Bruno de Carvalho uspěl se svými návrhy a dál šéfuje Sportingu

18.02.2018 11:44 - Aktuality
 
Prezidentem lisabonského Sportingu zůstává 46letý Bruno de Carvalho, který ani ne rok po svém znovuzvolení vyhrožoval odchodem, pokud další kluboví členové (sócios) na včerejším sjezdu alespoň ze tří čtvrtin nepodpoří jeho tři návrhy na reformu fungování třetího týmu tabulky Primeiry Ligy...

Šéf Sportingu, který se do funkce posunul roku 2013 a loni v březnu mu byl svěřen druhý mandát, navrhoval v první řadě změnu disciplinárních procedur, na jejichž základě by teď mělo být možné vyloučit takového člena SCP, který údajně "destabilizuje klub". Především tato úprava regulí byla médii ostře kritizována.

Téměř šestitisícový výbor nicméně s prezidentovými návrhy neměl problém a schválil je všechny 87 až 89procentní většinou. Bruno de Carvalho tak může pokojně pokračovat ve funkci a ve své závěrečné řeči vyzval své kolegy, aby ho v činění změn řádně podpořili.

"Sportinguistas se musí mobilizovat. A pro to je třeba udělat tři věci: zaprvé, přestat kupovat sportovní noviny, včetně Correio de Manhã; zadruhé, přestat sledovat veškeré portugalské televizní stanice, vyjma kanálu Sportingu; zatřetí, všichni komentátoři s náklonností ke Sportingu by okamžitě měli opustit své programy," vyzýval kontroverzně mosambický rodák.

Bruno de Carvalho je pro své mnohé výroky nenáviděný fanoušky Porta i Benfiky, Sporting však vede pevnou rukou a poměrně úspěšně.

V pozici prezidenta stanul na konci sezony 2012/13, kterou tradiční lisabonský klub završil na potupné sedmé příčce Primeiry Ligy. Ihned v nadcházející sezoně však finišoval druhý a Benfiku proháněl zejména v sezoně 2015/16, když ho od titulu dělily dva body. Před pár týdny Sporting po delší době opanoval Ligový pohár.
Autor: Tomáš Daníček / ojogo.pt
Počet zobrazení: 1492
Komentáře (18 / 0 nových)
FC Porto FC
18.02.2018 12:01
#
Ten chlap je úplnej psychopat
Pepe1911
18.02.2018 13:39
#
podle mě je to správnej druh fanatika
Benfica
18.02.2018 16:20
#
tak tak
Barcafan10
18.02.2018 12:19
#
aurelio
18.02.2018 14:37
#
Vie mi niekto vysvetliť o čo tu ide? Nedáva to žiaden zmysel
"Sportinguistas se musí mobilizovat. A pro to je třeba udělat tři věci: zaprvé, přestat kupovat sportovní noviny, včetně Correio de Manhã; zadruhé, přestat sledovat veškeré portugalské televizní stanice, vyjma kanálu Sportingu; zatřetí, všichni komentátoři s náklonností ke Sportingu by okamžitě měli opustit své programy," vyzýval kontroverzně mosambický rodák.
Andy Conceicao
18.02.2018 15:55
#
Klíčové slovo by tam mohlo být "mobilizace" ve smyslu soustředění veškeré personální a časové síly ve prospěch společného zájmu - aktivace úspěšného Sportingu. Vyloučení novin by mohlo symbolizovat nastolení vlastní pravdy. Asi jako když jsi dlouho nesmělý a nesvůj vůči holce, která se ti líbí, ale najednou pocítíš ten ohromný záchvěv víry ve vlastní pokus a akci, navzdory všem cizím a mnohdy posměšným a nevěřícím názorům. Přestat sledovat televizi by zde mohlo být uvedeno v podobném smyslu akorát s daleko důraznějším významem pro odtržení se od povrchního způsobu práce k opravdovému pracovnímu úsilí. No a poznámku k těm komentátorům vnímám jako další úroveň téhle pyramidy. Je tu akcent na to, aby se teorie změnila v praxi, v realitu. Aby všichni co mají k tématu co říct začali pro společnou věc taky něco konkrétního dělat.

Takže si myslím, že se ta jeho na první pohled symbolická výzva týká klasické mobilizace všech dostupných sil k vytvoření něčeho úspěšného. Má to charakter příkladu jak z vymanění se z osobního úpadkového života tak z vymanění se dosavadního společenského pořádku - znovunastolení priority vlastního řádu za pomoci odhodlání k trpělivé a tvrdé práci. Je to svým způsobem vybídnutí k revoluci na jednotlivé (zde klubové) úrovni. Vzorec idee takové aktivace vlastních sil najdeš mimo osobní úroveň taky třeba u ideologií, např. židovského sionismu. Je to výraz emancipace. Výzva k vytvoření nové nezávislosti a úspěšnosti za pomocí vlastních sil - adresované všem, kterým by na tom mělo záležet jako na nějaké identitě.
Andy Conceicao
18.02.2018 16:11
#
S tím, že v tomhle případě už se jedná asi spíš o další úroveň než jen o emancipaci k vlastním možnostem úspěchu - cítím z toho asi už gradaci stát se číslem jedna v Portugalsku. To, že je konkurenty nenáviděný dává smysl, protože těmahle vášnivýma pobídkama vymaňuje klub z ekonomické skutečnosti a dává mu ideologický rozměr. Což se může považovat za fanatismus, v současných společnostech tolik nežádoucí. Takže označení, že je kontroverzní je asi současným prizmatem odpovídající.
Andy Conceicao
18.02.2018 16:16
#
oprava: z ekonomické a sportovní skutečnosti, abych nekřivdil pořád tu hraje hlavní roli sportovní stránka věci.
knaks
19.02.2018 01:30
#
to by se takhle dalo posoudit, ovšem udivující je fakt, že za nějakých 44 let ty lidi pozapomněli na podobně autoritářský "správný" postoj hájený salazarem. ... zjednodušeně řečeno, budeme mobilisovat proti všem a všemu a kdo nesouhlasí dostane kartáč. zaužívaný terminus technicus je myslím autoritářský režim s absencí demokracia v její bazální rovině.
Andy Conceicao
19.02.2018 04:02
#
Salazarovu působnost v dějinách Portugalska zdaleka nelze vnímat pouze touhle černobílou morálkou současnosti. Naplňování budoucího cíle jakékoliv společné ideje upozaďuje jedince. Děje se to na všech úrovních skutečnosti, kde jsou minimálně dva lidi a idea je dokonce často základnější skutečností než základní potřeby i u samotného jedince. Bruno de Carvalho se nominoval jako představitel pozitivních idejí Sportingu na základě svých kvalit, neboť vyhrožování odchodem (tady je opravdu podobnost se Salazarem) může platit jen na lidi, kteří si uvědomují vzhledem k obtížnosti naplňování společného cíle svou nedostatečnost a nekvalitu. Spíš než za autoritářskou bych tak tuhle situaci označil za přirozenou aneb autoritu si volíme na základě vlastní slabosti a nedostatečnosti. Zkrátka je prezident Sportingu schopen mít vzhledem ke společným cílům komplexnější vliv nežli jsou jeho dílčí praktiky a jejich kritika. Navíc snaha o agresivně progresivní politiku zákonitě implikuje jak oslabování univerzální morálky tak té rovnostářské uvnitř sebe samé. Zdárné naplňování společného cíle navíc ze svého středu na své fundamentálně ideologické rovině přirozeně vylučuje hodnoty demokracie, protože demokracie znamená nesouhlas a nesouhlas s progresem je v tomhle případě nelogický a já už nejsem naivní, abych si myslel, že morální nesouhlas postavený proti progresu má nějaký zásadní vliv. Byl jsem například naprosto bezmocný, když jsem pracoval ve firmě expedující ranní tisk a jedna dívka v jednom balíku, které jsem my vazači vázali, popletla počet správně expedovaných kusů jednoho druhu tiskoviny a pak dlouze brečela, když po ní nadřízená řvala a zároveň ji absurdně utěšovala. Nedokázal bych té dívce ulehčit, kdybych zasáhl ani kdybych ji utěšoval z jednoho prostého důvodu - ona si cenu svého lidství neuvědomovala. Neuvědomovala si, že taková pičovina nestojí za to, aby se tím takhle musela trápit, neboť společný cíl všech (tedy udělat svou práci dobře) byl stanovený společný cíl všech, kterému podléhali - i její vnitřní čistě individuální důstojnost a obecný nárok zdravě sebevědomé společnosti na ni. Morálním nesouhlasem, který v takovém stavu věcí není žádoucí, je jedině odchod. Anebo nahrazení stávající neúprosné autority. Což ale ve skutečnosti může znamenat pouze o něco málo lidštější přístup, neboť skutečnou autoritou je práce a její progres. A ten zaštiťuje a zároveň mu podléhá i náš probíraný prezident Sportingu Bruno de Carvalho. Skutečným tyranem tak není ani tenhle člověk jako spíš psychologický vzorec obecného lidského myšlení - něco tvořit a vykazovat v tom progres. Skutečným tyranem je lidská tvořivost.
Andy Conceicao
19.02.2018 04:06
#
Oprava: demokracie znamená možnost nesouhlasit
Andy Conceicao
19.02.2018 04:47
#
Ještě mě napadlo, že skutečným tyranem by mohly být prachy. Jenže prachy to nejsou. Je to ten vzorec. Kdyby to byly prachy znamenalo by to šetřit do nekonečna, ale to se neděje (možná jen jako patologický případ). Možná, že to jsou prachy, tam kde je nízká životní úroveň a prachy znamenají zajištění základních životních potřeb. Ale u nás je to vesměs ten vzorec. Prachy totiž směňujeme za progres. Víc prachů = znamená třeba někam letět. Něco zažít. Do něčeho investovat. Vždy je to tahle pozitivní vůle. Závist, pocity nenaplněnosti a bezútěšnosti vychází právě z téhle vůle zažít progres. Všichni chceme být lepší a mít se líp. Anebo to chceme uraženě a fatalisticky otočit k destrukci. Anebo jsme apatičtí. Všechno jsou to ale do jednoho choré stavy. Cosi jim v nich uniká. Cosi jako myšlenka lehkosti a zázraku.
knaks
19.02.2018 17:12
#
Pěkně napsáno, nicméně ve výsledku je jedno, jestli je to bažení jednotlivce po moci bez odporu, nebo poddajnost masy uvědomující si svoji neschopnost apod. Výseldkem je autoritářský režim, jenž dříve nebo později povede k vnitřnímu oportunismu, "vzpouře", revoluci, jenž i případné dílčí úspěchy zmete ze stolu. Z dlouhobého hlediska vize neperspektivní.
Navíc je tady ještě ten rozměr, že se jedná o sportovní klub, čiže splněným společným cílem je nějaký sportovní úspěch (např. výhra v lize). A jak už to tak chodí, tady to nejde naprogramovat a čistě racionálními kroky postupně dospět k výsledku, ten konečně ovlivňuje spousta "náhodních" faktorů.
Sporting prostě historicky vzato je až třetí v řadě a nějaké dramaticky autoritářské postupy tohle nezmění. :)Možná se jimnějaký ten titul vyhrát v příštích letech povede, nicméně dominovat portugalskému fotbalu nikoliv.
Andy Conceicao
19.02.2018 22:05
#
Na úrovni rozumu se mi taky chce zaujmout skeptický postoj a souhlasit s Tebou. Ale myšlením nad rozumem nemůžu souhlasit s tím, že by to mělo být z dlouhodobého hlediska nepřínosné. Mám za to, že každá mobilizující práce, jakkoliv se vzpouzí přirozenému stavu a nemá dlouhodobou perspektivu, za sebou minimálně zanechá stopy - infrastrukturu. To se stalo u Salazarova Portugalska a mám za to, že se to může stát i na klubové úrovni. Konečně zdárně aplikovaná metoda práce nemá jenom materiální důsledky, ale její hlavní síla spočívá především v tom, že mění techniku myšlení aneb tam kde je návyk náročně pracovat tam se z nových postupů hůře slevuje. S nahodilostí nad tímhle souhlasím. Souhlasím i s tím, že vypětí nad přirozenost je dlouhodobě neudržitelné, leda nějakým způsobem represivně a to dřív nebo později jak píšeš asi musí zákonitě vést k nějaké protiakci.
Benfica
18.02.2018 16:21
#
ono on si myslí, že všetko čo sa deje sa deje proti Sportingu, myslí si, že každý im chce zle a že za všetky ich nedostatky, prehry, neúspechy môžu rozhodcovia, novinári, a podobne len nie oni sa a hlavne nie on sám
aurelio
18.02.2018 22:35
#
K niečomu podobnému som dospel aj ja, ale prišlo mi to totálne uletené, nečakal som, že je to až také zle
fantomas
19.02.2018 00:18
#
Ale odpovida to, Carvalho je takovej lisabonskej Babis.
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.
Registrace nového uživatele
Našli jste v článku chybu? Můžete nám ji oznámit.