Týden v Ligue 1 (29)

S blížícím se koncem týdne opět přicházíme s tradiční rubrikou o francouzském fotbalu, tentokrát je hlavním tematem pokračující boj o udržení prvoligové příslušnosti, zároveň jsme se podívali i o patro níže a zaměřili se na celky, které bychom mohli uvidět v příštím ročníku Ligue 1.


Událost kola: Boj o záchranu

Stále ještě nejste přesvědčeni o neobyčejné vyrovnanosti francouzské nejvyšší soutěže? Pokud ne, porovnejte náš dnešní článek o mužstvech namočených v boji o záchranu s tři týdny starým dílem, kde rozebíráme mužstva bojující o poháry; faktem totiž je, že aktuální forma i bodové odstupy slibují, že bude o co hrát až do samého konce. Šedý střed tabulky v L1 prakticky neexistuje. A nad kým se tedy vznáší reálná hrozba sestupu?

Stranou veškerých spekulací stojí Arles-Avignon. Překvapivý nováček nejvyšší soutěže byl největším otloukáním už od samého začátku ligy a kromě několika překvapivých výsledků (jako je například remíza na Auxerre, kde avignonští dokonce vedli, nebo naposledy bezbranková plichta na hřišti Bordeaux) to potvrzuje celou sezonu. Osm kol před koncem je už naprosto jasné, že příští rok se L1 bez Arles obejde. Co se však zbylých dvou sestupových příček týče, je situace o poznání zamotanější...

Podívejme se, jak se po zápasech 30. kola vyrýsoval spodek tabulky:
12. Brest 38 bodů
13. Nancy 37
14. Nice 36
15. Valenciennes 35
16. Monaco 35
17. Caen 35
18. Auxerre 34
19. Lens 28
20. Arles 13

V tuhém boji o záchranu v soutěži bude kromě nezbytného štěstí zapotřebí především co nejúspěšnější kombinace tří klíčových faktorů: kvality a zkušenosti kádru, momentální formy a losu. Podíváme-li se blíže na situaci všech osmi ohrožených celků v těchto třech kategoriích, zjistíme, že ani momentálně příznivé umístění nemusí znamenat konec starostí, a obráceně. Nyní se blíže podíváme na jednotlivé faktory.

Kvalita a zkušenost kádru

Co se čistě papírových předpokladů týče, svítí na chvostu tabulky dvě jména: Monaco a Auxerre. Nedávný finalista Ligy mistrů se může pochlubit dost možná nejlepším brankářem soutěže, skvělým Parkem na podhrotu a silnou a vyváženou obranou; Auxerre zase zaměstnává hráče jako Hengbart, Jeleń, Ndinga nebo Pedretti, kteří patří na svých postech k absolutní elitě ligy. V čem je tedy problém? U Monaka je to poměrně jasné - v kádru se během sezony protočilo příliš mnoho hráčů, tým trápí manko, které svojí neschopností určit jasný systém, strategii a základní sestavu vytvořil během podzimu dnes již bývalý trenér Lacombe, záložní řada je typologicky ne zrovna ideálně vyvážená a celkově připomíná herní projev knížecího klubu onu pověstnou "hru na náhodu". Díky vysoké kvalitě jednotlivých hráčů (mezi nimiž kromě již zmíněných Parka s Ruffierem vynikají třeba Diarra, Hansson nebo Niculae) a přece jenom úspěšně fungujícímu efektu změny, který přišel s novým trenérem Banidem, se však monačtí mohutně zvedají a v současnosti nejsou nejžhavějšími kandidáty na sestup. To by jistě platilo i u Auxerre, kdyby ovšem burgundský klub nepronásledovala smůla na zranění - Fernandezova družina je jediným týmem, který měl v průběhu sezony na marodce prakticky všechny klíčové hráče. Aktuálně je to Pedretti, pro kterého sezona již skončila, a dva letošní objevy, Quercia s Ndingou; tradiční opora Hengbart potom po vleklém zimním zranění ne a ne nabrat formu. Současná sestava Auxerre je kvalitativně hluboko pod možnostmi té ideální, nicméně i tak by to na udržení nejvyšší soutěže mělo stačit.

O stupínek níže se nachází nejsilnější z nováčků, Caen, a také s mimořádně skromným rozpočtem operující Valenciennes. Caen je jedním z největších oživení ligy: po raketovém začátku padlo do obrovského útlumu, který zapříčinil pád do "červených" pozic, a až s jarní oblevou se červenomodří začali škrábat znovu nahoru. Momentálně je Caen díky velkému počtu mladých hráčů, z toho pramenící nezkušenosti a v neposlední řadě také díky jakémusi stigmatu týmu, který pendluje mezi první a druhou ligou, oproti zbytku konkurence v nevýhodě; pokud bychom ovšem vzali pouze kvalitativní stránku, bylo by to spíše naopak. Hráči jako Thébaux, Hamouma, El-Arabi nebo Nivet ukázali obrovský potenciál a celá základní sestava týmu by v ideálním složení a rozpoložení neměla mít problém útočit na poháry; pokud Caen své opory udrží (samozřejmě za předpokladu, že tým nakonec nespadne do druhé ligy), může v další sezoně mladý, kvalitní a o cenný rok zkušenější kádr doslova explodovat. To by ovšem nejdřív musel prokázat dostatek psychické odolnosti, aby byl jeho boj o holé přežití v aktuální sezoně úspěšný. Zatím je to s touto stránkou věci u červenomodrých takové "všelijaké". (A určitě nepomáhá ani fakt, že středová záložní dvojice Marcq-Yatabaré okupuje poslední dvě příčky v soutěži fair-play.)
Valenciennes je nenápadné mužstvo s několika výbornými hráči - jmenovitě jde zejména o Bonga, Danice, Pujola nebo Sáncheze. Jejich největší výhodou je relativně vysoká stabilita kádru a naprosto jasná herní i klubová filozofie; trenér Montanier svůj tým perfektně zná a nějaké "sesypání" proto zřejmě nehrozí. Ve Valenciennes, že mají tým na to, aby ligu bez problémů udrželi, a zdravá atmosféra v klubu by jim měla hodně pomoci.

Co se Nice, Nancy, Brestu a Lens týče, je kvalita jejich týmů spíše ošemetnou záležitostí; ne náhodou právě tyto čtyři celky figurovaly společně s Arles a Sochaux na nejspodnějších příčkách naší předsezónní prognózy. Brest, který ještě pár kol zpátky vypadal, že může zaútočit na poháry, se potýká se špatnou formou a také se ztrátou jednoho z klíčových hráčů, Omara Dafa; velezkušený levý bek je důležitou součástí brestské defenzivy a při extrémně úzkém kádru, který má trenér Dupont k dispozici, je každá podobná absence pořádně cítit. Naštěstí pro nováčka zůstává v pořádku ofenziní trio Lesoimier, Grougi, Roux; s těmito třemi oporami bude Brest v ofenzivě nebezpečný i proti elitním celkům. Lens neuvěřitelně těží z práce Adila Hermacha ve středu pole; zatímco ostatní opory buď prožívají vyloženě špatnou sezonu (Runje) nebo střídají dobré výkony se slabšími (Bedimo, Jemaa), Hermach každý zápas srdnatě drží zálohu Lens pohromadě a právě jeho heroické výkony budou hodně potřeba, pokud má tým ještě uniknout z pověstné hrobníkovy lopaty. Největší problém Lens je v obraně - ne že by sotva plnoletí Aurier s Varanem nebyli nadějní a talentovaní beci, ale spoléhat na takto rozhozenou a nezkušenou defenzivu v tuhém boji o udržení...

Zbývající celky - tedy Nancy a Nice - mají leccos společného. Jednak je to vyloženě defenzivní a pro nezaujatého diváka ne zrovna atraktivní hra (díky které ovšem nedostávají příliš mnoho branek a mají oproti zbytku konkurence strategickou výhodu), jednak psychická odolnost (kterou Nice jako by mělo přímo v genech, zatímco u Nancy je lví podíl třeba přičíst práci trenéra Correy) a v neposlední řadě i velká zkušenost jak s bojem o záchranu, tak s vrtkavostí L1 obecně. Zatímco Monaco nebo Auxerre znají z dřívějších sezon spíše příjemnější starosti, v Nancy i Nice ví, jak chutná střed tabulky i nelítostný boj o holou kůži. Větší šance má však přece jen Nice - jeho tým je o něco kvalitnější a především není ani zdaleka natolik závislý na dvou hráčích, jako je to u Nancy, které by se bez Féreta s Luizem jen horko těžko hrabalo ze záporných čísel.

Momentální forma

Nejlepší formu ze všech zúčastněných týmů má Monaco, které vyhrálo 3 z posledních 5 zápasů (naposledy dokonce udolalo vedoucí Lille, které předtím čtyřikrát v řadě neztratilo ani bod); to už je druhý faktor, díky kterému je reálný důvod domnívat se, že slavný klub nakonec nesestoupí. Na opačném konci je Brest - proti Rennes (výhra 2:0) podali Dupontovi svěřenci dobrý výkon po pořádně dlouhé době. Sice tím přerušili nelichotivou sérii čtyř porážek v řadě, ale vyhráno ještě zdaleka nemají - a faktem je, že jejich poslední zápas ukázal spíše špatný den Rennes a hráčskou velikost Lesoimiera s Rouxem než nějaké zázračné zvednutí. Odrazí se Brest k lepším výkonům? Los zavdává řadu pochybností...

Slušně na tom jsou i Nancy s Nice, které posledních pět zápasů neprohrály; jak jsme říkali v předchozím odstavci - jde o dva psychicky zřejmě nejsilnější týmy, které nepotřebují oslnivou formu k tomu, aby sbíraly výsledky postačující pro úspěšné balancování nad hranicí ponoru. Totéž se dá říct i o Valenciennes, které v posledních pěti zápasech prohrálo pouze smolně v Lille (kde s body nepočítal asi nikdo), jinak dokázalo čtyřikrát remizovat. U Auxerre a Caen se o stabilní formě nedá příliš mluvit, oba týmy se nachází ve fázi, kdy mohou díky silnému, ale nevyrovnanému kádru vyhrát i prohrát prakticky každý zápas.

V tomto výčtu zbývá ještě Lens. Tradiční celek z hornického městečka sice tři kola zpátky slavně deklasoval Montpellier na jeho hřišti v poměru 4:1, ale ostatní výsledky ukazují, že šlo spíše o ojedinělý zápas okořeněný skvělými výkony Roudeta a Hermacha, kteří ostudně hrající Montpellier (jenž si vybral zřejmě nejhorší den od loňského postupu mezi elitu) odsoudili do role statisty bez jakékoliv kontroly nad středem hřiště. Aktuální druhá prohra v řadě (a třetí z posledních pěti zápasů) totiž ukazuje, že usuzovat na nějaké konstantní zvednutí formy by bylo více než zavádějící.

Los

Dost možná nejdůležitějším aspektem, který nakonec rozhodne o Černém Petrovi, je právě rozlosování zbylých osmi kol soutěže. Když se totiž podíváme na to, jací protivníci jednotlivé týmy ještě čekají, zjistíme, že největší potíže bude mít zřejmě Brest.

Dupontovi svěřenci zavítají hned v příštím kole na půdu Lens, kde půjde skutečně o "zápas o 6 bodů". Přestože kouzlo stadionu Félix-Bollaert v letošní sezoně povážlivě vyprchalo, i nadále platí, že Lens doma zabrat prostě umí a naopak Brestois jsou ve venkovních utkáních prakticky neškodní. Počítat dále s nějakým výrazným bodovým exportem ze stadionů Montpellieru, Marseille a Auxerre by asi nebylo optimální; a vzhledem k tomu, že nováčka doma čekají hned dva kandidáti na titul (PSG a Lyon) a také konkurenční Nice, je možná načase začít si dělat o osud sympaticky hrajícího celku pořádné vrásky.

Na opačném konci stojí právě Nice, které kromě výletu do Marseille (ovšem ani tam nejsou černočervení bez šance, jelikož derby na Azurovém pobřeží bývají pravidelně mnohem vyrovnanější, než tabulková situace naznačuje) nečekají žádné nezdolatelné překážky. Na svém stadionu přivítá konkurenční Monaco a Caen, venku je pak prověří kromě Brestu i Nancy a Valenciennes. Poradit si doma s Arles a venku slabým Lorientem by pro Royovy svěřence vůbec nemusel být problém, tudíž je nasnadě, že pokud si tradiční celek udrží herní stabilitu, měl by se zachránit i on.

Za zmínku stojí podívat se i na Lens; vzhledem k jejich velkému bodovému manku by totiž zoufale potřebovali co nejvíc snadných zápasů. Jenže výlety do Auxerre, Caen, Monaca a Nancy budou mít nade vší pochybnost příchuť existenčních bojů, a nějaké pohodlné sbírání bodů (což by Lens nutně potřebovalo) se očekávat spíše nedá. Žlutočervení tak nesmí zaváhat doma - a tady je k nim osud poměrně milostivý. Bölöniho svěřenci jsou totiž jediným týmem, který se ve zbývajícím programu nepostaví ani jednomu z kandidátů na titul; doma je čeká Brest, Lorient, Bordeaux a Arles. Matematika mluví jasně - tyto zápasy je potřeba vyhrát. Pokud tým výrazně zlepší formu, mohl by se ještě zachránit - jenže právě zlepšení formy je něco, o čem se na severu Francie mluví jen velmi potichu...

Zbylé týmy mají rozlosování veskrze podobná. Každý ještě potká tři kandidáty na titul, s výjimkou Auxerre, které čekají pouze dva (Marseille venku a Lyon doma) a které má tudíž mírnou výhodu. Co se zbytku zápasů týče, platí otřepaný fakt, že ve vyrovnanosti L1 (a při psychické síle Nancy a Valenciennes a kvalitě Monaka, Caen a Auxerre) může každý porazit každého...

Jaké je tedy resumé?

U nás v redakci si po sečtení všech možných faktorů myslíme, že se záchranou nakonec nebude mít problém Valenciennes a zlepšující se Monaco. Udržet by se určitě mělo i Auxerre, a vzhledem k nejpříznivějšímu losu se sestupu vyhne i Nice. Nancy stojí někde na pomezí, ale podíváme-li se na Correovu dlouhodobou úspěšnost ve vypjatých soubojích, můžeme i jeho bojovníky umístit nad čáru ponoru.

Zbývají Brest, Caen a Lens. Lens má poměrně příznivý los, ale zbytek okolností hraje proti němu - nestálá forma, chybující obrana a především sedmibodová ztráta na nesestupové příčky nakonec sehrají své. Bölöniho koně budou dotahovat, ale nakonec se jim ligu zachránit nepodaří. A v souboji nováčků mezi Caen a Brestem nakonec rozhodne vražedný los týmu, kde hrají (nebo poslední dobou spíše nehrají) čeští legionáři Lička s Mičolou. Sestupová trojice podle našeho tipu bude tedy následující - Brest, Lens, Arles.

A co si myslíte vy?

Moment kola: Arles vrací úder?

Dnešní Moment se bude výjimečně týkat nižší soutěže - francouzské druhé ligy. Loňská sezona v L2 totiž ukázala, že je-li L1 považována za jednu z nejvyrovnanějších soutěží na světě, o L2 to platí dvojnásobně. Strhující jízda Arles, které nakonec uhájilo před mnohem zkušenějšími Métami (v čele s prověřenými borci jako Wiltord) postupovou pozici, ukázala, že i čerstvý nováček může nejenom hrát podstatnou roli v souboji o postup mezi smetánku, ale může v něm i uspět. A letošek?

Osm kol před koncem soutěže se na samém výsluní vyhřívá další nováček Évian Thornon-Gaillard a postupovou trojici doplňují Dijon a Ajaccio. Favorizované týmy lehce ztrácí - Le Mans je čtvrté, Boulogne dokonce až sedmé, ale jeho ztráta na třetí místo činí pouhé tři body. Sedan, u nějž to dlouho vypadalo na slavný návrat kdysi kvalitního týmu, se potýká s hrozivou formou, ale i přes sérii tristních výsledků si na osmém místě drží přijatelný čtyřbodový odstup. Nantes, které loni přišlo o jasný postup díky sérii proher na jaře, je až patnácté, loni čtvrté Méty dokonce osmnácté. Grenoble, které ještě loni hrálo první ligu, je s tříbodovou ztrátou poslední. Čeká nás tedy další "invaze Arles"?

U Ajaccia a Dijonu je to těžké tvrdit, neboť Ajaccio těží především z výborné formy a nadšení; týmy v těsném závěsu za nimi (Le Mans, Le Havre, Boulogne, Tours i Sedan) mají kvalitnější kádry. Naopak Dijon není radno brát na lehkou váhu - s hráči jako Sébastien Ribas (skvělý uruguayský útočník, o kterém ještě hodně uslyšíme) a Younousse Sankharé, velký talent z PSG, který na hostování ukazuje, že by si zasloužil šanci i v mateřském klubu, a dobrou formou v zádech by nějaké odepisování bylo holým nerozumem. Nicméně Évian jako by se vymykal všem myslitelným zákonům...

Tým, který venku vyhrává častěji než doma, je totiž ve francouzském fotbale skutečným zjevením. Posuďte sami: založen byl teprve v roce 2003. Jednu dobu hrál své domácí zápasy v blízké Ženevě, neboť jeho hřiště nevyhovovalo standardům francouzského profesionálního fotbalu (v současnosti už ÉTG hrají doma v Annecy). V Nationalu, třetí nejvyšší francouzské soutěži, se od začátku potýkali s existenčními problémy, až loni se jim zničehonic podařilo celou ligu vyhrát; momentálně trůní na vrcholu L2 a jsou krůček od postupu do první ligy, 8 let po svém založení. Na dresech vyznávají růžovou barvu, kterou narušují pouze tři velké siluety hor na prsou, vyvedené v bleděmodré a bílé. Jedinými známějšími hráči v kádru jsou Yannick Sagbo, mladý útočník hostující z Monaka, brazilský obránce Cacapa, který odehrál šest sezon v Lyonu a na dva roky se mihl i v Newcastle, a záložník Mohammed Rabiu, důležitá součást slavné ghanské reprezentace U-20, která vyhrála v roce 2009 světový šampionát v Egyptě; ten ovšem patří Udinese a v týmu u švýcarských hranic pouze hostuje.

Pokud se Évianu skutečně podaří postoupit - což vůbec nevypadá nereálně - nabízí se otázka, jestli mít radost z naprosto nového a neokoukaného týmu, nebo se skepticky obávat zcela zbytečného "zaplnění" jednoho z 20 ligových míst, neboť představa, že by ÉTG dopadli výrazně lépe než letošní Arles, se momentálně jeví jako přinejmenším úsměvná. Jedno je jisté - brzy se dozvíme, jestli se malé městečko Annecy na prvoligovou mapu skutečně probojuje. Pokud ano, čeká nás nade vší pochybnost jeden z nejzajímavějších týmů, které jsme v L1 měli kdy možnost vidět, ať už si tuto informaci přeložíte jakkoliv.

Hvězdy kola:

Benoit Lesoimier (Brestois FC)

Na podzim Brest překvapil celou ligu konstantně kvalitními výkony s pevnou obranou v čele, na jaře jako by mu ale začínal docházet dech. Víkendové střetnutí proti silnému Rennes ale týmu s českými legionáři Ličkou a Mičolou určitě vliv optimismus do žil, slavili totiž skvělou výhru 2-0, k úspěchu pak bezpochyby nejvíce přispěl tvořivý záložník Lesoimier, celý zápas šikovně dirigoval hru svého celku a připsal si asistenci u obou branek svého týmu - výkon jak má být.

Clément Chantôme (Paris Saint-Germain)

Stále mladý defenzivní záložník zažívá jednoznačně nejlepší sezonu ve své dosavadní kariéře, oproti letům minulým je pravidelnou a nepostradatelnou součástí sestavy Pařížanů a svými konstantně kvalitními výkony se potichoučku zařadil mezi nejlepší defenzivní záložníky celé Ligue 1. Na hřišti Caen vedle poctivé práce dozadu ukázal i cit pro podporu útoku, po jeho spolupráci s Brazilcem Nenêm Giuly otevíral skóre, již dvougólový trhák pak zařídil sám parádním koncovkou. Vzhledem k tomu, že caneští dokázali zareagovat pouze brankou Hamoumy, měl tento zásah hodnotné přízvisko "vítězný".

Park Chu-Young (AS Monaco)

Monačtí příznivci mají letos opravdu pouze málo důvodů k radosti, jelikož jejich oblíbenci se místo bojů o poháry musí potýkat s úplně opačnými starostmi, současné šestnácté místo se rozhodně nedá brát jako nějaký uspokojivý výsledek. Pokud ale někdo z fotbalistů knížecího celku snese přísnější měřítko, jako první se vedle gólmana a kapitána Ruffiera nabízí především korejský ofenzivní všeuměl - Park Chu-Young. Dobrou formu potvrdil i proti jinak suverénnímu Lille, zařídil jedinou branku zápasu a záchrana Monaca tak začíná nabírat stále reálnější rozměry.

Ideální sestava:

Stéphane Ruffier (Monaco) - Christophe Jallet (PSG), Mamadou Sakho (PSG), Mauro Cetto (Toulouse), Jérémy Morel (Lorient) - Daniel Braaten (Toulouse), Jérémy Toulalan (Lyon), Clément Chantome (PSG), Benoit Lesoimier (Brest) - Park Chu-Young (Monaco) - Nolan Roux (Brest)

Náhradníci: Steeve Elana (Brest) - Paul Baysse (Brest) - Bruno Grougi (Brest) - Loïc Rémy (Marseille)

Gól kola: Nolan Roux (Brestois FC)

Na víkendové utkání s Brestem asi gólman Douchez nebude vzpomínat úplně v dobrém, jelikož jeho spoluhráči nepředvedli úplně ideální výkon a do toho musel ze své sítě dvakrát lovit míč po dvou úspěšných zakončeních soupeře, především první branka byla lahůdka, Lesoimier ve středu hřiště předal míč Rouxovi, mladičký útočník se pak nijak moc nerozpakoval a z dobrých třiceti metrů vyslal dělovku, kterou zastavila až síť Douchezovy branky.