztrácel drahocenný čas a Villas-Boas začíná jednat až v průběhu srpna. Klíčová je akvizice Juana Maty z Valencie, který je přesně tím typem hráčem, jehož AVB hledá. Pak již však přichází jen mladíci Romeu a Lukaku, kteří trn z paty prvnímu týmu nevytrhnou, a v poslední přestupový den Chelsea na poslední chvíli posílí Raúl Meireles, když ztroskotá příchod Luky Modriče. Dost možná klíčové období celého léta. Kdyby Tottenham nakonec kývl na čtyřicetimilionovou nabídku Blues a Modriče na Stamford Bridge pustil, mohlo být všechno růžovější. Meireles ovšem rozhodně není tím rozdílovým hráčem, který má hru mužstva někam posunout, což vzápětí dokazuje svými výkony.
Sečteno, podtrženo, Villasi-Boasovi se letní přestavba, kterou kádr vyžadoval, nepovedla. Bývalý kouč Académiky zřejmě doufal, že zvládne nový styl vštípit mužstvu, ve kterém jsou stále silně zakořeněny prvky Mourinhovy éry, ovšem jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš.
Sezona pro Chelsea přesto nezačala špatně. Postupem času se ovšem začaly ukazovat nedostatky Villasova-Boasova systému, respektive hráčů, kteří se s ním nedokázali sžít. Názorným příkladem je tzv. vysoká obrana, jež se snažil AVB obráncům naordinovat, ale po několika tragických představeních od ní musel i on, který si většinou tvrdohlavě stál za svým názorem, upustit. Své přesvědčení naopak nezměnil v případech Nicolase Anelky a Alexe, což možná mohl být jeden z důležitých momentů Portugalcova působení na Stamford Bridge. Francouzského útočníka i brazilského stopera se totiž rozhodl v listopadu vyřadit z prvního týmu, když došlo k jistým neshodám, a Anelka s Alexem pak už jen nedočkavě vyhlíželi leden a co nejrychlejší odchod z klubu.
Tento tah se však očividně nesetkal s pozitivní reakcí kabiny. Ačkoliv to pochopitelně nikdo nevynesl na veřejnost, už jen rozlučka s Anelkou proti vůli manažera leccos naznačuje. Anelka i Alex byli do té doby důležitými členy mužstva a s ohledem na jejich věk i zkušenosti všeobecně uznávanými postavami. Třeba zmínit, že po jejich přeřazení do rezervy se výrazně zhoršila procentuální úspěšnost Blues, a o své tvrdohlavosti AVB přesvědčil během Vánoc, když i přes velké problémy ve středu obrany Alexe zpět do boje nepovolal. V tu chvíli se zřejmě otevřel nůž mezi jím a kabinou.
Po novém roce přišel další zádrhel - na Africký pohár národů odjel Didier Drogba a Chelsea se musela více než měsíc spoléhat na Fernanda Torrese, který střídal tragické výkony s komickými a všechny jen utvrzoval v tom, že se jedná o další těžký přehmat přestupové politiky Chelsea. To je však jen menší epizoda. Mnohem větším problémem bylo to, že Villas-Boas dokázal se svými ovečkami v roce 2012 vyhrát jen v pouhých čtyřech zápasech z dvanácti, ocitl se na pokraji vyřazení v Ligy mistrů, nepřesvědčoval ani v FA Cupu a v lize vypadl z první čtyřky.
Tomu všemu nicméně s největší pravděpodobností předcházely konflikty s jednotlivými hráči. Relativně nezkušený manažer si v kabině nedokázal zjednat potřebný respekt a v médiích se neustále diskutovalo, že bojuje s "radou starších", kterou v Chelsea zastupují hráči jako Frank Lampard, Ashley Cole, Didier Drogba nebo Florent Malouda. Že vám to něco připomíná? Ale ano, na chlup stejný osud potkal Luize Felipeho Scolariho, přičemž on měl ve svých 61 letech a prožitými zkušenostmi předpoklady k mnohem pevnějšímu postavení. Hráči ovšem tehdy nad Scolarim zvítězili a po půl roce ho ze Stamford Bridge doslova vyštvali.
Když se pak podobný scénář začal psát během působení Andrého Villase-Boase, fanoušci věřili, že by tento souboj konečně nemuseli vyhrát hráči. Že by vedení mohlo alespoň pro jednou podržet svého manažera a naproti tomu ukázat na několik hlavních viníků v řadách fotbalistů a po sezoně se s nimi rozloučit. Jenže se tak nestalo. AVB se sice snažil zjednat pořádek, když v duelu s Neapolí nenasadil ani Ashleyho Cola, ani Franka Lamparda (ten nenastupoval pravidelněji), ovšem nakonec se proti němu vše ve zlém obrátilo. Ashley Cole ho dlouho nepodporoval už jen svými výkony na hřišti a podporu možná mohl v kabině Villas-Boas hledat výhradně u krajánků či portugalsky mluvících hráčů.
Jakmile se pak v neděli, po sobotní prohře ve West Bromu, ozval z Moskvy Roman Abramovič, aby trenérovi telefonicky oznámil, že si může balit kufry, byly všechny naděje o potlačení hráčské revolty pryč. Zas a znovu v Chelsea zvítězil kolektiv nad jednotlivcem a londýnský klub je akorát všem pro smích. Nehledě na to, kolik bude vyhazov AVB Abramoviče stát. Snad nikdo již nemůžeme očekávat, že během vlády Romana Abramoviče dostane v Chelsea nějaký trenér dostatek prostoru, aby předvedl, co umí. Pokud nemáš výsledky, letíš. Na to ostatně poukazuje i Avram Grant, jenž jinak s Villasem-Boasem vesměs sympatizuje. Výsledky jsou v Chelsea až na prvním místě, nehledě na to, s jakou vizí a plány přicházíte. Čas na jejich realizaci nedostanete, pokud nebude úspěšní od první minuty.
A co dál? Vedení klubu do role dočasného manažera jmenovala asistenta Roberta Di Mattea. Na první pohled může jít o dobrou volbu, vždyť Di Matteo je výraznou personou klubové historie a navíc své trenérské schopnosti obstojně ukazoval při působení ve WBA, jenže je tu i druhá stránka věci. Byl to totiž Di Matteo, kdo měl být celou dobu pravou rukou Villase-Boase, kdo na chod klubu stejně jako kolega dohlížel, a tak není možné, aby na současném stavu nenesl alespoň část viny. Navíc vyznává velice podobnou filozofii jako dnes již jeho bývalý spolupracovník, což znamená, že se v Chelsea vůbec nemusí udát potřebná změna, aby mužstvo dostalo nový impuls.
Dalším klíčovým bodem případného Di Matteova úspěchu či neúspěchu budou vztahy s hráči. Do kabiny nevidíme, ale bulvárem dokonce probíhají hlasy, že je někdejší záložník oblíbený ještě méně než Villas-Boas, což by ovšem příliš nedávalo smysl. Rozhodně nemůžeme očekávat, že se odchodem bývalého kouče Porta všechno okamžitě vyřeší, hráči se opět postaví za svého "šéfa" a situace se vrátí do normálu. Na Di Mattea nečeká nic jednoduchého - musí srovnat šatnu, vymyslet fungující taktiku a pokusit se uspět alespoň v FA Cupu a v lize ukopat Ligu mistrů.
Nenamlouvám si, že by mu mohl Abramovič na konci sezony nabídnout post hlavního trenéra natrvalo, na to bude Di Matteo pro ruského oligarchu až příliš nevýraznou postavou. S kým ale dál? Nový kouč bude muset začít okamžitě po příchodu jednat. Léto je už dlouho v západním Londýně vyhrazeno nutné přestavbě, která však kvůli časté fluktuaci koučů ne a ne proběhnout. Pokud k ní nedojde ani letos, se zlou se Chelsea potáže.
Na koho ukáže prst Abramoviče tentokrát? Na Mourinha? Na Guardiolu? Na Blanca nebo snad Deschampse?
Komentáře (558)