Africký zápisník II. aneb Špatné sloNoviny pro domácí

Druhé hrací kolo na Afconu orámovaly dva týmy se shodnou koloniální minulostí - Kapverdy jako první postupují do osmifinále, Guinea-Bissau naopak končí. Trápení severoafrických reprezentací pokračuje, nově se k nim ale přidává i domácí Pobřeží slonoviny...

Sloni po úvodní povinné výhře nad Guineou-Bissau nečekaně klopýtli s Nigérií; pořád ale mají na kontě tři body, což je stále více než Ghana, Alžírsko, Tunisko, Egypt a Kamerun. Dočkáme se letos podobného překvapení jako v roce 2012? Ten úpadek favoritů je skutečně do očí bijící; nahoře se suverénně drží jen Senegal, přičemž týmy jako Kapverdy, Mali, Burkina Faso nebo právě Rovníková Guinea vypadají připraveny zaútočit na hodně vysoké pozice. Jo, a Angola je jednou nohou v osmifinále. Angola.

Viděli jsme také první hattrick na Afconu od roku 2008 - vsítil jej Emilio Nsue proti Guinei-Bissau. Kapitán Rovníkové Guiney, který hraje třetí španělskou ligu, se tak vyhřívá na čele tabulky střelců spolu s Baghdadem Bounedjahem z Alžírska. Mimochodem, právě rok 2008 naposledy zaregistroval více než 3 branky na zápas; letos to průběžně vychází na 2,79, což je od té doby nejvíce. Zase padají góly!

Jak druhé hrací kolo zamíchalo s našimi Power rankings?

1. SENEGAL (=) 2-0-0, vs. Gambie (3:0), Kamerun (3:1)

Senegal nejenže stále trůní na čele našeho žebříčku, ale s každým dalším zápasem navíc navyšuje průběžný náskok. Rozstřílet letos slabou Gambii v regionálním derby je jedna věc, ale zopakovat něco podobného proti Kamerunu? To už si zaslouží zvýšenou pozornost, přestože kamerunští Lvi zatím patří mezi zklamání turnaje. Senegalci před dvěma lety vyhráli svoji skupinu s pěti body za jednu výhru a dvě plichty při souhrnném skóre 1:0, přičemž jedinou branku vstřelili z penalty. Teď se prosadili ve dvou zápasech už šestkrát.

Největší změnou je určitě záložní řada, která pod vedením mladíků Lamine Camary a Pape Sarra působí mnohem pohyblivějším, živějším a kreativnějším dojmem; Senegal zkrátka ve středu pole dominuje, přičemž se stále může chlubit i jednou z nejzkušenějších obran na turnaji, a i když Sadio Mané už má nejlepší léta za sebou, pořád patří k elitním africkým forvardům (ostatně proti Kamerunu dal gól). Obhájci titulu měli i trochu štěstí, v závěru mohli inkasovat na 2:2, ale nebylo by to zasloužené - jinak totiž prakticky po celý zápas kontrolovali hru se suverenitou šampionů. Solidní, soustředěný výkon převážil pár ojedinělých defenzivních chyb.

2. MAROKO (=) 1-1-0, vs. Tanzanie (3:0), DR Kongo (1:1)

První zhruba čtvrthodinu to proti Kongu vypadalo jako až trapně jednoznačná záležitost. Maročané od úvodních vteřin rozjížděli nebezpečné útoky, rychle vstřelili vedoucí gól a zdálo se, že jejich cílem je dostat se brzy do pohodlného náskoku a následně zvolnit, v poklidu dohrát a pošetřit síly na play-off. A možná to tak i doopravdy mělo být. Jenže pokud ano, tak Regragui zatáhl za brzdy příliš brzy: skoro jako by si Lvi z Atlasu mysleli, že se jim proti soupeři, kterého předloni porazili v play-off o MS, nemůže nic stát.

Výrazný pokles aktivity z jejich strany totiž přišel už někdy v polovině prvního dějství, a po změně stran už nejenže tahali za kratší konec, ale ještě mohou regulérně mluvit o štěstí - Konžané totiž k vyrovnávací brance navíc zahodili penaltu a několik dalších šancí. Když hraje Maroko svoji hru, stále působí jako jeden ze dvou nejlepších týmů Afriky, ale toto byl trestuhodný kolaps, kterého se Ziyech a spol. musí v dalších zápasech bezpodmínečně vyvarovat. Leopardi je dokázali rozhodit, vnutili jim svoji hru a v samém závěru vyplaval na povrch i "starý dobrý” problém se sebeovládáním, když se po finálním hvizdu hráči pustili do sebe přímo na hřišti. Soustřeďte se!

3. MALI (+4) 1-1-0, vs. Jihoafrická republika (2:0), Tunisko (1:1)

Malijci jsou zatím největšími skokany tohoto žebříčku - podruhé za sebou se posouvají o čtyři příčky nahoru, a to i přesto, že tentokrát nedokázali zvítězit. Letošní Afcon ale vypadá extrémně vyrovnaně a rozdíly mezi jednotlivými týmy v horní polovině (kromě dominantního Senegalu) jsou minimální. A Orlové sice možná nedokázali porazit Tunisko, ale předvedli dobrý výkon, se čtyřmi body mají prakticky jistotu play-off a v závěrečném skupinovém duelu je čeká papírově nejjednodušší soupeř (Namibie).

Svěřenci Érica Chelleho přesto nemohou být spokojení s druhým poločasem. Tunisko, se kterým se potkali i na dvou předchozích Afconech a v play-off o MS 2022, měli takříkajíc na lopatě - převzali iniciativu, byli jasně lepší, ale jejich převaha se projevovala hlavně v pohybu po hřišti a kontrole středu pole. Předfinální a finální fáze stále drhnou, což je taková ozvěna z období pod předchozím koučem Magassoubou. Ibrahima Koné na devítce citelně chybí. Jinak je ale Mali nebezpečné, hraje velice dobře (hlavně Doumbia a Sinayoko) a určitě může pomýšlet na turnajový úspěch.

4. BURKINA FASO (+1) 1-1-0, vs. Mauritánie (1:0), Alžírsko (2:2)

Několik desítek vteřin dělilo Burkinu Faso od definitivního stvrzení postupu do osmifinále. Proti Alžírsku přišla o výhru až v páté minutě nastavení. Znamená to důvod k panice? Určitě ne - remíza zápasu nakonec slušela, a přestože Alžířané zatím turnaj spíše nezvládají, pořád jde o jeden z papírově nejsilnějších týmů Afriky. Hřebci navíc předvedli dobrý výkon, absorbovali tlak, spokojili se s držením míče 36% a potvrdili pověst nebezpečného brejkového mužstva. Talisman Bertrand Traoré už sice začíná zápasy na lavičce, i napodruhé ale coby náhradník dokázal skórovat z penalty.

Možná to přece jen bylo od Burkiny až moc defenzivní, hlavně ve druhé půli; celkově se ale dá říct, že kouč Velud nastavil funkční herní plán a výhra byla skutečně na dosah. Toto je navíc klasické turnajové mužstvo. Už posledně jsme podotýkali, že Hřebci mají ve zvyku pomalejší rozjezdy; dokud se budou i nadále zlepšovat s každým dalším zápasem, pozici černých koňů si v pohodě obhájí, zvlášť s přihlédnutím k nevídané dlouhodobé efektivitě (už 16x v řadě dokázali na Afconu vstřelit alespoň jeden gól). Teď je čeká Angola, proti které budou jasnými favority.

5. POBŘEŽÍ SLONOVINY (-2) 1-0-1, vs. Guinea-Bissau (2:0), Nigérie (0:1)

No... zpátky na zem, chtělo by se říct. Že domácí fotbalisté klopýtnou proti silné Nigérii samo o sobě neznamená žádnou tragédii, pořád patří ke spolufavoritům turnaje, ale způsob, jakým se protrápili k porážce, otevřel oči mnoha nekritickým fanouškům i pozorovatelům (včetně mě). Nigérie totiž nehrála nijak světoborně; vlastně to byl takový klasický remízový zápas, který rozhodla jedna penalta. Slony by ale mělo varovat, jak snadno Super Eagles eliminovali jejich útočné snahy - i s přihlédnutím k tomu, že teď je čeká Rovníková Guinea, která je v bránění a brejcích tradičně velmi silná. Toto může být Nigérie 2.0, s tím rozdílem, že Guinejci to umí dlouhodobě lépe.

Pobřeží sice drželo míč, ale nedokázalo s ním nic vymyslet. Jeho střelecká aktivita byla omezena na vesměs neškodné pokusy z dálky, ofenzivní trojice byla bizarně odstřižená od zbytku týmu (což je většinou problém týmů, kteří nemají míč, ne obráceně), a z vychvalované záložní řady se tentokrát blýskl jenom Fofana (Kessié i Sangaré působili stejně bezradně jako zbytek týmu). Sterilní výkon, který ponechával reaktivní Nigérii příliš mnoho prostoru, neschopnost přetavit optickou převahu v cokoliv smysluplného, nedostatek kreativity - to jsou reálné problémy, které kouč Gasset zkrátka musí vyřešit, a to hned. Jinak z toho ještě může být pořádný průšvih.

6. ALŽÍRSKO (=) 0-2-0, vs. Angola (1:1), Burkina Faso (2:2)

Existují v podstatě dva možné scénáře: Buď se Fenci v závěrečném duelu s Mauritánií zmátoří, papírového outsidera smáznou ze hřiště a v play-off budou začínat opět od nuly jako jeden z medailových aspirantů, nebo nedokážou vyhrát ani napotřetí a stvrdí tak pověst Djamela Belmadiho coby kouče, který od triumfu v roce 2019 na nejvyšší úrovni selhává. Je vlastně obrovské štěstí, že je výchozí pozice Alžírska po dvou duelech stále takto pozitivní. Přitom první poločas Belmadiho svěřenci opět ovládli: stejně jako proti Angole byli i tentokrát skvělí na míči, dostávali se do šancí, soupeře k ničemu nepustili... ale nedokázali si vypracovat náskok, a když se Burkina Faso ve třetí minutě nastavení první půle dostala po chybě veterána Mandiho do první šance, okamžitě proměnila.

Pozitivem je, že inkasovaný gól tentokrát Fenky totálně "nevypnul” - naopak, dokázali dvakrát vyrovnat, z toho podruhé hluboko v nastaveném čase. To může být velká psychická vzpruha, jak pro celý tým, tak pro dvojnásobného střelce Baghdada Bounedjaha, který na turnaj navzdory očekávání přijel ve famózní formě. I přesto ale můžeme říct, že Alžírsko opět zklamalo. Belmadi působí takticky vyčerpaně a jeho tvrdohlavé spoléhání na "starou gardu” vypadá jako chyba, zvláště s přihlednutím k tomu, že Alžířané zatím pokaždé herně zářili pouze v prvním dějství, načež po změně stran začali poměrně rychle ztrácet fyzicky. Borci jako Mahrez a Feghouli patří mezi legendy alžírského fotbalu, ale možná je načase více zapojovat mladší, hladovější hráče (Amoura, Chaibi). Bentaleb jako samotná šestka v poměrně otevřeném 4-1-4-1 jednoduše nestíhá, to samé Mandi na stoperu. Zápas s Mauritánií bude naprosto klíčový - nejen pro osud Fenků na tomto turnaji, ale celé Belmadiho éry jako takové.

7. ROVNÍKOVÁ GUINEA (+1) 1-1-0, vs. Nigérie (1:1), Guinea-Bissau (4:2)

Jaká je vlastně pozice Rovníkové Guiney na tomto turnaji? Můžou pomýšlet na medaile? Na čtvrtfinále? Bude samotný postup do play-off úspěchem? Těžko říct - toto je tým, který se papírově nemůže s tradičními velmocemi měřit ani náhodou, ale na Afconu prostě neprohrává. Proti Guinei-Bissau naprosto dominoval; jistě, je to jen Guinea-Bissau, ale zakopnout s outsiderem je na Afconu poměrně běžná věc. Ne pro Nzalang Nacional. Sedmé místo v žebříčku se může zdát příliš optimistické, jenže co jiného s takto jednoznačně turnajovým týmem?

Kouč Micha opět potvrdil pověst dobrého motivátora, pod jehož vedením hráči přesně ví, co mají dělat, mají jasnou herní strategii a plní ji do puntíku. Rovníková Guinea je intenzivní tým, nedá vám vydechnout, otravuje, dotírá, neustále hledá skulinky a umí efektivně trestat chyby. Proti takto tvrdohlavému soupeři zkrátka nechce hrát vůbec nikdo - ani favorité, které Michův systém umí jednoduše "zavřít” a dorazit z brejků, ani outsideři. Ti zase pro změnu pod jeho nepříjemným tlakem zkolabují a dostanou čtyři góly.

8. NIGÉRIE (+2) 1-1-0, vs. Rovníková Guinea (1:1), Pobřeží slonoviny (1:0)

Po prvním hracím kole jsem tady tepal do kouče José Peseira, že neumí vtisknout svému týmu jasnou herní tvář a příliš spoléhá na individuality. To víceméně platí pořád: jakmile jde Nigérie dopředu, opravdu v podstatě záleží na tom, co zrovna vymyslí Victor Osimhen. Proti Slonům zahodil první tutovku, pak si ale svou šikovností došel pro penaltu - a Nigérie zvítězila. Žádné zázračné zlepšení jsme v tomto ohledu neviděli, stále je to v ofenzivě dost o náhodě. Nejvíce by tomu utkání slušela bezbranková plichta.

Na druhou stranu musím uznat, že pokud něco Peseiro umí, je to zavřít vápno a zadusit soupeře negativním, reaktivním fotbalem. Proti Rovníkové Guinei, která do zápasu vstupovala z pozice outsidera, Nigérie tuto šanci nedostala. Proti Pobřeží už ano - a bránila opravdu dobře. Portugalský kouč tentokrát zvolil rozestavení 3-4-3, což výrazně pomohlo hlavně kapitánovi Troost-Ekongovi s Basseym; statistiky jako držení míče (36%) a úspěšnost přihrávek (74%) potvrzují, s jakou strategií Super Eagles vyrukovali tentokrát. Zatím jsou z toho dost šťastné čtyři body a nejjednodušší zápas stále na obzoru, takže nakonec - i přes právem kritizovanou hru - má Nigérie našlápnuto nad očekávání dobře.

9. KAPVERDY (+2) 2-0-0, vs. Ghana (2:1), Mozambik (3:0)

Skvělý výkon. Mozambik je jeden z těch týmů, které zkrátka na nějakou větší jízdu turnajem nemají kvalitu, pořád ale dokážou potrápit kohokoliv; zeptejte se Egypťanů. Kapverdy mu nedaly ani čuchnout. Tři góly - z toho hlavně ten první (Bébé) a třetí (Lenini) měly vyloženě highlightové kvality - znamenají nejen předčasné zajištění postupu do play-off, ale rovnou i z prvního místa. To před turnajem nečekal vůbec nikdo.

Asi můžeme pomalu začít o Žralocích mluvit jako o jednom z černých koňů turnaje; pořád je na místě opatrnost, přece jen Mozambik předvedl spoustu defenzivních hrubek a Kapverďané se na tři body příliš nenadřeli, ale maximální počet bodů se zkrátka počítá, zvlášť když jediným dalším týmem se stejnou bilancí je suverénní obhájce ze Senegalu. Bubistův tým je i nadále naprosto soustředěný, dobře brání, efektivně útočí, nechybí mu bojovnost ani technika. A teď si navíc může proti Egyptu i trochu odpočinout.

10. EGYPT (-6) 0-2-0, vs. Mozambik (2:2), Ghana (2:2)

Vypadá to jako kacířská myšlenka, ale... může být Egypt bez zraněného Salaha lepším týmem? Proti Ghaně se Faraoni skutečně rozjeli až po změně stran, kdy jejich největší hvězda musela opustit hřiště, a i v prvním zápase - navzdory vyrovnávací penaltě - působil Salah místy spíše jako přítěž, což vyniklo hlavně v porovnání s hroťákem Mustafou Mohamedem. Ten i nadále plní roli nejdůležitějšího (a nejlepšího) egyptského forvarda. Jako by Salahova přítomnost na hřišti svazovala Faraonům nohy.

Bez Salaha najednou Vitóriův výběr působil aktivnějším, týmovějším dojmem; v první půli nedokázal pasivní Ghanu pořádně přitlačit, ve druhé přidal na rychlosti, plynulosti a ofenzivním snažení. Pořád existuje důvod Egyptu věřit - působí dojmem týmu, kterému stačí jedna výhra a může se rychle "odšpuntovat”. Na druhou stranu tu máme fakt, že i se zlepšeným herním projevem proti slabé Ghaně dvakrát prohrávat a dvakrát vyrovnal díky individuální chybě soupeře, a teď jej čekají zatím suverénní Kapverdy. Plus jedna z tradičních egyptských zbraní - gólmani a obrana celkově - zatím spíše plavou, El-Shenawy jako by přijel na turnaj z formy a zadáci jsou podivně pomalí. Padesát na padesát.

11. JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA (+2) 1-0-1, vs. Mali (0:2), Namibie (4:0)

Percy Tau tentokrát nebyl hlavní postavou jihoafrické ofenzivy - tuto roli převzal dvougólový veterán Zwane - přesto ale zaslouží pochvalu. V prvním duelu s Mali totiž za stavu 0:0 neproměnil penaltu, do té doby aktivní Bafana Bafana jako by se zalekli a nakonec po zásluze prohráli. Proti Namibii byli svěřenci Huga Broose zkraje regulérně horším týmem, opět ale dostali šanci kopat desítku - a míč si na puntík opět postavil devětadvacetiletý Tau. Tentokrát proměnil, Jihoafričany to nakoplo a zklamaného soupeře dorazili dalšími třemi góly.

Broosův systém 4-4-2 s forvardy Zwanem a Makgopou na hrotu a vyloženě ofenzivním Tauem na pravém křídle je určitě odvážný; jihoafrická záloha působí poměrně propustně, čehož ostatně Namibijci v úvodu hojně využívali. Jakmile ale žluto-zelení dostanou míč, jsou schopní jej bleskurychle převézt do útočného pásma a soupeře vyšachovat ze hry. Tentokrát to vyšlo (i proto, že ofenzivní kvartet zprava doplňoval místo Maseka agilní Morena), a výsledkem byl hotový útočný koncert ve Zwaneho režii. Proti Tunisku se může asi stát cokoliv - Broosův tým umí vypadat jako favorit na medaile i vyloženě frustrovat, podle toho, jestli mu to tam zrovna padá nebo ne (a jak daleko od vlastního vápna se mu daří držet míč).

12. DR KONGO (+2) 0-2-0, vs. Zambie (1:1), Maroko (1:1)

Dva body za dvě remízy vypadají všelijak; pořád platí, že pokud má Kongo skutečné ambice, musí ukázat, že dokáže soupeře nejenom přehrávat, ale i "dorazit”. Nicméně herně to od Leopardů je zatím skutečně nad očekávání dobré, a v posledním zápase je čeká nejslabší tým skupiny (Tanzanie). Tohle už by do play-off měli dotáhnout.

Kouč Sébastien Desabre dokázal tradičně chaotickému týmu vtisknout určitý systém; pořád je to hodně o explozivitě, fyzické síle a rychlosti, ale hráči už neběhají nazdařbůh sem a tam jako za dob Florenta Ibengého. Proti Maroku byli jasnými outsidery, ale dokázali se za stavu 0:1 rychle vrátit do zápasu a nakonec jej mohli klidně i vyhrát - zahodili penaltu a v závěru měli další stoprocentní šanci. Desabremu vychází i střídání, kterými se mu podařilo ještě vystupňovat tlak (a vyrovnávací gól vstřelil jeden z náhradníků, Silas Katompa Mvumpa). Ty útoky jsou propracované, sehrané a energické. Dvě věci: Zaprvé, Leopardi musí začínat hrát od první minuty (zatím vždy inkasovali první gól a "zapnuli” až potom). Zadruhé, musí využívat šance na vítězství. Alespoň se do nich ale dostávají, a to i proti jednomu z největších favoritů turnaje.

13. GUINEA (+2) 1-1-0, vs. Kamerun (1:1), Gambie (1:0)

Guinea se škrábe nahoru potichu, stranou pozornosti, bez nějakých imponujících výkonů nebo skvělých individuálních představení. Proti Kamerunu (1:1) byla větší pozornost logicky upřena na slavnějšího (a trapnějšího) soupeře, výhra 1:0 nad Gambií je zase spíš takovou povinností než něčím mimořádným. Jenže tým kouče Kaby Diawary už je prakticky v play-off, a to stále hraje bez hvězdného útočníka Sehrou Guirassyho. Solidní nadprůměr, ostatně jako vždy.

Navíc skóre 1:0 může trochu klamat; Guirassyho náhradník Bayo dvakrát trefil brankovou konstrukci, křídelník Guilavogui pokračuje v nenápadně dobrých výkonech a ofenzivní záložník Aguibou Camara zatím regulérně patří mezi nejlepší hráče na turnaji. Guinea je hodně živelná, fyzická, nevypouští ani centimetr prostoru a navrch i dobře brání. Proti Gambii to byl z její strany suverénní výkon.

14. TUNISKO (-5) 0-1-1, vs. Namibie (0:1), Mali (1:1)

Paralympiáda severoafrických týmů pokračuje - velká arabská čtyřka zatím z osmi pokusů vyhrála jediný zápas (!!!), zatímco ale Maroko pořád míří za postupem a Alžírsko s Egyptem si navzdory remízám drží realistické postupové šance, Tunisko už nemá věci ve svých rukou. Nejde přitom jen o výsledky: i herně působí Orli z Kartága o úroveň hůře než jejich sousedé. Proti Mali sice berou první bod, ale můžou za něj být ještě rádi.

Velkou otázkou před výkopem byla strategie kouče Jalela Kadriho: úvodní výbuch s Namibií jde do velké míry za její absencí, takže napodruhé bylo zapotřebí něco změnit. Kadri se rozhodl reagovat na problém s absencí kvalitní devítky tak, že z výchozího 4-3-3 přeskupil svůj tým do jakéhosi 4-4-2 se dvěma falešnými hroťáky, Msaknim a Ben Slimanem. Zní to, jako že to nemůže fungovat? Bingo! První půlhodinu ještě Tunisané působili alespoň herně dobře, nabízeli se, hráli na jeden dotek, také vyrovnali na 1:1; po změně stran ale jednoduše zmizeli ze hřiště, zpomalili, byli líní na krok. Podobně jako Alžírsko. Rozdíl je ale v tom, že Alžírsko má na kontě o bod více a před sebou zápas s Mauritánií, zatímco Tunisko stále přešlapuje na místě, Kadri stále neví kudy kam, a teď musí bezpodmínečně porazit Jihoafrickou republiku (a to ideálně o několik gólů).

15. GHANA (+1) 0-1-1, vs. Kapverdy (1:2), Egypt (2:2)

Rozdíl mezi Kamerunem (viz níže) a Ghanou je ve dvou detailech - zaprvé, Černé hvězdy mají trenéra, který je sice možná příliš defenzivní, jeho fotbal působí úmorně a celkově to prostě nefunguje, ale aspoň dokáže vtisknout svým svěřencům nějaké základní defenzivní mechanismy. No a zadruhé: Mohammed Kudus. Ofenzivní univerzál proti Kapverdám chyběl a ghanský útok prakticky neexistoval, proti Egyptu už naskočil na hřiště a v podstatě vlastními silami dotáhl svůj tým k remíze.

Kromě Kuduse byly Černé hvězdy mimořádně apatické, jako by jim stačilo hrát na klidnou remízu; hráči působili pomalým, unaveným dojmem, hlavně ve druhé půli, a navrch přihodili i dvě naprosto zbytečné individuální hrubky (od Iňakiho Williamse a Osmana Bukariho), které vyústily ve dva egyptské vyrovnávací góly. Remíza s Faraony je sama o sobě fajn výsledek, ale ne když máte na kontě 0 bodů a víte, že v případě další ztráty neexistuje jiná možnost než v závěrečném duelu porazit Mozambik. Což by Ghana měla zvládnout... stejně jako měla zvládnout v podobné situaci před dvěma lety zdolat Komory. Nebo jinými slovy - musíte vyhrát, ale to se vám na Afconu nepovedlo už šestkrát (!!) v řadě.

16. KAMERUN (-4) 0-1-1, vs. Guinea (1:1), Senegal (1:3)

Hodně se mluví o André Onanovi, a právem - brankář Manchesteru United je v tuto chvíli pro svůj tým skutečně přítěží, ne ale proto, že by neuměl chytat míče. Proti Senegalu si sice připsal další šílený kiks, ale zdá se, že to spíše vychází z jeho hlavy - nedokáže se soustředit, je křečovitý, neustále na někoho pokřikuje, pobíhá sem a tam, peskuje obránce, radí ostatním, jak mají hrát, a v této roztěkanosti potom inkasuje hloupé góly, načež všechno začíná opět nanovo. Já chápu, že Rigobert Song není moc dobrý trenér, ale Onana není vůbec trenér, i když se tak trochu chová. Je to bizarní.

A jinak nic nového, klasický současný Kamerun - pár dobrých záblesků uprostřed moře chaosu, na hřišti i mimo něj. 4-3-3, roztahování hry k lajnám a milion centrů na Aboubakara, který tam není. Bylo by férové dodat, že Nepřemožitelní Lvi jednoduše nemají individuálně tak silný tým jako Senegal (nebo Nigérie, nebo Pobřeží, nebo severoafrické celky), jenže i tak je to prostě nekreativní ostuda, takový stereotypní "africký fotbal na náhodu”, který už jinak existuje pouze v utkáních týmů z druhé stovky žebříčku FIFA, historických zápisech a rasistických představách. Bravo. Paradoxní je, že i přesto mohli Kamerunci v závěru vyrovnat na 2:2 - to jsou ty zmiňované záblesky. Někdy má ale i fotbal logiku.

17. ANGOLA (+3) 1-1-0, vs. Alžírsko (1:1), Mauritánie (3:2)

Nejzábavnější zápas dosavadního průběhu Afconu? Dost možná - pokud vám tedy jde opravdu čistě o to, aby se neustále něco dělo, bez ohledu na celkovou kvalitu hry. Angolská výhra nad Mauritánií (3:2) nabídla přehlídku skvělých gólů i amatérských pozičních hrubek, a vůbec to celkově vypadalo jako duel dvou outsiderů, kteří na play-off spíše nemají, ale přece jen něco umí a rozdávají si to naprosto bez tlaku očekávání. Jenže Angola má teď čtyři body a play-off napůl v kapse, takže... máme tu dalšího černého koně? Mají se soupeři bát?

Upřímně řečeno, spíš ne. Nic proti Černým antilopám, proti Mauritánii opravdu bavili a ty Gelsonovy góly byly skvostné, ale on to byl opravdu takový hurá fotbal nahoru-dolů, který nakonec rozhodly hlavně mauritánské defenzivní kiksy. Angola ukázala, že umí pressovat, má spoustu energie, dokáže soupeře zatlačit a hlavně umí získávat body, což rozhodně není málo. Celý turnaj takto nevyhrajete, ale na Afconu občas k dílčímu úspěchu skutečně stačí pár sehraných ofenzivních akcí, entuziasmus, trocha štěstí a prvek překvapení. Vzpomeňte na Madagaskar.

18. NAMIBIE (-1) 1-0-1, vs. Tunisko (1:0), Jihoafrická republika (0:4)

Utkání mezi Namibií a Jihoafrickou republikou by mohlo sloužit jako učebnicová ukázka toho, jak je občas důležité chytit začátek zápasu. Brave Warriors (v graficky naprosto děsivých venkovních dresech) zahájili druhý skupinový duel ve stejném duchu jako ten předchozí proti Tunisku - byli všude, dotírali jako vosy, tlačili se dopředu a měli i regulérní šance jít do vedení. Jenže Peter Shalulile zkrátka na tomto turnaji nemá nabito. Tunisanům mohl dát dva góly, tady zahodil hned v úvodu další tutovku, načež Jihoafričané dokonale využili nabídnuté (první) šance a šli do vedení z penalty.

A pak už to byla čistá frustrace - Namibie se pokoušela o vyrovnání, místo toho ale rychle dostala gól na 0:2. Kouč Benjamin následně svým opařeným svěřencům nařídil zvolnit, zkonsolidovat se a hlavně to nějak přežít do poločasu, jenže ve 40. minutě místo toho přišla další branka v Kazapuově síti. (Jeden z hrdinů utkání s Tuniskem byl mimochodem celý zápas mezi tyčemi hodně nejistý.) A s tím už pak nic neuděláte, zvlášť když jste na velké mezinárodní scéně pořád v podstatě nováčkem. Brave Warriors mají stále tři body, takže mohou pomýšlet na postup; pravděpodobně to ale bude znamenat nutnost získat body proti Mali, i proto, že si výrazně zhoršili skóre.

19. ZAMBIE (-1) 0-2-0, vs. DR Kongo (1:1), Tanzanie (1:1)

Pro mě osobně je Zambie jedním z největších zklamání na turnaji: od Ghany, Tuniska či Kamerunu se nějaká imploze dala čekat, Guinea-Bissau či Mauritánie jely na šampionát jako outsideři, ale Zambie? Toto měl být jeden z "hipsterských černých koňů”, podceňovaný, ale překvapivě silný tým, pracovitý, takticky vyspělý a přímo dělaný na úspěšné brejky. Pod Avramem Grantem to ale prostě nefunguje, Chipolopolo dělají chyby, obrana pod vedením zkušeného Stoppily Sunzua pravidelně kolabuje (jakto? proč?) a vůbec mám pocit, jako by izraelský veterán na lavičce obestřel celý tým podivnou letargií.

Ne že by se Zambie nesnažila proti Tanzanii o vyrovnání - hlavně šikovný křídelník Banda způsoboval obráncům spoustu problémů, což platí i o Patsonu Dakovi (ten sice nepřijel v bůhvíjaké formě, ale umí si na hrotu najít místo a prostě je nebezpečný, už svým pohybem). Taky se to nakonec povedlo, dokonce v oslabení. Jenže smutným faktem je, že Chipolopolo nakonec může být úplně jedno, jestli ten zápas skončil 0:1 nebo 1:1; hráli proti největšímu outsiderovi celého turnaje a museli bezpodmínečně vyhrát, protože teď je čeká Maroko, které navíc samo pořád nemá nic jisté. Mít na kontě jeden nebo dva body nedělá rozdíl: pokud chcete postoupit, potřebujete vítězství. Proti Maroku. Hodně štěstí.

20. MOZAMBIK (-1) 0-1-1, vs. Egypt (2:2), Kapverdy (0:3)

Skóre 0:3 proti Kapverdám vypadá děsivě, ale ve skutečnosti to nebyla od Mozambiku až taková ostuda. Ne že by snad hráli dobře - naopak - ale prohráli díky špatným řešením konkrétních situací, individuálním chybám a neschopnosti dotáhnout útočné akce do finálky. Navíc Kapverďané hráli opravdu skvěle a věděli, jak svého soupeře k oněm chybám donutit. Kouč Chiquinho Condé ale přesto zaslouží pochvalu za to, že jeho svěřenci věděli, co mají hrát, kde se mají na hřišti pohybovat, jak si nabíhat do volných prostor a jak vykrývat soupeřovy útočné nájezdy. Výkon to byl špatný, ale ne bezvládný nebo chaotický.

Spíše můžeme ukazovat na konkrétní postavy - hlavně gólmana Ernána, který daroval Bébému kuriózní gól skoro z půlky. Mozambická defenziva se rozpadala pod kapverdským tlakem a vepředu Mambám chyběla i trocha štěstí (trefili břevno a párkrát jim k lepšímu řešení chyběly decimetry). Toto nejspíš znamená konec na turnaji, ale plichta s Egyptem je pořád super výsledek. A kdo ví, třeba Ghana v závěrečném zápase zase imploduje jako posledně.

21. TANZANIE (+3) 0-1-1, vs. Maroko (0:3), Zambie (1:1)

Hodně krutý výsledek, ale tak nějak očekávaný - o síle Tanzanie asi nejvíce pojednává fakt, že nedokázala uhájit poločasové vedení. Proti mátožné Zambii, která byla rozhodně k poražení (ostatně Tanzanci skoro celou první půli zápas kontrolovali, byť bychom asi spíše mohli mluvit o nedostatku kontroly ze zambijské strany). Navíc v přesilovce. A nejen to, ale Tanzanie se po obrátce regulérně bránila! Jinými slovy: Zambie mohla přijet na turnaj bez systému, z formy, nechat si vyloučit kapitána, prohrávat, a stejně ji východoafrický výběr nebyl schopný dorazit, ba naopak doufal v udržení náskoku.

Škoda, protože Tanzanie ještě na Afconu nikdy nevyhrála a těžko říct, kdy k tomu bude příště tak blízko. Proti Kongu by se museli vyloženě zbláznit oba forvardi, Samatta s Msuvou, kteří se v rozestavení 4-4-2 doplňují docela dobře. Ale spíš to bude konec na turnaji s jediným (hořkým) bodem.

22. MAURITÁNIE (-1) 0-0-2, vs. Burkina Faso (0:1), Angola (2:3)

Mauritánie dělá individuální hrubky a na každý gól se hrozně nadře, ale aspoň konečně (!!!) dokázala skórovat na Afconu ze hry, na osmý pokus. A nebyl to jen tak ledajaký gól: Bouna Amar postupně vymíchal tři angolské obránce a mazácky levačkou srovnával skóre na 1:1. I druhá trefa, kterou výtečný Koita po obrátce snížil na konečných 2:3, snesla hodně přísná měřítka. Tak aspoň že tak.

Jinak je totiž západoafrický tým ukázkovým příkladem reprezentace, jejíž strop leží v tom, že se na Afcon vůbec kvalifikuje; kouč Amir Abdou se sice snaží, opravdu to má jasnou strategii, hráči o sobě ví, doplňují se, přemýšlejí, hrají ofenzivně, jenže co naplat, když obrana je děravá jak řešeto a útoku chybí finálka? S tím prostě neuděláte vůbec nic. Ale jsou to sympaťáci.

23. GAMBIE (=) 0-0-2, vs. Senegal (0:3), Guinea (0:1)

Pořád ještě teoreticky existuje šance na postup - Gambie by musela zdolat Kamerun a doufat v ideální souhru ostatních výsledků - ale realisticky je tu nejspíš hotovo. Zaprvé Škorpioni nedali na turnaji ještě ani gól, zadruhé jsou v mimořádně těžké skupině, a zatřetí by se skóre 0:4 museli Kamerunce nejspíš úplně rozmlátit, což se na 99,9% nestane (nějaká upachtěná výhra je možná, ale to je asi tak všechno).

Tom Saintfiet je možná až moc opatrný; ten tým působí odevzdaně, chybí mu inspirace, je příliš defenzivní, jako by se soupeřů bál. Což je naprosto přesný opak toho, jak Gambijci hráli před dvěma lety. Opory jako Barrow, Jallow a Colley by v takovém případě měly spoluhráče vyburcovat, strhnout, ale místo toho se s nimi spíše vezou v podprůměrnosti. Konec.

24. GUINEA-BISSAU (-2) 0-0-2, vs. Pobřeží slonoviny (0:2), Rovníková Guinea (2:4)

První vyřazený tým na turnaji je Guinea-Bissau, což se asi dalo čekat; ta skupina je brutální a svěřenci Bacira Candého už na minulých Afconech ukázali, že mají problém střílet góly. Alespoň ale platili za defenzivně zdatného soupeře, který je těžko k udolání - v roce 2021 zakončovali skupinu se skóre 0:3, dva roky předtím 0:4. Tady inkasovali po dvou zápasech už šestkrát. Ne že by selhal Candého systém, spíš jednotlivci vypadají mnohem nervózněji, než jsme u této reprezentace zvyklí; ať už jde o gólmana Djoca nebo stopera Sangantého.

Proti Rovníkové Guinei přitom Djurtus nehráli tragicky, opravdu měli pasáže, kdy se lepšímu soupeři herně vyrovnali, vstřelili dvě branky, jenže reálně byl ten výsledek od začátku jasný. Toto byl zkrátka duel, kde jeden tým evidentně patří do play-off a druhý může být rád, že se na turnaj vůbec kvalifikoval.

Novinky o Africkém poháru národů naleznete také na Livesportu.