Týden v Ligue 1 (24)

Stěžejním tématem pravidelného týdenníku protentokrát nebyly pouze boje ligové, ale i mezinárodní, podívali jsme se totiž blíže na situaci francouzských týmů ve sledované Lize mistrů. Samozřejmě nechybí ani rozbor nejzásadnějších zápasů, odehraných v Ligue 1.

Událost kola: Lyon a Marseille bojují o účast ve čtvrtfinále Ligy mistrů

Po zhruba dvouapůlměsíční odmlce odstartovaly očekávané boje v Lize mistrů, tentokrát už se ale nejednalo o zápasy v rámci skupiny; na řadu totiž přišly vyřazovací boje, kde sebemenší zaváhání může znamenat pohromu, v tomto případě tedy konec pokračování v milionářské soutěži. Ze tří klubů L1, které letos do LM nakoukly, jak dobře víme, postoupily do jarní části pouze dva, Lyon s Marseille se dokázali umístit na druhém místě ve svých skupinách, Auxerre ve skupině smrti skončilo poslední, to se už tedy soustředí pouze na ligu.

Oba celky Olympique pro úvodní osmifinálové duely nemusely cestovat, své slavné protivníky (Lyon prověřil slavný Real, Marseille neméně silný Manchester United) totiž přivítaly na svých domácích stáncích. Prohru nepoznala ani jedna z francouzských nadějí, podobně tomu bylo ale i s výhrou - zrodily se dvě cenné remízy, které ponechávají šance do odvet velmi otevřené pro všechny strany.

OL hráli v úterním termínu a přizpůsobili tomu i ligové boje - na jejich žádost odehráli duel s Nancy již v pátek, aby měli více času na potřebnou regeneraci. Přesto je postihla jedna citelná ztráta; největší hvězda Lisandro nebyl schopný kvůli zranění nastoupit, místo něj nakonec hrál jiný Argentinec Delgado. Trenér Claude Puel vyrukoval na svého svěřence se spíše defenzivněji zaměřenou taktikou a v útoku se spolehl především na rychlé protiútoky, zajímavých šancí nám ale lyonští nabídli v prvním poločase povážlivě málo; v jediné gólové šanci z celé petačtyřicetiminutovky se ocitl Gomis, který ale netěžil z přesného pasu spoluhráčů, nýbrž z chyby zkušeného Casillase, touto nabídkou ale pohrdl a pouze trefil právě reprezentačního gólmana Španělska, který tak částečně odčinil svou hrubku.

Celek z Madridu atraktivitě prvního poločasu taktéž příliš nepřidal, proti zahuštěnému středu si nevěděl příliš rady a jedinou vážnější šanci měl Di María, Lloris byl ale pozorný. V poločase druhém se už ale děly věci. Mourinho si o pauze evidentně neodpustil pořádné promluvení do duše svým svěřencům a Real zvýšil obrátky. Po zbytečné chybě Bastose a následném faulu nastřelila superstar Bílého baletu, Cristiano Ronaldo, z mistrně zahraného přímého kopu tyč, chvilku poté Ramos hlavičkou po rohu orazítkoval branku l’OL podruhé, tentokrát zadunělo břevno a Lloris & spol. mohli děkovat všem svatým.

Zlom nastal v 64. minutě, Portugalský kouč poslal na hřiště diváky bouřlivě přijatého Benzemu, který se podruhé za poslední dva roky vrátil na Stade Gerland, opět pouze v roli střídajícího hráče. Tentokrát však střelecký půst nedržel, po pouhé minutě Francouze na hřišti se přes osu Özil - Ronaldo dostal míč právě k reprezentačnímu útočníkovi Les Bleus, který si balon lehce potáhl, počkal, až se gólman Lloris položí a následně zacílil i s trochou štěstí přesně mezi nohy svého bývalého spoluhráče.

Lyon si poté konečně uvědomil, že by se mohl koncentrovat i na útok, vyrovnávací branka se nakonec opravdu dostavila. Volný přímý kop z kopačky Pjaniće neomylně nalezl hlavu Crise, ten prodloužil hlavou přesně na svého útočného kolegu Gomise, který si věděl rady, a potrestal tak chybu obránců Realu, kteří ho trestuhodně nechali samotného na malém vápně tváří v tvář bezmocnému Casillasovi.

Další branka i přes několik málo šancí nepadla, remíza 1-1 hovoří spíše ve prospěch Španělů, OL přesto nemusí házet flintu do žita. Pokud v Madridu vstřelí první branku, mohla by být odveta ještě velice zajímavá. Nerozhodným výsledkem se prezentovali i marseillští, kteří podobně jako Lyon postrádali svojí největší ofenzivní oporu, reprezentant André-Pierre Gignac si o víkendu proti Saint-Étienne poranil kolenní šlachy a na fotbal nyní může na několik dní zapomenout. Do odvety by však, podobně jako lyonský Lisandro, měl být v pořádku.

Do prvního poloviny utkání vstoupil aktivněji protivník z Manchesteru, na hráčích OM byl znát patřičný respekt ze slavných jmen v sestavě anglického klubu a zpočátku se z jejich strany příliš ofenzivních výpadů neurodilo. Naopak soupeř si chtěl zajistit postup už ve Francii, nejvíce se v tomto ohledu činil Portugalec Nani, s kterým měl bývalý hráč Red Devils Heinze opravdu veliké problémy, i proto mu později musel chodit více vypomáhat spoluhráč Ayew, což se později ukázalo jako velmi platný tah.

Pozoruhodných šancí zase tolik nebylo, brankáře Mandandu trochu zaměstnala pouze střela Fletchera, která ale postrádala lepší umístění, další nebezpečnou akcí už Manchester za úvodních čtyřicet pět minut neukázal. Ten, kdo čekal, že se něco zásadně změní v polovině druhé, ten byl asi zklamaný. Marseille sice konečně převzala iniciativu a bylo znát, že chce domácí výhodu využít naplno, vždy ale Deschampsovy svěřence zradila přesnost. Brandaovi dvakrát chyběly pouhé centimetry, aby se ve vyložené šanci dostal k míči.

Samotní United ve druhé půli nepředvedli prakticky nic, jediný nebezpečný hráč z úvodu Nani se vytratil úplně, Berbatov vůbec nepůsobil jako ten gólostroj, který momentálně kraluje všem střelcům Premier League, další světoznámá hvězda Rooney taktéž nedokázala svůj tým nějak významně pozvednout, střídající Paul Scholes, který měl Rudým ďáblům dodat potřebnou přesnost, taktéž zapadl do průměru. Za řeč stál pouze střed obrany, dvojice Vidić - Smalling hrála jistě, skoro jako by spolu hráli celé roky, kdo by na první pohled řekl, že Chris Smalling je pořád ještě zelenáč. Pro MU veliký příslib do budoucna.

Suma sumárum, mezi OM a Manchesterem branka nepadla, marseillští jsou tedy v o fous lepší situaci než konkurence z Lyonu, pokud se jim v Manchesteru podaří vstřelit alespoň gól, budou mít Angličané ještě pořádné trable s postupem. Pomoci by v tomto ohledu určitě mohl i rekonvalescent André-Pierre Gignac, který by už měl být zdravý.

v Moment kola: Gameiro a Rennes to myslí opravdu vážně. Auxerre musí okamžitě začít.

Žádný jiný zápas 24. kola nebyl výraznější než střetnutí Gourcuffova Lorientu s Tiganovým Bordeaux, v němž Les Merlus ukázali, že doma jsou schopni zesměšnit prakticky každého, a Les Girondins naopak museli spolknout další z řady hořkých pilulek. Především ale vykulminovala forma momentálně zřejmě nejnebezpečnějšího hráče ligy, jehož kredit na světovém přestupovém trhu stoupá závratnou rychlostí.

Letošní ročník L1 potvrzuje slova o jedné z nejvyrovnanějších soutěží na světě, ale navrch přidává ještě jeden poměrně unikátní (a to i v nedávné historii ligy samotné) prvek; totiž vpravdě nevídanou cirkulaci aktuálně nejlepších hráčů. A nejedná se přitom jen o nějaké projevy z nouze ctnosti, kdy bychom mohli nějakého fotbalistu označit za momentálního ligového krále zkrátka proto, že nikdo jiný nehraje lépe; mluvíme o skutečně excelentních výkonech, podpořených pravidelným střílením důležitých gólů. Většinou, hovoříme-li o takovéto formě, máme na mysli celé sezony, nebo přinejmenším půlsezony - ne tak ve Francii. Počítejte s námi - za 24 kol se v pozici regulérního postrachu celé ligy prostřídali hned 4 (!) hráči: Dimitri Payet, Youssef El-Arabi, Nene a aktuálně Kévin Gameiro, a to ještě nepočítáme srpnovou epizodu Daniela Braatena, který byl sice v samém úvodu ligy skutečně k neudržení, ale munice mu došla už po čtyřech kolech, což je na nějaké dlouhodobější "vzpomínání" poněkud málo, a Moussu Sowa, který byl sice v závěru podzimu naprosto nezastavitelný, ale na rozdíl od výše zmíněných mu forma jakž takž slouží pořád. Celkově se tedy toto číslo může vyšplhat až na 6 hráčů, a to už je opravdový unikát.

Ale zpátky ke Gameirovi - faktem je, že momentálně po francouzských trávnících neběhá lepší ofenzivní hráč. Lehkonohý útočník, který se svojí křehkou postavou a hubenými nohami vzbuzuje v porovnání se silovými francouzskými stopery spíše úsměv, je aktuálně zřejmě nejžádanějším zbožím na ligovém trhu. A není se čemu divit - navzdory své výšce (pouhých 168 cm), nebo možná spíše díky ní, je prakticky nepolapitelný a představuje permanentní a obrovské nebezpečí pro soupeřovu branku, a to i díky tomu, že kromě klasického hrotového útočníka zvládá hrát bez problémů i útočníka staženého nebo pravé křídlo, má fantastickou střelu prakticky z jakékoliv pozice a jeho kopací technice se v L1 může rovnat opravdu jen málokdo. Gameirova dlouhodobá forma a s tím pramenící gólový apetit navíc roste sezonu od sezony: když končil v roce 2009 coby mládežnický reprezentant svoji první sezonu v Lorientu, skvěla se na jeho účtu slušná cifra 11 branek a ve Francii se už naplno mluvilo o velkém talentu. Sezonu potom definitivně prorazil se 17 přesnými zásahy, a co se letoška týče, má jich na kontě už 15 - a vzhledem k tomu, že do konce zbývá odehrát ještě 14 kol, lze těžko věřit tomu, že by své osobní maximum nepřekonal i podruhé. Přidejme k tomu fakt, že zatím neměl problémy se zraněními, navrch přihoďme informaci, že je mu teprve 23 let, a na druhé straně rovnice se objeví jasný výsledek - momentálně se nejvíc mluví o zájmu Arsenalu. Výborné Gameirovy výkony jsou pro Christiana Gourcuffa zároveň radostí i starostí: Lorient s ním v sestavě i podruhé za sebou útočí na pohárové pozice (sice z prostředku tabulky a vzhledem k nevyrovnanosti domácích a venkovních výkonů s největší pravděpodobností bez naděje na úspěch, ale přesto útočí), což je věc v historii klubu vpravdě nevídaná, ale o to tvrdší může být pád v okamžiku, kdy elitní střelec svůj klub opustí. O tom, že se to stane už toto léto, pochybuje málokdo - Gameiro se už dostal do seniorské reprezentace a vzhledem k jeho kvalitám, věku a postavení je pochopitelné, že požádal vedení Les Merlus o přestup.

Kromě zápasu Lorientu s Bordeaux bychom však měli zaměřit pozornost na další dvě střetnutí, která sice nebyla ani zdaleka tak zábavná, ale napověděla mnohé o osudu dvou týmů, jejichž síla se zdála být před začátkem sezony totožnou a totéž platilo i o jejich předpokládaných cílech: Rennes a Auxerre.

Rennes je už nejspíš naplno "namočené" v boji o titul. Je sice pravdou, že v extrémně vyrovnaném ligovém pelotonu červenočerným nikdo nezaručí, že se budou v samém závěru sezony strachovat o "pouhé" pohárové místo, nicméně zatím to vypadá, že se trenéru Antonettimu daří vybudovat dokonalé moderní mužstvo: Rennes mají sestavu složenou z extrémně silných, vytrvalých, houževnatých a atletických hráčů, jejichž hlavní předností je prakticky nevyčerpatelný fyzický fond, ale kteří zároveň nepostrádají přesně ten druh fotbalového umu, který v současnosti zdobí jeho nejúspěšnější aktéry. Je jistě předčasné prorokovat Rennes nějaké výraznější proražení na evropské scéně, ale při pohledu na to, jak plasticky Antonetti svůj kádr doplňuje a pracuje s ním - přestože mnohá jména či pokusy mohou budit na první pohled spíše jen shovívavý úsměv - něco takového nelze rozhodně vyloučit. Aktuálně druhý tým tabulky totiž naposledy dokázal přehrát Toulouse na jeho hřišti, a to je vzhledem k faktu, že právě Toulouse má ve svém středu rovněž fyzicky excelentně disponované hráče, kteří jsou zároveň velice schopnými fotbalisty, jakési potvrzení prognózy o Rennes coby adepta na nejužší ligové příčky. Nějaké "odpadnutí" pochopitelně vyloučit nelze - koneckonců tým zatím nepotkala žádná větší krize a není tudíž jisté, nakolik by se s ní Antonetti, neřkuli jeho zpravidla mladí a nezkušení klíčoví hráči, vypořádali - ale ve světle jakési ohromné vnitřní síly týmu, který nepoložil ani nedávný výprask v Sochaux, se nejeví příliš pravděpodobně. Les Rouge et Noir mají v ideální formě prakticky nepropustnou obranu, silný a zároveň kreativní střed zálohy, nesmírně rychlá a běhavá křídla a versatilního a přizpůsobivého hrotového útočníka s perfektní střelou. To jsou ingredience, ze kterých se ve fotbale 21. století nejlépe tvoří úspěch.

Na druhém konci tabulky se nachází AJ Auxerre, malý burgundský klub, který dokázal v jedné sezoně sehrát vyrovnanou partii s AC Milán a AC Arles-Avignon (není jistě třeba dodávat, že kromě onoho AC v názvu nemají tyto kluby prakticky vůbec nic společného). Právě domácí utkání s otloukánkem ligy mělo být tím impulzem, který nastartuje notně povadlou Fernandezovu družinu k cestě do klidného středu tabulky, leč nestalo se tak - je sice pravda, že Arles k bodovému zisku pomohl především skvělý brankář Planté a jeho neméně skvěle postavené tyče, nicméně dohánět na domácí půdě jednobrankové manko v 84. minutě je signálem, že něco se musí urychleně změnit, pokud se Auxerre nechce regulérně namočit do bojů o záchranu. Silou kádru patří bělomodří jednoznačně do první poloviny tabulky; koneckonců, uzdravený Ireneusz Jeleń začal prakticky ihned po svém návratu střílet důležité branky, a navíc je nutné vzít v úvahu fakt, že žádný jiný klub nebyl v průběhu sezony natolik zdecimován zraněními jako právě AJA. Vzhledem k tomu, že silná základní sestava a slabá, či dokonce prakticky neexistující lavička (což je třeba příklad Rennes) je charakteristickým znakem většiny francouzských týmů, lze poměrně lehce předpokládat, že do podobné situace by se mohl dostat prakticky kdokoliv; pro AJA samotné to ale rozhodně není žádnou omluvou. Potupnou remízou s posledním týmem vzaly definitivně za své i poslední zbytky nadějí vkládaných do nějaké famózní závěrečné jízdy, řízené uzdraveným duem Pedretti-Jeleń a končící někde kolem šestého místa, a místo toho vstoupila do tábora burgundských krutá realita boje o záchranu. Scénář, ve kterém se tým po zranění čtyř nejlepších a nejdůležitějších hráčů (Hengbart, Jeleń, Ndinga a Pedretti) propadne až téměř na samé dno a po jejich návratu se začne mohutně škrábat nahoru, sice nevypadá nijak nepravděpodobně, nicméně psychické rozpoložení v kabině a zároveň největší zbraň, která Fernandezův tým vždy zdobila - totiž enormní taktická připravenost, s matematickou přesností prováděná pečlivá obranná hra a nasazení všech hráčů na 110% - se zdají být na bodu mrazu. Nepříjemná situace pro tým z města, ze kterého to není do Berlína až tak daleko, jak by se na první pohled zdálo...

V samém závěru našeho Momentu se ještě zmíníme o Lille, které se po delší době opět "zadrhlo", vypadlo z Evropské ligy s PSV a v domácí soutěži prohrálo v Montpellieru. Faktem nicméně je, že Montpellier je známý svou schopností udolat naprosto každého a zároveň s kdekým prohrát, a co se Evropské ligy týče, nastoupili za Lillois až na pár výjimek (Landreau a Debuchy v prvním zápase, Rami, Emerson a Mavuba v odvetě) pouze náhradníci. Garciův tým nicméně rozhodně nečeká nic lehkého: hned v dalším kole přivítá zvedající se Lyon a o týden později jede na marseilleské Vélodrome. Pokud se Dogám tento dvojzápas nepodaří "přežít", dostane boj o titul pořádně ostré kontury. O těchto zápasech se v příštích Týdnech určitě rozepíšeme podrobněji.

Hvězdy kola:

1. Kévin Gameiro (Lorient FC)

Kdo jiný by měl být největší hvězdou kola? Démon v oranžovočerném dresu má momentálně dost možná nejlepší formu ze všech hráčů ligy vůbec, Bordeaux popravil hattrickem a dokonale tak prohloubil krizi Tiganova celku, o jejíchž důvodech a příčinách jsme se podrobně rozepsali minulý týden. Jeho spolupráce s Morganem Amalfitanem je pastvou pro oči snad každého fanouška; pokud tito dva fotbaloví básníci bretaňské město po sezoně opustí, čeká Gourcuffův tým přetěžký souboj o udržení pracně nabytých pozic.

2. Jonathan Ayité (Stade Brestois 29)

Pětadvacetiletý tožský křídelník nebyl součástí brestské sestavy, která na podzim šokovala celou ligu šňůrou výborných výsledků, a tudíž si nevydobyl během oné jízdy takový kredit jako třeba Roux, Lesoimier nebo Lička. Přestože však není žádným hvězdným fotbalistou, má velmi slušnou střelu a dokáže být pro svůj tým mimořádně prospěšný. Byla to právě jeho spolupráce se špílmachrem Grougim, která srazila k zemi totálně z formy hrající Monaco - dva góly, z toho jeden z penalty, kterou zařídil právě Lička, budiž přímým důkazem.

3. Yoann Gourcuff (Olympique Lyonnais)

Fotbalový virtuoz se v novém prostředí konečně definitivně rozkoukal a posledních několik zápasů patří mezi nejlepší hráče Les Gones. Forma Lyonu má stoupavou tendenci a právě zapracování Gourcuffa má na tomto trendu zásadní podíl; bývalá hvězda Bordeaux si zvykla na nové prostředí a už zase hraje přesně tak, jak mají fanoušci rádi. Odevzdané Nancy si z lyonského svatostánku odvedlo čtyřbrankový příděl a sám Gourcuff, kromě toho, že "odřídil" cestu svého týmu za vítězstvím, otevíral v závěru prvního poločasu skóre nechytatelnou střelou do růžku soupeřovy branky.

Ideální sestava 24. kola:
Vincent Planté (Arles) - Maxime Baca (Lorient), Mapou Yanga-M’Biwa (Montpellier), Sylvain Armand (PSG), Franck Tabanou (Toulouse) - Sambou Yatabaré (Caen), Yoann Gourcuff (Lyon), Morgan Amalfitano (Lorient) - Kévin Gameiro (Lorient), Guillaume Hoarau (PSG), Jonathan Ayité (Brest)
Náhradníci:
David Ospina (Nice) - Paul Baysse (Brest) - Michel Bastos (Lyon) - Jimmy Briand (Lyon)

Gól kola: Jimmy Briand (Olympique Lyonnais)

O Jimmy Briandovi, respektive o jeho kolísavé, často podprůměrné formě, bylo již letos řečeno spoustu. V zápase proti Nancy jako by všem pochybovačům chtěl sdělit - "Ještě mě neodepisujte!" S blížícím se koncem zápasu nikým neobtěžovaný Bastos nacentroval, francouzský útočník se odhodlal k netradičnímu zakončení, krásně se do vysokého balonu položil a senzačně vystřihlými nůžkami zamířil přesně pod břevno Gregoriniho branky.