Vinnie Jones, filmový i fotbalový drsňák

Dnes 43letý Vinnie Jones rozhodně nepatřil mezi vzorné fotbalisty, kteří by se dávali za příklad mládeži, přesto to byla velmi zajímavá osobnost světové kopané. Výbušnost, tvrdost a někdy i brutalita z něj navíc udělaly po skončení aktivní kariéry velmi žádanou hvězdu stříbrného plátna.

Celým jménem Vincent Peter Jones, známý jen jako Vinnie, se narodil 5. ledna 1965 v anglickém městě Watford. Jeho matka však pocházela z Walesu a díky tomu mohl v budoucnosti reprezentovat právě její rodnou zemi.

Vinnie Jones měl od začátku o svém životě jasno, a to i přesto, že otec po něm chtěl, aby se stal hajným, kterého téměř celý život dělal. Jenže jeho syn nad svými vrstevníky, co se fotbalu týče, vyčníval, a tak i on usoudil, že běhání po zeleném pažitu za míčem bude pro něj ta nejlepší volba pro budoucnost. A nemýlil se.

V roce 1984 se Jones stal součástí týmu Wealdstone. Za něj ale odehrál pouze dvě sezóny a měnil dres. Trochu nečekaně odešel do Švédska. Ovšem ani v IFK Holmsund nevydržel dlouho. S mistrovským titulem v kapse se rozloučil se severskou zemí a vrátil zpět na Ostrovy. Za deset tisíc liber jej získal Wimbledon, a právě tento klub zůstal Jonesovi u srdce nejblíže, a to především díky velkému úspěchu, který přišel v roce 1988. "Crazy gang", jak se tehdy Wimbledonu přezdívalo, vyhrál totiž FA Cup. S tímto triumfem přibylo na těle Jonese také první tetování (trofej s nápisem Winners 1988).

Velký milovník psů byl v mládí stěhovavým ptákem. Během let 1989 až 1992 totiž vystřídal hned tři kluby. Postupně Leeds United, Sheffield United a dokonce také Chelsea. Nakonec ale zakotvil zpátky ve Wimbledonu, kde působil téměř až do konce kariéry. Za klub odehrál více jak 250 zápasů. Na svou poslední sezónu zamířil do Queens Park Rangers, kde už ale mnohem více než hráč, působil jako trenér.

Za reprezentaci Walesu Jones nastoupil k pouhým osmi utkáním, během nichž nevstřelil ani jeden gól. Ovšem do zápasu s Holandskem přivedl své spoluhráče jako kapitán a aby na tento významným okamžik v jeho životě nezapomněl, nechal si jej podobně jako vítězství ve FA Cupu vytetovat na tělo. Po třech hodinách v salónu jeho kůži zdobil červený drak s nápisem Wales.

Nepoučitelný rebel

Jones byl skutečně tvrdý fotbalista, což také dokazuje jeho přezdívka Hard man. Úsměv na jeho tváři jste mohli vidět jen výjimečně a pro svůj styl byl několikrát kritizován. Za svou hráčskou kariéru viděl celkem 12 červených karet a jednou dokonce obdržel žlutou kartu už po čtyřech sekundách na hřišti.

Nezapomenutelným se však zcela jistě stal incident s Paulem Gascoignem, kdy slavného anglického reprezentanta, podobně jako třeba David Jarolím, chytil za přirození. V průběhu jiného utkání pro změnu svým faulem těžce zranil obránce Garyho Stevense. Během působení v Leedsu ale Jones ukázal, že pod pevnou rukou kouče Howarda Wilkinsona dokáže hrát slušně. Za celou sezónu viděl pouhé tři žluté karty, což je na jeho poměry velmi dobrá bilance.

Jednání Jonese se několikrát vyjímalo lidskému chápání. Prezident Wimbledonu Sam Hammam dokonce jednou o svém svěřenci řekl, že má mozek komára. Mnoho fotbalových osobností chování Jonese odsoudilo. Především Francouz David Ginola dával hlasitě najevo, co si o 188 centimetrů vysokém záložníkovi myslí. "Jones si nezaslouží být považován za fotbalistu. Je skutečná hanba říkat, že je hvězda," prohlásil Ginola.

Nájemný vrah, zločinec i vymahač dluhů...

...to jsou nejčastější role Jonese ve filmech. Díky své vysportované postavě a drsnému výrazu ve tváři se totiž pro tyto filmové postavy náramně hodí. Svou hereckou kariéru odstartoval ve filmu Sbal prachy a vypadni. Následovaly menší role v úspěšných snímcích 60 sekund nebo Podfuck.

Jones je na filmovém poli velmi žádaným zbožím, jenže většinou obsazuje pouze vedlejší role. V roce 2008 bychom se jej měli dočkat hned v šesti filmech, a proto nám z obrazovek jen tak nezmizí...