SERIE A: VYHRÁL STRACH Z PROHRY

16. kolo italské ligy mělo jediný vrchol: Juventus - AC Milán. Tedy mělo mít. Utkání nestálo za moc, jednalo se o klasický souboj o první místo se spoustou nervozity. Vydělal na tom ten třetí vzadu, Udinese. Vyhrál Inter, vyhrál Řím, jinak se hrál docela zajímavý fotbal, jen 2 remízy, 24 branek. Kdo vše kazil? Tradičně rozhodčí! Ale pojďme na fotbal...


Zklamání v Turíně!

Oba týmy nastoupily do tohoto zápasu z rozdílných pozic. Proti Juventusu, vedoucímu se čtyřbodovým náskokem, ale mírně přicházejícímu o fyzičku, se postavil rozjetý AC Milán plný elánu a chuti snížit náskok na minimum. Fabio Capello v minulém roce chtěl Milán porazit, ale prohrou 6. ledna mu vlastně otevřel cestu za titulem. Tentokrát se připravil na zápas zcela rozdílně. Juventus, znajíc své současné problémy a nedostatky, nastoupil s viditelnou pokorou a hlavně se zcela jasnou defenzivní taktikou, díky které se mu podařilo chytat jak ryby do sítě nájezdy hostujícího celku. Co to znamenalo? Nudu a udržení náskoku čtyř bodů.

Na druhé straně Milán přijel vyhrát, ale něco mu k tomu chybělo. Nazvěme to hráčskou vášní! Chtěl útočit, chtěl vyhrát, ale měl zároveň strach prohrát a to ho nutilo myslet na obranu, na zadní kolečka. Jde to dohromady? Ano, ale výsledek je předem znám: 0:0! A znovu se objevil negativní hlavní hrdina, padouch a vyvrhel, rozhodčí. Neodpískané penalty za dva fauly (Zebin) v úvodu zápasu, ve druhé minutě na Crespa a v desáté na Kaladzeho, by asi nezměnily nic na konečném výsledku, protože Juventus by se vrhl do útoku a, s pomocí, by jistě vyrovnal. Obětí se tedy stal divák, který by se za stavu 0:1 nebo dokonce 0:2, dočkal atraktivnějšího fotbalu, zejména ze strany domácích.

V prvním poločase byl Milán mnohem lepší, v druhém se hrála zcela vyrovnaná partie. Zásluhu na tom měl zejména Marcelo Zalayeta, který vystřídal Alexe Del Piera. Ten nebyl na hřišti příliš vidět, na rozdíl od Zalayety, který se postavil na hrot útoku a dal tak možnost Zlatanu Ibrahimovičovi, aby se stáhl trochu zpět a společně s Pavlem Nedvědem a Camoranesim začali trochu tvořit hru, hrát fotbal. Podle mého názoru tento styl hry a tato pozice "Švédovi z Chorvatska" sedí mnohem více a po návratu Davida Trezegueta, mu zcela jistě bude připravovat gólové příležitosti. Na druhé straně Alex Del Piero se pomalu dostává do role, které se říká "José Altafini"! Bude více na lavičce, nastupovat na poslední minuty, kdy nedostatek fyzičky nebude tak zřetelný a důležitý, rozhodovat budou jeho zkušenosti a talent. Brazilec José Altafini díky tomu prodloužil své působení v Juventusu o pár sezón a byl často rozhodujícím faktorem pro vítězství jak na domácím, tak mezinárodním poli.

Na straně druhé byl osobností Clarence Seedortf a to mluví za vše. Je opravdovým symbolem hry AC Milán, schopný a obratný, chvílemi geniální, ale chybí mu, rozuměj AC, ona odhodlanost, odvaha, moment rozhodnutí, což je hlavní zbraň Juventusu. AC Milán nám znovu připadal bájného Narcise, zahleděného do své vlastní krásy, v tomto případě hezké hry, plné přihrávek, fintiček, převahy, ale bez vyjádření. Chyběla mu ovšem ona "zkaženost" při zakončování, důraz před brankou. Zajímavostí je, že AC Milán má o 4 body méně než vloni, jsou to ty, které zcela zbytečně ztratil v zápasech s Interem a Juventusem.


S Udinese se musí počítat!

Zapomeňme na prvních šest kol, i když to ve skutečnosti nejde, a podívejme se na tabulku pohledem těch deseti následujících. Na 1. místě Udinese (26), následuje Juventus (23) a Milán (22). Tímto tento klub ze severovýchodu Itálie vyrovnal vlastní historický rekord, deset utkání bez prohry! Fenomén Udinese již není jen statistika, zaslouží si podrobnější hodnocení. Nehrají zde mistři světa, ale výborní fotbalisté, kteří se rychle naučili scénář připravený trenérem Lucianem Spallettim. Dnes se baví hrou, fotbalem. Chilan David Pizarro, Čech Marek Jankulovski, nesmrtelný Néstor Sensini, Vincenzo Iaquinta, gólman Morgan De Sanctis, expert Valerio Bertotto a David Di Michele jsou opěrné sloupy této stavby, doprovázeni výbornými mladíky jako jsou Giampiero Pinzi, Michele Pazienza nebo Selley Muntari, objev této sezóny. Zmínku si zaslouží majitelé a vedení klubu. Vždy měli čich na talenty, ale vychovali je, prodali a hledali znovu. V posledních dvou letech ale odolali této lákavé, zejména finančně, politice a ovoce v podobě výsledků a umístění sklízejí dnes plnou náručí.

Udinese tentokrát doslova rozdrtilo Lazio (3:1) v prvních 36. minutách. Dalo mu 3 branky, a ve zbytku zápasu jen hru kontrolovalo, nevyužívajíc odevzdanosti a neškodnosti soupeře. Lazio hrálo od 9. minuty v deseti, po vyloučení Siviglia, výsledek sám byl zkorigován po nesmyslně nařízené penaltě. Převaha Udinese od první minuty byla obrovská, Lazio nenašlo odpověď a dnes je na pokraji zóny sestupu!


Inter, Řím...

Inter znovu vyhrál, 1:0 nad Brescií, ale hrál pravděpodobně nejhorší zápas pod vedením Manciniho! Tento trenér nemá trpělivost, mění nejen sestavu, ale také systém hry, taktické pokyny, asi tak jako žena, víte co...? Tentokráte se hrálo 4-3-3, snad aby dostal novou příležitost Alvaro Recoba, jediným výsledkem ale bylo jen další zklamání nad jeho výkonem a ještě k tomu se zranil. Mužstvo zařadilo pomyslnou zpátečku, proti předešlým zápasům hrálo doslova hrozně. Ale je zde přeci jen něco pozitivního, i přes tento výkon Inter vyhrál a nedostal branku. Jestliže Mancini dá konečně přednost stabilní sestavě před neustálými experimenty, až se vrátí Juan Sebastián Verón, jediný, který ve středu pole přeplněném svalovci bez nápadu něco vymyslí, může začít cesta Interu za dobytím vyšších míst...

Palermo porazilo Cagliari 3:0 a bylo jednoznačně lepší. Jednalo se o atraktivní zápas, jakési ostrovní derby. Hosté znovu ukázali, že se vrací ke slabším výkonům ze začátku sezóny, zejména na hřištích soupeřů a v obraně. Na druhé straně trenér Guidolín našel onu zázračnou formuli, 3-1-3-2-1, na hrotu s Lucou Tonim, a není náhodou, že oni tři vpředu dali všechny branky.

Sampdoria potvrdila svou výbornou formu, rozstřílela Lecce na jeho hřišti (4:1) a v tabulce míří hodně vysoko. Je ovšem nutno podotknout, že i zde se na výsledku podepsal rozhodčí, odpískal penaltu, kterou viděl jen on, vyloučil Diamoutena, a jelikož domácí pokračovali v bláznivě útočné taktice, utrpěli debakl. Sudí se pak asi zastyděl a všemu nasadil korunu neuznáním dvou zcela regulérních gólů Sampdorie!

AS Řím si hladce poradil s Parmou 5:1, která to vede od deseti k pěti... Útočná trojka, ne ruská, aby se to nepletlo, zářila na nebi nad Římem, jak to nejjasnější souhvězdí. Francesco Totti dal dva góly, má jich na svém kontě v lize již 107 a je absolutně nejlepším střelcem v historii tohoto klubu, další dva přidal Antonio Cassano a pátý korálek na náhrdelník navlékl Vincenzo Montella. Když se Římu daří v útoku, není nucena bránit, je týmem k neudržení. Parma i přes změnu trenéra nenachází cestu ke zlepšení. Světlo na konci tunelu možná neuvidí až do konce ligy. Také zde se rozhodčí několikrát zmýlil, ještě za nerozhodnutého stavu, kuriózně vždy v neprospěch Parmy...

Fiorentina hrála s jistotou a Chievo (2:0) pro ni nebylo soupeřem, dobrou zprávou je, že Javier Portillo dal konečně branku. "Fialky" rostou ve svém výkonu, zaváhání v posledním kole na stadiónu AC Milán bylo výjimkou a rychle zapomenuto. Chievo je náladové, ale v tabulce se začíná lehce propadat a to by mělo být varováním.

Toskánské derby mezi Sienou a Livornem (1:1) bylo bojovné, oba celky se snažily vyhrát a to jim slouží ke cti. Byl to zápas z kategorie "nahoru-dolu" a nerozhodný výsledek je nakonec spravedlivým vyjádřením poměru sil na hřišti.

Bologna po devíti zápasech konečně vyhrála (2:0), obětí se stala Reggina. Ale je nutno dodat dvě podstatné poznámky. I na výsledku tohoto souboje se podepsal rozhodčí, nestydatě podporující domácí. A Reggina i tak ovládla hru, byla jasně lepší, podle výkonu obou celků by i bod byl pro Bolognu obrovským úspěchem.

Pršelo jen se lilo... Kde? No přeci v Messině. A tak to sudí ve 20. minutě vzdal a za stavu 1:0 pro domácí poslal oba celky, tedy i hostující Bergamo, do šaten. Podle pravidel Serie A se musí celý zápas opakovat, a to pěkně od začátku, nový termín zatím není znám.

Italská liga se pro letošek rozloučila. Potvrdila, že se o ní právem mluví jako o "nejtěžším turnaji na světě"! 17. kolo je na programu 6. ledna 2005, na Den králů, který je v této zemi státním svátkem a nikdo nepracuje. Utkají se: Parma - Juventus, Milán - Lecce, Sampdoria - Udinese, Livorno - Inter, Reggina - Palermo, Atalanta - Fiorentina, Cagliari - Messina, Chievo - Siena a Brescia - Bologna. A hlavně se bude hrát derby Lazio - AS Řím!